Civilizace Zaostávají Stejně Jako Se Rozvíjejí

21.století - Kolumbie & - Miami, USA

21.století - Kolumbie

Above (picture in picture) A native Papuan, Australia

Dokonce i ve 21.století mají četné společnosti pověrčivé přesvědčení. Uctívají falešná božstva, která jim nemohou ani ublížit ani prospět. Zde vidíme náčelníka Indiánů Arhuaco provádějícího rituál poté, co byli napadeni. Náčelník říká, že volají o pomoc ke starým duchům přírody, aby uklidnili horu. (Stephen Ferry, “Správci světa,” National Geographic, říjen 2004)

21.století - Miami, USA

V jedné části světa žijí lidé v primitivním prostředí, zatímco na druhém kontinentu žijí v pohodlných mrakodrapech a cestují letadly a luxusními plavidly. V rozporu s tvrzením evolucionistů pokročilé i primitivní společnosti vždy existovaly v jednom období, tak jako dnes.

Rok 2000

Archeologové s evolučními předsudky tvrdí, že rytiny bizona v jeskyni Tuc d’Audoubert v podhůří Pyrenejí v jižní Francii—jejíž sochy nemají menší uměleckou hodnotu než dnešní umělecká díla jako jsou například Rodinovy sochy—byly vytvořeny takzvanými primitivními lidmi. Jenže technika a estetický vzhled prací ukazují, že ať je vytvořil kdokoli, nijak se nelišil fyzicky ani duševně od současných lidských bytostí a byl ve skutečnost umělecky sofistikovanější než většina.

Rok 8000

Kdyby byl Rodinův "Myslitel” objeven za 6000 let ode dneška a lidé ho vykládali se stejnými předsudky, jako dnes někteří vědci vykládají minulost, tak by si mysleli, že lidé 20.století uctívali muže, který uvažuje a nebyli dosud socializováni atd. Neukázalo by to, jak daleko jsou od pravdy?

Pravá Historie Utajena

Většinu toho, co známe o dějinách, jsme se naučili z knih. Čtenáři zřídkakdy zpochybňují obsah takových knih a přijímají jejich obsah ve jmenovité hodnotě. Ale zejména když dojde na lidskou historii, velice často knihy prezentují teorii vytvarovanou konceptem, který již není platný na poli biologie, molekulární biologie, paleontologie, genetiky, biogenetiky a antropologie. Spolu s vědeckým kolapsem teorie evoluce bylo anulováno i naše chápání historie.

Pokud má historik analyzující 2.světovou válku národně socialistické názory, může klidně vyobrazit Hitlera jako velkolepého vůdce, pouze podle obrázku na straně. Jenže spodní fotografie pořízená v koncentračním táboře Buchenwald ukazuje pouze jeden příklad hrozných vražd, které Hitler rozpoutal.

Historik Edward A. Freeman debatuje o tom, jak naše historické znalosti odráží "fakta":

Pro všechny historické dotazy zacházíme s fakty, která sama o sobě přicházejí pod kontrolou lidské vůle a lidských rozmarů a důkaz závisí na hodnověrnosti informátorů, kteří buď úmyslně klamali nebo nechtěně mátli. Člověk může lhát; může se zmýlit. 6

Tak jak si můžeme být jisti, že nám předávaná historie je pravdivá?

Především se musíme ujistit o objektivní jistotě skutečností prezentovaných nám historiky a archeology. Jako u většiny abstraktních konceptů, výklad historie může znamenat odlišné věci pro odlišné lidi. Výčet událostí se může lišit kvůli hledisku toho, kdo vypravuje. A výklad událostí je dost často jiný, když je zaznamenán jedinci, kteří jich nebyli svědky.

“Historie” je definována jako chronologický záznam uplynulých událostí. Co dává smysl a význam těmto událostem je to, jak je historik prezentuje. Například historie války může být ovlivněna názorem pisatele, zda byla vítězná strana v právu či nikoli. Bude-li sympatizovat s jednou stranou, bude je považovat za "šampiony svobody" i kdyby napadli cizí teritorium a napáchali množství zvěrstev. 7 Například prozkoumáte-li historické knihy dvou národů navzájem znepřátelených, shledáte, že každý vykládá tytéž události zcela jiným způsobem.

Toto přesně evoluční historici a vědci dělají dnes. Bez konkrétního podpůrného důkazu představují takzvanou evoluční historii lidských bytostí jako jistou pravdu. İgnorují silný důkaz, který vyvrací jejich teorii, vykládají důkazy, které mají v termínech svých předsudků a prezentují tuto teorii, kterou někteří vědci přijali za ideologii, jako zákon.

Co Zbyde Za Desítky Tisíc Let?

Za desítky tisíc let nebudou moderní kamenné domy zde ukázané vyhlížet nijak odlišně než rozvaliny vykopané v Catal Huyuk. Za přirozených podmínek se první rozpadne dřevo, pak zrezaví kovy. S největší pravděpodobností zbydou kamenné zdi a keramické hrnce a mísy. Pokud tomu tak bude, tvrzení budoucích archeologů, že lidé v roce 2000 žili primitivními životy nebude vůbec odrážet pravdu. Současní evolucionisté jsou ve stejném postavení.

Ve srovnání s historií lidstva je životnost materiálů často používaných ve stavebnictví, průmyslu, technologických výrobcích a v mnoha oblastech každodenního života relativně krátká.

Jestli žili lidé před tisíci let v extrémně sofistikovaných dřevěných budovách, je dokonale pochopitelné, že se o tom dochovalo málo důkazů. Představte si, že by byla naše civilizace zničena nějakou hroznou katastrofou. Kolik by z ní zbylo za sto tisíc let?

Kdyby na nás budoucí lidé pohlíželi jako na primitivní na základé několika kostí a kusů základů, jak přesný by byl jejich výklad?

Palác Çırağan v Istanbulu potom co vyhořel a jeho vnitřní design a ozdoby byly zničeny. Někdo vidící palác v tomto stavu si nikdy nebude umět představit jeho bývalou velkolepost.	Palác Çırağan potom, co byl zrestaurován, s dokončenými dekoracemi.

Za desítky tisíc let nebudou moderní kamenné domy zde ukázané vyhlížet nijak odlišně než rozvaliny vykopané v Catal Huyuk. Za přirozených podmínek se první rozpadne dřevo, pak zrezaví kovy. S největší pravděpodobností zbydou kamenné zdi a keramické hrnce a mísy. Pokud tomu tak bude, tvrzení budoucích archeologů, že lidé v roce 2000 žili primitivními životy nebude vůbec odrážet pravdu. Současní evolucionisté jsou ve stejném postavení.

Ty zbytky, které přetrvaly do současnosti, mohly být kdysi neobyčejně nádhernými budovami tak jako je palác Çırağan. Kdyby někdo do těchto ruin umístil nábytek a ozdobil je závěsy, koberci a lampami, výsledek by byl zase jednou působivý.

Korán odkazuje na minulé společnosti jako vysoce pokročilé ve smyslu umění, architektury, kultury a znalostí. V jednom verši je nám řečeno, že společnosti z minulosti byly velice nadřazené:

Což necestovali po zemi, že neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli! A přece byli silnější než oni mocí i stopami, jež na zemi zanechali... . . . (Korán, 40:21)

Lidé Žijící Před 1.5 Milionem Let Se Starali O Své Seniory

Ve zvlášťním čísle zkoumajícím největší vědecké objevy roku, časopis Discover věnoval značný prostor objevu, který odhalil, že lidé se starali o nemocné před miliony let a starali se o jejich blahobyt. Toto zjištění, o kterém pojednával článek s názvem “Rozmazloval Homo erectus* svoje rodiče?”, odhalilo, že lidské bytosti nikdy nežily jako zvířata v žádném období historie, ale vždycky jen jako lidské bytosti.

Fosilie obevená v Dmanisi v Gruzii v roce 2005 znovu odhalila, že scénář "evoluce lidské historie" neladí s fakty. Podle nevědeckých tvrzení evolucionistů žili první lidé jako zvířata bez rodinného života nebo sociálního řádu. Jenže zkamenělá lebka patřící staršímu člověku objevená paleoantropologem Davidem Lordkipanidzen, ukázala, že tato tvrzení jsou nepravdivá.

Objevená lebka patřila staršímu člověku, kterému zbyl jediný zub. Vědci se domívají, že majitel lebky měl vedle bezzubosti ještě další nemoci. To, že se tato osoba dožila vysokého věku navzdory tolika tělesným nedostatkům, představuje významný důkaz pro to, že o něj bylo postaráno a že druzí se zajímali o blaho ostatních. Lordkipanidze říká:

Je jasné, že toto byl nemocný jedinec… Myslíme si, že to je dobrý argument pro to, že tento jedinec měl podporu dalších členů skupiny. 8

Evolucionisté tvrdí, že lidské bytosti si rozvinuly sociální chování 1.5 milionu let potom, co majitel lebky zemřel. Daná fosilie tak vyvrací evoluční tvrzení, neboť ukazuje, že před miliony let lidé pociťovali soucit s nemocnými, starali se o ně a chránili je. Tento objev znovu ukazuje, že lidé nikdy nežili jako zvířata, ale vždy jako lidé.

(*) Evolucionisté tvrdí, že Homo erectus byl přechodný druh mezi opy a lidskými bytostmi v údajné evoluci člověka. Faktem však je, že neexistuje rozdíl mezi kostrou současného člověka a tou Homo erectus, jehož kostra je zcela vzpřímená a zcela lidská.

Obrázky odráží vizuální a koncepční chápání umělce. Jenže dělání závěrů z těchto obrazů o tom, co lidé v dané době jedli, v jakých podmínkách žili a jaké byly jejich sociální vztahy—a poté tvrzení, že tyto komentáře jsou naprosto přesné—to je nevědecký přístup. Následkem svých předpojatých postojů evolucionisté tvrdohlavě pokračují v popisování dávných lidí jako primitivních. Postavy, které jsou vidět na obrázku tkají látku se vzorem rybí kosti. To ukazuje, že tehdejší lidé nebyli divoši potloukající se polonazí jak tvrdí evolucionisté.

Svrchované Malířské Techniky V Jeskynním Umění

Ve Francouzských Pyrenejích je jeskyně Niaux naplněna nejpůsobivějšími obrazy nakreslenými lidmi, kteří žili v prehistorických dobách. Uhlíková metoda datování provedená u těchto maleb ukazuje, že byly dokončeny asi před 14000 lety. Malby v jeskyni Niaux byly objeveny roku 1906 a od té doby byly podrobně prozkoumány. Nejvíce zdobenou částí jeskyně je postraní komora vytvořená hlubokou dutinou v tmavé části známé jako Salon Noir. Ve své knize Původ moderních lidí Roger Lewin učinil následující komentář o této sekci, s její obrazy bizonů, koní, jelenů a kozorohů: “. . . narranžovaných do tabulí a dávajících dojem předtuchy a obezřelosti ve své popravě.” 11

Barviva použitá na malbách v jeskynních byla vytvořena ze směsí, které má i student chemie problém reprodukovat. Tyto sloučeniny mají velice složité vzorce. Dnes je mohou dostat jen chemičtí inženýři v laboratořích. Je jasné, že barvy získané z materiálů jako je talek, barit, živec draselný a biotit vyžadují podrobné chemické znalosti. Je nemožno popsat jejich tvůrce jako údajně "nově vyvinuté".

Jedním z nejdůležitějších prvků, který přitahuje nejvíce zájmu vědců je použitá malířská technika. Výzkum ukázal, že umělci získávali zvláštní sloučeniny mícháním přírodních a lokálních ingrediencí. Není pochyb, že toto značí schopnost myslet, plánovat a tvořit daleko za hranicemi dosažitelnými bytostmi v primitivním stavu. Lewin popisuje tuto malířskou techniku takto:

Materiály pro malování—barviva a minerální nastavovače—byly pečlivě zvoleny lidmi svrchního paleolitu a rozemlety v rozmezí 5 až 10 mikrometrů, aby vyprodukovaly určitou směs. Černé barvivo, jak se předpokládá, byl uhel a kysličník manganičitý. Ale skutečný zájem byl o nastavovače, na které jak se zdá, byly čtyři odlišné předpisy, které badatelé označují od jedné do čtyř. Nastavovače pomáhají objasnit barvu barviv a jak naznačuje jejich název přidat množství malby bez rozředění barvy. Čtyři předpisy užívané v Niaux byli talek; směs barytu a živce draselného; pouze živec draselný a živec draselný smíchaný s přemírou biotitu. Clottes a jeho kolegové experimentovali s některými těmito nastavovači a shledali je extrémně účinnými. 12

Tato vysoce pokročilá technika je důkazem, že žádná bytost, který by mohla být označena za primitivní, v minulosti neexistovala. Od doby, kdy člověk vznikl, byl nadřazenou bytostí, se schopností myslet, mluvit, zdůvodňovat, chápat, analyzovat, plánovat a vyrábět. Je naprosto iracionální a nelogické tvrdit, že lidé, kteří používali nastavovač k vybarvování svých maleb a kteří úspěšně mísili takové látky jako talek, barit, živec draselný a biotit, aby takové nastavovače získali, teprve nedávno odloučili svou cestu od opů a stali se civilizovanými.

Zde umělec vytvořil trojrozměrný obraz. To je efekt, který umí použít jen lidé dobře vycvičení v umění, a je mimo schopnosti mnohých.

Lidé, kteří vytvořili tyto malby datující se až do 35000 př.n.l. používali barvy obsahující takové chemikálie a látky jako oxid manganatý, oxid železitý, hydroxid železitý a zubovinu (vnitří část zubů obratlovců, sestávající z kolagenu a vápníku). Kdybyste požádali kohokoli, kdo není vzdělán v chemii, aby reprodukoval kteroukoli z barev užitých na těchto obrazech, nevěděl by, jakou chemikálii použít, jak ji sehnat a se kterými dalšími látkami musí být smíchána. Navíc tehdejší lidé dobře znali i zvířecí anatomii, jak značí jejich využití vápníku v prášku a kolagenu ze zubů obratlovců.

Kůň dole napravo je jednou z maleb v jeskyni Niaux. Výzkum odhalil, že malba je stará asi 11000 let. Blízká podobnost mezi tímto koněm a těmi, kteří žijí v regionu dnes stojí za povšimnutí, neboť ukazuje dovednost umělce, který měl jasně vysoce vyvinutý umělecký cit. To, že dané malby byly vytvořeny na jeskynních zdech rozhodně není důkazem, že umělci žili primitivními životy. Existuje vysoká pravděpodobnost, že tyto stěny používali jako plátno čistě z důvodu

Práce Objevené V Jeskyni Blombos Znovu Demolují Scénář Lidské Evoluce!

Korálky a rozmanité ozdobné předměty ukázané dole byly nalezeny v jeskyních Blombos. Odhalují, že lidé tehdejší doby měli pochopení pro umění a radovali se z krásných a přitažlivých věcí. Toto nemohou být výrobky údajně primitivních bytostí.

Objevy učiněné během vykopávek v jeskyních Blombos na pobřeží Jižní Afriky znovu převrátily scénář lidské evoluce vzhůru nohama. Daily Telegraph pokryl příběh pod nadpisem “Člověk doby kamenné nebyl takový hlupák.” Rozmanité noviny a časopisy také přinesly příběh, stanovujíce, že teorie o prehistorickém člověku musejí být kompletně předělány. Například BBC News podaly zprávu, že “Vědci praví, že objev ukazuje, že moderní způsob myšlení se vyvinul dříve, než jsme si mysleli.” 13

Nálezy v jeskyních Blombos byli kousky okru staré 80-100000 let. Bylo domyšleno, že se užívali k malbě na tělo a další umělecké práce. Před tímto objevem vědci navrhovali, že důkaz lidské schopnosti myslet, rozumět a vyrábět se vynořil o nejdříve před 35000 lety. Tato nová zjištění zcela demolují tento předpoklad. Lidé v té době, které evolucionisté popisují jako primitivní a dokonce jako poloopy, se honosili schopností chápat a vyrábět, tak jako dnešní lidé.

Ohromující Obrazy V Jeskyni Chauvet

“Koňská tabule” v jeskyni Chauvet je asi 6 metrů dlouhá. Překvapivě krásné malby v jeskyni představují nosorožce, koně s hustou hřívou, bizony, lvy a kozorožce mimo jiné. Takové vysoce rozvinuté umění, vytvořené v době, kdy evolucionisté očekávají, že uvidí jen primitivní čmáranice, je cosi, co nelze vysvětlit Darwinovou teorií.

Ve světle vysoce rozvinutého uměleckého citu zjevného na jeskynních malbách, časopis National Geographic popsal umělce, kteří je vytvořili "Lidé jako my.”

Malby objevené v jeskyni Chauvet v roce 1994 vyvolaly enormní reakci vědeckého světa. Předtím umělecká díla v Ardèche, 20000 let staré obrazy v Lascaux a 17000 let staré práce v Altamyře ve Španělsku všechny přitahovaly značnou pozornost. Ale obrazy v Chauvet byly mnohem starší než tyto. Uhlíková metoda datování odhalila, že tyto malby jsou staré kolem 35000 let. Následující komentář vyšel v časopise National Geographic:

Nalevo: Obraz leoparda v jeskyni Chauvet použitím červeného okru.	Napravo: Koňská tabule, detail.

První fotografie pořídili specialisté i veřejnost. Po desetiletí učenci teoretizovali, že umění se vyvíjelo v pomalých stádiích od primitivních škrábanic k živým, naturalistickým ztvárněním. . . Přibližně dvakrát tak staré jako ty ve známějších jeskyních, obrazy v Chauvet nepředstavují nahromadění prehistorického umění ale jeho nejstarší známé počátky. 14

16500 Let Staré Astronomické Plány V Lascaux

Coby výsledek svých studií dr. Michael Rappenglueck, badatel z Mnichovské univerzity, zjevil, že malby na stěnách slavných jeskyní Lascaux ve střední Francii mají astronomický význam. Rekonstruoval figury na zdích jeskyně na počítači užitím techniky fotogrametrie, což ukázalo, že geometrické kruhy, úhly a rovné linie, které se vynořily mohou mít zvláštní význam. Všechny hodnoty vztahující se ke sklonu ekliptiky, období rovnodennosti, pravidelných pohybů hvězd, poloměru a průměru Slunce a Měsíce a lámání světla ve vesmíru byly dodány k výpočtům počítače. Následkem toho se vidělo, že tyto náčrty odpovídají různým konstelacím hvězd a určitým fázím měsíce. BBC News podali tuto informaci ve své vědecké sekci:

	Podle vědeckých zkoumání tečky v dolní části obrázku koně pravděpodobně zobrazují 29 denní cyklus Měsíce.	Řada 13 bodů pod malbou jelena představuje polovinu měsíčního cyklu
	Zpráva na webové stránce BBC s titulkem “Nejstarší lunární kalendář identifikován,” obsahovala informace, které znovu vyvrátily tvrzení darwinistů o "evoluci společností.”

Prehistorická mapa noční oblohy byla objevena na zdech slavných vymalovaných jeskyní v Lascaux ve střední Francii. Mapa, která se datuje 16500 nazpět ukazuje tři jasné hvězdy dnes známé jako Letní trojúhelník. İ mapa hvězdokupy Plejády byla objevena mezi freskami v Lascaux… Objeveny v roce 1940, zdi ukazují umělecké nadání našich dávných předků. Avšak kresby mohou demonstrovat také jejich vědecké znalosti. 15

Podle tvrzení darwinistů lidé, kteří namalovali tyto obrazy údajně teprve slezli ze stromů. Jejich intelektuální vývoj nebyl ještě dovršen. Jenže jak umělecká hodnota maleb tak výsledky posledního výzkumu zcela vyvracejí tato tvrzení. Kdokoli zanechal tyto malby měl velice nadřazené estetické porozumění, rozvinutou uměleckou techniku—a vědecké znalosti.

Postavy Krav V Jeskyni Lascaux

Postavy Bizonů V Jeskyni Lascaux

Reliéfy A Obrázky V Severní Africe Udivují Evolucionisty

Tyto reliéy žiraf staré nějakých 7000 let byly zpodobněny tak pečlivě, že poskytují dojem stáda v pohybu. Je jasné, že tento obraz je prací myslících lidí schopných posuzovat a vyjadřovat se a chápajících umění.

Tato malba, která je také 7000 let stará ukazuje muže hrajícího na hudební nástroj. Současná forografie dole ukazuje člena Dzu, domorodé komunity z Botswany, kterak hraje na obdobný nástroj. Faktem je, že hudební nástroj užívaný před 7000 lety se dodnes používá! Tento další pozoruhodný příklad demoluje tvrzení darwinistů. Civilizace ne vždy postupují dopředu, jak tvrdí darwinisté; někdy mohou zůstat stejné po tisíce let. Zatímco tento muž dál hraje na prastarý nástroj, který existuje 7000 let, na druhém konci světa se skládají digitální symfonie použitím nejnovější počítačové technologie. A obě kultury koexistují v tomtéž čase.

Catal Huyuk, Považovaný Za První Město V Dějinách, Vyvrací Evoluci

Obecně odsouhlasený jako pocházející z roku 9000 př.n.l. Catal Huyuk je popisován jako jedno z prvních známých měst v historii. Jeho první objevy podnítili velikou diskusi ve světě archeologie, znovu dokazující neplatnost evolučních tvrzení. Archeolog James Mellart popisuje, jak ho pokročilý stav oblasti dosti udivuje:

400000 Let Staré Oštěpy Překvapují Evolucionisty

V roce 1995 německý archeolog Hartmut Thieme objevil množství dřevěných pozůstatků v německém Schöningenu. Toto byly pečlivě zrobené oštěpy—jinými slovy nejstarší lovné nástroje na světě. Tento objev přišel jako veliké překvapení pro evolucionisty, dle jejichž názoru se systematické lovení objevilo asi před 40000 lety, kdy se údajně poprvé objevil moderní člověk. Aby Clactonské a Lehringenské oštěpy nalezené dříve zapadly do evoluční lži, byly degradovány na kopací tyčky nebo sněhové hůlky. 18

Ve skutečnosti však Schöningenské oštěpy sahají mnohem dále—asi kolem 400000 let dozadu. Navíc jejich stáří bylo tak jisté, že Robin Dennell, jeden z archeologů Sheffieldské univerzity, jehož list byl uveřejněn v časopise Nature, stanovil, že bylo nemožné upravit jejich stáří nebo je falešně vyložit:

Jenže Schöningenské objevy jsou jednoznačně oštěpy: považovat je za sněhové hůlky nebo kopací tyčky je jako tvrdit, že elektrické vrtačky jsou těžítka na papír. 19

Jednou příčinou, proč jsou tyto oštěpy pro evoluční vědce tak překvapivé je nesprávný úsudek, že údajně primitivní lidé té doby postrádali schopnost vyrobit takové předměty. Jenže tyto oštěpy jsou produkty mysli schopné počítat a plánovat ve fázích. Kmen jedle staré kolem 30 let byl použit na každý oštěp, a jeho špička byla vyrobena ze základny, kde je dřevo nejtvrdší. Každý jednotlivý oštěp byl navržen ve stejných rozměrech a—právě jako je moderním kritériem—jeho těžiště bylo v jedné třetině od ostrého konce.

Tváří k této informaci Robin Dennell komentuje:

Toto představuje značnou investici času a dovednosti—ve vybrání vhodného stromu, hrubém obroubení návrhu a konečných stádiích tvarování. Jinými slovy, tito [takzvaní] hominidi nežili spontánní 'pěti minutovou kulturou' jednající příležitostně v odpověď na momentální situace. Naopak, vidíme značnou hloubku plánování, sofistikovanost návrhu a trpělivost při vyřezávání dřeva, to vše připisované pouze moderním lidem. 20

Thieme, který oštěpy objevil, praví:

Používání sofistikovaných oštěpů tak brzy jako ve Středním pleistocénu by mohlo znamenat, že mnoho současných teorií o chování a kultuře raných lidí je nutno přepracovat. 21

Jak Hartmut Thieme a Robin Dennell stanovují, tvrzení darwinistů ohledně historie lidstva neodráží fakta. Pravdou je, že lidstvo nikdy neprodělalo evoluci. Zaostalé a vysoce pokročilé civilizace v minulosti existovaly vedle sebe.

Stopy Civilizace V Gobekli Tepe

Některé z těchto kamenů ve tvaru T v Göbekli Tepe mají na sobě obrazy lvů

Vědci popsali jako "neobyčejné a nemající sobě rovna" nálezy získané během vykopávek v Göbekli Tepe poblíž Urfa v Turecku. Byly to obrovské pilíře ve tvaru T, vyšší než člověk a 20 metrů (65 stop) v průměru s vytesanými zvířecími reliéfy. Byly uspořádány do kruhu. Znakem, který zapůsobil na vědecký svět, bylo stáří místa, které bylo zbudováno před 11000 lety.

Schmidt, archeolog, provedl drobný pokus, aby určil, jak byly tyto obrovské sloupy asi přepravovány v podmínkách tehdejší doby a jak byly vytvarovány. Se svým týmem usiloval vytesat ohromný blok skály bez jakékoli pomoci strojů, pouze primitivními nástroji, jaké měli podle evolucionistů užívat prehistoričtí lidé. Pak se pokusil ho nést na krátkou vzdálenost. Část týmu začala pracovat na kameni s kulatinami, provazy a silou svalů, vyrábějíce jednoduché a přirozené navijáky. Mezitím se jiní pokusili vytvořit dutinu v základně použitím kamenných ručních nástrojů tak jako kameničtí mistři před 9000 lety. (Evoluční pohled na historii má zato, že jelikož v těch dnech neexistovaly železné nástroje, lidé doby kamenné používali tvrdé křemeny.)

Evolucionisté hovoří o období, odkud pocházejí tyto objekty jako o "době kamenné" během níž jak tvrdí se užívali jen kamenné nástroje. Avšak tyto nalezené objekty ukazují, že je to nepravdivé. Přesná zvířecí figura ve skále nemůže být získána jen použitím kamenů stejně jako oči, nos a ústa sochy.

Motivy lvů vytesané do některých pilířů v oblasti Socha člověka nalezená v Göbekli Tepe Socha divokého medvěda vykopaná v Göbekli Tepe

Pracovníci snažící se tesat kámen pracovali nepřetržitě dvě hodiny a vše, co získali, byla neurčitá linie. Skupina 12 mužů posunujících kamenný blok dřela čtyři hodiny a zvládli ho posunout o sedm metrů. Tento jednoduchý experiment odhalil, že stovky dělníků by musely tvrdě pracovat celé měsíce, aby vytvořily prostou kruhovou oblast kamenů. Je jasné, že lidé té doby museli používat vysoce pokročilou expertízu, spíše než primitivní metody navrhované evolučními vědci.

Jinou nesrovnalostí v evoluční časové lince je jméno období, kdy byly tyto práce vyprodukovány, “prekeramický neolit.”

Podle tohoto nereálného výkladu lidé v této době dosud neobdrželi technologii k výrobě keramiky. S vědomím, že vytvářeli sochy, transportovali obří kameny, měnili je v atraktivní sloupy, tesali do nich reliéfy zvířat, zdobili stěny malbami a používali inženýrské a architektonické znalosti, lze tvrdit, že nevěděli, jak dělat hliněné hrnce?

Toto klamné tvrzení je vytrvale znovu zdůrazňováno jen proto, aby bránilo evoluční předsudky. Není pochyb o tom, že dané artefakty ukazují, že jejich tvůrci vlastnili mnohem pokročilejší znalosti, technologii a civilizaci, než jsme si dříve představovali. Toto na oplátku odhaluje, že nebyli vůbec primitivní. Věru článek v tureckém časopise Bilim ve Teknik uvádí, že objevy v Göbekli Tepe odhalují rozšířenou mylnou představu o historii lidstva: “Tato nová data odhalují hlavní mylné pojetí s ohledem na lidskou historii.” 23 Tento omyl spočívá ve výkladu historie ve světle evolučního klamu.

Keramika je jednou z nejčastěji potkávaných stop, zanechaných dávnými kulturami. Mnozí lidé si dodnes vydělávají na živobytí výrobou takových hrnců. Kdyby z našich dnů přežilo jen něco málo střepů a vědci v budoucnosti by je našli a navrhli, že naše civilizace musela být neznalá zpracování kovů, jak přesné by bylo toto tvrzení? 22

Zubní Ošetření Profesionální Technikou Před 8000 Lety

Vykopávky provedené v Pákistánu odhalily, že před více než 8000 lety dentisté vrtali zuby, aby odstranili zubní kaz. Během výkopů si profesor Andrea Cucina z univerzity Missouri-Columbia povšiml maličkých dírek kolem 2.5 mm v průměru, na stoličkách starých 8000 až 9000 let. Zaujatý dokonalostí těchto otvorů, Cucina rozšířil výzkum a přiměl svůj tým prozkoumat dírky pod elektronovým mikroskopem.

Za účelem tvarovat kámen je nutno použít nástroje ze železa nebo oceli. Společnosti v minulosti používaly takové nářadí, aby tesaly a modelovaly kámen, tak jak to dělají současní umělci.

Zjistili, že stěny těchto malinkatých dírek byly příliš dokonale kulaté než aby byly způsobeny bakteriemi. Jinými slovy toto nebyly přirozené dutiny, ale výsledek umělého zásahu za účelem léčby. Žádný ze zubů nevykazoval známky zubního kazu. Toto, jak to vyjádřil časopis New Scientist, “může být jednoduše svědectvím dovednosti prehistorických zubařů.” 24

V této době, podle evoluční doktríny, se lidské bytosti teprve rozešly s opy. Žily v ohromně primitivních podmínkách a teprve se naučily jak dělat hliněné hrnce a to jen v určitých oblastech. Jak lidé v takových primitivních podmínkách dokázali vyvrtat tak dokonalé dutiny v zubech, které vyžadovali zubařské ošetření, přestože nevlastnili žádnou technologii? Evidentně tito lidé nebyli primitivní a takové nebyly ani podmínky, v nichž žili. Naopak, měli znalosti pro diagnostikování chorob a vyprodukování léčebných metod a technické prostředky k úspěšnému využití těchto metod. Toto znovu vyvrací darwinistické tvrzení, že společnosti pokračují od primitivních k moderním.

Vášeň Pro Hudbu U Dávných Lidí

Zájem lidí žijících před nějakými 100000 lety projevovaný o hudbu je dalším znamením, že měli skoro stejný vkus jako my dnes. Nejstarší známý hudební nástroj, objevený v Haua Fteah v Libyi, je zkamenělou flétnou vyrobenou z ptačí kosti a její věk se odhaduje mezi 70000 a 80000 lety. 25 Prolom II je místo na Východním Krymu, kde bylo nalezeno 41 článkových píšťal. 26 Toto místo se datuje mezi 90000 a 100000 let dozadu. 27

Jenže hudební znalosti lidí té doby sahají mnohem dále. Muzikolog Bob Fink analyzoval rozmanité flétny vyrobené ze stehenní kosti medvěda, nalezené v červenci 1995 archeologem Ivanem Turkem v jeskyni v severní Jugoslávii. Fink prokázal, že tato flétna, určená uhlíkovými zkouškami jako stará 43000 až 67000 let, vytvářela čtyři tóny a měla celé tóny a půltóny. Tento objev ukazuje, že neandrtálci užívali sedmitónovou stupnici—základní vzorec dnešní západní hudby. Zkoumajíce flétnu, Fink viděl, že vzdálenost mezi první a třetí dírkou byla dvojnásobná, než mezi třetí a čtvrtou. To znamená, že první vzdálenost představuje celý tón a další vzdálenost půltón. Fink napsal, “Tyto tři noty . . . jsou nevyhnutelně diatonické a budou znít v dokonalém souladu s jakýmkoli druhem standardní diatonické stupnice, moderní nebo starobylé.” Toto zjevuje, že Neandrtálci byli lidé s hudebním sluchem. 28

Tyto artefakty a archeologické nálezy nastolují množství otázek, které darwinismus, tvrdící, že lidské bytosti a opi jsou potomky jednoho předka, neumí zodpovědět. Kupříkladu, co se týče těch opičích stvoření, která, jak tvrdí, žila před desítkami tisíc let, pouze vrčící a žijící zvířecím způsobem—proč a jak se stali společenskými tvory? Toto je hlavní dilema evolucionistů. Teorie evoluce nemá vědecké a racionální odpovědi na to, proč tyto opicím podobné bytosti slezly ze stromů, jak zvládly stát na dvou a jak se vyvinuly jejich inteligence a schopnosti. “Vysvětlení” nejsou ničím více než předsudky a pohádkami založenými čistě na fantazii.

Tato flétna vyrobená neandrtálci ukazuje, že tito lidé používali sedmitónovou stupnici, která tvoří základ západní hudby. Vyrobení flétny vyžaduje celou sadu informací, kultury a dovedností; a hraní na ni ještě další sadu.

Jak se opice skákající ze stromu na strom rozhodly sestoupit na zem? Zeptáte-li se evolucionisty, poví, že k tomu došlo kvůli klimatickým faktorům. Teorie evoluce neposkytne racionální a logickou odpověď na první otázku, která přijde na mysl. Proč si ostatní opice zvolily zůstat ve větvích, když mohly napodobit ty, co slezly na zem? Neboli, proč tyto klimatické faktory ovlivnily jen některé opice? Co bránilo ostatním, aby slezly ze stromů pod působením téhož klimatického vlivu? Kdyby jste se zeptali, jak to bylo, že opice slezly na zem a začaly chodit po dvou, evolucionisté se vytasí s různými vysvětleními. Někteří například řeknou, že tyto opičí bytosti se rozhodly chodit vzpřímeně po dvou, aby se lépe ubránily silným nepřátelům. Jenže žádná taková odpověď není vědecká.

Zaprvé a především, neexistuje žádná taková věc jako evoluce bipedalismu. Lidské bytosti chodí vzpřímeně po dvou—velice speciální způsob pohybu neviděný u jiných druhů. Jedním z nejdůležitěších bodů, které je nutno objasnit je, že bipedalismus není evoluční výhodou. Způsob, jak se pohybují opice, je mnohem snadnější, rychlejší a efektivnější než lidská chůze po dvou.

Lidské bytosti se nemohou pohybovat skákáním ze stromu na strom jako šimpanz, ani běžet rychlostí 125 kilometrů v hodině jako gepard. Naopak, protože chodíme po dvou, pohybujeme se na zemi mnohem pomaleji. Z téhož důvodu patříme mezi nejvíce zranitelný druh v přírodě. Podle logiky teorie evoluce by opice neměly být náchylné k přijetí chůze po dvou. Místo toho by se lidé měli stát čtvernožci, aby přežili a stali se nejsilnějšími.

Další slepou uličkou evolučních tvrzení je, že bipedalismus neslouží darwinistickému modelu "postupného vývoje”, který tvoří základ evoluce a vyžaduje, aby zde byla "složené” kráčení mezi bipedalismem a quadrupedalismem. Avšak s počítačovým bádáním provedeným v roce 1996 britský anatom Robin Crompton ukázal, že takové složené kráčení nebylo možné. Crompton došel k závěru, že lidská bytost může buď chodit vzpřímeně nebo po čtyřech. 29 Jakýkoli druh “hybridní” chůze není možný, neboť by znamenal přehnanou spotřebu energie. Takto polobipedální bytost nemůže existovat.

Jak si údajně primitivní bytosti vyvinuly inteligentní sociální chování? Odpovědí, podle evolučního nesmyslu je, že tím, že žili ve skupinách si vyvinuli inteligentní a sociální chování. Jenže gorily, šimpanzi, opice a mnohé další živočišné druhy také žijí ve skupinách nebo stádech; a žádný z nich si nevyvinul inteligentní a sociální chování takovým způsobem, jako lidé. Žádný nestaví monumenty, nezajímá se o astronomii ani nevytváří umělecká díla; jelikož inteligentní kreativní chování je vyhrazeno lidem. Všechny tyto předměty, které přetrvaly z minulosti, byly vyrobeny lidmi s opravdovými uměleckými schopnostmi. Myšlenka, že tito lidé žili v primitivních podmínkách je vyvrácena archeologickými fakty.

Evolucionisté Nemají Vědecký Důkaz K Podepření Svých Teoriís

Evolucionisté tvrdí, bez jakéhokoli důkazu, že lidské bytosti jsou potomky společného předka. Na otázku jak tedy se evoluce odehrála, odpovídají zcela nevědecky, “Nevíme, třebaže doufáme, že jednoho dne to budeme vědět.” Například evoluční paleoantropoložka Elaine Morgan činí toto doznání:

Z nejnápadnějších záhad o [evoluci] lidí jsou:

1) proč chodí po dvou?
2) proč ztratili svou srst?
3) proč si vyvinuli takové velké mozky?
4) proč se naučili mluvit?

Ortodoxní odpovědi na tyto otázky jsou:

1) ‘Ještě nevíme’;
2) ‘Ještě nevíme’;
3) ‘Ještě nevíme’;
4) ‘Ještě nevíme’.

Seznam otázek by mohl být značně prodloužen, aniž by to nějak ovlivnilo monotónnost odpovědí. 30

Nálezy Které Vyvracejí Evoluční Obrázek Lidstva

Důkazy poskytnuté v Skrytá historie lidské rasy: Zakázaná archeologie, od archeologů Michaela A. Crema a Richarda L. Thompsona, ničí obraz evoluce lidstva jak je obhajován evolucionisty. Tato kniha dokumentuje pozůstatky ze zcela neočekávaných—z evolučního hlediska—období historie. V 50.letech kupříkladu Thomas E. Lee, antropolog Národního kanadského muzea prováděl vykopávky v Sheguiandah na ostrově Manitoulin v jezeře Huron. Tam nalezl nástroje ve vrstvě morénové hlíny, nánosu písku a štěrku zanechaném ustupujícími ledovci. Když vyšlo najevo, že jsou staré 65000 až 125000 let zveřejnění výsledků jeho výzkumu bylo odloženo—protože podle evolučního klamu první lidé dorazili do Severní Ameriky ze Sibiře jen před 12000 lety a nebylo možné tvrdit, že se to stalo dříve.

Jiným příkladem, který kniha poskytuje je archeolog Carlos Ameghino, který objevil kamenné nástroje v neporušené 3 miliony let staré pliocénské formaci v Miramaru v Argentině. Ze stejných vrstev získal stehenní kost toxodona, vyhynulého jihoamerického kopytnatce. Usazená ve stehenní kosti byla kamenná hlavice šípu nebo konec oštěpu. Později jiný badatel nalezl kus lidské čelisti ve stejné formaci. Jenže podle darwinistů se lidské bytosti schopné tvořit kamenné koule a hlavice šípů objevily teprve před 100000 až 150000 lety. Proto jsou jakékoli kosti a hlavice šípů datující se 3 miliony let dozadu jevem, který evolucionisté neumí vysvětlit. Toto opět ukazuje, že evoluční teorie nesouhlasí s fakty. 31

Ve své knize Starobylé stopy britský badatel a spisovatel Michael Baigent popisuje jak byl v roce 1891 nalezen zlatý řetěz starý 260 až 320 milionů let. Vyplynulo, že tento řetěz byl z osmikarátového zlata, což je osm částí zlata smíšeno s jiným kovem. Střed řetězu-který vypadl zevnitř kusu uhlí—byl rozmělněný, ačkoli oba konce byly pevně zapuštěné. Výtečný otisk chybějící části zbyl v uhlí. Toto vše ukazuje, že řetěz musel být tak starý jako samo uhlí. Stáří uhlí, v němž byl řetěz nalezen bylo asi 260 až 320 milionů let. 32 Objev zlatého řetězu z doby, kdy evolucionisté tvrdí, člověk ještě ani neexistoval, zcela demoluje historii lidstva, kterou vypracovali.

Skutečnost, že společnost používá klenoty a produkuje ozdobné předměty je důkazem, že její občané si užívají civilizovaného života. Navíc vyrobení zlatého řetězu vyžaduje jak technickou odbornost tak vybavení. Žádný pravidelný zlatý řetěz nemůže být vyroben ze zlaté rudy použitím kamenných nástrojů. Je zjevné, že před miliony let žili lidé znalí výroby šperků a nacházející radost v krásných věcech.

Další nález, který převrací naruby teorii historické evoluce je kus hřebíku s odhadovaným stářím 387 milionů let. Podle zprávy Sira Davida Brewstera z Britské společnosti pokroku vědy byl hřebík nalezen v kusu pískovce. Sloj odkud byl kámen vzat se datuje zpět do raně devonského období—a dělá ho tak starým kolem 387 milionů let. 33

Tato zjištění, z nichž ještě mnoho dalších by šlo uvést, ukazují, že člověk není polozvířecí organismus, jak nás přesvědčují evolucionisté, a nikdy nevedl animální život. Po vypočítávání podobných příkladů Michael Baigent pokračuje následujícím komentářem:

. . . jasně, že neexistuje možnost, aby byla kterákoli z těchto informací zabudována do konvenčního vědeckého chápání historie země. . . Ve skutečnosti důkaz—kdyby byl opodstatněn jen v jediném z těchto případů, které jsme zkoumali—značí, že lidé, v moderní podobě, chodí po této planetě již věru dlouhou dobu. 34

Historie archeologie je plná takových objevů, čelem ke kterým je “konvenční” evoluční mysl, kterou Baigent popisuje, v beznadějné situaci. Jenže evoluční mysl také pečlivě drží tyto důležité vzorky stranou veřejného pohledu a sama je ignoruje. Bez ohledu na to, jak moc se darwinisté snaží udržet svou ideologii naživu, vršící se důkaz ukazuje, že evoluce je lež a Stvoření je skutečnost, kterou nelze popřít. Bůh stvořil člověka z ničeho, vdechl do něj Svého ducha a naučil ho, co ještě neznal. Kvůli Božské inspiraci žil člověk lidským životem od počátku svého vzniku.

Objevy Ve Vykopávkách "Ein Gev I" Vyvracejí Tezi O Evoluci Historie

Výzkum odhaluje, že lidé žijící před tisíci let používali nástroje podobné těm, které se ve venkovských oblastech používají dnes. Mlýnské kameny pro rozemletí obilnin, kamenný hmoždíř a srpy byly objeveny v základech chaty datující se do 15000 př.n.l. na místě vykopávek známém jako “Ein Gev I” v současné Palestině. Nejstarší z těchto nástrojů sahá do 50000 př.n.l. 35

Všechny předměty nalezené v těchto výkopech odhalují, že lidské potřeby zůstaly po všechna období stejné. Řešení, která člověk vyvinul si byla navzájem podobná, přímo úměrná technologii doby. Nástroje pro sklízení a mletí obilovin—stejné nástroje nejvíce potřebné v dnešních venkovských oblastech—byly také používány v daném období.