Od Nebytí k Bytí

Otázky týkající se vzniku vesmíru, kam směřuje a jak fungují zákony, které udržují jeho řád a rovnováhu, byly vždy předmětem zájmu. Vědci a myslitelé o tom neustále přemýšleli a vytvořili řadu teorií.

Až do počátku dvacátého století převládala myšlenka, že vesmír je nekonečný, existuje od věčnosti a bude existovat věčně. Podle tohoto názoru nazývaného „statický model vesmíru“ nemá vesmír počátek ani konec.

Tento názor popřel existenci Stvořitele, když tvrdil, že vesmír je konstantním a neměnícím se nahromaděním hmoty, čímž položil základy materialistické filozofie.

Materialismus je systém myšlení, který považuje hmotu za absolutní bytí a odmítá existenci čehokoli jiného než hmoty. Kořeny tohoto systému sahají do starověkého Řecka, v 19. století se stával stále více obecně přijímaným a proslavil se v podobě dialektického materialismu Karla Marxe.

Již jsme se zmínili o tom, že model statického vesmíru 19. století připravil půdu pro materialistickou filozofii. Ve své knize Základní principy filozofie („Principes Fondamentaux de Philosophie“) George Politzer v souvislosti se základem tohoto modelu vesmíru tvrdil, že „vesmír není stvořený objekt“, a dodal: „Kdyby byl, tak by musel být tvořen Bohem neustále a vzniknout z ničeho. Abychom přijali stvoření, museli bychom v první řadě přijmout existenci momentu, kdy vesmír neexistoval, a to, že něco vzniklo z ničeho. Na něco takového nemůže věda přistoupit.“1

Ve svém tvrzení, že vesmír nebyl stvořen z ničeho, se Politzer opíral o model statického vesmíru 19. století a domníval se, že zformuloval vědecké tvrzení. Rozvíjející se věda a technologie dvacátého století však zbořily primitivní koncepty jako model statického vesmíru, které byly základem pro materialisty. Dnes, na počátku 21. století, moderní fyzici prokázali mnohými pokusy, pozorováními a výpočty, že vesmír měl počátek a že byl stvořen z ničeho obrovskou explozí.

Vesmír měl počátek, to znamená, že před tím nebylo nic, tedy byl stvořen. Jestliže nějaká věc existuje a předtím neexistovala, tak by určitě měla mít svého Stvořitele. Bytí z ničeho je pro lidskou mysl něco nepředstavitelného. (Člověk si to v podstatě neumí představit, protože nemá žádnou možnost to zažít.) Proto se bytí z ničeho velmi liší od pouhého spojování předmětů dohromady, abychom vytvořili předmět nový (například umělecká díla nebo technologické vynálezy). Jestliže stvořené věci nemají žádné dřívější vzory a neexistoval čas ani prostor, ve kterém by byly stvořeny, je to známka samotného Božího stvoření, které vytvořilo vše dokonale najednou a v jediném okamžiku.

Vznik vesmíru z ničeho („bytí z nebytí“) je největším možným důkazem toho, že byl stvořen. Uvážení této skutečnosti změní mnohé. Pomáhá lidem pochopit význam života a přehodnotit jejich postoje a úmysly. Proto se mnohé vědecké komunity snažily ignorovat skutečnost stvoření, kterou nemohly plně pochopit, ačkoli jim byl její důkaz jasný. Skutečnost, že veškeré vědecké důkazy ukazovaly na existenci Stvořitele, je nutila vymýšlet alternativy a tím pádem vytvářet zmatek v lidských myslích. Důkaz samotné vědy však definitivně tyto teorie ukončil.

Podívejme se teď krátce na vědecký vývojový proces vzniku vesmíru.

Expanze Vesmíru

Edwin Hubble u svého obrovského teleskopu.

V roce 1929 americký astronom Edwin Hubble, pracující pro observatoř California

Mount Wilson, učinil jeden z nejdůležitějších objevů v historii astronomie. Při pozorování několika hvězd pomocí svého obrovského teleskopu objevil, že jejich světlo je posunuto směrem k červenému konci spektra a, co je však zásadní, že tento posun přímo souvisí se vzdáleností těchto hvězd od Země. Tento objev způsobil rozruch ve světě vědy, protože podle uznávaných zákonů fyziky se spektra světelných paprsků putující směrem k bodu pozorování blížila k fialové, zatímco spektra světelných paprsků pohybující se od bodu pozorování se blížila červené. Při Hubblových pozorováních se zjistilo, že světlo z hvězd se blíží červené. To znamenalo, že se neustále pohybují směrem od nás.

Here, the difference in the remoteness of various galaxies and the extent to which they tend towards red are shown. the vertical line at the top indicates a certain point on the spectrum. in other spectra, this point tends towards the right as far as the horizontal arrows go. the tendency towards red, which is an indication of remoteness, increases as a galaxy moves farther away from the earth.

Zanedlouho Hubble učinil další významný objev. Nejenže se hvězdy předháněly v pohybu od Země, vzdalovaly se také jedna od druhé. Jediný závěr, který mohl být odvozený z vesmíru, kde se vše pohybuje pryč od něčeho dalšího, je, že se vesmír neustále rozšiřuje („expanduje“).

Abychom to lépe pochopili, můžeme si představit vesmír jako povrch nafukujícího se balónku. Tak, jak se od sebe vzdalují body na povrchu balónku při jeho nafukování, tak se od sebe také vzdalují objekty v prostoru, jak se vesmír stále rozšiřuje.

Toto bylo vlastně teoreticky objeveno ještě dříve. Albert Einstein, který je považován za největšího vědce století, došel na základě výpočtů, které prováděl v teoretické fyzice, k závěru, že vesmír nemůže být statický. Uložil však svůj objev k odpočinku prostě proto, aby se nedostal do sporu s všeobecně uznávaným modelem statického vesmíru tehdejší doby.

Později označil Einstein tento krok za „největší chybu své kariéry“.

Na základě Hubblových pozorování, bylo tedy jisté, že se vesmír rozšiřuje.

Jaký význam měla skutečnost o rozšiřování vesmíru na vlastní existenci vesmíru?

Expanze vesmíru s sebou nesla to, že kdyby bylo možné cestovat zpět v čase, ukázalo by se, že vesmír vznikl z jediného bodu. Výpočty ukázaly, že tento „jediný bod“, který uchovával veškerou hmotu vesmíru, by měl mít „nulový objem“ a „nekonečnou hustotu“. Vesmír vznikl explozí tohoto jediného bodu s nulovým objemem. Tato velká exploze, která označila počátek vesmíru, byla nazvána „Velký třesk“ a tento název se začal používat i pro vlastní teorii.

Je třeba říci, že „nulový objem“ je teoretický výraz používaný pro deskriptivní účely. Věda umí definovat pojem „nicoty“, který přesahuje lidské chápání, pouze vyjádřením, že jde o „bod s nulovým objemem“. Ve skutečnosti „bod s nulovým objemem“ znamená „nicota“.

Vesmír vznikl z ničeho. Jinými slovy, byl stvořen.

Teorie Velkého třesku ukázala, že na počátku byly všechny objekty ve vesmíru konzistentní a poté byly odděleny. Tato skutečnost, která byla objevena teorií Velkého třesku, byla uvedena v Koránu již před 14 stoletími, kdy měli lidé velmi omezené znalosti o vesmíru:

„Což ti, kdož nevěří, nevidí, že nebesa a země byly pevně spojeny a že jsme je od sebe odtrhli a že z vody jsme vše živé učinili? Což neuvěří?“ (Korán, 21:30)

Jak je uvedeno v tomto verši, všechno, dokonce i „nebesa a země“, které ještě nebyly stvořené, byly stvořené Velkým třeskem z jediného bodu a začaly utvářet současný vesmír tím, že byly od sebe oddělené.

Když srovnáme tvrzení uvedená ve verši s teorií Velkého třesku, zjistíme, že jsou zcela v souladu. Velký třesk byl však uveden jako vědecká teorie až ve dvacátém století.

Expanze vesmíru je jedním z nejdůležitějších důkazů toho, že vesmír byl stvořen z ničeho. I když byl tento fakt objeven vědou teprve ve dvacátém století, Bůh nás o této skutečnosti zpravil v Koránu zjeveném před čtrnácti sty lety:

Hledání Alternativ Pro Teorii Velkého Třesku

Výzkumy ukázaly, že hvězdy a galaxie se pohybují pryč od nás a zároveň od sebe navzájem, což znamená, že se vesmír rozšiřuje. To nasvědčuje tomu, že kdybychom se vrátili zpět v čase, ukázalo by se, že vesmír vznikl z jednoho jediného bodu.

Je zřejmé, že teorie Velkého třesku prokázala, že vesmír byl „stvořen z ničeho“, jinými slovy, že byl stvořen Bohem. Proto astronomové věrní materialistické filozofii dál vystupovali proti Velkému třesku ve své snaze udržet základní princip své ideologie. Důvod byl objasněn předním materialistickým fyzikem Arthurem Eddingtonem, který řekl: „Z hlediska filozofie se mi představa náhlého počátku současného řádu Přírody příčí.“2

Sir Fred Hoyle byl jedním z těch, koho znepokojovala teorie Velkého třesku.

V polovině dvacátého století Hoyle zastával teorii nazvanou „teorie rovnovážného stavu“, která byla podobná pojetí „konstantního vesmíru“ 19. století. Podle teorie rovnovážného stavu je vesmír jak nekonečný co do velikosti, tak i věčný z hlediska trvání. Se svým jediným cílem podpořit materialistickou filozofii byla tato teorie zcela v rozporu s teorií Velkého třesku, podle které měl vesmír počátek.

Ti, kdo obhajovali teorii rovnovážného stavu, neústupně léta oponovali Velkému třesku. Věda ale pracovala proti nim.

V roce 1948 přišel George Gamov s další myšlenkou týkající se Velkého třesku.

Jestliže byl vesmír vytvořen náhlou kataklyzmatickou explozí, muselo zbýt určité množství záření z této exploze. Toto záření by mělo být rozpoznatelné a také by mělo být stejné v celém vesmíru.

Do dvaceti let se objevil důkaz Gamovy hypotézy založený na pozorování.

Další Důkaz: Kosmické Reliktní Záření

V roce 1965 narazili dva výzkumníci, jmenovitě Arno Penzias a Robert Wilson, na formu záření, které do té doby zůstávalo nepovšimnuté. Toto záření, nazvané „kosmické reliktní záření“, nevypadalo, že by se šířilo z určitého zdroje, ale spíše prostupovalo celý prostor. Brzy se došlo k tomu, že toto záření je pozůstatkem Velkého třesku, které ještě přetrvávalo od prvních okamžiků oné obrovské exploze. Penzias a Wilson dostali za svůj objev Nobelovu cenu.

V roce 1989 vyslala NASA do vesmíru družici COBE, aby provedla průzkum kosmického reliktního záření. Citlivým nástrojům na palubě družice trvalo pouhých osm minut, než rozpoznaly a potvrdily úrovně záření, o kterých podali zprávu Penzias a Wilson. Družice COBE našla pozůstatky velké exploze, ke které došlo na počátku vesmíru.

Toto zjištění, o kterém se hovoří jako o největším astronomickém objevu všech dob, jasně dokázalo teorii Velkého třesku. Zjištění družice COBE 2, která byla vyslána do vesmíru po družici COBE, také potvrdila výpočty založené na Velkém třesku.

A měly být objeveny další důkazy Velkého třesku. Jeden z nich se týká relativního množství vodíku a helia ve vesmíru. Pozorování ukázala, že koncentrace vodíku a helia ve vesmíru se shodují s teoretickými výpočty toho, co by mělo zbýt po Velkém třesku. To vrazilo další nůž do srdce teorie rovnovážného stavu, protože kdyby vesmír existoval věčně a neměl nikdy počátek, tak by byl veškerý vodík přeměněn na helium.

Díky těmto pádným důkazům byla teorie Velkého třesku přijata vědeckou obcí. Model Velkého třesku byl posledním bodem dosaženým vědou v souvislosti se zformováním a počátkem vesmíru.

Po letech obhajování teorie rovnovážného stavu společně s Fredem Hoylem popsal Dennis Sciama pozici, do které se nakonec dostali po té, co byly objeveny všechny uvedené důkazy Velkého třesku: „Tehdy byla vedena poněkud ostrá debata mezi některými zastánci teorie rovnovážného stavu a pozorovateli, kteří ji testovali, a myslím, že doufali, že ji vyvrátí. V té době jsem hrál velmi nepatrnou roli, protože jsem byl zastáncem teorie rovnovážného stavu, ne však v tom smyslu, že bych věřil, že musí být pravdivá, ale protože jsem ji považoval za tak přitažlivou, že jsem si přál, aby pravdivá byla.

Prof. George Abel z University of California také tvrdí, že momentálně dostupné důkazy ukazují na to, že vesmír vznikl před miliardami let Velkým třeskem. Připouští, že mu nezbývá nic jiného než přijmout teorii Velkého třesku.

S vítězstvím Velkého třesku je pojetí „věčné hmoty“, které tvořilo základ materialistické filozofie, odhozeno na smetiště dějin.

Hmota a čas jsou stvořené všemohoucím Bohem, který je nezávislý na všech těchto pojmech. Tento Stvořitel je Bůh, který je Pánem nebes a země.

Křehká Rovnováha ve Vesmíru

Ve skutečnosti způsobil Velký třesk mnohem více potíží materialistům než výše uvedená doznání ateistického filozofa, Antony Flewa. Velký třesk totiž dokazuje nejen to, že vesmír byl stvořen z ničeho, ale také to, že byl stvořen dobře naplánovaným, systematickým a řízeným způsobem.

K Velkému třesku došlo explozí, která obsahovala veškerou hmotu a energii vesmíru, a jejich rozptýlením do prostoru všemi směry ohromující rychlostí. Z této hmoty a energie vznikla obrovská rovnováha zahrnující galaxie, hvězdy, Slunce, Zemi a všechna další nebeská tělesa. Dále se zformovaly zákony nazývané „zákony fyziky“, které jsou stejné v celém vesmíru a nemění se. To vše ukazuje na to, že po Velkém třesku vznikl dokonalý řád.

Exploze však nepřinášejí řád. Všechny pozorovatelné exploze mají tendenci působit škodu, rozvracet a ničit to, co existuje. Například výbuchy atomové nebo vodíkové bomby, výbuchy důlního plynu, sopečné výbuchy, výbuchy zemního plynu, sluneční výbuchy - všechny mají destruktivní účinky.

Kdybychom se měli setkat s velmi podrobným řádem po nějakém výbuchu - například kdyby nějaká podzemní exploze dala vzniknout dokonalým uměleckým dílům, obrovským palácům nebo velkolepým domům - mohli bychom dojít k závěru, že za touto explozí stál „nadpřirozený“ zásah a že všechny části rozptýlené explozí byly uvedeny do pohybu zcela řízeným způsobem.

Když tvrdí, že je rozporuplné, aby po Velkém třesku následoval řád, je jisté, že interpretuje Velký třesk z materialistického hlediska a má za to, že šlo o „neřízenou explozi“. Ve skutečnosti byl však tím, kdo si začal sám odporovat takovým tvrzením jednoduše proto, že zavrhl existenci Stvořitele. Protože jestli vznikl velký řád explozí, tak by měla být myšlenka „neřízené exploze“ odložena a mělo by být přijato to, že exploze byla řízena výjimečným způsobem.

Dalším aspektem tohoto výjimečného řádu zformovaného ve vesmíru po Velkém třesku je stvoření „obyvatelného vesmíru“. Podmínek pro vytvoření obyvatelné planety je tolik a jsou tak složité, že je téměř nemožné uvažovat o tom, že k tomu došlo náhodou.

Paul Davies, renomovaný profesor teoretické fyziky, vypočítal, jak „jemně vyladěné“ bylo tempo expanze po Velkém třesku, a došel k neuvěřitelnému závěru. Kdyby se podle Daviese tempo expanze po Velkém třesku lišilo jen poměrem jedna ku jedné miliardě na druhou, žádný typ obyvatelné hvězdy by nevznikl:

Zákony fyziky, které se objevily spolu s Velkým třeskem, se za 15 miliard let vůbec nezměnily. Tyto zákony navíc stojí na výpočtech tak pečlivých, že odchylka pouhého jednoho milimetru od jejich současné hodnoty by mohla způsobit destrukci celé struktury a konfigurace vesmíru.

Slavný fyzik prof. Stephen Hawking ve své knize „A Brief History of Time“ („Stručná historie času“) uvádí, že vesmír stojí na výpočtech a rovnováhách, které jsou vyladěny přesněji, než si dovedeme představit. S odkazem na tempo expanze vesmíru Hawking říká:

Paul Davies také vysvětluje nevyhnutelné následky odvozené z těchto neuvěřitelně přesných rovnovah a výpočtů:

„Je těžké odolat dojmu, že současná struktura vesmíru, zjevně tak citlivá na sebemenší změny v číslech, byla dost pečlivě promyšlená… Zdánlivě zázračná shoda numerických hodnot, které příroda přisoudila svým základním konstantám, musí být tím nejpádnějším důkazem jakéhosi kosmického plánu.“9

V souvislosti se stejným závěrem americký profesor astronomie Georgie Greenstein píše ve své knize „The Symbiotic Universe“ („Symbiotický vesmír“):

Stvoření Hmoty

Atom, stavební kámen hmoty, vznikl po Velkém třesku. Jednotlivé atomy se pak shlukly, aby vytvořily vesmír složený z hvězd, Země a Slunce. Po té se stejné atomy staly základem života na Zemi. Vše, co vidíte kolem sebe: vaše tělo, židli, na které sedíte, knihu, kterou držíte v ruce, nebe, na které se díváte oknem, půda, beton, ovoce, rostliny všechny živé věci a vše, co si umíte představit, vzniklo shlukem atomů.

Z čeho je tedy atom, stavební kámen všeho, složen a jak vypadá jeho struktura?

Když zkoumáme strukturu atomů, vidíme, že všechny mají pozoruhodný vzhled a řád. Každý atom má jádro, ve kterém je určitý počet protonů a neutronů. Kromě toho jsou zde elektrony, které se pohybují kolem jádra po konstantní orbitě rychlostí 1000 km/s.11 Počet elektronů a protonů jednoho atomu je shodný, protože kladně nabité protony a záporně nabité elektrony jsou vždy ve vzájemné rovnováze. Kdyby se od sebe lišily počtem, neexistoval by žádný atom, neboť jeho elektromagnetická rovnováha by byla narušena. Jádro atomu, protony a neutrony v něm a elektrony kolem něj jsou vždy v pohybu. Rotují jak kolem své vlastní osy, tak kolem sebe navzájem neomylně a danou rychlostí. Tyto rychlosti jsou vždy v určitém poměru jedna ke druhé a zajišťují existenční minimum atomu. Nikdy nedochází k žádnému chaosu, disproporci nebo změně. Je velmi pozoruhodné, že tak dokonale uspořádané a determinované entity mohly vzniknout po velké explozi, která se stala v nebytí. Kdyby byl Velký třesk neřízenou náhodnou explozí, tak by po něm musely následovat nahodilé události a vše, co se následně zformovalo, by muselo být rozptýlené ve velkém chaosu. Ve skutečnosti všude zavládl dokonalý řád od počátku existence vesmíru. I když jsou například atomy zformované na různých místech a v různých časech, jsou tak organizované, že to vypadá, jako by vyšly z jediné „továrny“ s vědomím každého jednotlivého druhu. Nejprve si elektrony najdou jádro a začnou kolem něho obíhat. Pak se atomy shluknou a vytvoří hmotu a to vše nakonec vytvoří smysluplné, účelné a rozumné objekty. Dvojznačné, neužitečné, abnormální a neúčelné věci se nikdy neobjeví. Všechno, od nejmenší jednotky až po největší součást, je organizované a má více účelů.

To vše je spolehlivý důkaz existence Stvořitele, který je všemohoucí, a ukazuje to na skutečnost, že vše vzniká, jak On chce a kdy On chce. V Koránu je Stvoření popsáno takto:

Po Velkém Třesku

Řád vládnoucí ve struktuře atomu řídí celý vesmír. Díky tomu, že se atom a jeho části pohybují podle určitého řádu, nejsou hory roztroušené, pevnina se neláme, nebe není rozdělené ve dví, stručně řečeno hmota drží pohromadě a je konstantní.

„V jistém smyslu bych řekl, že vesmír má účel. Neexistuje jen náhodou. Někteří lidé zastávají názor, že vesmír jednoduše existuje a je všude kolem - je to něco jako počítač a my se v něm náhodou nacházíme. Nemyslím si, že je to příliš úspěšný a užitečný způsob, jak se dívat na vesmír. Myslím si, že v něm, v jeho existenci, je něco hlubšího, o čem máme v tuto chvíli velmi málo tušení.“12

Výše citovaná slova Rogera Pentose opravdu stojí za zamyšlení. Jak v nich naznačuje, mnoho lidí se mylně domnívá, že vesmír se svou dokonalou harmonií existuje pro nic za nic a že žijí v tomto vesmíru bez jakéhokoli konkrétního důvodu nebo účelu.

Není však možné považovat za běžnou věc, že po Velkém třesku, který byl podle vědeckých kruhů prostředkem zformování vesmíru, vznikl zcela dokonalý a úžasný řád.

Když se krátce podíváme na onen velkolepý systém ve vesmíru, zjistíme, že existence vesmíru a jeho fungování spočívá na nesmírně křehkých rovnováhách a řádu, který je příliš složitý na to, aby ho bylo možné vysvětlit nahodilými příčinami.

Je zřejmé, že je zcela nemožné, aby se taková křehká rovnováha a řád vytvořily samy a shodou náhod po velké explozi. Vytvoření takového řádu po explozi, jakou byl Velký třesk, bylo možné jedině následkem nadpřirozeného stvoření.

Jedinečný model a řád vesmíru zcela jistě dokazuje existenci Stvořitele s nekonečnými vědomostmi, mocí a moudrostí, který stvořil hmotu z ničeho a který ji má stále pod kontrolou a řídí ji. Tento Stvořitel je Bůh, Pán nebes, země a všeho, co je mezi tím.

Všechny důkazy nám ukazují, jak jsou tvrzení materialistické filozofie, která není ničím jiným než dogmatem 19. století, vyvrácena vědou 20. století.

Odhalením onoho velkého plánu, formy a řádu vládnoucího ve vesmíru dokázala moderní věda existenci Stvořitele, který vše stvořil a stále vládne všem tvorům, existenci Boha.

Po staletí ovládal materialismus mnoho lidí a dokonce se skrýval za maskou „vědy“. Tvrzením, že vše se skládá z hmoty a ničeho jiného, udělal velkou chybu a popřel existenci Boha, který stvořil a uspořádal hmotu z ničeho. Jednou se bude na materialismus v dějinách vzpomínat jako na primitivní a pověrčivou víru odporující rozumu i vědě.