Znamení na Nebesích a na Zemi

Představte si, že postavíte velké město poskládané z miliónů kostek stavebnice Lego. Budou v něm mrakodrapy, klikatící se silnice, vlaková nádraží, letiště, obchodní centra, podzemní dráhy i řeky, jezera, lesy a třeba i pláž. Také v něm budou žít tisíce lidí chodících po ulicích, sedících ve svých domovech a pracujících ve svých kancelářích. Zvažte každý detail. I semafory, pokladny a informační tabule na autobusových zastávkách.

A pak by někdo přišel a řekl, že všechny kostky Lega z tohoto města, města, které jste vytvořili, které jste do nejmenšího detailu naplánovali, každou kostičku velmi pečlivě vybrali a umístili, že všechny ty kostky byly pospojované pouhou náhodou a jejím výsledkem je toto město. Co byste si pomysleli o jeho psychickém stavu?

Teď se vraťte k městu, které jste postavili, a pomyslete na to, že by bylo celé srovnáno se zemí, kdybyste zapomněli umístit jedinou kostičku nebo ji dali na jiné místo. Dokážete si představit, jak velkou rovnováhu a řád jste museli nastolit?

Život ve světe, v němž žijeme, je také umožněn nashromážděním takového velkého počtu detailů, které jsou pro lidskou mysl nepochopitelné. Absence jediného z těchto detailů by mohla znamenat konec života na Zemi.

Všechno, každý detail od atomu, nejmenší jednotky hmoty, po galaxie skrývající miliardy hvězd, od měsíce, neoddělitelného společníka světa, po sluneční soustavu - vše funguje v dokonalé harmonii. Tento dobře zorganizovaný systém běží bezchybně jako hodinky. Lidé jsou si tak jistí, že tento systém starý miliardy let bude dál fungovat bez vynechání sebemenšího detailu, že si mohou klidně plánovat cokoliv, co se podle nich uskuteční v průběhu následujících deseti let. Nikdo si nedělá starosti, jestli slunce druhý den vyjde. Valná většina lidí nepřemýšlí o tom, „jestli se svět náhodou někdy neuvolní ze sluneční gravitace a nezačne se pohybovat někam do neznáma v černočerném prostoru“, ani se neptají: „Co tomu brání?“

Podobně lidé, kteří se ukládají ke spánku, pevně věří, že jejich srdce ani dýchací ústrojí nebudou odpočívat jako jejich mozek. Ale dokonce i jen několik vteřin trvající pauza kterékoli z těchto dvou životních funkcí může mít následky, které mohou stát člověka život.

Když si sundáte „brýle povědomosti“, které obklopují celý život a díky kterým se každá událost hodnotí, jako by „se odehrávala přirozeně“, uvidíte, že vše je vytvořené ze systémů, které jsou tak úzce propojené a přepečlivě naplánované, že to vypadá, jako bychom se drželi při životě jen o vlásek. Uvidíte, že v každém místě, na které pohlédnete, vládne dokonalý řád. Jistě existuje velká síla, která takový řád a harmonii vytváří. Tuto velkou sílu má Bůh, který stvořil vše z ničeho. V jednom z veršů Koránu se praví:

Když se podíváme na jevy na nebi, na zemi a ve všem, co leží mezi nimi, zjistíme, že to vše samo o sobě dokazuje existenci Stvořitele. V této kapitole se budeme zabývat přírodními jevy a živými tvory, které každý vidí, ale nikdy nepřemýšlí, jak vznikly a jak existují. Kdybychom měli sepsat všechna znamení Boha ve vesmíru, zaplnilo by to mnoho tisíc svazků encyklopedií. Proto se budeme v této kapitole pouze krátce zabývat některými tématy, která si zasluhují, abychom o nich více popřemýšleli.

I tyto krátké zmínky však pomohou pozorným „chápavým lidem“, aby si všimli těch nejdůležitějších skutečností jejich života nebo jim alespoň pomohou si je znovu připomenout.

Protože Bůh existuje.

Díky Němu vznikla nebesa i Země a On může být poznán rozumem.

Zázraky v Našem Těle

„Napůl vyvinuté oko nevidí“

1. sklivec 2. cornea 3. iris 4. pupil 5. lens	6. aqueous 7. sclera 8. choroid 9. retina 10. optic nerve
Oko, jehož struktura je nesmírně složitá, neuvidí, pokud mu v okamžiku, kdy probíhá proces vidění, chybí byť jediná část, například slzné žlázy.

Co vás nejdřív napadne, když uslyšíte slovo „oko“? Víte, že jednou z klíčových věcí v životě je pro vás schopnost vidět? A jestli ano, přemýšleli jste někdy o tom, jaké další znaky vaše oko nese?

Oko je jeden z nejzřetelnějších důkazů toho, že jsou živí tvorové stvořeni. Zrak, včetně zraku u živočichů a lidského oka, je nesmírně pozoruhodný příklad dokonalého konceptu. Tento výjimečný orgán je tak složitý, že předčí dokonce i ta nejdůmyslnější zařízení na světě vyrobená člověkem.

Aby oko vidělo, nesmí chybět žádná z jeho částí a musejí pracovat v souladu. Například kdyby oko přišlo o oční víčko, ale přitom by mu zůstaly všechny ostatní části: rohovka, spojivka, duhovka, zornice, čočky, sítnice, cévnatka, oční svaly a slzné žlázy, bylo by značně poškozené a brzy by ztratilo svou funkci vidění. Stejně tak i kdyby byly přítomné všechny jeho součásti a zastavila by se produkce slz, oko by brzy vyschlo a přestalo by vidět.

„Sled náhod“ předpokládaný evolucionisty ztrácí veškerý svůj význam tváří v tvář složité struktuře oka. Není možné vysvětlit existenci oka jinak, než jako záležitost zvláštního stvoření. Oko má složitý systém složený z více částí a jak jsme se zmínili výše, všechny tyto jednotlivé části musely vzniknout současně. Není možné, aby napůl vyvinuté oko fungovalo na „polovinu kapacity“. Za takových okolností by vidění vůbec nebylo uskutečnitelné. Vědec - evolucionista k této skutečnosti říká:

Společným rysem očí a křídel je to, že mohou fungovat jedině tehdy, jsou-li plně vyvinutá. Jinými slovy, napůl vyvinuté oko nemůže vidět. Pták s napůl vyvinutými křídly nemůže letět.13

V takovém případě stojíme opět před velmi důležitou otázkou: Kdo stvořil všechny součásti oka najednou?

Ten, komu oči patří, samozřejmě není tím, kdo rozhoduje o jejich utvoření. Neboť není možné, aby bytost, která neví nic o tom, co je to vidění, si přála mít zrak a mít ho ve svém těle. Musíme tedy přijmout existenci někoho, kdo je obdařen vyšší Moudrostí, kdo stvořil živé bytosti se smysly, jako je zrak, sluch a tak dále.

Další tvrzení je, že nevědomé buňky získaly funkce vyžadující vědomí, jako je zrak a sluch, pomocí vlastní touhy a snažení. Je naprosto jasné, že je to nemožné. V Koránu se říká, že Bůh obdařil živé bytosti zrakem:

Armáda V Lidském Těle

1. Bones of The Middle Ear Hearing 2. Semi-Circular Channels 3. Snail	4. Eustachian Tube 5. Eardrum 6. External Auditory Canal

Každý den probíhá v nejniternějších částech vašeho těla bitva, kterou ani nevnímáte. Na jedné straně jsou viry a baktérie, které se snaží vniknout do vašeho těla a ovládnout ho, a na straně druhé jsou buňky imunitního systému, které chrání tělo před těmito nepřáteli.

Nepřátelé čekají v útočné pozici, aby se dostali do oblasti, kam chtějí, a při první příležitosti tam zamíří. Silní, organizovaní a disciplinovaní vojáci v cílové oblasti se však nepřátelům lehce nevzdávají. Nejprve dorazí na bitevní pole vojáci (fagocyty), kteří spolknou a neutralizují nepřátelské vojáky. Někdy je však boj nad jejich síly. V takovém případě jsou povoláni jiní vojáci (makrofágy). Jejich zapojení způsobí poplach v cílové oblasti a další vojáci (pomocné T-buňky) jsou také povolány do bitvy.

Tito vojáci velmi dobře znají místní populaci. Rychle rozliší svou vlastní armádu od nepřátelské. Okamžitě aktivují vojáky, jejichž úkolem je produkce zbraní (B-buňky). Tito vojáci mají výjimečné schopnosti. Ačkoli nikdy nevidí nepřítele, dokáží produkovat zbraně, které způsobí, že se nepřítel stane neúčinným. Navíc nesou zbraně, které vyrobí, až tam, kde mají být. Při této cestě úspěšně zvládnou obtížný úkol neublížit sobě ani svým spojencům. Pak se zapojí úderný tým (zabíječské T-buňky). Ty svrhnou jedovatý materiál, který na sobě nesou, na životně nejdůležitější místo nepřítele.

V případě vítězství přichází na bitevní pole jiná skupina vojáků (tlumivé T-buňky) a posílají všechny bojovníky zpět do jejich tábora. Vojáci, kteří přicházejí na bitevní pole jako poslední (paměťové buňky), zaznamenají všechny relevantní informace o nepříteli, aby mohly být použity v případě podobného útoku v budoucnosti.

Immunity cells (yellow) are seen in a fight with cancer cells.

Tato vynikající armáda, o které jsme hovořili, je imunitní systém lidského těla. Vše, co jsme vysvětlili výše, je prováděno mikroskopickými buňkami pouhým okem neviditelnými. (Více informací naleznete v „The Miracle of the Immune System“ od Haruna Yahya.)

Kolik lidí ví, že má v těle takovou organizovanou, disciplinovanou a dokonalou armádu? Kolik lidí ví, že jsou ze všech stran obklopeni mikroby, kvůli kterým by se mohli nakazit vážnou nemocí nebo dokonce zemřít, kdyby se proti nim nezakročilo? Ve vzduchu, který dýcháme, ve vodě, kterou pijeme, v jídle, které jíme, a na plochách, kterých se dotýkáme, je skutečně mnoho nebezpečných mikrobů. Zatímco člověk vůbec neví o tom, co se děje, buňky v jeho těle se usilovně snaží ochránit ho před nemocí, která mu dokonce může způsobit smrt.

Schopnost všech imunitních buněk rozpoznat nepřátelské buňky od buněk těla, schopnost B-buněk připravit zbraň pro zneutralizování nepřítele, kterého nikdy neviděly, jejich schopnost nést tyto zbraně až tam, kde mají být, aniž by to mělo nepříznivý účinek na jakékoli buňky těla, splnění úkolu bez jakéhokoli odporu buňkami, které přijímají signál, přičemž každá ví, co má dělat, jejich bezproblémový návrat zpět na místo jakmile dokončí svou práci, a schopnosti paměťových buněk jsou jen některé ze specifických vlastností tohoto systému.

Ze všech těchto důvodů se žádný evolucionistický autor nikdy neujme příběhu o vytvoření imunitního systému.

Je nesmírně obtížné, aby člověk bez imunitního systému nebo se špatně fungujícím systémem přežil, protože by byl vystaven všem mikrobům a virům okolního světa. V současnosti mohou takoví lidé existovat pouze ve zvláštních uzavřených prostorách bez přímého kontaktu s kýmkoli nebo čímkoli zvenčí. Proto je nemožné, aby člověk bez imunitního systému přežil v primitivním prostředí. To nás přivádí k závěru, že nesmírně složitý systém, jakým je například imunitní systém, mohl být stvořen jedině najednou a všechny součásti musely být bezchybné.

	Oddělující se B-buňka. B-buňka pokrytá bakteriemi
Imunitní buňky mají nesmírně disciplinovaný systém „velení“. Žádná si nedovolí ho neuposlechnut.

Jak Se Buňky Navzájem Poznají?

Za našich studií na střední škole nebo na univerzitě jsme se všichni učili o tom, jak vzniká lidské tělo. Takže víme, že z embrya, které je zpočátku jen kouskem masa, se časem stane tělo. V tomto procesu se začnou buňky odlišovat, z některých vzniknou paže, z jiných vnitřní orgány a z dalších oči.

Každá buňka ví, co má dělat, jaký orgán vytvořit, kolikrát se má rozdělit a kdy se má přestat dělit. Následující citace hovoří o jiném, úžasném aspektu vývoje embrya:

Pokud od sebe oddělíme buňky embrya patřící různým orgánům - za předpokladu, že snížíme obsah vápníku v daném prostředí - a pak tyto různé druhy buněk důkladně promícháme ve vhodném prostředí, tak poté, co se tyto buňky znovu setkají, POZNAJÍ SE navzájem a buňky jednoho orgánu vytvoří samostatnou skupinu.14

Jestliže tedy od sebe buňky nejprve oddělíme a pak je zase dáme dohromady, buňky, které by vytvořili jeden orgán, se poznají a znovu se spojí.

Jak se tyto buňky, bez mozku, nervového systému, očí či uší, navzájem poznají? Jak mohou tyto útvary bez vědomí a moudrosti, které jsou pouhými shluky molekul, odlišit buňky, které s nimi mají shodné kvality, od všech ostatních buněk? Jak vědí, že se pak mají shromáždit a vytvořit jeden orgán? Co je zdrojem tohoto velkého vědomí demonstrovaného nevědomými molekulami? Zdrojem tohoto vědomí je Bůh, Pán všech světů, který stvořil celý vesmír z ničeho.

A System Planned in its Every Detail

When food is received into the stomach, the gastric juices acquire the ability to break down food as a result of a series of chemical changes. Now, imagine a living being in the so-called evolutionary process in whose body such a planned chemical transformation is not possible. This living being, unable to acquire this ability, would not be able to digest the food it ate and would starve to death with an undigested mass of food in its stomach.

	1. Skull 2. Facial Bones 3. Cervical Vertebrae 4. Sternum 5. Rib 6. Pelvicgridle 7. Clavicle 8. Scapula 9 Humerus 10. Radius 11. Ulna 12. Carpals 13. Metacarpals 14. Phalanges 15. Femur 16. Patella 17. Tibia 18. Fibula 19. Tarsals 20. Metatarsal 21. Phalanges
		1. Mouth Cavity 2. Salivary Glands 3. Lung 4. Gall Bladder 5. Salivary Glands	6. Oesophagus 7. Stomach 8. Pancreas 9. Big Intestine 10. Small Intestine

In addition, during the secretion of this dissolving acid, the stomach walls simultaneously have to produce the secretion called mucus. Otherwise, the acid in the stomach would destroy the stomach. Therefore, in order for life to continue, the stomach must secrete both fluids (acid and mucus) at the same time. This shows that not a step-by-step coincidental evolution but a conscious creation with all its systems must, in effect, have been at work.

What all this shows is that the human body resembles a huge factory made up of many small machines that work together in perfect harmony. Just as all factories have a designer, an engineer and a planner, the human body has an Exalted Creator.

	1. Thalamus 2. Nodes are The Basic Neural 3. Cerebellum 4. Body Balance 5. Brain Stem	6. First Motorkorteks 7. Mutual Motorkorteks 8. Limbic System 9. Spinal Cord

Živočichové a Rostliny

Milióny rostlinných a živočišných druhů existujících na světě slouží jako důkaz existence a moci našeho Stvořitele.

Všichni tito živí tvorové, z nichž omezený počet zde bude uveden jako příklad, si zaslouží být prozkoumáni samostatně. Mají různou stavbu těla, rozmanité obranné taktiky, jedinečné způsoby přijímání potravy a zajímavé reprodukční metody. Bohužel není možné popsat všechny živé tvory se všemi jejich rysy v jediné knize. Pro tento úkol by nestačila ani mnohosvazková encyklopedie.

I těch několik příkladů, o kterých zde budeme hovořit, však postačí, abychom dokázali, že život na Zemi nemůže být v žádném případě vysvětlen pouhými shodami okolností nebo nahodilostmi.

Od Housenky K Motýlovi

A silkworm caterpillar in its cocoon which it has spun with a silk thread.

Kdybyste měli 450 - 500 vajíček a museli jste je uchovávat venku, co byste dělali? Nejdůležitější by bylo zajistit, aby vajíčka nebyla roztroušena po okolí, třeba větrem, anebo jinými činiteli přírody. Bourec morušový, jeden ze živočichů, který naklade nejvíce vajíček najednou (450 - 500), používá velmi inteligentní způsob jejich ochrany. Vajíčka spojí viskózní látkou podobnou vláknu, kterou vylučuje, aby je ochránil a aby nebyla roztroušena po okolí.

Housenky, které vylezou z vajíček, si nejprve najdou bezpečnou větev a tím samým vláknem se k této větvi přiváží. Aby postoupily ve svém vývoji, začnou si pak motat kokon z vlákna, které vylučují. Housence, která teprve nedávno dostala na svět, trvá 3 - 4 dny, než ho dokončí. Za tu dobu udělá housenka tisíce otáček a vyrobí vlákno o průměrné délce 900 - 1500 metrů.16 Na konci tohoto procesu začíná s novým úkolem, a tím je proměna v elegantního motýla.

Ani činnost bource morušového vyvinutá na ochranu jeho vajíček, ani chování maličké housenky bez jakéhokoli povědomí, vzdělání či znalostí nemůže být vysvětleno evolucí. Za prvé, schopnost samice produkovat vlákno, které použije pro zabezpečení svých vajíček, je zázračná. To, že čerstvě vylíhnutá housenka ví, jaké je pro ni nejvhodnější životní prostředí, a podle toho si vyrobí kokon, podstoupí proměnu a bez problému touto proměnou projde, přesahuje lidské chápání. Můžeme proto jednoduše konstatovat, že každá housenka přijde na svět a již předem ví, co má dělat, což znamená, že se „naučila“ dělat všechny tyto věci ještě před narozením.

Vysvětleme to na následujícím příkladu. Co byste si pomysleli, kdybyste viděli novorozence, jak několik hodin po narození vstane a shání dohromady všechny věci, které potřebuje, aby si ustlal (např. deku, polštář, matraci), pak dá všechny ty věci pěkně dohromady, připraví si postel a lehne si do ní? Když se vzpamatujete ze šoku po tom, co jste viděli, pomyslíte si asi, že se to dítě muselo naučit nějakým zvláštním způsobem ještě v lůně své matky, aby mohlo tohle dokázat. Příběh housenky se od tohoto příkladu v ničem neliší.

To nás opět přivádí ke stejnému závěru: tito živí tvorové vznikli, chovají se a žijí způsobem určeným Bohem, který je stvořil. Verše Koránu hovořící o tom, jak na základě Božího vnuknutí a příkazu vyrábí včela med (viz Korán, 16:68-69), slouží jako příklad velkého tajemství světa živých bytostí. Tímto tajemstvím je to, že všechny živé bytosti se podvolily Boží vůli a následují Jím určený osud. Proto včela vyrábí med a bourec morušový vyrábí hedvábí.

Housenka se zakukluje, pak kuklu roztrhne a vyleze ven jako motýl s nádherným vzorem a barvou. „Což je Ten, jenž tvoří, roven tomu, kdo netvoří? Což se nevzpamatujete?“ (Korán, 16:17)

Symetrie Křídel

Když se podíváme na motýlí křídla na obrázcích, uvidíme dokonalou symetrii, která jim vládne. Tato krajkovitá křídla jsou tak vyzdobená tvary, skvrnami a barvami, že každé z nich vypadá jako umělecké dílo.

Když se podíváte na křídla těchto motýlů, všimnete si, že tvary a barvy vlevo a vpravo jsou dokonalými odrazy bez ohledu na to, jak složité se mohou zdát. Dokonce i ta nejmenší tečka je na obou křídlech, čímž přináší bezchybný řád a symetrii.

Navíc žádná z barev na těchto tenoučkých křídlech není smíchána s jinou, každá je ostře oddělená od druhé. Ve skutečnosti jsou tyto barvy vytvořeny nahromaděním miniaturních šupinek namačkaných jedna na druhé. Není to div, jak mohou být tyto drobné šupinky, které se lehce setřou při sebemenším doteku vaší ruky, bezchybně uspořádané na obou křídlech v naprosto stejném vzoru? Dokonce i přemístěním jediné šupinky by se zničila symetrie křídel a pokazil jejich estetický vzhled. Nikdy však neuvidíte žádný chaos na křídlech žádného motýla na zemi. Jsou tak krásní a elegantní, jako by je vytvořil umělec. A jsou skutečně vytvořeni Vznešeným Stvořitelem.

Elegantní a jasně ohraničené vzory motýlů ukazují, že tito živí tvorové nejsou produktem nevědomých shod náhod, ale jsou výsledkem dokonalého a nedostižného stvoření.

„A také ve stvoření vašem i ve zvířatech, jež po zemi rozmnožil, jsou znamení pro lid pevně přesvědčený.“ (Korán, 45:4)

Zvíře S Nejdelším Krkem: Žirafa

Žirafy mají úžasné rysy. Jedním z nich je jejich krk, který je složený ze 7 obratlů přesně jako u všech ostatních savců, ačkoli je tak dlouhý. Další úžasnou věcí u žiraf je to, že nemají žádný problém s pumpováním krve do mozku umístěném na jejich dlouhém krku. Kdyby člověk chvíli zapřemýšlel, uvědomí si, jak těžké musí být pumpovat krev tak vysoko. Ale žirafy s tím nemají žádný problém, protože jejich srdce je vybaveno funkcemi pro pumpování krve tak vysoko, jak je třeba. To jim umožňuje žít dál bez námahy.

Jako všechna živá stvoření, i žirafy byly stvořeny dokonale.

Čelí však jinému problému, a to když pijí vodu. V podstatě by měly žirafy umřít na vysoký krevní tlak pokaždé, když se předkloní, aby se napily vody. Dokonalý systém v jejich krku však zcela eliminuje toto riziko. Když se předkloní, chlopně v jejich krčních cévách se uzavřou a zabrání proudění přebytečné krve do mozku.

Není pochyb, že žirafy nezískávají tyto rysy tím, že by samy sebe naplánovaly podle svých potřeb. Je dokonce ještě nepravděpodobnější říci, že všechny tyto životní funkce se utvořily v průběhu času postupným a náhodným evolučním procesem. Aby žirafa zůstala naživu, musí mít čerpací systém pro přenos krve do mozku a systém chlopní, aby předešla vysokému krevnímu tlaku v okamžiku, kdy se předkloní. Kdyby některá z těchto funkcí neexistovala nebo řádně nefungovala, nemohla by žirafa dál žít.

Z toho všeho můžeme učinit závěr, že žirafa jako druh přišla na tento svět již se všemi funkcemi nezbytně nutnými pro život. Není možné, aby neexistující bytost ovládala své tělo a vědomě získávala nepostradatelné funkce. Již samotná existence žiraf proto nesporně dokazuje, že byly stvořené vědomě, to jest Bohem.

Mořské Želvy

Když nastane čas jejich rozmnožování, hrnou se mořské želvy v zástupech z moře na pláž. Není to však žádná obyčejná pláž. Pláž, na kterou se přicházejí rozmnožovat, musí být ta, na které se narodily.17 Někdy musí cestovat až 800 kilometrů, aby se tam vrátily. Dlouhá a obtížná cesta však na situaci nic nemění. Přicházejí na pláž, kde se narodily, aby daly život svým potomkům, ať se děje cokoli.

(Nahoře) Než vyjde slunce, je už malá želva skoro u moře.

Je úplnou záhadou, jak může živý tvor najít cestu zpět na tu samou pláž 20-25 let po té, co ji opustil.18 Ještě pozoruhodnější je to, jak může poznat směr, kde se nachází její rodiště, v hlubinách oceánu, kam proniká tak málo světla, a pak ho určit mezi tolika podobnými plážemi.

Nakonec se tisíce „cestovatelů bez kompasů“ setkají ve stejný okamžik na jedné pláži. Zpočátku to byla záhada, ale pak, když byly konečně odhaleny důvody skrývající se pod povrchem tohoto vytrvalého setkávání, staly se velkým překvapením. Protože želvy vědí, že jejich potomstvo nemůže přežít v moři, kladou vejce do písku na pláži. Ale proč se všechny setkávají na jedné pláži ve stejný okamžik?

Cožpak by čerstvě vylíhnutá mláďata nepřežila, kdyby želvy nakladly vejce v různou dobu a na různých plážích? Ti, kdo toto zkoumali, byli svědky velmi zajímavého jevu. Tisíce mláďat v písku musí překonat řadu obtížných překážek, od chvíle, kdy rozbijí svou skořápku tvrdou bulkou na hlavě. Mláďata s průměrnou hmotností 31g se nedokáží sama prohrabat vrstvou písku nad sebou a proto si všechna navzájem pomáhají. Když se jí tisíce mláďat na pláži začnou prohrabávat, dostanou se k povrchu za pár dní. Než se však na povrchu objeví, čekají na chvíli, až se setmí. Za denního světla jim totiž hrozí nebezpečí, že se stanou kořistí dravců. A navíc by pro ně bylo dost obtížné lézt po písku rozpáleném sluncem. Když se setmí, prohrabou se na povrch a ačkoliv je tma, pospíchají k moři. Opouštějí pláž, aby se na ni o 20-25 let později zase vrátila.

Není možné, aby tato mláďata věděla, že se musí prohrabat nahoru, jakmile vykouknou ze svých vajec, a chvíli čekat v určité vzdálenosti od moře. Není v žádném případě možné, aby věděla, když jsou ještě ukrytá pod zemí, jestli je den nebo noc, že jsou venku dravci a že se mohou stát jejich kořistí, že je písek rozpálený kvůli slunci, že by jim to mohlo ublížit a že musí spěchat do moře. Jak tedy vzniká toto uvědomělé chování?

Jedinou odpovědí na tuto otázku je, že byla tato mláďata nějakým způsobem „naprogramována“, aby se takto chovala. Jinými slovy, jejich Stvořitel je obdařil instinktem, který jim pomáhá přežít.

„A také ve stvoření vašem i ve zvířatech, jež po zemi rozmnožil, jsou znamení pro lid pevně přesvědčený.“ (Korán, 45:4)

Prskavec

Prskavec je hmyz, o kterém bylo vypracováno mnoho studií. Tento hmyz je tak populární díky tomu, že využívá chemické procesy ke své ochraně před nepřáteli.

V případě nebezpečí vystříkne prskavec na nepřítele peroxid vodíku a hydrochinon uložené v jeho těle, aby se ochránil. Ještě před bitvou vyrobí zvláštní struktury - nazývané vyměšovací buňky - velmi koncentrovanou směs těchto dvou chemických látek. Směs je uložena v samostatné části nazývané zásobník. Tato část je spojená s druhou částí nazývanou reakční komora. Tyto dvě části jsou od sebe oddělené ventilem. Jakmile hmyz ucítí nebezpečí, stlačí svaly kolem skladovací komůrky a současně uvolní ventil, takže chemická látka v zásobníku se přesune do reakční komory. Uvolní se velké množství tepla a dojde k odpařování. Uvolněná pára a kyslík vyvinou tlak na stěny reakční komory a chemikálie je vystříknuta na nepřítele kanálkem vedoucím ven z těla brouka.19

1. peroxid vodíku 2. Hydroquinone	3. reakční komora 4. Vypuštění chemické látky při teplotě 100°C

Pro vědce je stále velkou záhadou, jak může mít nějaký hmyz v sobě tak mocný a dostatečně účinný systém na to, aby spustil chemickou reakci, která jemu samému může snadno ublížit, a zároveň se od účinků tohoto systému izoluje. Je jasné, že existence a fungování tohoto systému je příliš složité na to, aby mohlo být připisováno samotnému hmyzu. Stále se diskutuje o tom, jak prskavec spouští takový systém ve svém maličkém těle měřícím kolem 2cm na délku, když ho odborníci mohou realizovat pouze v laboratořích.

Jedinou zjevnou skutečností je to, že tento hmyz je konkrétním příkladem, který zcela vyvrací evoluční teorii. Není možné, aby byl tento složitý chemický systém utvořen sérií náhodných změn a předáván budoucím generacím. Dokonce i kvůli drobnému nedostatku nebo „chybě“ v jediné části tohoto systému by se mohl stát prskavec bezbranným, takže by byl brzy zabit nebo by byl zabit vlastní zbraní. Jediným vysvětlením proto je, že tato chemická zbraň v těle hmyzu vznikla najednou se všemi částmi a zcela bezchybně.

Termitiště

I když neměří více než pár centimetrů, dokáží termiti postavit „mrakodrapy“ několik metrů vysoké bez použití jakýchkoli nástrojů. Tato obdivuhodná hnízda chrání termití kolonie čítající více než milión jedinců před jejich nepřáteli a nepříznivými životními podmínkami venku.

Nikdo se neubrání překvapení, když uvidí termitiště - architektonické divy, vyrůstající do výšky 5 nebo až 6 metrů.

Když srovnáte velikost termitů s velikostí jejich hnízda, zjistíte, že termiti úspěšně realizovali „architektonický projekt“ asi 300krát větší, než jsou oni sami. Je však ještě více udivující, že termiti jsou slepí.

Člověk, který obrovská termitiště postavená slepými termity nikdy neviděl, by si asi pomyslel, že jsou vytvořena pouze z hromad písku. Termitiště je však projektem tak úžasným, až je tomu obtížné uvěřit: uvnitř najdeme křížící se tunely, chodby, větrací systémy, místa, kde roste speciální houba i bezpečnostní východy.

Kdybyste shromáždili tisíce nevidomých lidí a dali jim veškeré druhy technických nástrojů, nikdy by nedokázali postavit obydlí podobné tomu, které vytvoří jedna termití kolonie.

Jen se zamyslete:

◉ jak mohl termit měřící 1-2cm na délku získat stavitelské a technické vědomosti potřebné pro vytvoření tak rafinovaného projektu?

◉ jak mohou tisíce slepých termitů spolupracovat a přitom postavit stavbu, která je uměleckým divem?

◉ když rozdělíte termitiště na dvě části v průběhu prvních etap stavby a pak je znovu spojíte, zjistíte, že všechny průchody, kanály a cesty do sebe navzájem zapadají. Jak se dá takový zázrak vysvětlit?

Z tohoto příkladu můžeme vyvodit závěr, že Bůh stvořil všechny živé druhy unikátně a aniž by potřeboval nějaký předobraz. Dokonce jen jedno jediné termitiště postačí člověku k tomu, aby pochopil Boha a uvěřil, že On je tím, kdo vše stvořil.

Datel

Jak všichni víme, datlové si staví svá hnízda tak, že klovají díry do kmenů stromů. To není pro většinu lidí nic nového. Málokdo však zkoumá, proč datly nepostihne krvácení do mozku, když tak zuřivě tlučou svými hlavami. To, co datel dělá, můžeme přirovnat k člověku, který zatlouká hřebík do zdi vlastní hlavou. Kdyby se člověk něčeho takového odvážil, pravděpodobně by utrpěl otřes mozku a následné krvácení. Datel však může klovnout do tvrdého kmenu stromu 38-43krát v pouhých dvou až třech vteřinách a nic se mu nestane.20

Nic se mu nestane, protože hlava datla je pro takový úkol ideálně uzpůsobena. Lebka datla má pozoruhodný závěsný systém, který sílu úderů absorbuje. Jeho čelo a některé svaly na lebce připojené k zobáku a čelisti jsou mohutné a pomáhají snížit vliv silných úderů při klování.21

Koncepce a plánování zde nekončí. I když datlové dávají přednost hlavně borovicím, některé druhy si zkontrolují stáří stromů, než do nich začnou klovat. Vybírají si stromy starší 100 let, protože takové borovice trpí chorobami, které způsobují, že tvrdý a silný kmen změkne. Toto objevila věda teprve nedávno a vy o tom možná čtete úplně poprvé v životě. Datlové to vědí již po staletí.

Ale to není jediný důvod, proč datlové dávají přednost borovicím. Datlové dělají kolem svých hnízd dutiny, jejichž funkce nebyla původně pochopena. Později se přišlo na to, že je tyto dutiny chrání před velkým nebezpečím. Časem lepkavá pryskyřice, která vytéká z borovic, tyto dutiny vyplní a hnízdo tak má nádržku, která datly chrání před hady, jejich největšími nepřáteli.

Další zajímavostí datlů je jejich jazyk, který je tak tenký, že pronikne i do mravenčích hnízd ve stromech. Jazyk je také lepkavý, což umožňuje datlům sesbírat mravence, kteří v hnízdě žijí. Dokonalost jejich stvoření se dále projevuje i tím, že jazyk datla má strukturu, která ho chrání před kyselinou ukrytou v těle mravenců.22

Tito ptáci, jejichž jednotlivé vlastnosti jsou popsány ve výše uvedených odstavcích, také dokazují svými detailními znaky, že byli „stvořeni“. Pokud by se datlové vyvinuli náhodně, jak tvrdí evoluční teorie, zahynuli by dříve, než by získali tak výjimečně konzistentní rysy a vyhynuli by. Protože však byli stvořeni Bohem se zvláštním „konceptem“ přizpůsobeným jejich životu, začali žít svůj život se všemi životně důležitými vlastnostmi.

Mimikry

Had, který se maskuje v písku, se skrývá před nepřáteli. Je možné, aby si had sám vytvořil barvu a vzor na kůži přesně podle prostředí, ve kterém žije?

Jednou z obranných strategií živočichů jsou mimikry. Někteří živočichové mají zvláštní ochranu těla a tou je jejich zbarvení dokonale přizpůsobené jejich přirozenému prostředí. Vzhled těchto živých tvorů je v takovém souladu s jejich životním prostředím, že při pohledu na ně nedokážete říct, jestli jsou to rostliny nebo živočichové, nebo je nejste schopni od okolí vůbec rozeznat.

Na následujících stránkách uvidíte, jak neuvěřitelná podobnost hmyzu s listem pomáhá, aby tento hmyz unikl pozornosti nepřátel. Je zřejmé, že tento maličký živočich si sám nepřizpůsobil své tělo, aby vypadalo jako list. Možná ani neví, že je chráněn a že vypadá jako list. Tyto šikovné mimikry působí na pozorovatele dojmem speciálně naplánované a „stvořené“ obranné taktiky.

Když se podíváte pečlivě, zjistíte, že to, co pokládáte za větev, je ve skutečnosti hmyz	Na snímku vlevo je had skrývající se v křoví
V listí se schovává predátor mravenců! Vidíte ho?	Housenka uniká pozornosti svých nepřátel, protože se položí přímo doprostřed listu.
Tato housenka žijící v panamských dešťových pralesích má skvrny podobné hadím očím, kterými může vystrašit predátory.
Chameleónek trpasličí (Brookesia perarmata) nemění barvu podle okolního prostředí, protože jeho barva byla stvořena podle prostředí, kde žije.	This chameleon, known as gecko can assume the colour of its surroundings in 20 minutes.
This chameleon, known as gecko can assume the colour of its surroundings in 20 minutes.	Některé druhy hmyzu se maskují jako suché listy. Je dost těžké rozlišit tuto můru z oblasti Panamy od seschlých listů
Hmyz podobající se listům je velmi běžný. Na jeho těle můžeme najít veškeré detaily listu.	Kudlanka nábožná dokázala na orchideji oklamat kobylku díky svým křídlům, která se podobají okvětním lístkům květiny.
Tento druh hmyzu je chráněn před všemi svými nepřáteli tím, že vypadá jako list.	Hmyz nalevo dokáže přesvědčit své nepřátele tím, že vypadá jako trny na stromě.
Had se maskuje tím, že je klidně zavěšen ve vzduchu a vypadá jako okolní listy.	Vejce jespáka aljašského jsou zbarvena stejně jako okolí, aby byla chráněna před predátory.

Falešné Oči

Ve světě zvířat jsou některé neuvěřitelné a nepředstavitelně zajímavé obranné metody. Jednou z nich jsou falešné oči. Pomocí nich přesvědčují různí motýli, housenky a různé druhy ryb své nepřátele, že jsou „nebezpeční“.

Motýli na obrázku vlevo otevírají svá křídla, jakmile ucítí nebezpečí. Při tom na křídlech ukáží pár očí, která se jejich nepřátelům zdají velmi nebezpečná.

Matoucí Falešné Oči!

Když někteří motýli rozevřou svá křídla, uvidíme pár očí. S jejich pomocí přesvědčují nepřátele, že motýly nejsou. Zejména falešné tváře některých druhů motýlů, jako například motýla nahoře, jsou tak dokonalé svýma zářícíma očima, rysy tváře, zamračeným obočím, ústy a nosem, že celkový dojem odstraší mnohé jeho nepřátele. Neústupný člověk odmítající Boha se může pokusit podpořit svůj extrémní názor evolucionistickým vysvětlením „zajímavé shody náhod“. Nebo může tvrdit, že „si motýl vytvořil tento vzor na svých křídlech, protože si myslel, že by to pro něho mohlo být užitečné“. Jestliže to někdo tvrdí a trvá na tom, že tyto vzory, které v kráse předčí dokonce i malby umělců, vznikly náhodně, tak už není co říci na adresu „inteligentních lidí“. Neboť taková tvrzení jsou zcela neslučitelná s rozumem i zdravým selským rozumem.

Nespěchejme a přemýšlejme: mohou být tyto naprosto přesvědčivé oči výsledkem náhody? Jak motýl ví, že se objeví pár děsivých očí, když rozevře svá křídla, a že pohled na ně vystraší jeho nepřítele? Viděl snad motýl vzor na svých křídlech a rozhodl se, že tento vzor vzbudí strach a že by ho mohl v případě nebezpečí použít?

On the above are the real head and eyes of the thornback ray fish. On the right, the fish swims into its nest and leaves out its tail on which there is a pair of 'eyes'. Other fish around it dare not to come close to it as the false eyes in the tail make them think that it is awake.

Tak přesvědčivý vzor může být jedině výsledkem vědomého plánu, ne pouhou shodou okolností. Navíc není v žádném případě možné si myslet, že motýl ví o vzorech na svých křídlech a sám je pochopil jako obrannou taktiku. Je zřejmé, že Bůh, který motýla stvořil, obdařil jeho tělo vzorem „falešných očí“ a vnuknul mu instinkt, aby ho použil v případě nebezpečí.

Lekníny

Květiny na zemi považuje většina lidí za něco zcela běžného, bez ohledu na jejich celkovou dokonalost. Všednost plynoucí z toho, že vidí květiny všude a každý den, brání lidem v nich spatřit zázraky stvoření. Proto květiny, které rostou na úplně jiném místě, za úplně jiných podmínek a ve zcela odlišných velikostech, budou hodnoceny bez „brýlí všednosti“ a pomohou nám tak pochopit existenci Boha.

Amazonské lekníny, které rostou v lepkavém bahně pokrývajícím dno řeky Amazonky, jsou dost zajímavé na to, aby lidem sundaly „brýle všednosti“, protože nežijí způsobem, na jaký jsou lidé zvyklí a jaký vidí každý den, ale úplně jinak.

	Lekníny mohou využívat denního světla pouze tehdy, pokud se dostanou z hlubin mokřadů na vodní hladinu a to tím, že vyrostou do výše až dvou metrů. Kořeny těchto květin však také potřebují kyslík. Na obrázku vlevo jsou stvoly, které vyrůstají z kořenů rostliny až k vodní hladině a přináší kyslík ke kořenům.

Tyto rostliny začínají růst v bahně na dně řeky Amazonky a pak dosáhnou až k její hladině. Cílem je dostat se ke slunečnímu svitu, který je pro ně životně důležitý. Když se nakonec k hladině dostanou, přestanou růst do výšky a vytvoří se na nich pichlavé, kulaté pupeny. Z nich vyrostou ve velmi krátkém čase, přibližně do několika hodin, obrovské listy dosahující až 2 metrů.

Tyto lekníny „vědí“, že čím větší plochu hladiny řeky pokryjí početnými listy, tím více budou schopné využít slunečního světla k fotosyntéze. „Vědí“, že jinak nebudou moci na dně řeky, kde není dostatek světla, přežít.

Jistě je velmi inspirující vidět, jak rostlina využívá tak „inteligentní“ taktiku.

Samotný sluneční svit však amazonským leknínům nestačí. Potřebují také vzduch, který samozřejmě není v bahnité půdě, kde jsou jejich kořeny. Stonky dosahují od kořenů k listům až 11 metrů.23

Jak může rostlina v počátečním stadiu svého života v hlubině řeky vědět, že potřebuje vzduch a sluneční svit, aby přežila a že vše, co potřebuje, je na hladině? Něco, co se teprve nedávno zrodilo, neví nic o tom, že voda někde končí, ani že existuje slunce nebo vzduch.

Kdybychom to celé hodnotili z hlediska evolucionistů, tyto rostliny by již dávno byly poražené podmínkami svého životního prostředí a vymizely by. Lekníny však rostou dodnes v celé své dokonalosti.

Neuvěřitelný životní boj leknínů pokračuje i po té, co se dostanou ke světlu a vzduchu na hladině, kde otáčejí okraje svých obrovských listů směrem vzhůru, aby se nepotopily.

Se všemi těmito opatřeními mohou žít, ale vědí také, že pro jejich rozmnožování to nestačí. Potřebují nějakého živého tvora, který přenese jejich pyl na jiný leknín. Tímto živým tvorem je brouk (latinsky Coleoptera), který byl stvořen se zvláštní slabostí pro bílou barvu a dává přednost těmto bílým leknínům před všemi krásnými květinami řeky Amazonky. Když amazonské lekníny navštíví tvorové, kteří zajistí pokračování jejich rodu, lekníny zavřou všechny své listy, uvězní je a nabídnou jim spousty pylu. Drží je celou noc, než je propustí. Pak změní svou barvu, aby jim brouci nepřinesli znovu ten samý pyl. Kdysi čistě bílé, nádherné lekníny budou teď v růžovém dál zdobit řeku Amazonku.

Mohly by být takové bezchybné a dokonale vypočítané plány dílem zcela nevědomé rostliny? Samozřejmě, že ne. Jsou dílem moudrosti Boha, který stvořil vše. Všechny popsané detaily ukazují, že rostliny stejně jako všechny ostatní živé bytosti na světě byly při svém vzniku již předem vybavené těmi nejvhodnějšími systémy a to díky svému Stvořiteli.

Závěr

Může vítr náhodně vytvořit letadlo?

Slavný fyzik Sir Fred Hoyle učinil velmi pozoruhodný objev o původu života. Ve své knize „The Intelligent Universe“ (Inteligentní svět) píše:

„Šance, že by vyšší formy života mohly vzniknou tímto způsobem (shodou okolností), je srovnatelná s šancí, že by tornádo, které se prožene vrakovištěm, dalo dohromady Boeing 747 z materiálu, který tam je“.24

Toto Hoyleovo srovnání je velmi inspirující. Příklady, o kterých jsme hovořili výše, také ukazují, že existence života i dokonalost jeho současných systémů nás nutí hledat obrovskou sílu, která to vše stvořila. Stejně jako hurikán nemůže vyprodukovat letadlo pouhým výsledkem shody náhod, není možné, aby svět vznikl jako výsledek nenadálých událostí a ještě navíc v sobě ukrýval nesmírně složité struktury. Ve skutečnosti je svět vybaven nesčetným množstvím systémů nekonečně složitějších než letadlo.

Všechno, co jsme řekli v této kapitole, nás staví před důkaz bezchybného plánování nejen v našem bezprostředním okolí, ale také v hlubinách vesmíru. Ten, kdo zváží tato znamení, která jsou tak zřejmá, že je nelze odmítnout rozumem ani svědomím, dojde k jedinému závěru: ve vesmíru není místo pro shody náhod, vesmír byl stvořen se všemi nejmenšími detaily, které v něm jsou.

A Bůh, který je Stvořitelem tohoto bezchybného systému, je tím, kdo má nekonečnou moc a vědění.