Čelíce faktu, že aminokyseliny se nemohly formovat náhodou v podmínkách prvotní Země, evolucionisté se vydali hledat nový způsob vysvětlení vzniku života. Podle jednoho z jejich nových tvrzení spadl na Zemi meteorit. Nedlouho poté organické látky a aminokyseliny uvnitř tohoto meteoritu zreagovaly a tak vznikl život.
Jenže nyní je známo, že atmosféra prvotní Země byla takového druhu, který by rychle rozbíjel aminokyseliny. Navíc v podmínkách prvotní Země, dokonce i kdyby velké množství aminokyselin dorazilo z vnějšího vesmíru a i kdyby byl svět skutečně zaplavený aminokyselinami, to by stále nevysvětlovalo původ živých bytostí. Stále by bylo nemožné, aby se aminokyseliny spojovaly náhodou a nahodile dávaly vzniknout přehnaně složitým a trojrozměrným bílkovinám, organelám buněk, a pak aby tyto organely daly vzniknout buňce s její zázračnou strukturou.
Podle ještě jiného pohledu se první život nevytvořil na Zemi, ale na jakési jiné planetě. Tyto organismy byly následně zaneseny na Zemi v podobě spor nebo semen meteority, a život zde začal.
Avšak současné znalosti ukazují, že je nemožné, aby spory nebo semena v ozařovaném vákuu vesmíru odolala žáru, tlaku, nebezpečnému záření atd. při své cestě na Zemi.
Proto tvrzení, že život vznikl na jiné planetě vůbec neřeší problémy evolucionistů, ale pouze je vrací o krok zpět. Překážky vzniku života náhodou na Zemi se budou vztahovat i na jinou planetu.
 |
Jako na jediný důkaz tohoto tvrzení evolucionisté poukazují na Millerův experiment provedený v roce 1953. Jenže tento experiment nevyprodukoval živou buňku. Vše k čemu došlo bylo, že několik jednoduchých aminokyselin bylo syntetizováno. Ale je matematicky vyloučeno, aby aminokyseliny vytvořily správné sekvence a sestavily bílkoviny, a tyto daly vzniknout buňce náhodou. Navíc aminokyseliny, které Miller syntetizoval byly nedůležité a bezvýznamné, jelikož při svém pokusu Miller použil plyny, které neexistovaly v atmosféře prvotní Země.
Albumin, jedna z bílkovin v těle na sebe váže tuky jako je cholesterol, hormony, toxickou žluč a takové drogy jako je penicillin. Pak cestuje po těle v krevním řečišti, odevzdává nasbírané látky v játrech, kde mohou být změněny na použitelné formy, a roznáší další živiny a hormony na místa, kde jsou potřebné.
Jak může molekula, jako je albumin, tvořená nevědomými atomy, rozlišit mezi tuky, toxiny, drogami a různými živinami?
Navíc jak pozná játra a slinivku, a odevzdá nasbírané látky na správném místě ve správném množství, aniž by je zaměnila či chybila? Jelikož je nemožné pro lidské bytosti, aby rozeznaly toxiny, živiny a drogy unášené krevním řečištěm, jak to dokáže molekula tvořená atomy?
V našich buňkách existují energetické továrny známé jako “mitochondrie,” o velikosti pouhé 1/100 milimetru a složitější než ropná rafinerie nebo hydroelektrárna. Naše buňky nemající ani vědomí ani znalosti a vytvořené kombinacemi určitého počtu molekul, produkují energii způsobem, který je daleko ekonomičtější a praktičtější než zařízení skupiny inženýrů, technických odborníků, pracovníků a architektů používajících nejrozvinutější technologii.
Každý detail energetických továren v našich buňkách byl bezchybně vytvořen, od spotřebování energie po recyklaci odpadních produktů. Teorie evoluce je neschopná objasnit formaci byť jen jediného znaku v takové buňce.
V jediné lidské molekule DNA je dost informací, aby zaplnily jeden milion tištěných stran. Veškerá tato informace má významný sled. Jen pomyslete; kdybychom psali miliony písmen náhodně na listy papíru a kdyby se pak ta písmena změnila ve slova a vytvořila článek podobný těm na stránkách novin, tvrdili bychom, že se to stalo následkem slepé náhody? Ovšem že ne! Jenže podle myšlení darwinistů je to vskutku možné, aby se taková výjimečná událost odehrála náhodou – ne jedenkrát, ale mnohokrát!
 |
Evolucionisté popisují původ rozličných druhů s odlišnými genetickými znaky mutacemi – změnami, které, jak víme, se odehrávají v DNA následkem radiace nebo chemických vlivů. Jenže tato vnější ovlivnění buď poškozují DNA nebo na ni nemají vliv.
Abychom to objasnili příkladem, zaznamenejme podrobnou historii světa do počítače. V průběhu procesu opišme knihu několikrát a také požádejme pisatele, aby se nedíval na klávesnici.
Může takto zlepšit tuto historickou knihu, nebo ji vůbec dokončit? Mohla by takto kapitola “Dějiny starého Egypta", která ještě neexistovala, takto vzniknout? Nevyhnutelné překlepy nemohou zdokonalit ani rozšířit knihu. Naopak ji poškodí a poruší její obsah.
Jenže evolucionisté v zásadě tvrdí, že překlepy mohou zdokonalit knihu, učinit ji přesnější a sofistikovanější.
Určité geny mají tu schopnost kontrolovat jiné. Například určité "kontrolní" geny zastavují gen, který produkuje haemoglobin během dětství.
Tento fakt vyžaduje pečlivé zvážení. Jelikož geny jsou tvořeny molekulami, jak si tyto molekuly mezi sebou nastolily takovou organizaci? Jak může molekula rozhodnout nyní zastavit růst jedince a předat toto rozhodnutí ostatním, a jak tyto molekuly porozumí signálu a zařídí se podle toho? Kde má taková disciplína původ?
Navíc miliardy genů bezchybně vykonávají tyto funkce se stejnou disciplínou a poslušností a zjevným zájmem pokračovat v tom po miliony let. Tvrzení, že tento systém bez jediné chybičky mohl vzniknout náhodou je zcela nesmyslné.
 |
Dovolme evolucionistům, ať do barelů vloží všechny materiály přítomné v živých organismech jako fosfor, dusík, kyslík, uhlík, železo, hořčík. Dovolme jim dokonce vložit jakýkoli materiál, který v normálních podmínkách neexistuje, pokud ho považují za nezbytný. Dovolme jim, ať přidají tolik aminokyselin a proteinů – z nichž každý má pravděpodobnost vzniku 10 ku 950 – kolik budou chtít. Dovolme jim směs vystavit takovému teplu a vlhku, jak budou chtít. Dovolme jim ji míchat jakýmkoli technologicky vyvinutým přístrojem. Dovolme jim postavit ty nejproslulejší vědce vedle barelů a ať odborníci čekají miliardy nebo i biliony let. Dovolme jim, ať uměle vytvoří jakékoli podmínky nezbytné k vytvoření člověka. Nehledě na to, co podniknou, nebudou schopni vytvořit člověka, řekněme profesora, který zkoumá stavbu vlastních buněk pod elektronovým mikroskopem. Nebudou schopni vyprodukovat žirafy, lvi, včely, kanárky, koně, delfíny, růže, orchidee, lilie, karafiáty, banány, pomeranče, jablka, datle, rajčata, melouny, dýně, fíky, olivy, grepy, broskve, hrášek, bažanty, pestrobarevné motýly ani miliony dalších druhů. Vskutku, nedostanou z nich jedinou buňku.
Stručně řečeno, nevědomé atomy nemohou vytvořit spojením živou buňku. Nemohou znovu rozhodnout a rozdělit buňku na dvě, nemohou znovu rozhodnout a vytvořit profesora, který nejprve vynalezne elektronový mikroskop a pak si pod ním prozkoumá vlastní buněčnou strukturu. Hmota je nevědomá, neživotná hromada, a vstupuje do života svrchovaným Božím stvořením.
Teorie evoluce, tvrdící opak je naprostým klamem, odporujícím zdravému rozumu. Přemýšlet chvíli o tvrzeních evolucionistů odhaluje tuto realitu, tak jako výše uvedený příklad.
Vidíte-li na papíru inkoustovou kaňku, přirozeně předpokládáte, že na papír byl rozpit inkoust a zformoval náhodně tvarovanou skvrnu. Ovšem vidíte-li na papíru písmo, které čtete "Zavolej svému otci", můžete bezpečně předpokládat, že toto nevzniklo náhodou. Dokonce i když pisatel není v místnosti, víte, že toto je vzkaz mající účel a smysl, napsaný jedincem majícím vědomí.
Podobně, vidíte-li krásný obraz, uvědomujete si, že toto je dílo nadaného a inteligentního umělce, přestože nemůžete vidět malíře, který jej namaloval.
Nikdy si nebudete představovat, že vznikl náhodným vylitím barev na plátno. Totéž se vztahuje na bezvadné charakteristiky živých tvorů.
 |
Jejich dokonalé a kromobyčejné inženýrství ukazuje, že nejsou dílem náhody, ale naopak produktem Svrchovaného Stvořitele. Čelem k této pravdě je nyní evoluční teorie ve stádiu zhroucení. Nadřazené stvoření živých věcí je dílem Boha, Pána světů.
Spletitá struktura anatomických systémů činí postupný vývoj obhajovaný evolucionisty naprosto nemožným.
Kupříkladu je nemožné, aby orgány jako slzná žláza, sítnice nebo duhovka, některé ze složek oka, vznikly odděleně v postupných stádiích.
Oční vidění začne fungovat teprve, když jsou všechny komponenty oka přítomné a plně funkční. Bude-li pouze jedna složka postrádána nebo nedostatečná, oko bude k ničemu. A podle evoluční teorie bude každý nefunkční orgán eliminován přirozeným výběrem.
 |
