Se 40 základními komponenty lidské oko poskytuje lepší obraz a jasnost než nejmodernější digitální kamera. Aby oko mohlo vůbec vidět, musí být všech 40 složek plně funkčních a zároveň schopno pracovat dohromady v souladu. Schází-li pouze jediný komponent, oko je prostě slepé. Stejně jako fungující kamera nemůže vzniknout postupně náhodnou formací komponentů, ani oko se nemůže vytvořit po fázích náhodnými mutacemi.
Mozek tvoří asi 100 miliard nervových buněk, které komunikují jedna s druhou spojeními známými jako synapse. V každém neuronu existuje 10 000 synapsí, takže jeden neuron může komunikovat s 10 000 dalšími neurony současně. Počet synapsí v lidském mozku je odhadován na 1 kvadrilion – umožňující 1 000 000 000 000 000 komunikací najednou. Tranzistory v počítači analogické s nervovými buňkami v mozku mohou provést kolem 109 procesů za sekundu. Mozek zvládne 10 na 15 (to jest 10 000 000 000 000 000) akcí za sekundu. Navíc počítač má kapacitu paměti 10 na 11 bytů (byte je nejmenší jednotka paměti) ve srovnání s kapacitou paměti mozku 10 na 14; to znamená, že lidský mozek je roven 1000 počítačům.
Je zcela vyloučeno, aby náhoda zorganizovala mozek takovým způsobem, aby vznikla tak oslnivá komunikační síť. Systém je daleko složitější a úžasnější než internetová technologie, jeden z největších výdobytků 20.století.
Internetová technologie – doopravdy ani nejjednodušší systém telefonní ústředny - nikdy nevznikne náhodou. Lidé dobře ví, že inženýrství, plány, informace a inteligence jsou zásadní pro vznik takové technologie. Jak potom mohou trvat na tom, že daleko neobyčejnější systém mozku vznikl evolucí – pomalou, postupnou náhodou?
Není pochyb o tom, že toto je důsledek slepé oddanosti evoluční teorii. Ale přistupování k věcem nepředpojatým způsobem jasně odhalí plnou slávu vrozenou lidskému stvoření.
 |
Analytická síla našeho mozku je mnohokrát nadřazenější počítačům. Mozek má kapacitu paměti jako 1000 počítačů. Jelikož je vyloučeno, aby se i jediný počítač objevil náhodou, je naprosto nesmyslné tvrdit, že se taková výjimečná struktura, jako je lidský mozek, náhodou objevila. |
 |
Bičík bakterie |
Jisté bakterie používají mikroskopický bičík, neboli flagelum, k pohonu skrze tekuté prostředí. Tomuto organickému motoru nedochází energie, udržovaná připravená v molekulách ATP uvnitř buňky. Naopak má vlastní zdroj energie: bakterie používá energii získanou z proudění kyseliny membránou.
Asi 240 oddělených proteinů tvoří bičík buňky. Vědci tvrdí, že tyto proteiny vydávají signály ke spuštění a zastavení mikroskopického motoru a formují klouby, které dovolují pohyb na úrovni atomů.
Tato komplexní struktura bičíku bakterie samotná postačí ke zničení teorie evoluce. Bičík má stavbu, která nemůže být již nijak redukována do jednodušší podoby. Pokud by jediný molekulární kousek, který bičík tvoří, scházel nebo byl defektní, bičík by nepracoval a proto by pro bakterii nenesl žádný užitek. Toto znovu vyvrací mylné tvrzení o postupném vývoji.
Některé antigeny – cizí tělesa a mikroby – ohrožují lidské bytosti vstoupením do krevního řečiště. Když k tomu dojde, obranné buňky se snaží tyto antigeny eliminovat produkováním substancí známých jako protilátky nebo jim jinak zamezit v rozmnožování.
Nejpřekvapivější a důležitou charakteristikou protilátek je jejich schopnost rozpoznat stovky tisíc mikrobů naprosto odlišné povahy a připravit se k jejich zničení.
Co je doopravdu zajímavé, že existují protilátky, které umí rozeznat umělé antigeny vyrobené v laboratoři a zavedené do lidského těla.
Jak buňka rozeznává stovky tisíc jiných buněk? Navíc, jak získává informace o uměle vytvořených látkách?
Protilátky jsou dále schopny okamžitě vyrobit účinné zbraně proti narušiteli – proces, který je neřešitelnou otázkou pro evolucionisty.
Buňky v kostech známé jako osteoklasty umožňují změny ve tvaru a velikosti kosti a dovolují jim dosáhnout dospělých rozměrů vyřezáváním určitých částí kosti. Také snižují velikost výčnělků na povrchu kostí. Během demoličního procesu vykonávaného osteoklasty jiné buňky, osteoblasty, začínají budovat novou kostní tkáň v přestavbě kostry.
Tyto buňky provádějí totožný úkol v kostech každé lidské bytosti. Všechny vědí jak redugovat objem a tvarovat povrch kosti. Vědomy si rozdílů mezi lebkou a stehenní kostí, umí tvarovat každou kost, vědí, kdy ustává její růst a jak silná nebo tenká má eventuální kost být. Tyto buňky připravují lidskou kostru s velkou péčí tak jako sochař. Je to Všemohoucí Bůh, kdo inspiruje každý krok podniknutý těmito buňkami, co vytváří tvrdost, délky, tvar, výčnělky a dutiny všech částí kostry.
Proces srážení krve se podobá první pomoci prováděné posádkou ambulance zavolané k dopravní nehodě.
Když v kterékoli části těla dojde ke krvácení, krevní destičky neboli trombocyty jsou uvolněny do krevního řečiště. Kdekoli se krvácení odehraje, ze sousedství budou zavolány trombocyty.
Právě tak jako dopravní policista, protein zvaný Von Willebrand označuje místo nehody, zastavuje trombocyty, kdekoli je objeví a způsobuje, že zůstávají v místě nehody. První trombocyt, který dorazí na místo přitahuje další vylučováním zvláštní látky, jako by přivolával pomoc.
V tomto okamžiku se sloučí 20 tělesných enzymů a začnou produkovat protein thrombin, který se produkuje pouze v přítomnosti otevřené rány. To je obdobou týmu první pomoci spravující nezbytné drogy v místě bouračky.
Produkce thrombinu musí být na správné úrovni a musí začít a skončit v pravé chvíli. Enzymy produkující protein vypadají, že se rozhodují mezi sebou, kdy začít a kdy přestat.
Jakmile bylo vyrobeno dostatečné množství thrombinu, nepatrná vlákna zvaná fibrinogeny se zformují tvoříce v krvi mikroskopickou síť, k níž přilnou a nahromadí se trombocyty. Když je nahromadění dostatečně husté, krvácení se zastaví.
Tyto enzymy a proteiny jsou strukturami tvořenými různými sestavami slepých, nevědomých neživých atomů. Jenže každý plní svou fuknci od počátku příhody a jsou organizovány takovým způsobem, že proud krve se zastaví nejrychlejším způsobem. Zjevná uvědomělost projevovaná těmito sbírkami atomů je nepochybně velkým zázrakem a nemůže být určitě produktem evoluce, procesem zcela závislým na náhodě.
Thrombin je protein, který sráží krev. Ačkoli je v krevním řečišti neustále přítomen, nepůsobí ztuhnutí nepřetržitého proudění krve.
Srážení je potřebné pouze tam, kde existuje únik, to jest krvácení – z krevní cévy. Pokud by thrombin vykonával svou funkci neustále, potom by veškerá krev ztuhla a daný organismus by zemřel.
Potom jakto, že neživé atomy mohou produkovat takový protein k zastavení krvácení a přitom mu dát takové vlastnosti, že nepoškozuje živý organismus? Nevědomé atomy nemohou vytvořit mechanismus vyžadující takové pokročilé, detailní a obrovské znalosti. Jistě to byl Všemohoucí Bůh, kdo tyto schopnosti vytvořil.
Krev plynoucí kapilárami sbírá odpadní produkty buněk. Nese je do ledvin, kde jsou filtrovány. Oxid uhelnatý je nesen do plic a odtud je vyloučen z těla.
Červené krvinky v žílách a tepnách umí rozlišovat mezi užitečnými a škodlivými látkami nesmírně vědomým způsobem a dobře vědí, které plyny mají doručit kam. Například nikdy nedoručí škodlivé plyny do ledvin a odpadní látky do plic. Ani neponesou odpadní látky do orgánů potřebujících výživu. Způsob, jakým krevní buňka vykonává své funkce, aniž by se dopustila omylu, zmatení nebo zpoždění naznačuje, že svrchované Vědomí je kontroluje, řídí a organizuje. Je na snadě, že Všemohoucí Bůh udělil krvi tyto vlastnosti a vytvořil dokonalý oběhový systém.
 |
Ledviny mají vlastnosti, které daleko přesahují ty dialyzačního přístroje. |
Ledviny neustále čistí krev obíhající tělem. Posílají určité látky zpět k recyklaci a vylučují neužitečné a škodlivé látky ven z těla.
Jak ledviny provádějí toto chemické rozlišování?
Jak rozlišují mezi bílkovinami, močovinou, sodíkem, glukózou a jinými látkami?
V ledvinách struktury známé jako "glomeruly" tvořené kapilárními cévami rozhodují, co bude navráceno a čeho se zbavit. Jak může struktura z tkáně rozhodnout, kolik látek vyloučit a kolik ponechat? Mohla by to být čirá náhoda – nebo nevědomé atomy, které nikdy nestudovaly chemii, fyziku ani biologii, tvoří tento selektivní atribut ledvin? Určitě ne. Toto všechno je důkazem dokonalého Božího stvoření.
Pouze 5 až 7 centimetrů velké, ledviny pracují tiše, bezustání, aniž bychom pocítili jejich přítomnost nebo aniž by potřebovaly někdy údržbu. Kontrolují kvalitu krve, nařizují produkci krevních buněk, regulují množství vody v krvi a čistí ji pomocí 2.4 milionů filtračních jednotek ideálně sedících potřebám těla. Ve skutečnosti pracují k zachování života těla během našich každodenních životů, aniž by měly vyčleněny zvláštní čas pro práci.
Přístroj na dialýzu má rozměry průměrné lednice, běží na elektřinu, je hlučný, slouží 3-4 roky a vyžaduje neustálou údržbu. Potřebuje konstantní oběh krve v případě selhání ledvin pacienta, jehož krev nemůže být vyčištěna v těle. S přístrojem pracují lékařští odborníci a technici ve sterilních nemocničních podmínkách. Krevní tlak všech pacientů dramaticky padá, když jsou k přístroji připojeni. Jsou udýchaní a začínají se třást. Krvácení je časté a objevuje se snadno; často vnikají svalové křeče.
Jenže přístroj k dialýze je prostý filtr. Jelikož pouze hrubě čistí krev, pacientovy musí být proveden test a ty látky, jichž se mu nedostává musejí být nahrazeny.
Pacienti jsou k přístroji připojeni po pět hodin, tři dny v týdnu, během této doby nejsou schopni se pohybovat.
Je zcela nelogické, aby ti, kdo vědí, že dialyzační přístroj nevznikl náhodou, tvrdili, ž ledviny - které jsou daleko lepší – tak vzniknout mohly.
