Kapitola 17: Tajemství Za Hmotou

Ti, kdo vědomě a moudře přemítají o svém okolí, si uvědomují, že všechno ve vesmíru—jak živé tak i neživé—muselo být stvořeno. Takže zůstává otázka, "Kdo je Stvořitelem všech těchto věcí?" Je zjevné, že stvoření, které samo sebe zjevuje v každém aspektu vesmíru, nemůže být produktem vesmíru samotného. Kupříkladu žádný hmyz se nemohl sám stvořit, ani sluneční soustava se nemohla sama vytvořit a zorganizovat. Ani rostliny, lidé, bakterie, červené krvinky ani motýli se nemohli stvořit sami. Jak tato kniha podrobně vysvětluje, žádná možnost, že by tyto věci vznikly "náhodou" není představitelná.

Proto dospíváme k následujícímu závěru: Všechno, co vidíme, bylo stvořeno, ale nic, co vidíme, nemůže být samo "stvořitel." Stvořitel je odlišný—a nadřazený—všemu, co vidíme, Svrchovaná moc, Která je neviditelná pro naše oči, ale Jejíž existence a atributy jsou odhaleny v tom, co tvoří.

Zde jsou ti, co popírají Boží existenci svedeni z cesty. Jsou podmíněni nevěřit v Boží existenci, dokud Jej neuvidí na vlastní oči, nuceni zahalovat skutečnost stvoření manifestovanou napříč vesmírem a tvrdit, že vesmír a všechno živé, co obsahuje, nebylo stvořeno. Aby toho dosáhli, uchylují se k podvodům. Jak vysvětleno dříve, evoluční teorie je klíčovým příkladem jejich lží a marné snahy.

Zásadní chybu ti, co popírají Boha, sdílí s mnohými, kteří věří v Jeho vlastní existenci, ale mají o Něm mylné představy. Tito lidé, tvořící většinu společnosti, nepopírají stvoření, avšak mají o Bohu pověrečné představy, většinou se domnívají, že Bů je "nahoře v nebi." Automaticky a chybně si představují, že Bůh je daleko pryč za nějakou velmi vzdálenou planetou a jen příležitostně zasahuje do záležitostí světa. Nebo možná nezasahuje vůbec: Stvořil vesmír a ponechal ho jemu samému, zanechávaje lidské bytosti, aby si určovaly svůj osud samy.

A zase jiní slyšeli fakt, že Bůh je "všude," jak je zjeven v Koránu, ale nerozumí, co to přesně znamená. Pověrčivě si myslí, že Bůh obklopuje všechnu hmotu jako rádiové vlny nebo neviditelný, nezjistitelný plyn. (Bůh je nadto dozajista povznesen.)

Avšak tato a jiné představy, co nemohou objasnit "kde" Bůh je (a možná Ho podle toho popírají) jsou všechny založeny na stejné chybě: drží se neopodstatněného předsudku, který je vede k mylným názorům o Bohu.

Jaký je to předsudek? Týká se existence a povahy hmoty. Většina lidí je podřízena závěru, že hmotný vesmír, jak ho vidíme, je pravá realita. Moderní věda však demoluje tuto pozici a zjevuje velice důležitou a impozantní pravdu. Na následujících stránkách vysvětlíme tuto úžasnou realitu, na kterou poukazuje Korán.

Svět Elektrických Signálů

Všechny informace, které máme o světě jsou nám předávány našimi pěti smysly. Takto svět, co známe, sestává z toho, co naše oči vidí, naše ruce cítí, naše nosy čichají, náš jazyk ochutnává a naše uši slyší. Nikdy se nedomníváme, že vnější svět by mohl být jiný, než jak nám ho představují naše smysly, jelikož na těchto smyslech závisíme od narození.

Jenže moderní výzkum v mnoha vědních oborech poukazuje na naprosto odlišné chápání a vytváří vážné pochybnosti o "vnějším" světě, který vnímáme svými smysly.

Pro toto nové chápání je startovním bodem, že všechno, co vnímáme jako vnější, je jen reakce tvořená elektrickými signály v mozku. Červeň jablka, tvrdost dřeva—ba co víc, vlastní matka, otec, rodina a všechno, co jeden vlastní, jeho dům, práce a dokonce i stránky této knihy—toto vše je tvořeno pouze elektrickými signály.

K tomuto předmětu pozdní německý biochemik Frederic Vester vysvětluje hledisko, k němuž dospěla věda:

Abychom to vyjasnili, zvažme pět smyslů, které nás vybavují veškerou informací o vnějším světě.

Jak Vidíme, Slyšíme a Chutnáme?

Jev vidění se objevuje postupným způsobem. Světlo (fotony) putující od objektu prochází čočkami před okem, kde se obraz láme a padá, vzhůru nohama, na sítnici vzadu oka. Zde se vizuální podnět mění v elektrické signály, obratem předávané neurony do maličkého bodu vzadu v mozku, kde je centrum zraku. Po sérii procesů jsou elektrické signály v tomto mozkovém centru vnímány jako obrazy. Jev vidění se ve skutečnosti děje v zadní části mozku, v tomto malém bodě, kde je neproniknutelná tma, zcela izolovaném od světla.

Přestože tomuto procesu většinou rozumíme, když tvrdíme, "My vidíme," ve skutečnosti vnímáme vlivy impulzů dosahujících oka, transformovaných v elektrické signály a indukovaných do našeho mozku. A tak když řekneme, "vidíme," vlastně pozorujeme elektrické signály v naší mysli.

Svazky světla přicházející od objektu padají na sítnici převráceně. Zde je obraz konvertován do elektrických signálů a přenesen do centra vidění vzadu v mozku.
Jelikož mozek je izolován od světla, je nemožné, aby světlo dospělo do zrakového centra. To znamená, že vidíme rozsáhlý svět světla a hloubky v maličkém místě, které je izolováno od světla.

Všechny obrazy, které v našem životě vidíme, se tvoří ve zrakovém centru, které zaujímá pár čtverečních centimetrů objemu mozku. Kniha, kterou nyní čtete, stejně jako nekonečná krajina, kterou vidíte, když hledíte k horizontu, oboje se objevuje v tomto malém prostoru. A mějte na paměti, jak jsme předem poznamenali, že mozek je izolován on světla. Uvnitř lebky je naprostá tma; a mozek sám nemá kontakt se světlem.

Příklad může ilustrovat tento zajímavý paradox. Předpokládejme, že je před vámi hořící svíčka. Můžete sedět před ní a pozorovat tuto svíčku. Během této doby však nepřijdete do přímého kontaktu s původním světlem svíčky. Dokonce i když vnímáte světlo svíčky, vnitřek vašeho mozku je tmavý. Všichni vidíme jasný, barevný svět uvnitř našeho temného mozku.

R. L. Gregory vysvětluje zázračný aspekt vidění, který bereme za samozřejmý:

Stimulace přicházející od objektu jsou konvertovány do elektrických signálů a způsobí účinek v mozku. Když "vidíme", ve skutečnosti pozorujeme účinky elektrických signálů v naší mysli.

Totéž platí pro všechny ostatní z našich smyslů. Zvuk, dotek, chuť a čich jsou předávány jako elektrické signály do mozku, kde jdou vnímány v příslušných centrech.

Smysl sluchu probíhá stejným způsobem. Boltec vnějšího ucha zachycuje dostupné zvuky a směruje je do středního ucha; střední ucho předává zvukové vibrace do vnitřního ucha jejich zesilováním; vnitřní ucho překládá tyto vibrace do elektrických signálů a posílá je do mozku. Právě tak jako u oka, jev slyšení se odehrává v mozkovém centru sluchu. Mozek je izolován od zvuku tak jako od světla. Bez ohledu na to, jaký hluk je venku, v mozku je naprosté ticho.

Nicméně mozek vnímá zvuky naprosto přesně, takže ucho zdravé osoby slyší všechno bez nějakého atmosférického hluku nebo rušení. Váš mozek je izolovaný od zvuku, jenže vy nasloucháte symfoniím orchestru, slyšíte ruch v přeplněném auditoriu, a vnímáte všechny zvuky uvnitř rozsáhlé frekvence od šustění listů po řev tryskového letadla. Avšak kdyby citlivý přístroj měřil hladinu hluku ve vašem mozku, převažovalo by tam úplné ticho.

Naše vnímání pachu se formuje stejným způsobem. Prchavé molekuly vydávané výtažkem vanilky nebo růží dosahují receptorů v jemných chloupcích čichové výstelky a zapojují se do interakce, která je předávána do mozku jako elektrické signály a vnímány jako vůně. Všchno co čicháte, ať je to příjemné nebo odporné, je pouze vnímáním vašeho mozku interakcí prchavých molekul transformovaných do elektrických signálů. Vůně parfému, květiny, chutného jídla, moře nebo další vůně, které máte rádi nebo neradi, vnímáte cele ve vašem mozku. Molekuly samotné tam nikdy nedospějí. Tak jako u zvuku nebo vize, to, co dosahuje vašich smyslových center je prostě směs elektrických signálů. Jinými slovy, všechny pocity, jež, od vašeho narození, jste přiřazovali vnějším objektům jsou jen elektrické signály interpretované skrze vaše smyslové orgány.

Podobně jsou na špičce vašeho jazyka čtyři odlišné typy chemických receptorů, které tvoří chutě slanou, sladkou, kyselou a hořkou. Po sérii chemických procesů vaše chuťové receptory transformují tato vnímání v elektrické signály a předají je do mozku, který tyto signály vnímá jako chutě. Chuť, jakou vnímáte, jíte-li čokoládu nebo ovoce, co vám chutná, je výkladem elektrických signálů vaším mozkem. Nikdy nedosáhnete na objekt venku; nikdy nebudete moci vidět, cítit nebo ochutnat čokoládu samotnou. Třeba kdyby byly nervy mezi vaším jazykem a vaším mozkem přerušeny, žádné další signály už by tam nedospěly a ztratili byste smysl chuti docela.

Náš smysl hmatu není nijak odlišný. Když uchopíme předmět, všechna informace, která nám pomáhá ho rozpoznat, je předávána do mozku citlivými nervy v kůži. Cit hmatu se formuje v mozku. V rozporu s konvenční moudrostí nevnímáme hmat na konečcích prstů nebo na kůži, nýbrž ve hmatovém centru v mozku. Jako výsledek směsi elektrických podnětů přicházejících z kůže vnímáme různé pocity vztahující se k objektům, jako je tvrdost nebo měkost, teplo či chlad. Z těchto stimulací odvozujeme podrobnosti, které nám pomáhají rozeznat předmět. Ohledně tohoto důležitého faktu zvažme myšlenky B. Russella a L. J. J. Wittgensteina, dvou slavných filosofů:

Je nemožné, abychom dosáhli na fyzický svět mimo náš mozek. Všechny objekty, s nimiž jsme v kontaktu jsou vlastně sbírkami vnímání jako je zrak, sluch a hmat. Napříč našimi životy zpracováváním dat ze senzorických center náš mozek nekonfrontuje "originály" hmoty existující mimo nás, ale naopak kopie formované uvnitř mozku. V tomto bodě jsme sváděni věřit, že tyto kopie jsou vzorky skutečné hmoty mimo nás.

"Vnější Svět" Uvnitř Našeho Mozku

Všecko, co v životě vidíme, se tvoří v části mozku zvané "zrakové centrum" vzadu v mozku, které činí jen několik krychlových centimetrů. Obojí, kniha, kterou teď čtete a nekonečná krajina, kterou vidíte, když pohlédnete na horizont, se vlezou do tohoto maličkého místa. Proto vidíme předměty existující venku nikoli v jejich pravé velikosti existující venku, nýbrž ve velikosti vnímané naším mozkem.

Následkem těchto fyzických skutečností docházíme k následujícímu nezpochybnitelnému závěru: Vše, co vidíme, cítíme, slyšíme a vnímáme jako "hmotu," "svět" nebo "vesmír" jsou ve skutečnosti elektrické signály interpretované v mozku. Nikdy nedosáhneme na originál hmoty vně našeho mozku. Pouze ochutnáváme, slyšíme a vidíme obraz vnějšího světa vytvářený v našem mozku. Ve skutečnosti někdo, kdo jí jablko, nekonfrontuje vlastní ovoce, nýbrž jeho vnímání v mozku. To, co osoba považuje za jablko vlastně sestává z vnímání elektrických informací ohledně tvaru, chuti, vůni a struktuře ovoce jeho vlastním mozkem. Kdyby byl optický nerv náhle poškozen, obraz ovoce by ihned zmizel. Přerušení čichového nervu vedoucího od receptorů v nose do mozku by zcela přerušilo pocit vůně. Jednoduše řečeno, jablko není nic než jen výklad elektrických signálů naším mozkem.

Uvažme také vnímání vzdálenosti. Prázdný prostor mezi vámi a touto stránkou jen jen pocit prázdnoty formovaný v mozku. Předměty, které vypadají z vašeho hlediska vzdálené také existují v mozku. Například ten, kdo v noci pozoruje hvězdy předpokládá, že jsou miliony světelných let daleko, jenže hvězdy jsou uvnitř něho, v jeho zrakovém centru. Zatímco čtete tyto řádky nejste vlastně uvnitř místnosti, v níž předpokládáte, že jste; naopak, místnost je uvnitř vás. Při vnímání svého těla si také myslíte, že jste uvnitř něj. Avšak i vaše tělo je sada obrázků tvořených ve vašem mozku.

Totéž platí o veškerém ostatním vnímání. Třeba když se domníváte, že vnímáte zvuk televize z vedlejšího pokoje, vlastně vnímáte tyto zvuky uvnitř svého mozku. Zvuky, o nichž si myslíte, že přicházejí z několika metrů a rozhovor osoby hned vedle vás—obojí je vnímáno ve sluchovém centru vašeho mozku, velikého jen několik krychlových centimetrů. Mimo toto centrum vnímání neexistují takové koncepty jako vpravo, vlevo, vpředu a vzadu. To jest, zvuk nepřichází zprava, zleva nebo shora; neexistuje směr, z něhož by zvuk "opravdu" přicházel.

Podobně ani žádný z pachů, které vnímáte, k vám nedospívá z žádného vzdáleného místa. Předpokládáte, že vůně vnímané ve vašem čichové centru patří vnějším objektům. Avšak tak jako obraz růže existuje ve vašem zrakovém centru, tak její vůně se nachází ve vašem čichovém centru. Nikdy nemůžete přijít do přímého styku s původním pohledem nebo pachem této růže, která existuje venku.

Zjištění fyziky ukazují, že vesmír je sbírka vnímání. Následující otázka se objevuje na obálce proslulého amerického vědeckého časopisu New Scientist který se faktem zabýval ve svém čísle z 30.ledna 1999: "Za realitou: Je vesmír vskutku žert prvotní informace a hmota pouze přelud?" V článku nazvaném "Dutý vesmír", publikovaném 27.dubna 2002, edice New Scientist, se uvádělo: "Držíte časopis. Vypadá pevný; vypadá, že má ve vesmíru určitý druh nezávislé existence. Rovněž objekty kolem vás –možná šálek kávy, počítač. Všechny vypadají skutečné a někde tam venku. Ale všechno je to iluze. Tyto údajně pevné objekty jsou spíše projekce, vycházející z kaleidoskopického vzorce žijícího na hranici našeho vesmíru."

Pro nás je "vnější svět" pouze směs elektrických signálů dospívajících současně do našeho mozku. Naše mozky zpracovávají signály a my žijeme, aniž bychom si uvědomovali svůj mylný předpoklad, že toto jsou aktuální původní verze hmoty existující ve "vnějším světě." Jsme pomýleni, protože prostředkem našich smyslů nemůžeme nikdy dosáhnout hmoty samotné.

Znovu, náš mozek interpretuje a přiřazuje význam signálům, které považujeme za "vnější." Vezměme si například smysl sluchu. Ve skutečnosti náš mozek interpretuje a transformuje zvukové vlny dospívající do našeho ucha v symfonie. Hudba také je vnímáním formovaným mozkem —a uvnitř mozku. Stejným způsobem když vidíme barvy, různé vlnové délky dosahují našich očí a náš mozek je transformuje v barvy. Ve "vnějším světě" nejsou barvy. Ani jablko není zelené, ani obloha není modrá, ani stromy zelené. Jsou takové jen proto, že my je takové vnímáme.

I ten nejmenší defekt v sítnici oka může vyvolat barvoslepost. Někteří lidé vnímají modrou jako zelenou, jiní červenou jako modrou a další vidí všechny barvy jen jako odstíny šedi. Pak už nezáleží na tom, zda je vnější svět barevný či nikoli.

Proslulý irský myslitel George Berkeley se také zabývá tímto bodem:

Nejprve, ...myslelo se, že barvy, tvar, pohyb a zbytek smyslových kvalit nebo událostí doopravdy existuje bez mysli;.. Ale bylo ukázáno, že nic z toho nemůže existovat jinak, než v Duchu nebo v Mysli, která to vnímá. Z toho plyne, že už nemáme důvod předpokládat bytí Hmotou...194

Závěrem, nevidíme barvy, protože předměty jsou barevné, nebo protože mají materiální existenci mimo nás, ale protože všechny vlastnosti, které předmětům připisujeme jsou uvnitř nás, nikoli ve "vnějším světě."

V takovém případě, jak můžeme tvrdit, že máme dokonalé znalosti "vnějšího světa?"

Omezené Znalosti Lidstva

Jednou věcí, která zatím vyplývá z popisovaných faktů, je, že ve skutečnosti je lidská znalost vnějšího světa neuvěřitelně omezená.

Tato znalost je omezená našimi pěti smysly a neexistuje důkaz, že svět, jaký vnímáme skrze těchto pět smyslů, je totožný se "skutečným" světem.

Proto by mohl být velice odlišný od toho, co vnímáme. Může existovat mnoho rozměrů a mnoho bytostí, kterých si vůbec nejsme vědomi. Dokonce i kdybychom dosáhli nejzazších koutů vesmíru, naše vědomosti by byly pořád omezené.

Všemohoucí Bůh, Stvořitel všeho, má úplné a bezvadné vědomí o všech bytostech, které, jsouce Jím stvořené, mohou mít jen tolik znalostí, kolik jim On dovolí. Tato realita je vysvětlena v Koránu takto:

Bůh – není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani dřímota, ani spánek, Jemu náleží vše co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u něho přimluvit jinak než s dovolením Jeho? On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní – On vznešený je a mohutný! (Súra al-Baqara: 255)

Uměle Vytvořený "Vnější Svět"

Jediný svět, co známe, je ten, který je tam navržen, zaznamenán a oživen—zkrátka ten stvořený a existující v naší mysli. Vnímání, která pozorujeme v našich mozcích, mohou někdy přicházet z umělého zdroje.

Můžeme to ilustrovat na příkladu:

Nejprve si představme, že by umělými prostředky mohl náš mozek přežít bez těla. A představme si počítač schopný produkovat všechny druhy elektrických signálů. Vytvořme uměle elektrické signály dat vztahující se k danému prostředí—včetně jeho vzhledu, zvuků a pachu. Nakonec spojme elektrickými kabely počítač a senzorická centra mozku a předávejme zaznamenané signály. Vnímající tyto signály bude váš mozek (jinými slovy "vy") vidět a prožívat prostředí, které představují.

Tento počítač může do mozku odesílat také signály vztahující se k vašemu obrazu. Například kdybychom vysílali elektrické impulsy sladění sluchu, zraku a doteku tak, že byste prožívali sezení za psacím stolem, předpokládali byste, že jste obchodník sedící ve své kanceláři. Tento imaginární svět by trval tak dlouho dokud by počítač vysílal podněty. Nikdy by nebylo možné, abyste pochopili, že jste tvořeni pouze mozkem. Je tomu tak proto, že vše, co je potřebné k vytvoření světa ve vašem mozku, je dostupnost podnětů příslušným centrům. Je dokonale možné, aby tyto podněty (a tudíž vnímání) pocházely z jednoho umělého zdroje.

V souladu s těmito řádky význačný filosof Bertrand Russell píše:

Je věru velice snadné být oklamán v domnělé vnímání i bez jakýchkoli materiálních vztahů jako by to byla skutečnost. Tuto iluzi často požíváme ve snech, kde prožíváme události a vidíme lidi, předměty a scenérie, které vypadají naprosto pravé. Ale je to jen vnímání. V podstatě neexistuje rozdíl mezi těmito sny a "skutečným světem"; oboje je sada vnímání zakoušená mozkem.

Kdo Je Vnímající?

Realita Produkovaná Umělým Podnětem

Virtuální realita je prezentací trojrozměrných obrazů oživených na počítači s pomocí různých přístrojů. Tyto podněty "skutečného světa" jsou využívány pro vycvikové účely v rozmanitých polích. Nejvýznamějším rysem virtuální reality je způsob, jak jedinci užívající zvláštní vybavení často zapomínají, že tyto obrazy nejsou opravdové a jsou jimi zcela pohlceni. Tímto způsobem zdánlivě hmotný svět pravý a živý jako originál, může být vnímán lidskými smysly a je ustaven v jejich mozcích. Následkem takového umělého podnětu si může osoba představovat, že vidí a dotýká se ptáka, ačkoli žádný doopravdy neexistuje.

"Vnější svět" o němž si myslíme, že ho obýváme, je bezpochyby vytvářen v našem mozku. Zde však nastupuje otázka zásadního významu: Pokud jsou všechny objekty, které vnímáme skutečně dojmy, tak co náš mozek samotný? Jelikož je náš mozek součástí hmotného světa tak jako naše paže, nohy nebo jiné předměty, tak by to také měl být dojem.

Příklad pomůže ilustrovat tento bod. Předpokládejme, že bychom v mozku vnímali sen. V našem snu máme imaginární tělo, imaginární paže a oči a imaginární mozek. Kdybychom během svého snu dostali otázku, "Kde vidíš?" odpověděli bychom, "Vidím ve svém mozku." Jenže vlastně neexistuje skutečný mozek, o němž by se dalo hovořit, pouze imaginární tělo, spolu s imaginární hlavou a imaginárním mozkem. Pozorovatelem rozmanitých snových vizí není imaginární snící mozek, nýbrž bytost, která je daleko za ním.

Jelikož neexistuje fyzický rozdíl mezi nastavením snu a nastavením, kterému říkáme skutečný život, když v "reálném životě" dostaneme otázku "Kde vidíš?" bylo by stejně nesmyslné odpovídat, "Ve svém mozku." Za obou podmínek není entitou, která vidí a pozoruje mozek, který je nakonec pouze flákem nervové tkáně.

Dosud jsme se odvolávali na to, jak sledujeme kopii vnějšího světa v našich mozcích. Důležitým výsledkem je, že nemůžeme nikdy poznat vnější svět takový jaký doopravdy je.

Zadruhé neméně důležitým faktem je, že "já" v našem mozku, kdo pozoruje tento svět nemůže být mozek sám, který je jako integrovaný počítačový systém: Zpracovává data které získává, překládá je v obrazy a promítá je na obrazovku. Jenže počítač nemůže sám sledovat, ani si není vědom své vlastní existence.

Je-li mozek rozpitván, aby se hledalo jeho vědomí, není nalezeno nic, jen molekuly tuku a bílkovin, které existují také v jiných tělesných orgánech. To znamená, že v tkáni toho, co nazýváme "náš mozek" není nic, co by pozorovalo a interpretovalo obrazy, tvořilo vědomí nebo bytost, kterou nazýváme "já sám."

Ve smyslu vnímání obrazů v mozku, vnímavostní vědec R.L. Gregory odkazuje na chybu, kterou lidé dělají:

Tento problém vrhá materialisty, kteří se drží toho, že skutečnost je jenom hmota, do zmatku: Kdo je za okem co vidí? Kdo vnímá, co je viděno a pak reaguje?

Renomovaný kognitivní neurovědec Karl Pribram se zaměřil na tuto důležitou otázku, relevantní pro světy vědy i filosofie, ohledně toho, kdo je vnímatel:

Tato kniha ve vaší ruce, pokoj, v němž jste—zkrátka všechny obrazy před vámi—jsou vnímány uvnitř vašeho mozku. Jsou to slepé, hluché, nevědomé atomy, co vidí tyto obrazy? Proč by nějaké atomy získaly tuto kvalitu, zatímco většina jich ji nemá? Jsou naše skutky myšlení, chápání, pamatování, bytí potěšeným, bytí nešťastným a všechno ostatní směsí chemických reakcí mezi těmito atomy a molekulami?

Nedává smysl hledat vůli u atomů. Jasně je bytost, která vidí, slyší a cítí supramateriální bytostí, "živou," která není ani hmota ani obraz. Tato bytost je v interakci s vnímáními před sebou používáním obrazu našeho těla.

Tato Bytost Je Duše.

Inteligentní bytost čtoucí tyto řádky není směsí atomů a molekul a chemických reakcí mezi nimi, ale duše.

Skutečná Absolutní Bytost

Jsme postaveni tváří v tvář velmi významné otázce: pokud je svět, s nímž se setkáváme tvořen vnímáními naší duše, tak co je zdrojem těchto vnímání?

Pro odpověď zvažte, že hmotu vnímáme jen ve svých představách, ale nemůžeme nikdy přímo poznat její protějšky venku. Jelikož je pro nás vlastně představa, je to cosi "vykonstruovaného." To jest, musí to být vyvoláváno jinou mocí—což vlastně znamená, že to musí být tvořeno. Navíc musí být toto tvoření kontinuální. Pokud ne, tyto představy by rychle zmizely a byly by ztraceny. Podobně je televizní obraz zobrazovaný jen tak dlouho, dokud je vysílán signál.

Tudíž, co činí naši duši neustále pozorující hvězdy, zemi, rostliny, lidi, vlastní tělo a všechno ostatní, co vidíme?

Velmi zjevně existuje Svrchovaný Stvořitel, který stvořil celý hmotný vesmír a Který bez ustání v tomto stvoření pokračuje. Jelikož tento Stvořitel vykazuje tak vznešené stvoření, jistě musí mít nekonečnou sílu a moc.

Tento Stvořitel popisuje Sebe, vesmír a smysl naší existence pro nás v knize kterou seslal.

Tento Stvořitel je Bůh a Jeho knihou je Korán.

Faktem je, že nebesa a Země—to jest vesmír—nejsou stabilní. Jejich přítomnost je umožněna jen Božím stvořením a zmizí až On toto stvoření ukončí. Toto je zjeveno v následujícím verši:

Bůh věru pevně třímá nebesa a zemi, aby se nesesuly; kdyby se sesuly, pak by je po Něm nikdo jiný nemohl udržet, a On soucitný je a odpouštějící. (Súra Fátir: 40)

Tento verš je popisem, jak je hmotný vesmír udržován mocí Boha. Bůh stvořil vesmír, Zemi, hory a všechny živé a neživé věci a udržuje toto všechno Svou mocí v každičkém okamžiku. Bůh projevuje Své jméno al-Cháliq v tomto hmotném vesmíru. Bůh je al-Cháliq, jinými slovy, Stvořitel všech věcí, Stvořitel z ničeho. Toto ukazuje, že existuje hmotný vesmír, vně našeho mozku, sestávající z entit stvořených Bohem. Avšak jako zázrak a projev nadřazené povahy Jeho stvoření a Jeho všemocnosti, nám Bůh ukazuje tento hmotný vesmír v podobě "iluze," "stínu," nebo "obrazu." Následkem dokonalosti Jeho stvoření nemohou lidské bytosti nikdy dosáhnout na svět vně svých mozků. Pouze Bůh zná tento hmotný vesmír.

Jiným výkladem tohoto verše je, že Bůh konstatně udržuje obrazy hmotného vesmíru, které lidé vidí. (Bůh ví nejlépe.) Kdyby si Bůh nepřál ukazovat obraz světa v našich myslích, celý vesmír by pro nás přestal existovat a my bychom ho nemohli nikdy dosáhnout.

To, že nikdy nemůžeme přijít do přímého kontaktu s hmotným vesmírem zodpovídá také otázku "Kde je Bůh?", jež zaměstnává velmi moho lidí.

Jak uvedeno na počátku mnozí nerozumí Boží moci a tak si ho představují jako přítomného kdesi na nebesích a ne doopravdy zasahujícího do záležitostí světa. (Bůh je dozajista nad tím.) Tato logika je založena na předpokladu, že vesmír je nahromaděním hmoty a Bůh je "vně" tohoto hmotného světa.

Jenže jelikož my nikdy nemůžeme dosáhnout vnějšího světa, tak ani nemůžeme plně znát jeho pravou povahu. Vše, co známe, je existence Stvořitele, který dovolil vznik všech těchto věcí—jinými slovy Boha. Aby vyjádřili tuto pravdu, velcí islámští učnci jako Imám Rabbani pravili, že jedinou absolutní bytostí je Bůh; a že zbytek vyjma Něho jsou stínové bytosti.

Je tomu tak proto, že svět, který vidíme je zcela v naší mysli a přímé poznání jeho protějšku ve vnějším světě ja naprosto vyloučeno.

Když tomu tak je, bylo by chybné představovat si Boha "vně" hmotného světa, kterého nemůžeme nikdy dosáhnout.

Bůh je dozajista "všude" a objímá vše. Tato realita je vysvětlena v Koránu následujícně:

... Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní – On vznešený je a mohutný! (Súra al-Baqara: 255)

Což pochybují o tom, že se s Pánem svým setkají? Což ten neobjímá věci všechny ve Svém vědění? (Súra Fusilat: 54)

Skutečnost, že Bůh není vázán s prostorem a že objímá všechno nepřímo je uveden v dalším verši takto:

Bohu náleží východ i západ, ať se obrátíte kamkoliv, všude je tvář Boží. A Bůh věru je všezahrnující, vševědoucí! (Súra al-Baqara: 115)

Hmotné bytosti nemohou vidět Boha; ale Bůh vidí hmotu, kterou stvořil ve všech jejích podobách. V Koránu je tento fakt vysloven takto: "Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený." (Súra al-An'am: 103) To jest my nemůžeme pozorovat Boží existenci svýma očima, ale Bůh důkladně obkličuje naše nitro i venek, naše vidění a myšlenky. Nemůžeme vyslovit ani slovo bez Jeho vědomí ani se nadechnout.

V průběhu našich životů, zatímco sledujeme představy, předpokládáme, že ve "vnějším světě" je k nám nejbližší bytostí Bůh Sám. Tajemství následujícího verše Koránu je skryto v této skutečnosti: "My stvořili jsme člověka a dobře víme, co duše jeho mu našeptává. Vždyť blíže jsme mu než jeho tepna krční." (Súra Qáf: 16) Když si osoba myslí, že její tělo je tvořeno "hmotou," nedovede pochopit tento důležitý fakt. Bere-li svůj mozek za sebe samého, tak to co akceptuje jako "vnější svět" začíná o nějakých 20 nebo 30 centimetrů dále. Ale pokud si představí, že vše na co myslí jako na hmotu je jen vnímáním v jeho mysli, jakákoli zmínka o uvnitř a venku, daleko nebo blízko ztrácí veškerý význam. Bůh ho obklíčil a je mu nekonečně blízko.

Bůh informuje člověka, že je mu "nekonečně blízko" tímto veršem "Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko …" (Súra al-Baqara: 186). Jiný verš vypravuje stejný fakt: " Pán tvůj objímá lidi." (Súra al-Isrá: 60)

Mozek je kupa buněk tvořených bílkovinami a tukovými molekulami. Je tvořen nervovými buňkami, neurony. V tomto kusu masa není síla, která by pozorovala obrazy, tvořila vědomí nebo bytost kterou nazýváme "já". Existence duše lze z toho jasně vypozorovat.

Člověk je oklamán, pokud si myslí, že nejbližší jemu je on sám. Bůh, doopravdy, je nám ještě bližší než my sami. Upozorňuje nás na tento bod ve verši "Proč tedy, až duše dostoupí do hrdla, nezasáhnete, zatímco k tomu přihlížíte - a My k tomu jsme blíže než vy, vy však Nás nevidíte." (Súra al-Waqi'a: 83-85) Lidé však zůstávají neznalí tohoto fenomenálního faktu, protože nedovedou vidět svýma očima, jak zjeveno ve verši.

Na druhou stranu je nemožné pro člověka—který je jen stínovou bytostí, jak to vyjádřil Imám Rabbani,— aby měl jakoukoli na Bohu nezávislou moc. Verš "Je to Bůh, jenž stvořil vás i to, co jste udělali!" (Súra as-Saffat: 96) ukazuje, že všechno, co prožíváme se odehrává pod Boží kontrolou. V Koránu je tato realita prohlášena ve verši "A nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal!" (Súra al-Anfal: 17) kterýmžto je zdůrazněno, že žádný skutek není nezávislý na Bohu. Jelikož my lidé jsme stínové bytosti, my sami nemůžeme vykonat žádný skutek. Avšak Bůh nám dává stínový pocit, že jednáme sami. Ve skutečnosti je to Bůh, Kdo koná všechny skutky.

Osoba nemusí přistoupit na tuto realitu a může na sebe myslet jako na nezávislého na Bohu; ale to nic nemění.

Všechno, Co Vlastníte Je Bezpečně Iluzorní

Je jasné, vědecké a logické, že nejsme v přímém kontaktu s "vnějším světem" jenom s jeho kopií, kterou Bůh neustále prezentuje naší duši. Nicméně lidé na to myslí neochotně.

Pokud upřímně a směle zvážíte toto téma, brzy si uvědomíte, že váš dům, nábytek v něm, vaše auto, vaše kancelář, klenoty, bankovní konto, šatník, choť, děti, kolegové—vlastně všechno ostatní, co vlastníte—dlí ve vaší mysli. Všechno kolem, co vidíte, slyšíte nebo čicháte—zkrátka vnímáte svými pěti smysly— je součást "repliky světa," včetně hlasu vašeho oblíbeného zpěváka, tvrdosti židle na níž sedíte, vůně oblíbeného parfému, slunce, které vás hřeje, krásných barev květin, ptáka, co proletěl za vaším oknem, člunu letícího po vodě, rozkvetlé zahrady, počítače, který používáte k práci, vašeho hi-fi s nejpokročilejší technologií na světě...

Toto je realita, protože svět byl stvořen jen aby zkoušel člověka. Napříč svými omezenými životy jsme zkoušeni vnímáními jejichž původní zdroj je nedosažitelný, která jsou naschvál prezentována jako líbivá a přitažlivá. Tento fakt je uveden v Koránu:

Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější. [kam se vrátit]. (Súra Al 'Imrán: 14)

Většina lidí odhazuje náboženství pro kouzlo majetku, nahromaděné bohatsví, hromady zlata a stříbra, klenoty, bankovní konta, kreditní karty, oblečení od návrháře, poslední modely aut—zkrátka všechny podoby prosperity, které buď vlastní nebo o ně usilují. Soustředí se jen na tento svět, zapomínají na Věčnost. Jsou obluzeni hezkou a svůdnou tváří světa a nedaří se jim dodržovat modlitbu, dávat amužny chudým, a konat uctívání, které jim zajistí prospěch na Věčnosti. Vymlouvají se, pravíc, "Mám co dělat," "Mám ideály," "Mám odpovědnost," "Nemám dost času," "Musím dokončit úkol," "Udělám to v budoucnosti." Věnují celé své životy snaze prosperovat jen v tomto světě. Ve verši, "Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu budoucímu jsou lhostejní." (Súra ar-Rum: 7), se popisuje tato mylná představa.

Realita, kterou se zabýváme v této kapitole je velice důležitá, protože činí bezvýznamnými všechny tužby a hranice. Ověření tohoto faktu činí jasným, že vše, za čím se lidé pachtí, aby to vlastnili, jejich bohatství nahromaděné s lakotou, jejich děti, kterými se chlubí, jejich partneři, které považují za nejbližší, jejich drazí přátelé, jejich těla, jejich nadřazené hodnosti, kterých jsou držiteli, školy do nichž chodili, svátky, co slaví—všechno jsou pouhé stíny. Proto se všechno vynaložené úsilí a utracený čas ukazuje jako bezvýsledný.

Někteří lidí ze sebe nevědomky dělají hlupáky, když se chlubí svým bohatstvím a majetky, nebo svými jachtami, vrtulníky, továrnami, společnostmi, usedlostmi a pozemky jako kdyby byli v přímém spojení se svými původními statky. Tito zámožní, kteří ostentativně křižují sem a tam ve svých jachtách, ukazují se ve svých autech, neustále narážejí na svoje bohatství, předpokládají, že mají větší hodnotu než kdokoli jiný. V jakém stavu se ocitnou, jakmile si uvědomí, že se vychloubají jen obrazy ve vlastní mysli?

Pokud jeden hluboce přemítá o všem, co jsme zde pověděli, brzy si uvědomí svou podivuhodnou, neobyčejnou situaci: Svět je sfěra stvořená čistě proto, aby zkoušela člověka. V průběhu svých krátkých životů jsou lidé zkoušeni dojmy, které jsou vyobrazeny jako zvláště příjemné a atraktivní. Ale nikdy nemohou zažít pravé, původní zdroje těchto dojmů.

V mnoha svých snech se fakticky ocitají vlastníky velkých domů, rychlých aut, drahých klenotů, rolí bankovek a nákladů zlata a stříbra. Ve svých snech také zaujímají vysokou pozici, vlastní továrny s tisíci dělníků, mají nadvládu na tisíci a nosí šaty, které přikazují obdiv všech. Ale tak jako by vychloubání se vlastním majetkem ve snu by vystavilo osobu výsměchu, bude jistě stejně zesměšněn pro vychloubání se svými obrazy v tomto světe s nimiž se spojuje. Nakonec, všechno, co vidí ve svých snech a to s čím se spojuje v tomto světě jsou pouze obrazy v jeho mysli.

Podobně když si lidé uvědomí realitu, způsob, jakým reagují na světské události, by je měl přimět ke stejnému studu. Ti kdo spolu zuřivě soupeří, švindlují, berou úplatky, dopouštějí se podvodu, lžou, chamtivě zadržují svoje peníze; ti, kdo ubližují ostatním, proklínají je a bijí, jsou plni vášně pro úřad a vysokou hodnost, kdo závidí a snaží se vytáhnout, kteří se vyvyšují nad ostatní—všichni pocítí hanbu, když si uvědomí, že spáchali všechny tyto skutky v iluzi.

Jelikož Bůh stvořil celý vesmír a odhaluje ho každé lidské bytosti individuálně, Konečným Vlastníkem všeho vlastnictví na světě je Bůh Sám. Tento fakt je zjeven v Koránu:

Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh objímá vše ve vědění svém. (Súra an-Nisa': 126)

Je obrovskou hloupostí zahodit náboženství kvůli vášním, jejichž původní objekty nemůže jeden nikdy dosáhnout a tak ztratit věčný život.

V tomto bodě je důležité pochopit, že pravda, kterou zvažujeme neznamená, že všechno vlastnictví, majetek, děti, choti, hodnost a postavení, které jeden má a touží po nich, v budoucnosti přijdou nazmar a proto jsou bezvýznamné. Naopak to značí, že lidé nemají přímý kontakt se žádným ze svých vlastnictví. Jsou to jen představy, které sledují uvnitř svých mozků, složené z obrazů, které jim Bůh ukazuje, aby je zkoušel. Jak víte, mezi těmito dvěma návrhy je velký rozdíl.

Ačkoli tento fakt nemusí někdo chtít uznat právě teď, a radši by se klamal předpokládáním, že toto vlastnictví doopravdy existuje, nakonec musí zemřít. Až bude vzkříšen na Věčnosti, všechno bude jasné a "zrak tvůj se dnes zaostří." (Súra Qáf: 22) Toho dne je schopen vidět všecko mnohem jasněji. Pokud však strávil život honěním se za imaginárními cíli, bude si přát, aby nikdy nežil, a řekne "Ach, kéž by tato smrt byla konečná! K ničemu dnes mi není můj majetek a zanikla, daleko ode mne, pravomoc má!“ (Súra al-Haqqa: 27-29) Na druhou stranu, moudrý člověk by se měl snažit pochopit obrovskou realitu vesmíru zde v tomto světě, dokud má ještě čas. Jinak utratí celý život běháním za sny a na konci bude čelit hroznému trestu. V Koránu je konečná situace lidí, kteří se honili za iluzemi (nebo fata morgánami) v tomto světě a zapomínali na Boha, našeho Stvořitele, stanovena takto:

Skutky těch, kdož neuvěřili, jsou jako přelud na poušti: žíznivý jej pokládá za vodu, avšak když k němu přijde, shledá, že je to nicota; a najde tam Boha, který splatí mu plně účet jeho. A Bůh rychlý je v účtování. (Súra an-Núr: 39)

Logické Nedostatky Materialistů

Od začátku této kapitoly bylo jasně stanoveno, že hmota není absolutní, jak materialisté tvrdí, nýbrž stín, který Bůh tvoří z ničeho a jehož originál mi nikdy nedosáhneme. Extrémně dogmatickým způsobem materialisté odporují této zjevné realitě, která ničí jejich filosofii a přednášejí nesmyslná protitvrzení, aby ji vyvrátili.

Existují podobné příklady v knihách slavných materialistů jako Marx, Engels, Lenin, a další s neuváženými větami jako, "Porozumíte existenci hmoty když dostanete políček."

Rozhárané chápání, které plodí takové příklady pramení z materialistického výkladu vysvětlení "Nemůžeme dosáhnout na originál hmoty" jako zahrnující jenom smysl zraku. Myslí si, že dojem je omezen na zrak a že dotek nás dostane k podstatě hmoty. Autobus porážející člověka přiměje lidi k prohlášení, "Podívejte srazil ho! Proto konfrontoval originál." Nechápou, že všechny dojmy prožívané během nehody—tvrdý kov, síla nárazu, bolest—se fakticky tvoří v mozku.

Příklad Snů

Faktem je, jedno který z pěti smyslů vezmeme jako startovní bod, nikdy nemůžeme dosáhnout na originál vnějšího světa, který existuje vně. Významný důkaz toho je způsob, jakým si představujeme existenci věcí, které fakticky neexistují, ve svých snech. Ve snech můžeme prožívat velice realistické události. Můžeme spadnout ze schodů a zlomit si nohu, mít vážnou dopravní nehodu, dostat se pod autobus, nebo sníst těžké jídlo a cítit se nasycený. Události podobné těm, co prožíváme v každodenním životě, prožíváme také ve snech, se stejnou přesvědčivostí a vyvolávající stejné emoce.

Osoba, které se zdálo, že ji porazil autobus, může otevřít oči v nemocnici—opět ve svém snu—a uvědomit si, že je postižená. Ale toto vše zůstane snem. Také se mu může zdát, že zahynul při autonehodě, že andělé smrti vytáhli jeho duši a že začíná jeho posmrtný život.

Obrazy, zvuky, pocity tvrdosti, bolest, světlo, barvy—všechny tyto pocity se hodí k událostem, které zažívá ve svém snu—všechny vnímány velice ostře. Vypadají tak přirozené jako ty ve skutečném životě. Koláč, který jí ve snu jej nasytí, přestože je pouhou představou, protože pocity sytosti jsou také představy. V tomto okamžiku však osoba leží v posteli. Nejsou dopravdy žádné schody, žádná doprava, žádné koláče, protože snílek zakouší představy a pocity, které ve vnějším světě neexistují. Fakt, že naše sny nám dávají události bez fyzických, externích korelací jasně odhaluje, že "svět tam venku" je takový, jehož pravou podstatu nikdy nepoznáme. Můžeme se poučit o pravé povaze tohoto světa jen ze zjevení Všemohoucího Boha, Který ho stvořil.

Ti, kdo věří v materialistickou filosofii, konkrétně marxisté, jsou rozzuření, když jsou informováni o této skutečnosti. Citují příklady povrchních, neznalých udůvodnění Marxe, Engelse nebo Lenina a jinak činí emocionální prohlášení.

Avšak měli by si uvědomit, že mohou činit tato prohlášení také ve snu. Může se jim zdát, že čtou Kapitál, účastní se mítinku a dokonce cítí bolest pěstního zápasu. Kdyby byli otázáni—ve snu—mysleli by si, že to, co vidí je absolutní realita, právě jako předpokládají, že všechno, co vidí, když jsou vzhůru je absolutně reálné. Ale měli by vědět, že všecko, co prožívají—ať ve snu nebo v každodenním životě—sestává jen z dojmů, jejichž "reálného" zdroje se nikdy nedotknou.

Priklad Sdileneho Nervoveho Systemu

Zvažme třeba Politzerovu autonehodu: Kdyby nervy zraněné oběti vedoucí z jeho pěti smyslů do jeho mozku, byly paralelně propojeny s jinou osobou—například Politzerem—tak v okamžiku, kdy autobus člověka srazil, Politzer, sedící v té chvíli doma, by zásah také vnímal. Politzer by prožíval všechny pocity prožívané osobou, které se stala nehoda, právě tak jako stejná píseň bude znít ze dvou různých reproduktorů napojených na jeden přehávač. Politzer uslyší brzdění autobusu, pocítí jeho zásah na svém těle, uvidí zlomenou paži a tryskající krev, pocítí bolest zlomenin, prožije převoz na operační sál, tvrdost sádry a slabost v hojící se paži.

Tak jako Politzer, každá osoba spojená s nervy člověka, který utrpěl nehodu, zažije nehodu od začátku do konce. Kdyby muž po nehodě upadl do kómatu, upadli by všichni. Navíc kdyby byly všechny dojmy vztahující se k nehodě zaznamenány a někomu opakovaně předávány, autobus by tuto osobu porážel znova a znova.

Ale který z těchto autobusů vrážejících do lidí je skutečný? Na tuto otázku nemají materialističtí filosofové souvislou odpověď. Správnou odpovědí je, že všichni prožili nehodu do všech podrobností ve svých myslích.

Stejný princip se aplikuje na další příklady. Kdyby byly smyslové nervy Engelse, který pocítil plnost potom, co snědl koláč, spojeny z mozkem druhé osoby, tak ta osoba by se také cítila plná poté, co by Engels dojedl koláč. Kdyby byly nervy materialisty Johnsona, kterého bolela noha po silném kopnutí do kamene, spojeny s druhým jedincem, osoba by také vnímala, že nakopla stejný kámen a pocítila stejnou bolest.

Takže který koláč a kámen jsou skutečné? Znovu, materialistická filosofie nedovede poskytnout souvislou odpověď. Správnou a souvislou odpovědí je, že Engels a druhá osoba, oba jedli koláč a byli nasyceni ve své mysli; oba, Johnson a druhá osoba prožili kopání do kamene—znovu, ve své mysli.

V našem předchozím příkladu proveďme změnu: Napojení nervů člověka sraženého autobusem do Politzerova mozku a nervů Politzera, sedícího doma, do mozku oběti nehody. V tomto případě by si Politzer myslel, že ho srazil autobus, ale muž ve skutečnosti zasažený by nikdy napocítil zásah a myslel by si, že sedí u Politzera doma. Stejnou logiku lze aplikovat na příklady s koláčem a kamenem.

Toto všechno odhaluje, jak dogmatický je materialismus. Jeho filosofie je založena na předpokladu, že neexistuje nic, kromě hmoty. Faktem však je, že nikdo nemůže zakusit přímý kontakt se hmotou a tak být ospravedlněn v tvrzení, že se z ní všecko skládá. Vesmír, který kontaktujeme je vesmír, který vnímáme ve svých myslích. Slavný britský filosof David Hume vyjádřil tyto myšlenky:

Nikdy nemůžeme vystoupit z těchto dojmů a setkat se s hmotou takovou, jaká "doopravdy" je, takže je zcela nesmyslné konstruovat nějakou filosofii kolem hmoty jako absolutní entity, kterou můžeme přímo prožívat. Jako teorie je materialismus naprosto nepodložený, hned od začátku.

Tvorba Vnímání v Mozku Není Filosofie, Ale Vědecký Fakt

Materialisté tvrdí, že co jsme zde uvedli, je filosofický názor. Ale je holým vědeckým faktem, že na sebe nemůžeme vzájemně působit s "vnějším" hmotným světem, ale pouze se světem v našem mozku. Toto není záležitost filosofie. Všechny lékařské školy podrobně učí, jak se v mozku tvoří obrazy. Fakta dokázaná vědou dvacátého století a hlavně fyzikou, jasně ukazují, že nikdy nemůžeme dosáhnout originálů fyzické hmoty; a že v tomto smyslu každý sleduje "monitor" ve svém mozku.

Každý, kdo věří vědě, ať je ateista, budhista nebo jakéhokoli vyznání, musí akceptovat tento fakt. Dokonce ani materialista, který popírá existenci Boha nemůže popírat vědeckou skutečnost.

Že nebyli Karl Marx, Friedrich Engels, George Politzer a další schopni pochopit takový prostý evidentní fakt je pořád překvapivé, přestože úroveň jejich vědeckého poznání byla primitivní a nedostatečná. Naše velmi pokročilá věda a technologie činí ještě snažším porozumět tomuto jednoznačnému faktu. Materialisté, na druhou stranu, jsou paralyzováni ve svých obavách z jen částečného pochopení této skutečnosti, a tak si uvědomění jak naprosto demoluje jejich filosofii.

Veliký Strach Materialistů

Po nějakou dobu turecké materialistické kruhy nekupily žádný odpor proti předmětu zkoumanému v této knize—že hmota je vnímána v mozku. To v nás vyvolává dojem, že jsme nevyjádřili svou věc dosti jasně, že je potřeba více vysvětlení. Jenže zanedlouho se stalo zřejmým, že materialisté se cítí dost nepohodlně vzhledem k popularitě tohoto tématu a navíc se ho obrovsky bojí.

Po chvíli počali materialisté hlasitě publikovat svůj strach a paniku ve svých publikacích, na konferencích a panelech. Jejich rozčilená, beznadějná debata naznačila, že trpí vážnou intelektuální krizí. Zhroucení teorie evoluce—základu jejich takzvané vědecké filosofie—již přišlo jako obrovský šok. Nyní prožívají ještě větší, jak si uvědomili, že ztrácí svou víru v absolutní svrchovanost hmoty, která pro ně byla ještě základnější oporou než darwinismus. Prohlásili, že pro ně je toto téma ukrutnou hrozbou, která totálně demoluje jejich kulturní uspořádání.

Jeden z těch, kdo projevili nervozitu a paniku materialistických kruhů nejpřímočařejším způsobem, byl Renan Pekunlu, akademik a spisovatel v periodiku Bilim ve Utopya (Věda a utopie) které převzalo úkol obhajoby materialismu. Jak ve svých článcích v Bilim ve Utopya a v panelech, jichž se účastnil Pekunlu prezentoval naši knihu Evoluční klam jako hrozbu číslo jedna. To, co Pekunluho rozrušilo dokonce ještě více než kapitoly vyvracející darwinismus, byla sekce, kterou právě čtete. Pekunlu napomínal svou hrstku čtenářů, aby se nenechali unést indoktrinací idealismu a uchovali si svou víru v materialismus. Použil Vladimíra I. Lenina, vůdce krvavé ruské komunistické revoluce jako odkaz. Radící všem, aby si přečetli Leninovu století starou knihu Materialismus a empirokritika, Pekunlu jen zopakoval Leninovu radu "nemyslet na toto téma, nebo ztratíte stopu materialismu a budete uneseni náboženstvím." V článku ve výše uvedeném periodiku, Pekunlu citoval následující řádky z Lenina:

Jakmile popřete objektivní realitu danou nám smysly, již jste ztratili každou zbraň proti fideismu [spoléhání jen na víru], neboť jste sklouzli k agnosticismu nebo subjektivismu—a to je vše, co fideismus vyžaduje. Jediný zachycený drápek, a pták je ztracen. A naši machisté [stoupenci machismu, moderní pozitivistické filosofie], byli již obklíčeni idealismem, to jest, rozředěným, subtilním fideismem; byli obklíčeni v okamžiku, kdy vzali "vnímání" ne za obraz vnějšího světa, ale zvláštní "prvek." Není to ničí vnímání, ničí mysl, ničí duch, ničí vůle.202

Tato slova důrazně demonstrují fakt, že to Lenin shledával alarmujícím a chtěl to vypudit, jak z vlastní mysli, tak z myslí svých "soudruhů." Rozrušuje to také současné materialisty, podobným způsobem. Ale Pekunlu a další materialisté trpí ještě větší tísní, jelikož vědí, že tento určitý fakt je nyní předkládán způsobem, který je mnohem přesvědčivější, než před sto lety. Poprvé byl tento předmět vysvětlen naprosto nevyvratitelným způsobem.

Stále nicméně velké množství materialistických vědců zaujímá povrchní postoj vůči faktu, že nikdo nemůže dosáhnout hmoty v a mimo sebe. Předmět pokrytý v této kapitole je jedním z nejdůležitějších a nejvíce vzrušujích, s nimiž se může osoba setkat. Je dost nepravděpodobné, že by tito vědci čelili podobně zásadnímu předmětu dříve, ale reakce a postoj, který zaujímají ve svých projevech a článcích stále napovídá jak mělké a povrchní je jejich porozumění.

Některé reakce materialistů ukazují, že jejich slepá příchylnost k materialismu jaksi narušila jejich logiku, bráníce jim dalece předmět pochopit. Třeba Alaeddin Senel—jako Rennan Pekunlu, akademik a pisatel pro Bilim ve Utopya—pravil, "Zapomeňte na kolaps darwinismu, opravdu hrozivý předmět je tento," a činil požadavky naznačující "dokažte co říkáte," cítíc, že jeho vlastní filosofie nemá opodstatnění. Zajímavěji, tento spisovatel napsal řádky odhalující, že žádným způsobem nedovede pochopit tento fakt, který považuje za takovou hrozbu.

Ale takto myslí, že pochybujeme-li o svých dojmech, můžeme se podívat na jejich původ a zkontrolovat jejich realitu. Toto je evidentně špatné pochopení, jelikož je nemožné abychom dosáhli na hmotu samotnou. Nikdy nemůžeme vystoupit ze své mysli, abychom si sáhli na to, co je "venku." Má hlas po telefonu reálný protějšek nebo ne? Můžeme to potvrdit setkáním s osobou s níž jsme hovořili. Jenže i toto potvrzení je prožíváno v mysli!

Vlastně i tito spisovatelé mohou prožívat stejné události ve snech. Třeba Senel může snít, že mluví po telefonu, a pak si konverzaci potvrzuje u osoby, s níž mluvil. Nebo Pekunlu může ve snu cítit, že čelí vážné hrozbě a radí druhým, aby četli století staré knihy od Lenina. Ale bez ohledu na to, co dělají, tito materialisté nemohou nikdy vyvrátit, že události, co prožili a lidé, s nimiž mluvili, byly jen jejich dojmy.

Kdo pak může potvrdit protějšky obrazů v mozku? Stínové bytosti, které lidé sledují ve svých centrech vidění? Je nemožné, aby materialisté nalezli nějaký "vnější" zdroj, který by potvrdil informace vně mozku.

Pokud někdo připouští, že všechny dojmy se tvoří v mozku ale pořád předpokládá, že jeden může vystoupit "ven" z tohoto světa dojmů a mít je potvrzeny "skutečným" vnějším světem, to zjevuje, že tato osoba má omezenou schopnost představivosti a převrácené zdůvodňování.

Avšak fakta zde vypravovaná mohou být snadno pochopena kýmkoli s normálním chápáním a dedukcí. Ve vztahu ke všemu, co jsme řekli, každý nepředpojatý člověk porozumí, že není možné, aby něčí smysly obsáhly vnější svět. Jenže slepá oddanost materialismu zjevně narušuje lidskou schopnost dedukce. Současní materialisté vykazují vážné logické nedostatky stejně jako jejich učitelé, kteří se snažili "dokázat" že mohou dosáhnout na původní hmotu nakopáváním kamenů a jezením koláčů.

Toto není překvapivá situace. Neschopnost rozumět—to jest vykládat svět a události s patřičnou dedukcí—je rysem běžným u nevěřících. V Koránu Bůh konkrétně prohlašuje, že jsou to "lidé, kteří nerozumějí." (Súra al-Ma'ida: 58)

Materialisté Spadli Do Největší Pasti v Dějinách

1. světlo 2. elektrıcký sıgnál 3. obraz krajiny tvořen¯elektrick¯mi signály

Někdo, kdo vyhlíží z okna na krajinu, nevidí ve skutečnosti obraz, který je mimo něj, ale naopak obraz, který patří do krajiny v jeho mozku. Světlo dosahující něčího oka je proměněno v elektrické signály buňkami v oku a předáno do zrakového centra vzadu v mozku. "Vědomí" v mozku obdrží elektrické signály, které do mozku vstupují a vnímá je jako krajinu.

Panická atmosféra převalující se přes materialistické kruhy v Turecku, z nichž jsme uvedli jen několik příkladů, ukazuje, že materialisté čelí naprosté porážce. Moderní věda dokázala, že nemůžeme dosáhnout originálu hmoty, a předložila to jasným, přímočarým, účinným způsobem. Materialisté vidí, že hmotný svět, na kterém založili celou svou filosofii, leží za hranicí vnímání, kterou nemohou překročit. Čelící tomuto faktu, nemohou nic dělat. V průběhu lidské historie vždycky existovalo materialistické myšlení. Jsouce si jisti sami sebou a svou filosofií, materialisté vzdorovali Bohu, Který je stvořil. Tvrdili, že hmota je věčná, že není možné aby měla Stvořitele. Zatímco popírali Boha z arogance, utíkali se pouze ke hmotě, s níž si mysleli, že jsou v přímém kontaktu. Tak jistí si byli svou filosofií, že si mysleli, že by proti ní neuspěly žádné argumenty.

Proto fakta této knihy ohledně pravé povahy hmoty tyto lidi tak překvapují. To, co jsme zde vypravovali, zničilo samotné základy jejich filosofie a neponechalo půdu pro další debatu. Hmota, na níž založili všechny svoje myšlenky, životy, aroganci a popírání naráz zmizela. Žádná lidská bytost nikdy neviděla hmotu tak, jak "doopravdy" je, tak na ní nemůže být založena žádná filosofie.

Jedním z atributů Boha je, že chystá úklady nevěřícím. To je stanoveno ve verši; "A chystali úklady, avšak i Bůh chystal úklady - a Bůh je nejlepší v strojení úkladů." (Súra al-Anfal: 30)

Bůh chytil materialisty do pasti tak, že je přiměl k předpokladu, že hmota je absolutní existence a tak je ponížil nebývalým způsobem. Materialisté považovali svoje majetky, postavení, hodnost, společnost, do níž patří, celý svět za absolutní. Navíc spoléháním na to se stali zpupnými vůči Bohu. Jsouce vychloubační, bouřili se proti Němu a dodali ke své nevíře. Zatímco tak konali, spoléhali na naprosté přesvědčení v absolutnost hmoty. Jenže mají tak nedostatečné porozumění, že si neuvědomili, že je Bůh obklíčil ze všech stran. Bůh oznamuje stav, do něhož jsou nevěřící vedeni jako výsledek jejich zabedněnosti:

Anebo o úklady usilují? Však nevěřící sami obelstěni budou! (Súra at-Túr: 42)

Jejich porážka je asi největší v historii. Zatímco byli stále domýšlivější nad svou vlastní shodou, materialisté byli podvedeni a utrpěli vážnou porážku v jejich válce proti Bohu přivedením proti Němu čehosi nesmyslného. Verš "A takto jsme v každém městě umístili velmože jako hříšníky, aby tam úklady chystali; však neobelstí nikoho leda sebe samé, aniž o tom mají tušení." (Súra al-An'am: 123) oznamuje, jak nevědomí tito lidé vzdorující Bohu jsou, a jak dopadnou. V jiném verši se oznamuje stejný fakt takto:

Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení! (Súra al-Baqara: 9)

Při snaze strojit úklady si nevěřící neuvědomují velice důležitý fakt, že všecko, co prožívají, doopravdy prožívají ve svém mozku a že všecky nastrojené úklady se prostě tvoří v jejich mozku, tak jako všecky ostatní skutky, které konají. Jejich pošetilost jim dovolila zapomenout, že jsou úplně sami s Bohem a takto se chytili do svých vlastních nečestných plánů.

Tak jako ti nevěřící z uplynulých dnů, ti dnešní čelí realitě, která roztříští podstatu jejich odchýlených plánů. S veršem "... vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy" (Súra an-Nisa': 76), Bůh prohlásil, že tyto plány byly odsouzeny k zániku toho dne, kdy se vylíhly a dává věřícím dobré zprávy veršem “...neuškodí vám nijak úklady jejich." (Súra Al 'Imrán: 120)

V jiném verši Bůh prohlašuje: "Skutky těch, kdož neuvěřili, jsou jako přelud na poušti: žíznivý jej pokládá za vodu, avšak když k němu přijde, shledá, že je to nicota." (Súra an-Núr: 39) Materialismus, také, nabízí fatu morgánu pro neposlušné; když se uchýlí k materialismu, shledají, že tato filosofie není nic než klam. Bůh je oklamal takovou fatou margánou a okouzlil je, aby považovali hmotu za absolutní. Všichni tito význační profesoři, astronomové, biologové, fyzikové a všichni ostatní, bez ohledu na jejich titul a postavení, jsou jednoduše oklamáni a poníženi, protože si vzali hmotu za své božstvo. Mající hmotu, jejíž podstatu nikdy neobsáhnou, za absolutní, založili na ní svou filosofii a ideologii v seriózních debatách přijímající takzvaně "intelektuální" projev. Považovali se za dost moudré, aby se dohadovali o pravdě vesmíru a vážněji, vykládali Boha se svou omezenou inteligencí. Bůh tuto situaci vysvětluje v následujícím verši:

I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest – a Bůh nejlépe umí strojit lest. (Súra Al 'Imrán: 54)

Jeden může uniknout těmto úkladům v tomto světě; ale Boží plán proti nevěřícím je tak pevný, že mu nelze uniknout. Bez ohledu na to, co dělají nebo na koho se obracejí, nikdy nenaleznou jinou pomoc než u Boha. Jak Bůh zpravuje v Koránu, "A nenaleznou vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného." (Súra an-Nisa': 173)

Materialisté nikdy nečekali, že upadnou do takové pasti. Mající všechny prostředky dvacátého století k dispozici, věřili, že mohou tvrdohlavě lpět na svém popírání a stáhnout ostatní do své nevíry. Tato nekonečná mentalita nevěřících a jejich konec jsou popsány v Koránu takto:

A strojili úklady, ale také my jsme lest připravili, aniž o tom měli tušení. A pohleď, jaký byl konec jejich úkladů: zahubili jsme je i s lidem jejich vším! (Súra an-Naml: 50-51)

Toto je v jiném smyslu to, co fakt uvedený ve verši se ukázal znamenat: Materialistům je nyní říkáno, že všechno, co vlastní, je vlastně v jejich mozcích, a proto vše co vlastní se ukázalo bezcenným. Jak jsou svědky, že jejich majetky, továrny, zlato, peníze, děti, choti, přátelé, hodnost a postavení a dokonce i jejich těla—vše, co považovali za absolutní—jim vyklouzává z rukou, v tomto smyslu, jsou zničeni. Setkali se s faktem, že nikoli hmota, ale Bůh je absolutní.

Uvědomit si tuto pravdu je pro materialisty nepochybně ta nejhorší věc. Ta hmota, v níž vložili takovou víru, je od nich oddělena neproniknutelnou bariérou, to je jejich vlastními slovy, rovno "smrti před umíráním" v tomto světě.

Toto je nechává samotné s Bohem. S veršem , "Nech Mne s tím, jehož jsem Já jediný stvořil!" nás Bůh upozorňuje na skutečnost, že každá lidská bytost je doopravdy úplně sama v Jeho přítomnosti. (Súra al-Muddaththir: 11) Tento pozoruhodný fakt se opakuje v mnoha jiných verších:

"Přicházíte k nám nyní osamělí tak, jak jsme vás poprvé stvořili, a zanecháváte za sebou vše, čím jsme vás obdarovali...." (Súra al-An'am: 94)

A všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.. (Súra Marjam: 95)

Toto je v jiném smyslu to, co fakt uvedený ve verši se ukázal znamenat: Ti, kdo si berou hmotu za svoje božstvo, vzešli od Boha a k Němu se vrátí. Podřídili se Bohu, ať to chtějí nebo ne. Nyní čekají na Soudný den, kde bude každý z nich volán k odpovědnosti, ať jsou jakkoli neochotní to pochopit.

Důležitost Předmětu

Je nanejvýš důležité pochopit správně tajemství za věcí vysvětlovanou v této kapitole. Hory, planiny, květiny, lidé, moře—stručně všecko, co vidíme a všecko, o čem nám Bůh v Koránu říká, že to existuje a že to, co stvořil z ničeho je stvořeno a tedy existuje. Avšak lidé nemohou vidět, cítit nebo slyšet pravou povahu těchto bytostí svými smyslovými orgány. To, co vidí a cítí jsou jen kopie, které se jim objevují v mozcích. Toto je vědecký fakt vyučovaný na všech lékařských školách. Totéž platí o knize, kterou teď čtete; nemůžete vidět nebo se dotknout její skutečné povahy. Světlo přicházející od původní knihy je konvertováno nějakými buňkami ve vašich očích v elektrické signály, které jsou předány do vašeho zrakového centra vzadu v mozku. Zde se vytváří pohled na tuto knihu. Jinými slovy, nečtete knihu, která je před vašima očima svýma očima; vlastně je tato kniha vytvořena ve zrakovém centru vzadu vašeho mozku. Kniha, kterou čtete právě teď je "kopie knihy" uvnitř vašeho mozku. Původní knihu vidí Bůh.

Měli bychom mít však na paměti, že fakt, že hmota je iluze tvořená v mozcích "nepopírá" hmotu, ale poskytuje nám informaci o pravé povaze hmoty: že žádná osoba nemůže mít spojení s jejím originálem. Navíc hmota vně není viděna jen námi, ale i jinými bytostmi. andělé, které Bůh určil za pozorovatele, jsou také svědky tohoto světa:

Když přijímají jeho slova dva andělé, zprava i zleva sedící. A člověk nevyřkne slovo jediné, aniž je vedle něho připraven dohlížitel! (Súra Qáf: 17-18)

Co je nejdůležitější, Bůh vidí všecko. On stvořil tento svět se všemi jeho podrobnostmi a vidí ho ve všech jeho podobách. Jak nás informuje v Koránu:

… A bojte se Boha a vězte, že Bůh jasně vidí, co děláte. (Súra al-Baqara: 233)

Rci: “Bůh stačí mi jako svědek mezi mnou a vámi, neboť On o služebnících Svých dobře zpraven je a jasně zří je.“ (Súra al-Isra': 96)

Nesmí být zapomenuto, že Bůh uchovává záznamy všeho v knize zvané Lawh Mahfuz (Střežená tabule). Dokonce i když všechny věci nevidíme, jsou v Lawh Mahfuz. Bůh odhaluje, že uchovává všecko zaznamenáno v "Matce knih" zvané Lawh Mahfuz následujícím veršem:

A uložen je u Nás v Knize původní, vznešený a moudrosti plný. (Súra az-Zuchruf: 4)

… máme knihu, jež záznamy střeží. (Súra Qáf: 4)

Na nebi ani na zemi není tajemství žádného, aby nebylo v Knize zjevné zapsáno. (Súra an-Naml: 75)

Závěr

Předmět, který jsme dosud vysvětlovali, je jednou z největších pravd, které budete v životě číst. Vezmeme-li, že všechno, o čem hovoříme jako o "hmotném světě" je vlastně v naší mysli, že nemůžeme nikdy mít přímou zkušenost s originály hmoty existujícími venku, je důležité zvážit existenci Boha a Jeho stvoření a pochopení, že On je jedinou absolutní Bytostí.

Osoba, která to chápe, si uvědomí, že svět není místem, jak se většina lidí domnívá. Nikoli absolutním místem s vnější existencí, jak se domnívají ti, co bezcílně bloumají po ulicích, dostávají se do rvaček v hospodách, ukazují se v luxusních kavárnách, vychloubají se svým majetkem, nebo zasvěcují svoje životy prázdným cílům. Svět je obrazem v našem mozku, jehož originál nemůžeme dosáhnout. Všichni lidé výše citovaní sledují vnímání ve svých myslích, jenže si toho nejsou vědomi.

Tento velice důležitý koncept podkopává materialistickou filosofii, která popírá existenci Boha. Proto materialisté jako Marx, Engels a Lenin panikařili, zlobili se a varovali svoje přívržence "aby nepřemýšleli" o tomto konceptu, když o něm slyší. Takoví lidé jsou tak mentálně omezení, že dokonce ani nedovedou pochopit skutečnost, že vnímání se vytvářejí v mozku. Domnívající se, že to, co sledují ve svých mozcích je "vnější svět," nemohou pochopit zřejmý důkaz opaku.

Toto neuvědomění je výsledkem nedostatku moudrosti, který Bůh uštědřuje nevěřícím. Jak uvedeno v Koránu, nevěřící "mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!" (Súra al-A'raf: 179) Toto můžeš dále prozkoumat mocí vlastní úvahy. Soustřeď svou pozornost a přemítej o tom, jak vidíš okolní objekty a jak pociťuješ jejich dotek. Přemýšlej obezřele a můžeš vnímat, že bytost, která myslí a která čte tuto knihu v tomto okamžiku je pouze duše, která vnímá všechny dojmy zvané "hmota" na vnitřní obrazovce. Kdokoli toto pochopí se pohnul pryč od vlády hmotného světa, která klame velkou část lidstva a vstoupil do domény autentické existence.

Tato realita byla pochopena množstvím teistů a filosofů v historii. Přestože se názor Wahdatul Wudžúd odchyluje od pravdy nepochopením této reality a odmítnutím existence celého stvoření, velký učenec Imám Rabbani v tomto předmětu položil správný prostředek. Podle Imáma Rabbaniho jsou všechny bytosti "stínové bytosti" ve vztahu k Alláhu.

Islámští intelektuálové jako Imám Rabbani, Muhjiddin Ibn Arabi a Mevlana Cami si uvědomili tento fakt z Koránu a užitím svého rozumu. Někteří západní filosofové jako George Berkeley pochopili stejnou realitu rozumem. Imám Rabbani napsal ve své Mektubat (Dopisy) že celý hmotný vesmír je "iluze a domněnka (dojem)" a že jedinou absolutní bytostí je Bůh:

Avšak počet těch, kdo tomuto faktu v historii porozuměli, byl vždycky omezen. Velcí učenci jako Imám Rabbani napsali, že by mohlo být obtížné sdělovat tuto skutečnost masám a že většina lidí nebude schopna to pochopit.

Avšak ve věku, v němž žijeme, byl tento fakt učiněn experimentálním souhrnem důkazu předloženým vědou. Poprvé je fakt, že hmota není absolutní a že naše povědomí o ní je extrémně omezené, popsán konkrétním, jasným a jednoznačným způsobem.

Pro tento důvod bude 21.století bodem obratu, kdy lidé obecně porozumí božským skutečnostem a davy budou přivedeny k Bohu, jediné absolutní bytosti. V 21.století budou materialistická kréda z 19.století vyhozena na smetiště dějin; Boží existence a stvoření bude pochopeno; skutečnosti jako nekonečnost a věčnost budou lépe pochopena. Lidstvo se osvobodí od staletí závojů, klamů a pověr, které nás halily.

Není možné, aby kterákoli stínová bytost překážela tomuto nevyhnutelnému směru.