Jedním z témat, kteří tito lidé vyobrazují jako rozpor, je jak je víno servírováno na Nebesích, zatímco je zakázáno v tomto světě. Verše, které užívají pro toto tvrzení znějí:
Obraz zahrady rajské, jež přislíbena byla bohabojným: v ní řeky jsou s vodou, jež nezahnívá, a řeky mléka, jehož chuť je neměnná, a řeky vína, jež rozkoší je pijícím, a řeky medu očištěného. A bude tam pro ně ovoce všeho druhu i odpuštění Pána jejich. (Je snad ten, kdo bude zde,) roven těm, kdo věčně budou v ohni dlít, a těm, kdož napájeni budou vodou vroucí, jež roztrhá vnitřnosti jejich? (Súra Muhammad: 15)
Jak vysvětleno dříve tento typ mylného hlediska se objevuje, když je člověk předpojatý, svévolně odchýlený, neschopen uvažovat a nepochopil Korán jako celek. Nyní prozkoumejme, proč je toto bezmyšlenkovité tvrzení nelogické a neopodstatněné z několika úhlů:
Především jsme schopni vidět, že existuje rozdíl mezi nápojem podávaným na Nebesích a tím v tomto světě z následujícího verše:
S číšemi, konvicemi a poháry nápoje čirého, z něhož je hlava nerozbolí ani jím vyčerpáni nebudou. (Súra al-Waqi'ah: 18-19)
Jak vidno, nápoje podávané na Nebesích nemají žádné z negativních účinků a charakteristik jako alkoholické nápoje v tomto světě. Jak uvedeno ve verši, nepůsobí bolesti hlavy ani nezatemňují mysl. To znamená, že přestože přinášejí potěšení, nijakým způsobem nevyvolávají opilost ani nemoci. Tudíž neexistuje žádná nesouvislost v tom, že je takový nápoj nabízen na Nebesích.
Alkoholické nápoje v tomto světě oproti tomu jsou v Koránu vždycky zobrazovány spolu se škodlivými a ničivými atributy. Některé z těchto veršů opisujících ničivou a negativní povahu alkoholických nápojů v tomto světě jsou:
Dotazují se tě na víno a na hru majsir. Rci: “V obou z nich je pro lidi hřích těžký i užitek. Avšak jejich hřích je větší než užitek.” (Súra al-Baqara: 219)
Evidentně nelze očekávat, že charakteristiky nápojů, které jsou v tomto světě zakázány, mohou existovat v Nebeském světě. Jak Bůh popisuje Nebeské nápoje, opět zdůrazňuje, že s nimi nejsou spojeny škodlivé znaky těch z tohoto světa:
Kolovat mezi nimi budou číše čirého nápoje jasného, jenž rozkoší pro pijící je, v něm opojnosti není a nebudou jím zmoženi. (Súra as-Saffat: 45-47)
Logika kohokoli, kdo považuje toto téma za sporné, když to Bůh učinil takto jasným, musí být vážně pochybná. Je to jeden z koranických zázraků, že přistupuje-li osoba k němu s ignorancí a nízkými motivy, nebude schopna pochopit ani to nejvíce zřejmé téma. Bůh popisuje případ takové osoby v jednom ze Svých veršů:
Když není duši žádné dáno, aby uvěřila jinak než z dovolení Boha, a když On uvaluje hněv Svůj na ty, kteří rozum nemají? (Súra Junus: 100)
Zadruhé, v arabském textu Koránu je slovo "hamr", které zastupuje slovo víno a všechny alkoholické nápoje, jak je známe, je uvedeno pouze ve verši číslo 15 ze súry Muhammad, který byl citován výše, jako nápoj servírovaný na Nebesích. Ve všech ostatních verších Koránu je pro nebeské nápoje užito slovo "šarab" a to znamená v arabštině jakýkoli druh nápoje. V některých anglických překladech je slovo šarab přeloženo jako víno, přičemž v arabštině je odvozeno od slova "šerebe" a lze ho užít také pro jakýkoli nealkoholický nápoj. Jedněmi z koranických veršů, kde je toto slovo znamenající libovolný nápoj uvedeno, jsou:
Oděni budou do šatů z atlasu zeleného a z brokátu a ozdobeni budou náramky stříbrnými a Pán jejich napájet je bude nápojem (šarab) čirým. (Súra al-Insan: 21)
Je stanoveno ve verši 67 súry an-Nahl "A z plodů datlovníku a z hroznů opojný nápoj získáváte i stravu výtečnou a také v tom je znamení pro lid rozumný."
Někteří lidé omezeného chápání předpokládají, že tento verš chválí víno a tvrdí, že je rozporuplné, aby byl zakázaný nápoj chválen. Především, podíváte-li se dobře, uvidíte, že ve verši není žádná taková chvála. Chvála je zde spíše pro "plody datlovníku a hroznů" které poskytují lidem zdravou výživu. Opojné nápoje zmíněné v první části verše jsou to, co lidé destilují z těchto složek a způsobují opilost, což již bylo uvedeno v mnoha částech Koránu jako škodlivé a špatné. Pokud se někomu povede dojít k závěru, že tento verš chválí nebo povzbuzuje k opilosti, pak buď má tato osoba vedlejší motiv a nebo prostě vykazuje ohromnou chybu v porozumění a názoru.
Tento verš upoutává pozornost k významnému faktu; kterákoli potravina poskytnutá Bohem pro výživu, může být, přejeme-li si, užita pozitivním a prospěšným způsobem nebo ji lze zneužít, aby sloužila škodlivým cílům. Stejným způsobem, v závislosti na záměru, může být dané požehnání užito pro dobro nebo zlo, a užito k dovoleným (halal) nebo nedovoleným (haram) cílům. Zde je, tato zásadní skutečnost našeho světa, což je testovací plocha, vyjasněna na polemice o hroznech a vínu. Hrozny, živina naplněná zdravými, výživnými a chutnými hodnotami, může být destilována do škodlivé látky s trvalými a zápornými účinky. Stejný princip platí pro všechny dary od Boha jako majetek, peníze, krása, inteligence, úřad, postavení, moc a nadvláda. Je možné toho užít způsobem, který potěší Boha nebo za škodlivým a ničivým účelem, který Jej urazí.
Jak vidno, Bůh může rozdělit rozmanitá požehnání, z různých důvodů, různým stvořením. Toto může objasnit v jediném verši se stejnou svrchovanou Moudrostí. Ti, kdo jsou schopni uvažovat, vidí logiku v Božích verších a rozumí jim. Navíc pokračování verše "také v tom je znamení pro lid rozumný." (Súra an-Nahl: 67) vrhá více světla na tento předmět.
Zkrátka, je-li verš čten s vědomím a pozorností, lze vidět, že si vůbec neodporuje. Pokus popíračů nacházet rozpory v takových zjevných tématech jasně ukazuje jejich zoufalou situaci tváří v tvář Koránu.
Vepřové má mnoho škodlivých rysů, bylo-li konzumováno v době zjevení Koránu a věru je má doposud. Především je prase, bez ohledu na hygienické prostředí, kde roste, pořád zvíře, které pojídá vlastní výkaly. Metabolismus vepře produkuje mnoho protilátek v porovnání s ostatními živočichy, jednak jelikož se krmí na vlastních výkalech a kvůli svému biologickému make-upu. Navíc jeho metabolismus produkuje velké množství růstových hormonů ve srovnání s jinými zvířaty a lidmi. Přirozeně si tyto protilátky a růstové hormony najdou cestu do svalů prasete díky oběhu a zde se hromadí. Navíc vepřové obsahuje velké množství cholesterolu a tuků. Následkem toho bylo vědecky dokázáno, že všechny tyto přebytečné protilátky, hormony, cholesterol a tuky přítomné ve vepřovém představují hrozbu pro lidské zdraví.
Dnes se v zemích jako jsou USA a Německo, kde je vepřové oblíbené, stává hojně rozšířeným problémem obezita. Kdokoli, jehož strava zahrnuje vepřové, bude vystaven velkému objemu růstových hormonů a následkem toho bude zpočátku přibírat na váze a potom bude jeho tělo dále zdeformované a znetvořené.
Jiný škodlivý předmět, který vepřové často obsahuje, je trichina, drobný parazitický červ. Tento konkrétní parazit napadá srdeční svaly, dostane-li se do těla, a představuje smrtelné riziko. Přestože je s dnešní technologií možné diagnostikovat prasata napadená tímto parazitem, ještě nedávno tomu tak nebylo. V minulosti proto lidé vždycky čelili nebezpečí této fatální infekce.
Jak vidno, toto vše představuje součást veliké moudrosti za zákazem vepřového v islámu. V islámu byly konečné a hluboce zakořeněné prostředky použity proti konzumaci vepřového, které za všech okolností zůstává zdravotním rizikem a stává se smrtícím, není-li produkováno pod dohledem.
Avšak, je nutno si zapamatovat důležitý bod. Není podstatné, aby bylo něco nezdravé nebo škodlivé pro lidské bytosti, aby to bylo zakázáno. Toto je subjekt, který uniká mnoha lidem a je často využíván těmi se skrytými motivy, aby využili lidského nedostatku vědomostí a zmátli je. To jest, nevědomá tvrzení, která činí vedle "A teď proč je toto nebo ono zakázáno v Koránu? Na tom není nic špatného!" jsou následkem neuvědomování si moudrosti a cíle koranických příkazů. Pošetilí lidé často pohlížejí na zmínky neuvěřitelně úzkými a omezenými čočkami; následkem toho nikdy nevidí příčiny a logiku za nimi v širším obrázku.
Bůh může zakázat cokoli z mnoha rozmanitých důvodů. Může také zakázat něco neškodlivého za účelem vyzkoušet ty, kdo se Jej doopravdy obávají, milují a poslouchají Ho a odhalit ty, co to jen předstírají. Navíc může být něco zakázáno za účelem potrestání nebo varování, nebo jednoduše jako připomenutí požehnání a jako prostředek, aby lidé projevovali vděčnost.
Bůh také zakázal v Koránu konzumaci jakéhokoli zvířete, které bylo zasvěceno něčemu jinému než Bohu.
Bůh zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno někomu jinému než Bohu. Kdo však byl donucen jísti toto, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude hříchu, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný. (Súra al-Baqarah: 173)
Kdyby byl jeden ze dvou kusů skotu pasoucích se na stejném poli zasvěcen Bohu, jeho konzumace bude “dovolená” (halal), a naopak, kdyby byl druhý zasvěcen něčemu jinému než Bohu jeho konzumace by byla “nedovolená” (haram). Jednou z příčin tohoto příkazu je poskytnout prostředek ke zkoušení lidí.
Například zákaz vnucený Židům v minulosti "nepracovat o Sabatu" (sobotě) byl zamýšlen jako zkouška, jak stanoveno v Koránu:
A zeptej se jich na město, jež poblíže moře položeno bylo, a jak to bylo, když znesvěcovali obyvatelé jeho den sobotní! Přicházely k nim ryby v den jejich soboty a vyplouvaly nahoru, zatímco v den, kdy sobotu nesvětili, k nim nepřicházely. A takto jsme je v pokušení uváděli za to, že byli nespravedliví. (Súra al-A'raf: 163)
Tento zákaz pracování o sobotách, který byl v minulosti uvalen na Židy nebyl vyžadován od muslimů. Toto ukazuje, že zákaz nebyl uvalen kvůli nějaké společenské hrozbě nebo protože ryby, které v ten den připlouvaly byly nějakým způsobem nebezpečné, ale byl prostě zkouškou pro Židy. Dodatečně tentýž verš stanovuje, že zákazu neuposlechli a tak ve zkoušce selhali. Tento zákaz sloužil jako odhalení slabosti víry a strachu z Boha v národě.
Podobný zákaz stanovený v Koránu nese podobný účel a je prostředkem určení věřících:
Vy, kteří věříte! Bůh vás bude dozajista zkoušet něčím z kořisti, kterou na lovu získají vaše ruce a vaše kopí. A Bůh tak činí, aby poznal, kdo bojí se Ho v skrytu duše své. A kdo přestoupí po tomto zákazu, toho stihne trest bolestný. Vy, kteří věříte! Nezabíjejte zvěř, jste-li ve stavu poutního zasvěcení! Kdo z vás ji úmyslně zabije, ať dá v náhradu tolik skotu, kolik zabil zvěře. A nechť dva muži spravedliví z vás to rozsoudí a nechť je to dáno jako oběť, jež dospěje ke Ka´bě. Anebo bude vykoupením nakrmení chudáků či půst, který se tomu rovná, aby tak člověk okusil následek činu svého. Bůh již vymazal to, co stalo se dříve, kdo však to bude opakovat, tomu se Bůh pomstí - a Bůh mocný je i pán pomsty! Je vám dovoleno lovit v moři a mít z toho jídlo k užitku vám i pocestným; však zakázán je vám lov na souši, pokud jste ve stavu poutního zasvěcení. A bojte se Boha, k němuž budete jednou shromážděni.." (Súra al-Ma'ida: 94-96)
Smysl tohoto zákazu byl jasně stanoven ve verších "... A Bůh tak činí, aby poznal, kdo bojí se Ho v skrytu duše své." Lehkost s jakou ruce a oštěpy dosáhnou cíle je součástí zkoušky.
Jiným smyslem za tímto zkoušením národů je trestat je, když projeví špatné chování nebo odchýlení a připomenout jim, aby se káli a vrátili se na správnou cestu. Některé zákazy uvalené v minulosti na Židy jsou toho příkladem:
Těm, kdož vyznávají víru židovskou, jsme zakázali všechna zvířata mající drápy; a ze skotu a ovcí jsme jim zakázali tuk kromě toho, jejž mají v hřbetech či ve vnitřnostech nebo jenž smíšen je s kostmi. Takto jsme je odměnili za jejich vzpurnost - a My zajisté jsme spravedliví. (Súra al-An'am: 146)
Můžeme uzavřít, že existuje hluboká moudrost v zákazu věcí, které Bůh prohlásil za nedovolené. Kdybychom omezovali tento smysl na něco, co je škodlivé nebo nezdravé, bylo by to z nedostatku náležité znalosti a chápání Koránu.
Pro zákaz vepřového existuje více než jen jeden důvod. Není pochyb o tom, že vepřové bylo vždycky rizikové pro lidské zdraví až do současnosti. Konečné prostředky proti danému riziku objevené s lékařským vybavením a biologickými testy dnešního dne byly zaujmuty Koránem před 1400 lety, v době, kdy byli lidé zcela neznalí konceptů mikrobů, bakterií, trichiny, hormonů a protilátek, což je jeden ze zázraků této Božské knihy. Dnes je známo, že dokonce pro všech prověřeních a prevencích během výroby vepřového, je stále fyzicky nevhodné pro lidskou konzumaci a je to druh masa, který vytváří zdravotní rizika pro lidské bytosti. Nicméně produkce vepřového je cenově výhodná a toto je jeden z důvodů, proč je tak populární po celém světě. Tento faktor pokušení, jak si můžeme povšimnout, jaksi připomíná připlutí ryb o židovském Sabatu. Zatímco existují takové jedlé a chutné zdroje masa jako jehněčí, skopové, kuřecí, hovězí, nespočet druhů ptáků, dravci a mnohé další, prahnout po vepřovém mase, když je Bohem zakázané, by se dalo považovat za záměrný čin.
Jelikož Korán je platný až do Soudného dne, jakákoli podoba konzumace vepřového, vyjma v neobyčejných situacích uvedených v Koránu, je zakázána navěky. Kdyby bylo za 100 let vepřové zcela zbaveno všech zdravotních rizik, vyhýbat se jeho konzumaci bude stále formou uctívání pro pravé věřící. Potom otázka, zda ho jíst či nikoli, bude znovu zkouškou pro nedbalé odpůrce.
Jedním důležitým prvkem v koranickém stylu je, že vysvětluje rozmanité předměty na příkladech nebo přirovnáních. Ty jsou často ze životů předchozích proroků/poslů nebo událostí, které se odehrály před zjevením Koránu. Proto tento druh koranických historek ukazuje mnohá varování, příklady, znamení a poselství lidem.
Korán předává neznalá slova těch, kdo nejsou schopni rozpoznat tuto svatou moudrost:
A když jsou otázáni: „Co tedy seslal Pán váš?“, odpovídají: „Povídačky starých!“ (Súra an-Nahl: 24)
Pošetilí považují tyto historky za mýty a legendy, dokonce i přes jejich znatelně osvětlující informaci a příklady pro pravé věřící. Bůh vysvětluje každou možnou událost a zákony všech dob podáváním příkladů a ilustrací ze životů proroků a národů.
Zjevně, poskytnutí historických informací není jediným cílem těchto koranických historek nebo příkladů. Obsahují také nespočet posvátných zájmů. Můžeme vyjmenovat několik z nich takto:
- Ukázat Boží zákony, které existovaly od stvoření vesmíru a ovládaly věřící stejně jako nevěřící.
- Vysvětlit a připravit věřící pro všechny časy na jakoukoli událost, zkoušku nebo utrpení, které je mohou potkat, jak by se měli chovat a reagovat, druh ducha a vědomí, jaké by měli projevovat, chování a způsoby, které by měli projevovat před Bohem; jmenovitě ukázat věřícím správnou cestu v každé situaci.
- Zvýšit nadšení pravých věřících.
- Pozvat vzdorné na přímou cestu a připomenout těm, kdo nepřijmou toto pozvání, následky jejich činů.
- Doručit šťastné zprávy přívržencům Koránu o krásném konci, který je očekává v tomto světě a v tom příštím.
Evidentně ti, kdo postrádají inteligenci a smysl, aby postřehli takové věci uzavřou, že Korán je pohádková kniha a neuvidí skrytou moudrost v koranických historkách. Stav takových neobjektivních a nevnímavých lidí, kteří jsou hluší k jakémukoli vysvětlení nebo radě, je uveden v koranickém verši:
A jsou mezi nimi někteří, kdož ti naslouchají, ale pokryli jsme srdce jejich clonou a uši jejich hluchotou, aby nepochopili, a i když vidí znamení všemožná, nevěří v ně, a když potom přijdou k tobě, aby se s tebou hádali, říkají ti, kdož nevěří: „To jsou jen povídačky starých!“ (Súra al-An'am: 25)
Takoví lidé nejsou žádnou hrozbou pro islám nebo pro Korán se svými skutky. Bez ohledu na to, jak moc se snaží uškodit Koránu a odvrátit nebo zadržet druhé před náboženstvím, poškozují pouze sebe, aniž by si to uvědomovali. Tato skutečnost je stanovena v pokračování předchozího verše:
A zabraňují druhým, aby mu naslouchali, a sami se od něho vzdalují, však způsobí ztrátu jen sami sobě, a přitom to nevědí... (Súra al-An'am: 26)
Když si nakonec uvědomí omyly svých způsobů, už to nemá žádný smysl, jelikož je příliš pozdě a škodu už nelze napravit:
Kéž bys je mohl vidět, až postaveni budou před oheň pekelný a zvolají: „Kdybychom se mohli vrátit, věru bychom pak již neprohlašovali znamení Pána svého za lež a stali bychom se věru jedněmi z věřících!“ (Súra al-An'am: 27)
Korán je jedinou božskou knihou, kterou Bůh poslal celému lidstvu jako varování a také vedení a je platná až do Soudného dne. Lidstvo změnilo jiné posvátné knihy, které byly poslány před Koránem. Avšak Bůh ochránil Korán. Tento fakt je uveden ve verši 9 ze súry al-Hidžr "My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit."
Jiným nespolehlivým tvrzením hojně rozšířeným mezi pošetilými je, že Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) byl inspirován Biblí (Tórou a Evangeliem) a potom napsal Korán. U kořene tohoto zcela imaginárního a neopodstatněného tvrzení leží některé podobnosti existující mezi Koránem a Biblí.
Je dost přirozené, aby existovaly takové podobnosti, protože nakonec (kdybychom odstranili pozměněné části Tóry a Evangelia) obsahují všechna slova Boha a jejich poselství je jedno a totéž. Hlavní předměty jako přítomnost Boha, Jeho Jedinnost, Jeho atributy, víra v posmrtný život, charakteristiky věřících, pokrytců a těch, kdož ho popírají, životy předchozích národů, vedení, zákazy a morální hodnoty, to jsou univerzální fakta a zůstanou v průběhu času nezměněná. Následně není překvapivé, že tato témata zmiňovaná v předešlých posvátných knihách jsou podobná a paralelní k těm v Koránu. Vlastně v Koránu neexistuje tvrzení, že islám je velice odlišné náboženství. Podobnosti jsou uvedeny i v koranických verších:
A Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi. A věru jsme přikázali těm, jimž dostalo se Písma před vámi, i vám samým, abyste byli bohabojní. (Súra an-Nisa': 131)
Navíc je v Koránu uvedeno, že potvrzuje původní, nezměněnou Tóru a Evangelium:
I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal… (Súra al-Ma'idah: 48)
Kvalita potvrzování předchůdců není omezená na Korán, ale byla vlastní všem božským knihám. Evangelium seslané proroku Ježíšovi (pokoj s ním) potvrzovalo svého předchůdce, Tóru, jež byla zjevena proroku Mojžíšovi (pokoj s ním). Tato skutečnost je stanovena v Koránu:
A vypravili jsme ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme mu Evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a stalo se správným vedením i varováním pro bohabojné. (Súra al-Ma'idah: 46)
Toto je zákon Boha a ovšemže se vztahuje také na Korán. Některé předměty podobné s ostatními božskými knihami byly uvedeny v Koránu. Počátek hadže (pouti) s Prorokem Abrahamem (pokoj s ním) ve verších 26 a 27 súry al-Hadž, existence povinných denních modliteb a dávání almužen před časem našeho Proroka (pokoj a Boží požehnání s ním) ve verších 72 a 73 ze súry al-Anbija', a dobré chování vyžadované ode všech poslů ve verši 51 ze súry al-Mu'minun, všechny odrážejí shodné body.
a darovali jsme mu Izáka a Jakuba nádavkem a všechny jsme bezúhonnými učinili. A ustanovili jsme je vůdci, kteří lid svůj řídí podle rozkazu Našeho, a vnukli jsme jim konání dobrého, dodržování modlitby a rozdáváni almužny - a byli služebníky Našimi. (Súra al-Anbija': 72-73)
„Poslové, jezte z výtečných pokrmů a konejte zbožné skutky, vždyť Já o všem, co činíte, dobře jsem zpraven.” (Súra al-Mu'minun: 51)
Mohli bychom uzavřít, že existují podobné víry mezi Koránem a dalšími božskými knihami a že toto není jen přirozené, ale také logické. Proto přítomnost podobností ukazuje, že náš Prorok (pokoj a Boží požehnání s ním) nenapsal Korán; a dosti naopak, že knihy všech božských náboženství pocházejí z jednoho zdroje, Boha. Toto je realita stanovená Koránem a potvrzená rozumem a logikou.
Bůh zjevil ve Svých verších, že Korán je kniha pravdy Jím poslaná a stav těch, kdo nevěří v tuto pravdu.
Aby potvrdil pravdivost dřívějších zjevení a aby objasnil Písmo, o němž pochyby není a jež od Pána lidstva veškerého přichází. Anebo jestliže říkají: „On si to vymyslil,“ odpověz: „Přineste súru podobnou této a zavolejte si na pomoc, koho můžete, kromě Boha, jste-li pravdomluvní!“ Avšak oni naopak za lživé prohlašují to, co věděním svým obsáhnout nemohou a k čemu se jim ještě výkladu nedostalo. A takto prohlašovali za lež Písma jiná ti, kdož byli před nimi. A pohleď, jaký byl konec nespravedlivých! (Súra Yunus: 37-39)
Navíc existuje další rozměr tohoto předmětu. Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) nebyl někdo, kdo v průběhu svého života sbíral informace a zkoumal Tóru anebo Evangelium. Prorokovi (pokoj a Boží požehnání s ním) soukmenovci byli svědky faktu, že nikdy vlastně nečetl, nepsal, nepracoval s ani nezkoumal kteroukoli z těchto knih. Nikdo nikdy nezpochybňoval tento bod. Navíc byla tato charakteristika Proroka (pokoj a Boží požehnání s ním) dobře známá nevěřícím užita v Koránu jako důkaz proti nim:
Tys nepředčítal předtím z Písma žádného ani jsi žádné neopisoval pravicí svou, jinak by byli na pochybách ti, kdož za nicotné to pokládají… (Súra al-'Ankabut: 48)
Pojem "Ummi", který odkazuje na osobu nemající znalost předchozích božských knih a není příslušníkem těchto náboženství je použit v Koránu pro Proroka Muhammada (pokoj a Boží požehnání s ním) aby zdůraznil jeho atribut. Verš zní:
A těm, kdož následují posla, proroka neučeného (Ummi), jehož naleznou oznámeného jim v Tóře a Evangeliu ...." (Súra al-A'raf: 157)
Souvislost, v níž je pojem "Ummi" vztažen na ty, kdo nejsou ani křesťané ani židé, lze vidět ve verši:
A jestliže se s tebou hádají, rci: :Odevzdal jsem se do vůle Boží, stejně jako ti, kdož mne následují.“ A zeptej se těch, jimž dostalo se Písma, a lidu nemajícího žádnou Knihu (Ummi): „Odevzdáváte se do vůle Boží?“ A jestliže se odevzdají do vůle Boží, pak budou vedeni cestou správnou, avšak jestliže se odvrátí, vždyť tobě přísluší jen předání poselství. A Bůh jasně zří služebníky Své. (Súra Al 'Imran: 20)
Jak lze vydedukovat z tohoto verše, pojem "Ummi" je užit jako odkaz na lidi jiné než ty, kterým bylo sesláno písmo. Tak se stává zřejmým, že tento pojem není v Koránu užit ve svém klasickém smyslu “negramotný”.
Zatím jsme vysvětlili logiku za podobnostmi, které existují mezi Koránem a jinými změněnými knihami. Avšak pokud osoba dává dostatečný pozor, uvědomí si, že mezi nimi existuje mnoho neslučitelností a rozdílů. Dodatečně k existujícím podobnostem, odlišnost Koránu od pozměněných částí jiných božských knih a jak opravuje tyto změny je důkazem, že je to, slovo od slova, Svatá kniha.
Jelikož předchozí božské knihy prošly rozsáhlými člověkem provedenými změnami a ztratily spoustu ze svého božského poselství, obsahují odporující si odkazy a logiku a někdy jsou v přímém rozporu s tím, co je obsaženo v Koránu. Také existuje mnoho variací v jejich historkách ve srovnání s koranickými.
Tyto knihy byly změněny v obsahu a logice stejně, jako ve stylu a kompozici; proto byly změněny v záhadné náboženské historické texty spíše než božské knihy. Kupříkladu první kniha Tóry, Genesis, vypravuje příběh dětí Izraele od počátku stvoření po proroka Jozefa (pokoj s ním). Tento styl historického vyjadřování je dominantní i v ostatních knihách Tóry.
Stejným způsobem výchozí části čtyř oficiálních Evangelií (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) obsahují život proroka Ježíše (pokoj s ním) jako svoje hlavní téma. Hlavním předmětem všech čtyř Evangelií je jeho život, slova a skutky.
Oproti tomu styl Koránu je velice odlišný. Je zde otevřené pozvání k náboženství hned na začátku se súrou al-Fatiha. Celkově je hlavním předmětem Koránu prohlášení Boha za osvobozeného od nedokonalostí a nařízení věřícím, aby se vyvarovali modloslužebnictví za účelem podřídit se výhradně Bohu.
Dnes bylo v pozměněné verzi Tóry mnoho nedokonalostí a lidských atributů přisouzeno Bohu (a Bůh je nad to dozajista povznesen). Například historie Proroka Noeho (pokoj s ním) obsahuje velkou porci za vlasy přitažených nesmyslů o Božích atributech (a Bůh je nad to dozajista povznesen). Lidské kvality jako cítit se unavený nebo litovat, klid a mnohé další nevhodné zde uvádět byly přisouzeny Bohu. Znovu, Tóra vážně uráží Boha, když Jej popisuje jako člověku podobnou entitu, která chodí, zápasí a hněvá se. (a Bůh je nad to dozajista povznesen)
Toto je důvod proč v Koránu existují jasná varování před urážkami a lžemi některých židů. Jedno z těchto varování je v Koránu uvedeno takto:
A říkají židé: „Boží ruka je spoutána okovy!“ Nechť jsou jejich ruce spoutány okovy a nechť jsou prokleti za to, co říkají! Nikoliv, obě Jeho ruce jsou rozevřeny a On uštědřuje, jak chce. (Súra al-Ma'ida: 64)
Celkem vzato se Korán znovu odlišuje od pozměněné verze Tóry, jelikož nehovoří jen o jediném národě ale o všech civilizacích, jejich vzestupech a pádech, stejně jako přidržování těch, jimž to bylo zjeveno odpovědnými následování jeho veršů. Tyto kvality jej činí unikátním a univerzálním. Jelikož jiné knihy byly lidmi během historie změněny a přišly o svou originalitu, již nadále nemají tyto kvality. Některé ze zásadních principů křesťanství, jež jsou uvedeny v Bibli, o níž se tvrdí, že je zdrojem Koránu, byly Koránem otevřeně odmítnuty. Nejdůležitějším je ten, který považuje proroka Ježíše (pokoj s ním) za syna Boha. Tato víra byla ohodnocena Koránem jako lež proti Bohu.
Říkajíce, že Milosrdný si vzal děti, vy spáchali jste věc hnusnou, že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly, že Milosrdnému děti lživě připsali. A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral, vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci. … (Súra Marjam: 88-93)
Jiným takovým tvrzením, kterému Korán naprosto odporuje je krucifikace proroka Proroka Ježíše židy. V Koránu je stanoveno, že židé Ježíše nezabili, ale tak to vypadalo a je dodáno, že Bůh ho pozvedl k Sobě.
Závěrem, provedeme-li všeobecné srovnání, uzříme důležitou pravdu, že Korán vede lidské bytosti k Jedinnosti Boha, že není jiného božstva vedle Něho a Jeho čistotě před jakýmikoli defekty a negativními atributy. Tato důležitá fakta se opakují v koranických historkách, informacích a verších. Stejným způsobem každá koranická historka nese vedení, varování a informaci.
Toto vše dokazuje, že Korán je božské zjevení.
Musíme uvést další iracionální tvrzení, které někteří lidé činí o Koránu. V předchozí sekci jsme viděli, že vědecká informace v Koránu byla daleko dopředu vzhledem k vědění své doby. Ti, kdo oponují tomuto faktu argumentují, za účelem zamaskovat před ostatními tyto zázraky, že Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) shromáždil tyto informace, když se nechal inspirovat pokročilými civilizacemi své doby.
Podle tohoto tvrzení náš Prorok (pokoj a Boží požehnání s ním) vzal informace o takových konceptech jako astronomie, embryologie a medicína od starobylých civilizací. Například tvrdí, že nalezl data o astronomii u Sumeřanů a ta o lékařství ze sbírek papyrů patřících starým Egypťanům a zaznamenal je v Koránu.
Neplatnost tohoto předpokladu je viditelná z několika hledisek. Je konkrétně známo, že Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) nikdy za svého života takové výzkumy neprováděl. Nikdo zatím nedoložil opak. Navíc je dobře známo, že Prorok (pokoj a Boží požehnání s ním) ani neměl znalost jazyků těchto civilizací.
Znovu, kdokoli by si přál provádět takový výzkum v tomto období projde spoustou obtíží. Zjevně Arábie v 7.století neobsahovala žádné ze současných nástrojů výzkumu jako obrovské knihovny, tisk, knihkupectví nebo internet. Dokonce i s dnešní technologií není snadným úkolem zkoumat staré egyptské dokumenty o embryologii. Založení této civilizace se datuje někam o 5000 let dříve. Množství sepsaných zdrojů, které přežily do naší doby je velice omezeno a navíc ne všechny byly přeloženy. Dodatečně je závazné mít podrobnou znalost historie za účelem prozkoumat a plně pochopit tyto překlady. Zkrátka, taková studie by byla hrozně obtížná, dokonce i za snadnějších podmínek v dnešní době.
Navíc neexistuje důvod myslet si, že informace, kterou jsme zdědili od starobylých civilizací, je naprosto správná a pravdivá. V těchto starobylých společnostech byly obvyklé nesprávné informace, pověry a překroucené víry. Kdyby byl, jak pošetilí tvrdí, vědecký obsah Koránu shromážděn od kultur starodávných civilizací, pak by měl obsahovat stejné omyly a nesrovnalosti. Avšak Korán je osvobozen od takových věcí. Moderní věda prokázala, že všecky vědecké koranické verše jsou 100% přesné. Tato zjevná realita je dále zdůrazněna ve verši, "Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od někoho jiného než od Boha věru by v něm nalezli četné rozpory!" (Súra an-Nisa': 82)
Toto je proč je argument, že Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) shromáždil vědecké koranické verše ze zdrojů jiných civilizací, zcela nepodložený, tak jako jiná tvrzení. Existence lidí, kteří činí taková tvrzení a odpověď, která by jim měla být dána je stanovena ve verši:
A říkají ti, kdož nevěří: „Toto není leč věc padělaná, kterou sám si vymyslil, a jiní mu v tom pomáhali!“ A již tím se dopustili křivdy a klamu! A hovoří dále: „To jsou povídačky starých, které si zapsal a jež ráno i večer jsou diktovány jemu!“ Odpověz: „Seslal je ten, jenž tajemství zná nebes i země. A On věru odpouštějící je i slitovný.“ (Súra al-Furqan: 4-6)
Blud, Že Korán Byl Zjeven Pouze Arabům
Tito vzdorní lidé prosazují ještě i jiné prostředky, jak oddělit a vzdálit ostatní od Koránu. To je tvrzení, že Korán byl zjeven jen Arabům a že oni jediní ho mají následovat. Jenže kdokoli přečte Korán alespoň jednou, si uvědomí, jak nepodložený a směšný je tento návrh.
Mnoho koranických veršů zdůrazňuje skutečnost, že Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) byl požehnaný posel k celému lidstvu a že každý je povinen poslouchat přikázání Koránu až do Soudného dne. Budeme zde citovat několik takových veršů a to by mělo stačit, abychom ukázali oč nám jde:
Rci: „Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. (Súra al-A'raf : 158)
Ti, kdo protestují, se snaží zmást neinformované osoby a způsobit rozruch, budou zakládat svoje tvrzení na koranickém verši uvedeném níže:
A vyslali jsme každého posla jedině s jazykem lidu jeho, aby jim vše objasňoval. A Bůh zbloudit nechává, koho chce, a cestou správnou též vede, koho chce, a On mocný je i moudrý. (Súra Ibrahim: 4)
Ten verš je krystalický jasný. Posel bude mluvit stejným jazykem jako národ, ke kterému byl poslán. Takto tomu bylo v dějinách vždy. Pouze takoví lidé mohou ohlásit Boží zjevení okolní veřejnosti naprosto a dokonale. Proto bude kniha zjevená poslovi ve stejném jazyce, jakým mluví posel sám a jeho národ. Nemohlo by existovat nic přirozenějšího.
Avšak popírači argumentují tímto bodem za účelem vyhnout se náboženství, děj se co děj. Jejich převrácená mentalita byla objasněna v Koránu:
Kdybychom je byli učinili Koránem cizojazyčným, věru by byli řekli: „Pročpak nám nebyly učiněny verše jeho srozumitelnými? Je to cizojazyčné, či arabské?“ Odpověz: „Korán je pro ty, kdož věří, vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož nevěří, mají v uších svých trhlinu a jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z místa dalekého.“ (Súra Fussilat: 44)
Je nevyhnutelné vytvořit takovou jednotu mezi prorokem, jeho národem a knihou, kterou prezentuje za účelem předat Boží zjevení lidstvu kompletně a perfektně, stejně jako zabránit vyskytnutí jakýchkoli komunikačních problémů, které by bránily položení pevných základů náboženství. Evidentně toto neznačí, že proto jiné národy nebudou odpovědné Koránu. Význam a přikázání Koránu lze snadno vyložit a vysvětlit v jiném jazyce. Ve skutečnosti se právě toto děje. Tato podmínka nijak nebrání učení nebo aplikování náboženství.
Bůh užívá pojem "My" jako odkaz Sám na Sebe v mnoha částech Koránu. Několika příklady takových veršů může být:
A kdo jiný může mít odpor vůči náboženství Abrahámovu, než ten, kdo v duši své je pošetilý? My vyvolili jsme si Abraháma již na tomto světě a na onom světě on věru je mezi bezúhonnými. (Súra al-Baqarah: 130)
Pošetilí usuzují, že pojem "My," který Bůh používá v Koránu jako odkaz na Sebe je množné číslo a naznačují, že jeho užití odporuje skutečnosti, že není Božstva vedle Boha. Domnívají se, že učinili významný objev. Ve skutečnosti je vysvětlení tohoto nedorozumění, které pramení z velice povrchního a nevědomého postoje, dost prosté. V arabštině se zájmeno “My” nepoužívá jen jako množné číslo, ale aplikuje se také ke zdůraznění velikosti, vznešenosti, majestátu, slávy, vysoké hodnosti a postavení v jednotném čísle. Pojem “My” užit pro Boha je aplikován v této souvislosti.
Smýšlení s jakým je pojem “My” užíván v arabštině se také vztahuje ke zdvořilostnímu užití množného čísla zájmena ty, “Vy” při odkazu na jednu osobu ve francouzštině a jiných jazycích.
Jádrem a nejvýznamějším poselstvím Koránu je, že není jiného božstva vedle Boha a on jediný musí být poslouchán. Fakt, že není jiného božstva kromě Boha je zdůrazněn v rozmanitých koranických verších jako jsou:
... a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího. (Súra Sad: 65)
Věz tedy, že není božstva kromě Boha, a pros za odpuštění vin svých i vin mužů a žen věřících! Bůh dobře ví o přecházení vašem a zná i konečný příbytek váš. (Súra Muhammad: 19)
Stává se zřejmým, že termín “My” používaný jako odkaz na Samého Boha v různých částech Koránu není aplikován v množném čísle, ale úmyslem je vyobrazit vznešenost, úctu a svatost.
Ve skutečnosti si jednotlivec nemusí být vůbec vědom tohoto zvláštního použití termínu v arabštině, aby pochopil jeho smysl. Kdokoli s nejmenší schopností myšlení může ocenit delikátnost za tímto pojmem. Podmínky těch, kdo to považují za rozpor nebo nesrovnalost, prezentují živý obrázek úrovně jejich inteligence a porozumění a nadání, které předvádějí.
Korán je kniha, kterou mohou doopravdy pochopit jen opatrní, přemýšliví a upřímní lidé. Ti bez těchto kvalit, jmenovitě lidé, kteří jsou nevědomí a nemají schopnost myšlení a mají postranní motivy, nebudou moci nikdy pochopit Korán nebo objevit jeho zázraky a jemné body. Toto platí také u příkladů poskytnutých Koránem, které poskytují vedení a instrukce. Jeden koranický verš opisuje, jak jsou skeptikové neschopni porozumět příkladům v Koránu a jak je navíc tyto příklady mohou svést z cesty.
Bůh neostýchá se věru uvádět v podobenství komára, nebo to, co větší je než komár. Ti, kdož uvěřili, vědí, že je to pravda od Pána jejich, zatímco ti, jež nevěří, hovoří:”Co chtěl Bůh říct tímto podobenstvím?” On nechává jim mnohé zbloudit, však mnohé jim správně vede - a budou tím uvedeni v blud jedině hanebníci. (Súra al-Baqarah: 26)
Věřící může snadno pochopit, že příklad komára uvedený ve verši je prostředkem dokázání svrchovanosti Boží moci. Tento malinkatý hmyz dlouhý asi centimetr je příkladem dokonalého a jedinečného Božího stvoření. Obsahuje soustavy, mechanismy a struktury mnohem složitější, než kterékoli z našich nejpokročilejších technologických přístrojů nebo počítačů. Přežil až do naší doby a zůstal nezměněn od svého stvoření. Bůh dává tohoto zázračného tvora za příklad v Koránu, aby zdůraznil nadřazenost Svého stvoření. Pravý věřící může z tohoto příkladu snadno vydedukovat, že dokonce i jediný komár otevírá bránu k pocítění a porozumění nekonečnosti vědění moci Boha. Avšak tito pošetilí skeptičtí nevěřící, namísto, aby se naučili pohlížet na stvoření, která je obklopují, uznalým zrakem, se budou stále udiveně tázat, “Co chtěl Bůh říct tímto příkladem?”
Opakování v Koránu jsou dalším zdrojem zmatku pro pošetilé, kteří nejsou schopni pochopit jejich příčinu. V určitých částech Koránu se opakují jisté předměty a verše. Neustálé odkazy jsou dělány na různé koranické historky, příklady a náznaky na principy náboženství, jako je existence a jedinnost Boha, odevzdanost, úleva, důležitost chválení Boha, prozatímní povaha tohoto světa, vděčnost a utrácení vlastního života na Boží cestě. Existují dokonce případy, kdy se verš opakuje slovo od slova na jiném místě v Koránu.
Toto má mnoho hodnověrných motivů. Za účelem vštípit zásadní předměty do lidských myslí a srdcí jsou opakovány při každé příležitosti. Navíc jednotlivé aspekty těchto zásadních předmětů budou snadněji pochopitelné, budou-li snímány v rozličných příkladech a historkách.
Jedním z dobře známých opakování v Koránu je verš "Které z dobrodiní Pána svého můžete popírat?" v súře ar-Rahmán. Tento verš se opakuje mezi 78 verši súry 31 krát. Toto je velice moudré opakování, které zajišťuje zásadní atmosféru pro navození lidské vděčnosti a přemýšlivého stavu, namísto aby zůstali lhostejní, jelikož uvažují, jak jsou nebeská požehnání vyjmenovávaná Bohem, vpravdě skvostnými dary a požehnáními. Uctivý obdiv a ušlechtilost přítomná v srdci věřícího posiluje s každým opětovným zdůrazněním verše. Takto je požadovaný pocit doručen do srdce upřímného a svědomitého věřícího nejlepším možným způsobem.
Každý koranický verš je příkladem nekonečnosti Boží moudrosti a tak každý předmět, který obsahuje byl vysvětlen nejdůkladnějším a nejdokonalejším stylem. V některých částech je předmět vysvětlen nejpečlivějším a nejpodrobnějším způsobem zatímco v jiných je učiněn srozumitelným nejkratším a nejprostším přístupem. Kupříkladu v některých koranických verších jsou prohlášení nebo modlitby věřících, andělů nebo dalších třetích stran předávány přímo bez předchozího úvodu. Pravý věřící dovede snadno pochopit příčinu, proč jsou tato prohlášení předávána takovým způsobem.
Avšak tento styl Koránu je obtížně pochopitelný pro ty s omezenými schopnostmi přemítání. Usuzují, že jelikož Korán sestává z Božích slov, potom fakt, že obsahuje prohlášení druhých je paradoxní. Nicméně tato slova slouží jako příklady a napomenutí pravým věřícím. Ten, kdo předává tato prohlášení v Koránu uvedená je Bůh. Tak jsou to všechno Jeho slova.
Například poslední čtyři verše súry al-Fatiha jsou modlitby věřících.
Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou. (Súra al-Fatiha: 5-7)
Touto cestou Bůh oznamuje věřícím styl, jaký by měli přijmout při modlitbě hned od začátku. Neexistuje tu žádné úvodní prohlášení na počátku této modlitby spolu s řádky "modlete se jak uvedeno níže," neboť situace je dost zřejmá. Jiným příkladem je modlitba uvedená v posledním verši súry al-Baqara:
Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné; dostane se jí odměny za to, co si pro sebe i proti sobě vysloužila. „Pane náš, neměj nám za zlé, jestliže jsme zapomněli či chybili! Pane náš, nenakládej na nás břímě tíživé, podobné tomu, jež jsi naložil na ty, kdož byli před námi! Pane náš, nenakládej nám břemena, která nemůžeme unést, a vymaž nám chyby naše, smiluj se nad námi a odpusť nám! Tys ochráncem naším, pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!“ (Súra al-Baqara: 286)
Kdokoli dostatečně inteligentní snadno vidí, že Bůh v tomto verši pravým věřícím předává jednoduchý vzor modlitby, aby se modlili podle toho. Oproti tomu pošetilí nemohou nikdy spatřit pravou povahu takových veršů a budou svedeni Satanem.
Je stanoveno v různých částech Koránu, že vesmír byl stvořen za šest dní. Konkrétní pozornost je však věnována jedné sekci, kde se počet dní v oddělených verších uvádějících jednotlivá stádia tvoření rovná 8. Ti, kdo nejsou schopni pochopit zjevnou logiku za těmito verši usuzují, že jsou v rozporu s ostatními koranickými verši, kde je stanoveno, že stvoření se odehrálo v šesti dnech. Ty verše jsou následující:
Rci: „Vy vskutku nebudete věřit v toho, jenž stvořil zemi ve dvou dnech, a přidávat mu chcete podobné? On Pánem lidstva všeho je! On umístil na ní pevně zakotvené hory a požehnal ji a rozdělil na ní potravu ve čtyřech dnech pro všechny prosící rovnoměrně. Potom se k nebi vztyčil, jež dýmem jenom bylo, a pravil jemu i zemi: Pojďte ke mně, ať chcete již, či nechcete! A odpověděly: Půjdeme dobrovolně. A ustanovil je jako sedm nebes ve dvou dnech a každému nebi pořádek jeho vnukl. A nebe nejbližší svítilnami a ochranou ozdobil. A takové bylo předurčení mocného, vševědoucího.“ (Súra Fussilat: 9-12)
Jsou-li dny ve výše uvedených verších sečteny dají dohromady 8. Zatímco je stanoveno ve verši 3 súra Junus a v jiných, že Země, obloha a všechno mezi nimi bylo vytvořeno za 6 dní. Tato situace se může jevit nepochopitelnou pro povrchního čtenáře, který odmítá používat mysl a logiku a dávat dobrý pozor. Ti, kdo sahají po Koránu, aby objevili chyby a rozpory často citují výše uvedené verše.
Jenže pokud se osoba soustředí a používá rozum může snadno vidět, že zde vůbec není žádný paradox. Pokud dáváme pozor na časová období stanovená ve verších, můžeme dosáhnout následujících výpočtů:
- Trvalo to čtyři dny od chvíle, kdy vesmír vznikl dokud výživa nebyla připravena nebo spíše nezbytné prostředí nebylo vhodné pro živé věci spolu se stvořením zvířat a rostlin.
- Počátek tohoto období jmenovitě vytvarování Země spolu s vesmírem, nebo zkrátka stvoření světa trvalo první dva dny z těchto čtyř dní. Tedy, tyto dva dny nejsou oddělený časový rámec z těch čtyř dní. Jsou to, abychom byli přesní, první dva ze čtyř dní uvedených v následujícím verši.
- V 11. a 12. verši je stanoveno, že obloha byla zformována za 2 dny. Nakonec dají 6 dní.
Zkrátka verše vysvětlují jednotlivé časové rámce pro každou událost, která se odehrála během šesti dní tvoření.
Je důležité zde objasnit bod, že pojem “den” uvedený ve verši neodkazuje na 24 hodinový den, ale namísto toho je určen k označení určitých období nebo fází.
Ti, kdo se zaměstnávají hledáním nesrovnalostí v Koránu odkazují na muže jménem "Hámán" který je uveden v koranických verších jako jeden z faraonových mužů.
V Tóře není jméno Hámán použito, když se hovoří o životě Proroka Mojžíše. Oproti tomu je užito v Evangeliu, kde odkazuje na pomocníka babylonského krále, který žil nějakých 1100 let po proroku Mojžíšovi (pokoj s ním) a pronásledoval Židy.
Ti, kdo tvrdí, že Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním) napsal Korán ve světle Tóry a Evangelia také předkládají chytráctví, že okopíroval některé předměty do Koránu špatně.
Směšnost tohoto tvrzení se projevila před 200 lety, když byly rozluštěny egyptské hieroglyfy a jméno "Hámán" bylo objeveno.
Do té doby nebylo možné číst cokoli z jejich spisů nebo destiček zapsaných ve starobylé egyptštině. Starobylý egyptský jazyk a hieroglyfy byly přítomny po mnoho tisíc let. Avšak s rozšířením křesťanství a jeho kulturními vlivy během druhého a třetího století n.l. staří Egypťané zapomněli své náboženství a tak i svůj jazyk a používání hieroglyfů postupně ustalo. Rok 394 n.l. je poslední známou dobou, kdy byl hieroglyf použit. Poté byl tento jazyk zapomenut a nezůstal nikdo, kdo by ho mohl číst a rozumět mu. Až do doby před 200 lety.
Jazyk starých Egypťanů byl rozluštěn v roce 1799 s objevem desky datované do roku 196 př.n.l. zvané “Rosetská deska”. Jedinečná povaha této desky pramenila z faktu, že byla zapsána třemi různými písmy; hieroglyfickou, démotickou (zjednodušenou formo starého egyptského kněžského písma) a řecky. Starý egyptský dialekt byl dekódován s pomocí řecké verze. Francouz jménem Jean-Françoise Champollion dokončil rozluštění celé desky. Tímto způsobem byl zapomenutý jazyk a historie v něm obsažená přivedeny zpět k životu. Tento objev umožnil zkoumat starou egyptskou civilizaci, jejich víry a společenský život.
Také umožnil získat zásadní kousek informace, o němž se nyní bavíme. Jméno "Hámán" bylo ve skutečnosti uvedeno na starých egyptských destičkách. Bylo uvedeno na monumentu, který nyní stojí v muzeu Hof ve Vídni, a na kterém byla důvěrnost Hámána a faraona zdůrazněna. (Walter Wreszinski, Ägyptische Inschriften aus dem K.K. Hof Museum in Wien, 1906, J. C. Hinrichs' sche Buchhandlung)
Slovník “Lidé v Novém království" odkazuje na Hámána jako "vůdce dělníků v lomu". (Hermanne Ranke, Die Ägyptischen Personennamen, Verzeichnis der Namen, Verlag Von J J Augustin in Glückstadt, Band I, 1935. Band II, 1952)
Tento objev vynesl na světlo vskutku úžasný fakt. Hámán byl, oproti tomu, co tvrdí ti, kdo oponují Koránu, skutečný muž, který žil v Egyptě v době proroka Mojžíše (pokoj s ním) a navíc, právě tak jako je uvedeno v Koránu, byl blízký faraonovi a zabýval se stavitelstvím.
Je pravdou, že koranický verš, jenž zprostředkuje, jak faraon požadoval od Hámána vybudovat věž, je v dokonalém souznění s tímto archeologickým zjištěním:
I řekl Faraón: „Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké božstvo kromě mne. Hámáne, dej pro mne vypálit z hlíny cihly a postav mi věž, možná že vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť věru jej za lháře pokládám.“ (Súra al-Qasas: 38)
Závěrem, objev jména Hámán na starobylých egyptských destičkách zdiskreditoval další tvrzení těch, co usilují najít nesrovnalosti v koranických verších. Navíc nepopiratelná pravda, že Korán je zjeven Bohem, je znovu prokázána bez nejmenší pochyby, jelikož Korán zázračně zprostředkoval historickou informaci, která nemohla být nalezena a rozluštěna v době Proroka (pokoj a Boží požehnání s ním).
Předmět Noemovy potopy je jedním z těch, které popírači neumí zdůvodnit a tak odporují. Lidé, kteří popírají, že se to kdy událo, argumentují, že bylo technicky nemožné, aby se odehrála celosvětová záplava. Pokračují, že jelikož se o takové události vypravuje v Koránu, nemůže to být slovo Boží.
Nicméně taková tvrzení nejsou platná v případě Svatého Koránu, jestliže je to jediná svatá kniha zjevená Bohem, jež zůstala nezměněná. Navíc je zmínění Potopy v Koránu podáno zcela odlišně srovnáme-li to s Tórou a jinými kulturami.
Ve změněné Tóře je uvedeno, že Potopa byla univerzální a pokryla celý svět. Korán, na druhou stranu, netvrdí, že by Potopa měla být univerzální. Vlastně opak je pravdou, neboť verše vysvětlují, že potopa nebyla celosvětová nýbrž regionální a že pouze národ odmítající proroka Noema (pokoj s ním) byl ztrestán.
Prorok Noe (pokoj s ním) byl poslán pouze k vlastnímu národu tak jako Prorok Húd (pokoj s ním) byl poslán k Ádovcům (Súra Húd: 50), a Prorok Sálih (pokoj s ním) byl vyslán k Támudovcům (Súra Húd: 61) a potopa zničila pouze jeho lid.
I vyslali jsme Noema k lidu jeho, aby pravil jim: „Lide můj, já jsem pro vás varovatelem zjevným, abyste neuctívali kromě Boha nikoho! Já věru obávám se pro vás trestu dne, jenž bude bolestný.“ (Súra Hud: 25-26)
Ti, kdo byli zničeni byli ti, kdo popírali a trvali na odmítání Proroka Noema (pokoj s ní). Koranické verše, které se tímto předmětem zabývají, neponechávají prostor pro dohady:
A zachránili jsme jej i ty, kdož spolu s ním byli, z milosrdenství Svého a zahubili jsme ty, kdož znamení Naše za lživá měli a nevěřící byli! (Súra al-A'raf : 72)
Můžeme vidět, že je stanoveno v Koránu, že jen lidé Proroka Noema (pokoj s ním) byli zničeni a ne celý svět. Když jsou koranické verše natolik zjevné, argumentovat, že Noemova potopa zmiňovaná v Koránu byla univerzální, nemá jiný cíl, než zmást a zmýlit neinformované.
Fakt, že logické nesrovnalosti a pověry, které existují ve změněných a příběhy a mýty naplněných Tóře a v Evangeliu, neexistují v Koránu, ale existují v něm jejich opravené a faktické verze, je ještě dalším důkazem, že byl seslán Bohem.
Není možné, aby Korán hovořil o potopě jako o globální události, ještě z jiného důvodu; Bůh prohlašuje, že národ nebude zničen, dokud k němu nebude poslán posel. Zničení se odehraje, pokud uvedení lidé, k nimž byl vyslán posel, aby je varoval a vedl, jej odmítnou. Toto se vypravuje v súře al-Qasas:
Ještě další verš prohlašuje: Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel. (Súra al-Isra': 15)
Jak lze vydedukovat z výše uvedených veršů, odporuje Božím zákonům zničit národ dříve, než byl k němu vyslán posel. Prorok Noe (pokoj s ním) byl poslán jen ke svým lidem, aby je napomenul. Pro tento důvod Bůh zničil pouze lid proroka Noema (pokoj s ním) a nikoli jiné národy, které ještě nepřijaly posly.
Dalším předmětem v debatě o potopě je zda se vody zvedly dost vysoko, aby pokryly všechny hory a vrcholy v oblasti. Korán tvrdí, že loď spočinula na "Džudi" po potopě. Pojem "Džudi" je brán jako označení konkrétního horstva, ale v arabštině ve skutečnosti znamená "vysoký bod nebo místo". Z toho můžeme pochopit, že potopa nepohltila celý svět a všechna horstva, jak nám sděluje pozměněná Tóra, ale naopak pokryla jen určitou oblast.
Navíc archeologické vykopávky provedené v regionech braných v úvahu pro postižení potopou odhalily, že se nejednalo o univerzální událost pokrývající celý svět, ale naopak regionální katastrofu, která pokryla rozsáhlou oblast v Mezopotámii. (pro více informací viz Zničené národy (Perished Nations) od Haruna Yahya)
