HARUN YAHYA

 
LIDÉ, KTEŘÍ KONVERTOVALI NEBO PROHLOUBILI

SVOU VÍRU SKRZE PRÁCE HARUNA YAHYA





Jedním z nejvýznamějších prvků, které odhalují globální vliv práce Haruna Yahya je velký počet lidí, kteří konvertovali nebo prohloubili svou víru. Mnozí čtenáři píší dopisy nebo vzkazy o této věci. Malý vzorek citací, které představujeme, to je pouze několik příkladů tohoto obrovského vlivu.
 

Četl jsem všechny vaše knihy v ruštině. Žiji na Sibiři. Moje žena je Ruska. S pomocí vašich knih a Koránu si zvolila islám za svou víru. Jsem velice šťasten pro existenci takové hodnotné osoby, jež vysvětluje naši víru ve světle veršů z Koránu a ukazuje nám pravou cestu. Kéž Alláh znásobí vaši snahu a ještě zvětší váš vliv na lidstvo.

Mohammad Arif – Rijád


Jako muslima, byla moje víra v náboženství velice posílena vašimi knihami. Kéž vás Alláh odmění. To, co jsem se naučil, chci sdílet s miliony muslimských bratří, kteří nečtou anglicky. Proto vás prosím o dovolení přeložit něco z vaší práce do jazyku Hausa, mého mateřského jazyka a jednoho z nejmluvenějších jazyků v Africe. Jako právník vím, že potřebuji vaše svolení. Ma'assalam.

Nuraddeen Ayagi - Nigérie


Zdravím. Jsem muslim z Kosova. Jaký byl můj život dříve je nedůležité. Ale díky knihám Haruna Yahya se cítím “ještě více” muslimem. Takto jsem počal pravidelně vykonávat modlitbu. Dřív jsem ji nekonal pravidelně. Dříve jsem směřoval do temnoty, nyní se vidím směřovat k pravdě. Díky knihám Haruna Yahya vidím svět jinak. S pomocí Alláha překládám knihu z angličtiny do albánštiny. Zašlu vám ji a čtenáři z Albánie v ní tak mohou najít prospěch. Přeji vám jen to nejlepší.

Ali Avdiu - Kosovo


Potom, co jsem osobně dokončil překlad několika knih Haruna Yahya, cítím, že moje víra je ještě silnější a slibuji, jako Harun Yahya, zasvětit svůj život Alláhu. Z vůle Alláha práce Haruna Yahya vytvoří v Thajsku změnu takovým způsobem, jako se v posledních letech udála změna v turecké společnosti.

Zaki - Thajsko


Ahoj, nedávno jsem se obrátil na islám. Chvála náleží Alláhu. Práce pana Yahya v tom hrály hlavní roli. Proto bych mu chtěl zaslat své poděkování… Jsem udiven jasností, kterou jsem získal prostředky předmětů vyslovovanými Harunem Yahya, a miliony dalších lidí jsou stále těmito věcmi zmatené… Děkuji za váš čas.

Tom Malies


Právě jsem dočetl Zhroucení evoluční teorie a je to zázračné. Každá otázka, o níž jsem kdy uvažoval (ohledně věcí, které jsem studoval v hodinách biologie ve škole) a na něž jsem nikdy nenašel odpovědi, jsou nyní zodpovězeny. Nejzjevnější z toho bylo budování imunity bakterie na antibiotika. Děkuji, že jste učinil svou knihu natolik jasnou a zdarma. Díky tomu je moje víra v Boha mnohem silnější.

Christopher


Maša Alláh, toto je krásná webová stránka. Vaše práce mi velmi prospěly. Konkrétně “Pravda o životě v tomto světě" mne doopravdy inspirovala ke spojení s Alláhem. Myslím, že je velmi vznešené, že tvoříte videa, audia a texty dostupné lidem zdarma. Mnozí se zajímají o poznání Alláha, ale ne každý si může dovolit zaplatit přístup k informacím. Džazakhallahu chair, kéž vás Alláh hojně odmění za veškerou vaši snahu a dál vám poskytuje sílu a schopnost šířit islám do všech koutů světa.

Sr. Rahmah - Nigérie


Četl jsem a byl jsem svědkem mnohé vaší práce... Hledal jsem pravdu po léta, ale nemohl ji nikde najít... lidé říkali věci, které nedávaly žádný smysl. ... vaše knihy a články dávají velký smysl... Mockrát děkuji za vše, co děláte pro mé náboženství... Kéž vás Alláh odmění svým požehnáním a uchová vás a nás všechny vytrvalými... Kéž se všichni koupeme ve světle Svatého Koránu a kéž islám vládne světu.

Sardar Umair Ali Khan Saddozai - Pákistán


Je mým potěšením vám psát a přeji si vás informovat, že je více než mou morální povinností být vám na pomoc. Já jsem osobně hrozně vydělal na těchto pracích Haruna Yahya. Momentálně jsem stáhl přes třicet knih, které mne nejvíce zajímají a pořád v nich rád čtu. Tyto spisy měly veliký vliv na mou víru v Alláha protože existovaly doby, kdy jsem, navzdory faktu, že dobře znám Kitáb e Was-Sunnah, a učil jsem na mnoha islámských školách a hojně se účastnil veřejných lekcí, prostě jsem odříkával pět denních modliteb, ne proto, že bych věřil v to, co dělám, ale pouze v naději, že přijde čas, kdy mi Alláh Ta’ala odhalí pravdu. To proto že jsem byl hrozně zmaten těmi darwinistickými tvrzeními, které mi způsobily dilema, protože byly v kontrastu s náboženskými prohlášeními. Ale nyní, z Alláhova milosrdenství, skrze práce Haruna Yahya jsem schopen znovu získat svou úplnou a opravdovou víru v Alláha Subhanahu Wata’alah a odhodit tato bezcenná, absurdní a nesmyslná tvrzení za záda. Tedy je mou morální povinností zajistit, aby ostatní také z toho benefitovali a ustanovili si srdečný vztah se svým Stvořitelem. Rád bych vám sdělil, že bude mým prvním pokusem kontaktovat Amíra Společnosti muslimských studentů Nigérie, pobočky polytechniky Kaduna, a zjistit, jak by mi mohl pomoci v oznámení těchto prací a v seznámení s nimi všech studentů na vysokých školách v celé zemi skrze Národní těleso. Myslím, že toto bude dobrý začátek. Dále bych vám rád řekl, že mám hodně přátel, kteří by je mohli přeložit do mnoha jazyků, jimiž se mluví v Nigérii. Takže to není problém.

Musa Dayyib Harun - Nigérie


Salam, vaše webová stránka mi pomohla ustanovit vztah se Stvořitelem vesmíru, potvrdit mou víru, a poznat pravou realitu života. Chvála náleží Alláhu a kéž vás Alláh zaplaví požehnáním za vaše vznešené úsilí.

Adam Elder - USA


Až do doby před dvěma měsíci jsme moji přátelé a já byli hrozní hříšníci. Vždycky jsme se vzdávali svým egům. Ale jednoho dne jsem narazil na web Haruna Yahya a prohlédl si ho. Objednal jsem si jeho VCD filmy a sledoval je spolu s přáteli. Všichni jsme si uvědomili, že jsme se mýlili. Následkem toho světlo Všemohoucího Alláh vstoupilo do našich srdcí. Kajeme se a rozhodli jsme se proto žít jen abychom sloužili Alláhu.

Švýcarsko


Doopravdy si vážím vaší práce a studia a rád se dívám na filmy, které poskytujete k volnému stažení! Kéž vás Alláh hojně odmění za vaši snahu a věnuje vám Ráj. Modlím se nejen za vás, ale za všechny lidi, kteří vám pomáhají publikovat vaše práce. Jak jste si všimli, já jsem již muslim. Tak, či onak, vaše práce na mne měly velký vliv, posílily můj Imán v Alláhovu Všemohoucnost a bezvadné Stvoření světa. Vaše práce jsou plné vysoce kvalitní a srozumitelné informace, mašaAlláh.

Bilal Chbib - Německo


Kéž se nad vámi Alláh smiluje. Žiji v Albánii. Narazil jsem na vaše práce díky internetu. Tyto práce změnily můj svět. Jsou nejzajímavější a realistické. Co mne nejvíce ovlivnilo je váš postoj k různým aspektům života inspirovaný světlem Koránu. Naučil jste nás mnohé, co jsme dříve nevěděli a umožnil jste nám dosáhnout lepšího pochopení pravé víry. Pomohl jste nám zavádět Korán. Vaše práce je nejskvělejší a přeji si vás povzbudit na tomto poli. Kéž vám Alláh udělí své požehnání a vede vás na Svoji pravou cestu. Vaše díla jsou nejlepším odkazovým zdrojem ze všech, které jsem zatím poznal a největší asistencí ku pomoci mně a každému v Albánii dojít k poznání Alláha a porozumění Jeho velikosti. Měl byste vědět, že média a televize poskytují tu nejpokřivenější výchovu v Albánii a to nejvíce ovlivňuje děti. Myslím, že vaše materiály jsou nejvhodnějším řešením v této oblasti. Chystám se dětem příštího dne číst práce, které jsem stáhl z internetu. Chci je přeložit.

Altin - Albánie
Salam Alejkum! Při čtení některých děl Haruna Yahya a sledování několika videí jsem si uvědomil, že jsem našel pravdu, kterou jsem nějaký čas hledal a uvěřil jsem. Do té doby jsem měl množství předpojatých myšlenek o Turcích a nepovažoval je za zrovna nejlepší představitele islámu. To bylo, než jsem poznal Haruna Yahyu… Harun Yahya je oddaný Turek. Doufám, že Alláh přivede mnoho lidí na vaši cestu. Kéž dá Alláh sílu Harunovi Yahya a jeho pomocníkům. Nechť Alláh ochraňuje věřící. Kéž jsou s vámi Alláhovy pozdravy.

Redouan - Německo


Jsem strašně isnpirován vašimi pracemi. Významně pozvedly mou víru v Alláha. Chci zakoupit všechny vaše práce v anglickém jazyce. Můžete mi sdělit, jak to mám udělat?

Shamil Khan – Velká Británie


Zdravím všechny své muslimské bratry. Toto je úžasná stránka, která změnila můj způsob myšlení a umožnila mi vidět pravdu. Mé díky patří autorovi za založení takové webové stránky a měnění lidských životů. Inša’Allah, mnoho lidí dojde k pochopení pravdy. Není božstva vedle Alláha a Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) je Jeho posel.

Noor-nahar Hoque - Velká Británie


Nemohu vypovědět, jakou mám radost, že jsem poznal bratra Haruna Yahyu. Pocházím z katolické rodiny a, Alhamdulillah, konvertoval jsem k islámu před 7 lety. Články Haruna Yahya mi velice pomohly při hledání pravdy.

Jalil Al Biruani - Peru


Moje jméno je Amir Afridi a jsem z Pákistánu. Viděl jsem vaši práci a vězte, že jsem nevěřil vlastním očím, vidouce tento druh práce poprvé v životě. Měl jsem štěstí, že jsem narazil na váš program na kanálu Indus Vision při přepínání televizních kanálů. Nedovedl jsem si představit, že takový druh práce pouze pro islám v životě uvidím. Poněvadž, na co se dnes díváme, to jsou nějaké nudné programy v televizi a knihy, co ani nečteme. Je mi 22 let a mám dva problémy, protože kvůli čtení a obdržení určitých informací jsem začal věřit, že Ježíš-Isa už na zem znovu nepřijde. A že živé věci vznikají procesem evoluce a pracoval jsem tvrdě, abych to taky dokázal. Ale co mne naprosto překvapilo, že jsem zaznamenal vaši webovou stránku na tomto kanálu a najel na ní a stáhl nějaké knihy ohledně mých záležitostí. Avšak nevím, jak poděkovat panu Harunovi Yahya. Četl jsem jeho knihy o Ježíšovi a o darwinismu. To mne udělalo, ale řekl bych že mě to změnilo. Jeho práce je zázračná. Především děkuji vám a týmu, který stojí za vámi. Prosím, řekněte mi, co mohu udělat pro islám. Jak mi vy lidé pomůžete. A nakonec informujte pana Haruna Yahya o mně, že se osoba stala muslimem skrze vaši práci. A nikdo vám nemůže dát nic za to, co děláte, ale pouze Bůh-Alláh. Váš fanoušek a služebník.

Amir Afridi - Pákistán


Drazí bratři v islámu, posílám vám své srdečné pozdravy v zastoupení našich muslimských bratří žijících v Rusku. Po osvobození od 70 let komunistického útlaku, ruští muslimové znovuobjevují svou identitu. Objevili, co islám a žít jako muslim znamenají. Jenže jelikož postrádají dostatek informací a vzdělané lidi, aby posílili svou víru, ruští muslimové znovu procházejí těžkými časy. Chvála Alláhu; potom, co byly vaše knihy přeloženy do ruštiny, lidé víry začali posilovat ve světle vědeckého důkazu. Nemuslimové přijímají islám po přečtení vašich knih a (etničtí) muslimové s předpojatými myšlenkami o islámu si uvědomují jak falešné tyto předsudky jsou… Alláh (swt) vás poslal jako průvodce na pravou cestu pro tyto lidi a překlad vašich knih do ruštiny osvítil lidi a stal se prostředkem správného vedení. Upřímnost a čistota ve vašich pracích osvětluje lidská srdce, vyzařuje veliké světlo a rozptyluje prach, který se nasbíral za mnoho let. Počet lidí v Rusku přijímajících islám za způsob života roste každým dnem, přestože existují mnozí, kdo využívají islám pro svoje vlastní zájmy a výhody. Naším záměrem není si stěžovat, ale čistě osvítit komunitu islámu. Jako muslimové žijící v Rusku, my možná potřebujeme islámskou literaturu více, než jiné země. Literatura v ruském jazyce, kterou máme, obsahuje velmi málo informací nebo je plná překladových chyb. Naši kolegové, kteří získali vzdělání v arabských zemích migrují do velkých měst kvůli ekonomickým obtížím a učí v tamějších mešitách a madrasách. Baškortostán je republika bohatá ve smyslu přírody, ale ekonomicky chudá. Muslimské kongregace nejsou schopny zajistit islámskou výchovu kvůli ekonomickým těžkostem nebo jsou jinak nuceny zavřít kvůli velkým daním. Snažíme se lidi osvítit použitím literatury, kterou máme. Ale chtěli bychom požádat o pomoc v konání této služby živěji a v jejím šíření širšímu obecenstvu. Rádi bychom vás poprosili, je-li to možné, abyste nám zaslali knihy v ruském jazyce, a video a audio pásky. Je zde náš azerský bratr, který byl vychován v Turecku a díky němu čteme a rozumíme několika tureckým pracím. Rádi bychom obdrželi kopie vašich prací v tureckém jazyce, které nebyly dosud přeloženy do ruštiny. Poslední žádostí je, abyste nechápali špatně tyto žádosti, ale stavěli se k nim s porozuměním. Naše nejhlubší vděčnost a úcta patří tomu, co děláte. Milost a hojnost Alláha budiž s vámi.

Biktashev Ilgiz (Abdulhakk) - Rusko

 
Tento vzkaz vám posílám z Burnley, Anglie. Knihy Haruna Yahya mne inspirovaly. Před časem jsem se odděleil od pravé cesty. Díky webové stránce bratra Haruna jsem se obrátil zpět na pravou stezku. Rád bych se s ním setkal a poděkoval mu osobně. Kéž vás Alláh odmění.

Sami – Velká Británie

 
Jako nedávnému konvertitovi (obrácenému) k islámu mi byla doporučena tato stránka. Je vskutku fantastická a plná fantastických informací. Harun Yahya určitě učinil můj přechod k islámu snadnějším.

Joshua Wilson - Velká Británie


 OBDOBÍ LÉČEBNY PRO DUŠEVNĚ CHORÉ

VLASTNÍMI SLOVY ADNANA OKTARA


Televize Maras Aksu, 20.listopadu 2008

Adnan Oktar: S nemocnicí pro duševně choré se to stalo takto: Když jsem vydal tiskem knihu “Judaismus a svobodné zednářství” tisk po mně opravdu šel a zadrželi mne pro větu, kterou jsem řekl, slova, “Jsem z tureckého lidu, národa islámu.” Jsem z tureckého lidu, národa islámu, nic víc. Byl jsem pro to zatčen. Strávil jsem 9 měsíců ve vězení a potom jsem byl převezen do psychiatrické léčebny. Byl jsem držen 10 měsíců v nemocnici, ve staré budově, která zbyla od časů sultána Abdul Hamida, s 300 duševně nemocnými pacienty, z nichž někteří zabíjeli lidi. Nebylo mi dovoleno vyjít do zahrady nebo použít telefon. Jenže dokonce i pacientům, kteří zabili bylo tehdy dovoleno jít ven. Ale mně to bylo zakázáno a bylo mi dokonce zakázáno mluvit na doktory a sestry. Během té doby tam pacienti zabili 7 lidí; jinými slovy, bylo to děsné prostředí. Plné agresivních duševně chorých pacientů. Po 10 měsících mi Alláh dovolil odejít. Zpráva duševně chorého pacienta byla zrušena vyšší radou, 4.oddělením, ale tisk stále tvrdil, že jsem psychicky nemocný ještě léta nato, jako by naznačoval, že lidé by neměli číst moje knihy, jelikož jsem šílený, tak by lidé neměli číst, co jsem napsal. Ale vojenská nemocnice vydala zprávu pravící, že jsem zcela zdravý na duchu i na těle. Pak tisk utichl a záležitost tak byla vyřešena. Co se týče toho, proč byla operace provedena, nechám to na úsudku tureckého národa. Mám na mysli, já vím, co se stalo, ale nechám to na tureckém národě, aby to vyřešil.



Televize Cay, 23.července 2008

Adnan Oktar: Ano, on byl šéfem nemocnice, hlavním lékařem. On mne první varoval skrze doktory. Upozornil doktory, kde jsem byl a oni to postoupili mně. Když jsem kázal, přestěhovali mě na akutní oddělení, které bylo plné agresivních, nebezpečných pacientů, kteří nebyli ještě léčeni. Potom, co jsem tam byl chvíli držen, mysleli si, že jsem dostal lekci a vzdám se své činnosti a nechali mne odejít po zadržování 10-15 dní. Dali mne na chronické oddělení. Tam jsem pokračoval ve svých aktivitách, pokračoval jsem v kázání. Vzali mě zpět na akutní oddělení, ale viděli, že se nehodlám vzdát, takže tentokrát mě dali někam, kde bylo plno duševně chorých pacientů, kteří zabíjeli lidi. Jinými slovy, dali mě na místo se všemi těmi nejbláznivějšími pacienty. Jenže u mě neviděli žádnou změnu, tak mne dali na zcela uzavřenou jednotku. Byla tam zahrada. Byla to stará budova, která zbyla z dob sultána Abdul Hamida. Místo sestávalo z jediné kamenné budovy s 300 pacientů, duševně chorých, kteří spáchali vraždu. Tam mne dali. Jakmile se za mnou dveře zavřely, řekli, “Odsud nikdy neodejdete.” Dali mne na místo jako do cely a řekli, “A žádné telefonáty. Tady zůstanete.” Ale nyní jsem ve svém kázání hovořil s doktory a sestrami. Medikové také navštěvovali a já jsem jim kázal. Někteří z nich byli dost ovlivnění, a tak mi bylo zakázáno nluvit na doktory a sestry. Takto se to stalo. Slyšeli jsme, že Yıldırım Aktuna a doprovodná delegace přicházejí do nemocnice, na naše oddělení. Dělaly se přípravy. Každý stál v pozoru. Já jsem stál v pozoru. Všichni jsme stáli v řadě, lékaři, sestry, každý. Zesnulý Yıldırım Aktuna dorazil, a potom, co nás obhlédl mi  začal říkat, co nesmím dělat. "Za každým, žádné ženy v závoji sem nepřijdou,” pravil. “Tady nebudete dělat žádné kázání,” řekl. “Nebudete mluvit se studenty, ani s doktory, ani se sestrami,” řekl. “Tak s kým mám mluvit?” zeptal jsem se. “Můžete mluvit s pacienty. Mluvte s nimi,” odpověděl. “Ti nemohou ničemu rozumět,” pravil jsem. Byli šílení, mimo chápání. Někteří tloukli hlavou o stěnu, jiní plakali a další se váleli po podlaze. “O čem s nimi mám mluvit?” zeptal jsem se. “V takovém případě jděte do svého pokoje a meditujte,” pravil. “Přemýšlejte o tom, proč jste tady. To vás napraví,” řekl. Viděl jsem, že se nedá nic dělat.

Televize Cay: Co po vás chtěli? Proč chtěli, abyste opustil svou práci na Judaismus a svobodné zednářství?

Adnan Oktar: Tehdy mi poslali slovo, do nemocnice. Naznačili, že bychom mohli vyřešit téma soudu, že by mi mohli zaplatit jistý honorář pokud přestanu se svou činností, nějakých 300 miliard na dnešní peníze, odhadem. Zamítl jsem to, samozřejmě. “V žádném případě. Je to hříšná nabídka, je to vyloučené,” řekl jsem. Pak záležitosti o něco vystupňovali. Byl tam pacient jménem Hüseyin, který ovládal dveře. Jeho zaměstnáním bylo mi bránit jít ven. Byly to ocelové dveře. Vždycky řval a vyváděl a byl tam poslán. Dovoloval všem pacientům vycházet. Ale mně ne. Upozornili ho. “Nedovol mu jít ven,” řekli. A tak to nedovolil. Někdy, velice zřídka, mi dovolili jít ven s mou matkou. Ale nebylo mi dovoleno telefonovat nebo mluvit s přáteli, když jsem šel ven.

 

Televize Kackar, 2.února 2008

Adnan Oktar: Ano, když se objevila moje kniha Judaismus a svobodné zednářství, byla to první komplexní, na dokumentaci založená, přesvědčivá a uspokojivá práce o tomto předmětu. Dřívější práce nebyly důvěryhodné a uspokojivé. Ale neexistovalo pochyb o věření původním dokumentům fotografovaným v mých pracích, v knize “Judaismus a svobodné zednářství.” Bylo to naprosto spolehlivé. Viděli, že moje iniciativa je velice nebezpečná a tak začala postranní věc s nemocnicí pro duševně choré. Drželi mne 10 měsíců mezi zcela iracionálními duševně nemocnými pacienty, kteří nebyli schopni se o sebe postarat, mluvit nebo chodit, kteří tloukli hlavou o zeď, naříkali nebo se váleli po podlaze. A toto, pro zdravou osobu …
Televize Kackar: Co jste dělal s jídlem a pitím během té doby?

Adnan Oktar: Moje matka nosila jídlo. Duševně choří pospíchali a brali jí jídlo z rukou. Byli iracionální, šílení a neovladatelní. Jelikož moje matka byla starší, nebyla tak dobře schopná snášet toto místo jako já. Jako matka bledla, a viděl jsem jak zežlutla, když viděla tamější šílence. Ale pořád musela procházet oddělením, aby mi donesla jídlo. Osamělá žena, starší žena, procházela mezi všemi těmi duševně chorými. To bylo skutečné mučení. Akt mučení sám o sobě. Mám na mysli, je jedna věc dělat to mně. Ale proč takto týrat starší ženu? Procházela napříč celým přeplněným oddělením, aby se dostala ke mně. Je toho hodně, co bych mohl říct a popsal jsem jenom jednu část. Mysleli si, že mě mohou takto opotřebovat, ale takové věci mne neopotřebovávají. Ani mučení, ani vězení ani hrozby smrtí, žádné takové věci mne neopotřebovávají. Je to stejné teď jako v době Alláhova Posla (pokoj a požehnání s ním). Takové věci neopotřebovávají muslimy. Je bezvýznamné pro toho, kdo je opotřebován takovými věcmi, být muslimem. My všichni víme, že muslim bude zkoušen takovými utrpeními a trápeními, a že není snadné vstoupit do Ráje, inša’Alláh. Není snadné zalíbit se Alláhu, ale my směřujeme k tomu, se Mu zalíbit. Pouze skrze takové věci jsou možny Alláhova láska a souhlas. Je to možné pouze skrze taková trápení a je to Alláh, Kdo vytváří toto všechno, Kdo tvoří všecky věci. Co musí muslim dělat, je konfrontovat tyto věci s podřízením se Alláhu a pohlížet na ně jako na znamenitý test.

Televize Kackar: Vzali vás přímo do vězení z nezmocnice pro duševně choré v Bakırköy?

Adnan Oktar: Nejprve jsem byl zatčen a držen chvíli ve vězení. Strávil jsem asi 9 měsíců v cele, velmi malé cele, a byl jsem umístěn na křídle pro vrahy. Toto oddělení se svými celami známými jako jedna po jednom, bylo pro lidi, kteří se dopustili zločinu ve vězení. Byly to opravdu malinké cely ne větší než toto … Strávil jsem v té cele 9 měsíců. Odsud mne poslali do psychiatrické léčebny, kde jsem strávil 10 měsíců. Pak viděli, že se nehodlám vzdát, že stále pokračuji ve své činnosti a že není možné si mne získat, tak mne nechali jít. A potom se můj kroužek přátel velice rozšířil. Počet lidí, kteří se mnou sympatizovali značně vzrostl během mé doby v nemocnici. Museli si myslet, že neexistuje řešení, když zvedli tlak na mě.
Televize Kackar: Jak provádíte tuto práci, na koho chcete dosáhnout a uspět s ním? Protože váš okruh roste celou tu dobu.
Adnan Oktar: Kohokoli se svědomím a otevřeným srdcem. Nikoho určitého. Lidé mají představu, že jednám pouze s bohatými, vlivnými a dobře vzdělanými lidmi. To je zcela špatné. Budu mluvit s kýmkoli, dokud budou čestní, upřímní věřící. Mohou existovat lidé, kteří si myslí, že žiji velice snadný život, život mléka a medu. Ale pokud si někdo myslí, že by přežil 10 dní v nemocnici pro duševně choré, kde jsem já strávil 10 měsíců, tak bych se s ním rád setkal. Nevydržel by to 10 dní. Nikdo by to nedokázal snést. Toto je podoba, jak je můj zápas obecně brán, až do přítomnosti. Je to zápas neustálých a nekončících obtíží. Ale pro mne je to žádoucí. Jsem vděčen Alláhu. Ale to je pouze jak to vypadá zvenčí, na povrchu. Neukázal bych nic jiného.

 

Televize Malatya, 26.prosince 2008
Adnan Oktar: Mohu poskytnout určité detaily o vězení. Křídlo, kde jsem byl, bylo známo jako křídlo cel jedna po jednom [jednotlivých cel]. Ale je zajímavou věcí, že zde na tomto křídle byly drženi i mentálně narušení chovanci. Byl tam například jeden Abdülkerim. Byl nemocný, vážně narušený. Hned naproti byl Hüseyin. Ten byl taky opravdu narušený. Tito narušení pacienti v noci křičívali a řvali. Jejich nemoc způsobovala, že reagovali opravdu silnými způsoby. Byl jsem umístěn v jedné z těchto maličkých cel. Strávil jsem tam 9 měsíců. Pak, jak víte, jsem byl držen ve vězení, ale ne v jedné cele. Strávil jsem tam 9 nebo 10 měsíců. Ale doba, kterou jsem strávil v nemocnici pro duševně choré byla mnohem horší, protože jsem byl připoután za nohu. Řetěz byl tak krátký, že moje noha byla zavěšena ve vzduchu, když jsem se modlil. Pak dodali další délku řetězu. To bylo mnohem pohodlnější, s prodloužením o 50 nebo 60cm. Tak to fungovalo. Jaká byla potřeba, abych byl připoután? Tomu nerozumím. Pořád se tomu divím, neboť jsem velmi mírumilovnou, lidskou a laskavou osobou. Možná může někdo zvažovat spoutání někoho, existuje-li riziko, že se stane agresivním. Ale s takovými pacienty se ve skutečnosti tímto způsobem nezacházelo. Bylo jim dokonce dovoleno jít domů. Mohli používat telefon. Mně nebyly telefonáty dovoleny. Mně nebylo dovoleno jít ven, nebylo mi dovoleno jít do zahrady. Co je zajímavé, že tam byli doktoři a sestry, a doktoři přicházeli na praxi nebo na trénink, ale mně bylo zakázáno s nimi mluvit. To byl zajímavý stav věcí v té době.



Televize Nevsehir, 20.července 2008

Adnan Oktar: Věci byly dělány tak, jak to nikdy nebylo k vidění v historii Republiky [Turecka]. Přihlížel jsem tomu úplně užaslý. Fáze psychiatrické léčebny, kupříkladu. Já jsem spisovatel, píšu knihy, a jak můžete vidět, jsem dokonale příčetný. Nejsem duševně chorý, který zaútočí na kohokoli nebo nemá tušení, co říká. Ale oni mne uvěznili v kamenné budově zbylé z doby sultána Abdul Hamida a ubytovávající duševně choré, kteří zabili a prolili krev, zabili vlastní manžely nebo manželky a byli to naprostí blázni. Nebylo mi povoleno jít ven. Duševně chorým to bylo povoleno, ale mně ne. Byl jsem tam 10 měsíců, zatímco oni řvali a vrhali se na podlahu. Víte, jaké jsou psychiatrické léčebny . Lidé jsou vystrašení, mají-li je pouze navštívit. Šílenci napadali moje návštěvníky. Můj právník se tam vůbec nemohl dostat. Držel jsem ho stranou duševně chorých. Můj starší bratr a matka přicházeli, a oni se snažili na ně zaútočit, ale já jsem jim bránil. Snažil jsem se jim v tom bránit hovořením s nimi, stavěním se na jejich stranu a snahou je nerozlobit. Byl jsem udiven, že příčetná osoba, intelektuál, by měl být držen po 10 měsíců mezi duševně chorými, kteří zabíjeli. Bylo to doopravdy neobyčejné. Sedm lidí bylo zabito během mého pobytu tam, na mém oddělení. Napadali se navzájem ocelovými tácky nebo házeli cokoli jim přišlo pod ruku nebo rozbili někomu hlavu o zeď. Takto zabíjeli a tato zabití byla okamžitě přikryta. Potom, co jsem tam byl držen 10 měsíců poslali mne na 4.oddělení odborného soudu. Zde byla vydána zpráva, že jsem příčetný. Pak jsem šel do vojenské nemocnice a byla vydána, jak víte, zpráva stanovující, že jsem v pořádku a zdravý na mysli i na těle a naprosto schopný vojenské služby.

 

Televize Tempo, 24.prosince 2008

Adnan Oktar: Poprvé jsem byl spoután, to se stalo v autobuse. Děkoval jsem Alláhu a bylo to slyšet. Moc se mi to líbilo. Pouta mi byla utažena kolem zápěstí. Všechna trápení a utrpení muslima na Alláhově stezce se mu vrátí ve formě zalíbení Alláhu a čím větší potíže, tím větší zalíbení. Například když jsem se vrátil do vězení z oddělení soudního lékařství, bylo to jako cosi z filmu. Všude byla sláma a vycpávka polštářů byla vytrhaná. Během pobytu v nemocnici pro duševně choré jsem byl držen pohromadě s mentálně narušenými pacienty. Tou zajímavou věcí je, že když jsem byl ve vězení, duševně choří byli drženi ve zvláštních celách a já jsem byl mezi nimi. Jeden mentálně narušený byl hned naproti a další hned vedle. Přivedli mladíka, který podpálil les a ten křičel celou noc až do rána. Byl tam jiný narušený pcient, který byl stejný. Nemohl jsem jít ven a zůstal jsem v těchto opravdu obtížných podmínkách po 9 měsíců nebo tak. Pak jsem byl držen s 300 mentálně narušených po dalších 10 měsíců ve staré stavbě z doby sultána Abdul Hamida. Ale toto nebyli obyčejní mentálně narušení pacienti; byli agresivní a velice těžko zvladatelní, lidé, kteří zabíjeli. Zabili 7 lidí v době,kdy jsem tam byl. Bylo to někde, kde se pořád odehrávají krvavé bitky, místo aktů násilí. A já jsem tam strávil 10 měsíců. Nebylo mi dovoleno jít ven a neměl jsem povoleno používat telefon. Jednoho dne nás zesnulý Yıldırım Aktuna všechny seřadil a postavil do pozoru. Byli jsme tam všichni; sestry, doktoři a já, ovšemže. Yıldırım Aktuna mi pověděl, že mi není dovoleno mluvit s přáteli a mám zakázáno mluvit s doktory a sestrami. Přicházeli doktoři na praxi, a mně bylo taky zakázáno s nimi mluvit. Zeptal jsem se ho, s kým mluvit mohu. Řekl, že mohu pouze mluvit s pacienty. Nenazval je duševně chorými, ale řekl, že mohu mluvit s pacienty. Řekl jsem, že nejsou schopni ničemu rozumět. Řekl, že bych měl jít do svého pokoje, velice tmavého a hrozného místa, a přemýšlet dlouze a těžce, přemýšlet o sobě, a přemýšlet, proč jsem tam a takové věci. Tamější podmínky byly opravdu obtížné. V jednom období mi dokonce připoutali nohu k posteli, čemuž jsem neporozuměl. Původně, v období na soudním lékařství, mne drželi uvázaného na velice krátkém řetěze. Stěžoval jsem si, že je velice těžké se modlit s takovým krátkým řetězem a požádal jsem je, jestli by ho mohli trochu prodloužit. Později donesli jiný, delší kus řetězu, asi 50-60 cm dlouhý, a bylo pro mne pak snadnější se modlit, mohl jsem se snadněji pohybovat, a to bylo opravdové požehnání. Ale pořád nechápu, proč jsem byl vůbec připoután. Připadalo mi to dost podivuhodné, protože duševně choří pacienti tomu přihlíželi a divili se, co je se mnou špatného, proč jsem připoután. Byl to velice silný, tlustý řetěz. Pamatuji si, že jsem byl užaslý, proč cítí potřebu učinit taková opatření, a nebyl jsem schopen to pochopit. Jistěže to tak bylo nejlepší a byla v tom moudrost. Toto jsou věci, jež vedou k Alláhovu uznání, ale jsou stále dost matoucí.
 

CO SI MYSLÍ ADNAN OKTAR O ROZSUDKU,

JENŽ BYL PROTI NĚMU VYDÁN?

 

Televize Amasya, 21.července 2008

Adnan Oktar: Byl jsem odsouzen ke 3 letům vězení za to, že jsem byl vůdcem kriminálního gangu. Přirozeně respektuji soud a jeho rozhodnutí. Ale nikdo v Turecku tomu nevěří. Na čem záleží je, že moji lidé, můj národ tomu nevěří. Důležitou věcí je, že jsem byl zproštěn viny v lidských srdcích, protože ve složce není žádný důkaz zločinu. Soud mne prve osvobodil. Zprostil viny moje kolegy, všechny z nás, z obvinění kriminálního gangu. Ale toto je výsledné rozhodnutí. Je to Alláh, Kdo vydal toto rozhodnutí. Je v tom dobro. Zejména být obviněn nespravedlivě je dokonale potěšující. Toto je zákon Proroka Josefa (pokoj s ním). Budu hrdý na to, jít a odsedět si svůj trest. Vězení jsou také mým domovem. Jejich voda je také vodou mé země. Jejich půda je také půdou mé země. Tady nebo tam, není v tom rozdíl. Pokud vidí, že je to vhodné, udělám, co řeknou.



Milli Gazete, 19.května 2008

Adnan Oktar: Normální odpovědí by bylo zproštění viny, samozřejmě, protože tak to řekl prokurátor. Říká, že ve složce není důkaz zločinu, říká, že soud již osvobodil každého, včetně kohosi údajně zastávajícího postavení takzvaného imáma, a důležitou věcí je, že říká, že podle soudní složky ve světle všech důkazů je to vysvětleno. Toto je to, co již soudce dříve řekl. Prokurátor vydal svůj promyšlený názor podruhé, znovu rozhodujíce, že statut omezení vypršel podle Článku 313 a takéž doporučil zproštění. Tato stanoviska byla krystalicky jasná, ale rozsudek byl vydán navzdory jim, navíc trest nebyl snížen. Byl přidán rok navrch. Normálním trestem jsou 2 roky, ale 3 roky byly vydány. A to je co? Je v tom samozřejmě dobro. Je to jeden z krásných detailů v Alláhově umění Stvoření. Je to stvořeno s moudrostí a je v tom dobro. My to uvidíme v následujících letech, měsících a dnech, inša’Alláh. Například Prorok Josef (pokoj s ním) se nedopustil žádného zločinu, aby byl uvězněn na 7 let. Nespáchal žádný zločin, neudělal nic. Naopak, byl nevinen, Ale rozhodnutí ho uvěznit zvítězilo, stanovuje Alláh. A je to Alláh, Kdo ukládá toto rozhodnutí. Za normálních okolností by se nic takového nestalo. Je to Alláh, Kdo způsobil, že k tomu došlo. Takto Alláh cvičí a posiluje věřící, činí je oblíbenými, propůjčuje jim větší strach z Něho a rozšiřuje jejich horizonty, a tak dělá osud, který rozhoduje, krásný osud věřících, ještě radostnějším. Ovšemže my v tom vidíme dobro a moudrost. Vzdal jsem se svých práv soudu, hojně jsem se vzdal svých práv soudu, a vždy jsem to činil naprosto jasným. Já si neztěžuji, protože v tom vidím dobro. Ale jistěže bychom měli také užívat svá zákonná práva a odvolat se. Ale každý incident má rozhodující místo; jinými slovy, všechno míří směrem přikázaným Alláhem, a je dobro v tom směru. Například, člověk považuje osvobození za dobrou věc, ale může mít špatné následky. Alláh praví, že můžete nenávidět něco, co je pro vás dobré a možná, že milujete něco, co je pro vás špatné, pro tento důvod my neustále prosíme Alláha o to, co je zdárné. My prosíme o dobro, takže je dobro v tom, co Alláh přivodil v tomto případě.

  

Televize Konya Sun, 14.září 2008

Adnan Oktar: Jedno po druhém. Byl jsem zadržen mnohokrát. Sebrali mne 40 nebo 50 krát. Přišli do mého domu bez příčiny, odvedli mne a drželi mne ve vazbě na oddělení bezpečnosti 3 dny a pak mne nechali jít. Kdo ví proč? Někdy dělali zápis a jindy ne. To byla ta divná stránka věcí. Pak, jak víte, proti nám provedli operaci, berouce mne na Velitelství bezpečnosti, kde jsem byl obviněn z mnoha věcí, řekli, udělal jste toto, udělal jste tamto, což jsem neudělal. Oni pak řekli, že pokud ta obvinění popřu, tedy, byl jsem tak blízko smrti v tomto bodě jako je vzdálenost mezi mými chodidly a podlahou. Teď, byla tam skupina děvčat, sester a mých kolegyní, a já jsem tam také byl, a řekl jsem, že podepíšu, co mi bylo dáno, než abych ohrozil jejich životy. Bylo to jako řetězec imaginárních scénářů, jako film psaný žurnalisty, všechny imaginární věci bez důkazu nebo svědků za nimi, žádná dokumentace vydírání jakéhokoli druhu. Tak jsem to podepsal a představoval jsem si, že to napravím popřením před prokurátorem a soudcem. Ale ne v tomto případě. Byl jsem odpovědný dokázat, že všechno, co jsem podepsal v prohlášení je nepravda. Byla to strašná situace, dokazovat, že oni lžou. Není pochyb o vyvracení a prohlášení bylo vzato v nepřítomnosti právníka, což ho činí neplatným. Legálně je zásadní, aby bylo prohlášení učiněno v přítomnosti právníka. Svrchovaný soud vydal rozhodnutí v tomto směru a existuje jasný článek o tomto v Tureckém zákoníku kriminální procedury. Ale soud mne nicméně odsoudil na 3 roky vězení, rozhodujíce, že jsem byl vůdcem zločinné společnosti. Já to akceptuji, protože nemůžu mít námitek a musím respektovat rozhodnutí vydané státním tělesem. Ale celé Turecko ví, že nejsem vůdcem zločinného gangu, každý to ví. Nikdo tomu nevěří, protože vůdcové kriminálních gangů zabíjejí a loupí a ubližují lidem, a existuje pro to konkrétní důkaz. Toto já nazývám vůdce zločinné společnosti, ale nemohu přiznat, že jím jsem, když proto neexistuje důkaz, žádný takový důkaz ve složce. Ale stále respektuji rozhodnutí soudu. Neříkám nic a bude-li to třeba, půjdu a odsedím si svůj trest. V tomto ohledu si na stát nestěžuji. Vzdávám se svých práv soudu, hojně se vzdávám svých práv soudu a opakoval jsem to mnohokrát.
Ale, například, případ Ebru Şimşek byl jedním z hlavních důkazů před soudem, který jste zmínil. Díky Alláhu je dům, kde Ebru Şimşek žila, vidět na filmu incidentu. Jinými slovy, incident, který ta žena tvrdila, byl detailně nafilmován; existoval video záznam, s vysokým rozlišením. Ukázali jsme video soudcům a ti ho sledovali. Její byl obyčejný dům s trámovou strukturou běžící rovnou dolů. Domov o 60 metrech čtverečních s přesahujícími trámy, s malými, dvojitě zasklenými okny. Policie přišla a prohlédla si dům, ve kterém ta žena tvrdila, že jsem byl přítomen, a v analýze domu bylo stanoveno, že dům je z dutých tvárnic, má plochý strop bez trámoví a že okna běží od podlahy ke stropu. Rozdíl mezi těmi dvěmi budovami byl tak obrovský, že by nemohly být stejné, aniž by byly zbourány a přestavěny. Neměly spolu nic společného. Dokázal jsem soudu, že s tím nemám nic společného, a byl jsem podle očekávání toho zproštěn.

 

Iran Daily Itimat, 26.října 2008

Adnan Oktar: Tisk na mne vážně tlačí, protože jsem antidarwinista. Ten tlak dosahuje takových rozměrů, že kdosi, například, jménem Tuncay Özkan je nyní obžalovaný ve vazbě v soudním řízení Ergenekon. Navíc, Adil Serdar Saçan, policejní šéf, který proti mně provedl operaci, je také zadržený v případu Ergenekon. Tito lidé spojují síly, aby proti nám bojovali. A tehdy nás zadrželi. Pozatýkali nás během hromadné noční operace, Adil Serdar Saçan a jeho tým. A mezitím Tuncay Özkan psal provokativní články a poskytoval veřejnosti zkreslené informace vypouštěním materiálu z oddělení bezpečnosti ohledně našeho zadržení. Byl jsem řádně zatčen a strávil chvíli ve vězení kvůli tomu. A tento současný rozsudek 3 let je výsledkem této operace. Ale prokurátor praví, že ve složce neexistuje důkaz proti mně nebo mým kolegům, který by mohl tvořit zločin zločinné společnosti. On také uvedl, že stejný soud nás již tohoto obvinění zprostil, už jsme byli osvobozeni, a proto by nás měl zprostit zas. Navíc uvedl, že policejní prohlášení nebylo vzato v přítomnosti právníka a bylo vymáháno pod nátlakem, a mimo něj neexistuje žádný důkaz kriminální činnosti ve složce a proto ani důkaz proti nám, z kteréhož důvodu bychom měli být osvobozeni. Ale soud nás stále odsuzuje ke 3 rokům. Jde také o mé kolegyně, jež jsou absoloventkami univerzity a koleje, které nikdy nevstoupily na policejní stanici. Ty byly také odsouzeny ke 3 letům vězení pro vedení kriminálního gangu. My jistěže respektujeme rozhodnutí soudu. Odevzdávám svá práva soudu. Ale je zde také hledisko prokurátora. A je to užitečné mělo by to být známo. To nejvíce vybízí k zamyšlení, že policejní šéf operace proti mně je nyní před soudem v kauze Ergenekon. A také velice vybízí k zamyšlení, jistěže, že Tuncay Özkan, který psal články mne napadající, je také ve vazbě v případě Ergenekon.



Nathan Schneider, 24.října 2008

Adnan Oktar: V Turecku, například, rozsáhlá státní organizace Ergenekon byla nedávno postavena před soud. Ta organizace proti nám bojovala po léta.
Spíše proti mně. Ačkoli nejsem duševně chorý, tvrdili, že jsem. Cítil jsem na sobě jejich tlak roky. Zprávy tvrdící, že jsem duševně chorý se stále objevovaly v tisku. Pak to bylo napraveno ve vojenské nemocnici a každý viděl a dokázal, že jsem příčetný. Přestože neberu kokain, smíchali mi ho s jídlem na oddělení bezpečnosti. Také jsem to soudně dokázal. Bylo stanoveno, že to bylo smícháno s mým jídlem, když jsem byl v policejní vazbě. Ale darwinistické kruhy mne zobrazovaly jako uživatele kokainu dlouhá léta. V roce 1999, znovu jako následek různých provokativních akcí organizace Ergenekon, se odehrála veliká operace. Policejní důstojník za operaci odpovědný, Adil Serdar Saçan, je v současnosti ve vězení pro obvinění z členství v Ergenekonu. Osoba, která to organizovala v tisku, a která se toho účastnila, je nyní ve vězení jako zadržený Ergenekonu. Ale výsledkem těchto věcí mne soud odsoudil ke 3 letům a odsoudil na 3 roky moje kolegyně jako vůdce zločinné společnosti. Ale ve svém předchozím odůvodněném rozhodnutí soud, uvedl prokurátor, tentýž soud tyto lidi zprostil. Zadruhé řekl, že v soudních spisech proti nim neexistuje žádný důkaz. Zatřetí řekl, že prohlášení získaná policií pod nátlakem jsou neplatná. Protože byla vzata pod nátlakem v nepřítomnosti právníka, pravil. “A proto požaduji, aby byli osvobozeni,” řekl. Ale tisk to nijak neuvádí. Jenom se snaží zdůrazňovat, že jsou vůdci zločinné společnosti. Usilují pravděpodobně poškodit moje knihy tvrzením, že osoba, která je napsala je vůdcem kriminálního gangu. Budou se ptát “proč čtete tyto knihy?”. Toto je logický slepý konec, v němž skončili. Přijali protidemokratický postoj. Přijali oportunistické zdůvodnění. To by žádný vědec neudělal; neměl by. Neumím popsat kohosi, kdo zavádí takové omyly jako vědec; vědec je někdo, kdo aplikuje záležitosti čestně. … Já také respektuji rozhodnutí soudu, ovšem a vzdávám se svých práv. Ale způsob, jakým darwinisté proti mně rozhodnutí užívají je nespravedlivý a iracionální. Neshledávám ho čestným, neboť nikdo v Turecku nevěří, že jsem vůdcem kriminální společnosti. Jsem někdo, kdo brání lásku, laskavost a slušnost. Nikoho jsem nezabil ani nepřepadl. Jinými slovy, již jsem byl zproštěn viny v lidských srdcích a to mi stačí.

  

TASCA (Tureckoarabská asiciace pro vědu, kulturu a umění), 21.listopadu 2008

Reportr: Byl jste odsouzen ke 3 letům vězení. Můžete nám o o tom říct?

Adnan Oktar: Ano, taková věc se stala. Mám tři kolegyně, velice slušně vychované, oddané dámy. Já a tyto tři mé přítelkyně jsme byli obviněni z toho, že jsme vůdci kriminálního gangu a podle toho odsouzeni. Ale soudní žalobce uvedl, že proti obžalovaným neexistuje důkaz. To je první věc. Zadruhé praví, že podle Článku 148/4 Tureckého zákoníku kriminálních procedur, prohlášení získaná ve vazbě v nepřítomnosti právníka jsou nepřípustná a soud s tím sám souhlasil. Jinými slovy, prohlášení, která jsme poskytli byla získána v nepřítomnosti právníka a také pod nátlakem. Byla to falešná obvinění vnucená nám pod nátlakem. Podepsali jsem je pod nátlakem a pod hrozbou smrtí. Toto říká prokurátor. Proto říká, že tato prohlášení jsou neplatná. Navíc říká, že soud již dříve rozhodl, že moje kolegyně a já bychom měli být osvobozeni, že bychom měli být zproštěni stejných obvinění a že tedy by stejné rozhodnutí mělo být vydáno nyní. Říká, že by bylo ve veřejném zájmu, aby byli všichni obžalovaní zproštěni viny jednotlivě a že požaduje naše osvobození. Jinak řečeno, soustředí se na tři věci; opakuji. První je, že říká, že prohlášení vzatá v nepřítomnosti právníka pod nátlakem jsou neplatná. Zadruhé sděluje, že soud již prve rozhodl pro osvobození. A za třetí říká, že ve spisu neexistuje důkaz proti obžalovaným. Říká, že není důkaz žádného zločinu. Proto požaduje zproštění. Ale soud pořád rozhodl tak, jak rozhodl. Vydal rozsudek na 3 roky. Ovšem já vždy respektuji rozhodnutí soudu. Vždycky jsem respektoval zákon. Já v tom vidím dobro, protože je to cosi, co bylo již předurčeno. Pokud se taková věc odehrává, je to rozhodnutí Alláha dříve než se soudce narodil, když byl v matčině lůně. Pro tento důvod soudce prostě poslouchá Alláha. Nemůže dělat nic jiného. Dělá to, co je určeno osudem. A v tom je dobro, inša’Alláh.