Kapitola 6: Imaginární Evoluce Ptáků a Savců

Podle teorie evoluce život vznikl a vyvinul se v moři a pak byl transportován obojživelníky na souš. Tento evoluční scénář také navrhuje, že obojživelníci se vyvinuli v plazy, tvory žijící na souši. Tento scénář je opět nepravděpodobný, kvůli enormním strukturálním rozdílům mezi oběmi živočišnými třídami. Třeba vejce obojživelníků jsou navržena pro vývoj ve vodě, mezitímco amniotické vejce je navrženo pro vývoj na souši. Postupná evoluce obojživelníků nepřichází v úvahu, poněvadž bez dokonalého a plně navrženého vajíčka, není možné, aby druh přežil. Navíc, jako obvykle, neexistuje důkaz přechodných forem, které by měly údajně spojovat obojživelníky s plazy. Evoluční paleontolog a autorita v paleontologii obratlovců, Robert L. Carroll, musí akceptovat, že "raní plazi se velice lišili od obojživelníků a jejich předkové nemohli být dosud nalezeni." 44

Zvláštní Plíce Pro Ptáky
Anatomie ptáků je velice odlišná od plazů, jejich údajných předků. Ptačí plíce pracují naprosto jiným způsobem, než ty u živočichů dlících na zemi. Pozemní zvířata vydechují a nadechují se jedinou průdušnicí. U ptáků, zatímco vzduch vstupuje do plic zepředu, vychází ven vzadu. Bůh stvořil tento odlišný systém speciálně pro ptáky, kteří potřebují velký objem kyslíku během letu. Je nemožné, aby se taková struktura vyvinula z plazích plic.
1. Reptile Lung, a. Alveol, b. Air, c. Bronchia,	2.Avian Lung d. IN, e. Parabronchia, f. OUT

Jenže beznadějně ztracené scénáře evolucionistů ještě nejsou u konce. Stále zůstává problém přimět tato stvoření k letu! Jelikož evolucionisté věří, že ptáci se museli jaksi vyvinout, tvrdí, že se přeměnili z plazů. Avšak žádný z odlišných ptačích mechanismů, které mají naprosto odlišnou strukturu od zvířat dlících na zemi, nelze vysvětlit postupnou evolucí. Především křídla, která jsou vlastností vyhrazenou ptákům, jsou velmi neschůdným problémem pro evolucionisty. Jeden z tureckých evolucionistů, Engin Korur, uznal nemožnost evoluce křídel:

Otázka, jak vznikla perfektní struktura křídel jako výsledek po sobě jdoucích nahodilých mutací, zůstala zcela bez odpovědi. Neexistuje způsob vysvětlení, jak se přední končetiny plaza mohly změnit v dokonale fungující křídla následkem poruchy v genech (mutace).

Ba co víc, jen mít křídla nestačí, aby organismus vzlétl. Organismy dlící na zemi jsou zbaveny mnoha dalších strukturálních mechanismů, které ptáci používají k letu. Třeba kosti ptáků jsou mnohem lehčí než u organismů nelétavých. Jejich plíce pracují zcela jiným způsobem. Mají odlišnou svalovou a kosterní soustavu a velice specializovanou srdeční a oběhovou soustavu. Tyto vlastnosti jsou podmínkami k létání potřebnými přinejmenším tak jako křídla. Všechny tyto mechanismy musely existovat současně a dohromady; nemohly se vytvořit postupně "nahromaděním". Proto je teorie tvrdící, že organismy na zemi se vyvinuly v létající organismy kompletně bludná.

Toto vše vzbuzuje další otázku: dokonce i kdybychom předpokládali, že tento nemožný příběh je pravdivý, tak proč nejsou evolucionisté schopni nalézt "napůl okřídlenou" zkamenělinu nebo zkamenělinu s jedním křídlem aby svou historku podložili?

Další Údajně Přechodná Forma: Archæopteryx

Podle evolucionistů se někteří drobní dinosauři jako Velociraptoři nebo Dromeosauři, vyvinuli získáním křídel a pak začali létat. Tudíž je Archæopteryx považován za přechodnou formu, která se oddělila od svých dinosauřích předků a začala poprvé létat. Tato imaginární povídačka se objevuje skoro ve všech evolučních publikacích.

Evolucionisté vyslovují v odpověď jméno jediného tvora. Toto je zkamenělina ptáka zvaného Archæopteryx, jedna z nejznámějších přechodných forem mezi tím málem, co evolucionisté stále brání. Archæopteryx, podle evolucionistů takzvaný předek současných ptáků, žil přibližně před 150 miliony let. Teorie má za to, že někteří drobní dinosauři, takoví jako Velociraptoři nebo Dromeosauři, se postupně vyvinuli získáním křídel a pak začali létat. Tak se předpokládá, že Archæopteryx je přechodnou formou, která se oddělila od dinosauřích předků a poprvé vzlétla.

Avšak poslední výzkumy zkamenělin Archæopteryxe značí, že tento tvor absolutně nebyl přechodnou formou, nýbrž vyhynulým druhem ptáka, majícím některé bezvýznamné odlišnosti od dnešních ptáků.

Teze, že Archæopteryx byl "poloviční pták" který nedovedl dokonale létat byla oblíbená v evolučních kruzích až donedávna. Nepřítomnost sterna (prsní kosti) u tohoto tvora se považovala za nejdůležitější doklad, že tento pták nemohl pořádně létat. (Prsní kost se nachází pod hrudníkem, a upínají se k ní svaly potřebné k létání. V dnešní době je prsní kost pozorovatelná u všech létajících i nelétavých ptáků, a dokonce i u netopýrů, létavých savců, kteří náleží do naprosto odlišné čeledi.)

Avšak sedm zkamenělin Archæopteryxe, jež byly nalezeny v roce 1992, způsobilo evolucionistům velký úžas. Příčinou bylo, že u nedávno nalezené fosilie bylo objeveno, že prsní kost, o níž evolucionisté předpokládali, že chybí, nakonec přece existuje. Tato fosilie byla v časopise Nature popsána takto:

Nedávný objev sedmi exemplářů Archæopteryxe prezentuje částečnou, obdélníkovou prsní kost, dlouho očekávanou ale nikdy dříve nezdokumentovanou. To svědčí o silných letových svalech.46

Tento objev anuluje hlavní základ tvrzení, že Archæopteryx byl poloviční pták, co nedovedl pořádně létat.

Navíc struktura ptačích per se stala jedním z nejdůležitějších kusů důkazu potvrzujícího, že Archæopteryx byl létající pták v pravém smyslu. Asymetrická stavba pera Archæopteryxe je k nerozeznání od ptáků žijících dnes a značí, že mohl létat velmi dobře. Jak věhlasný paleontolog Carl O. Dunbar stanovuje, "pro svoje peří [je Archæopteryx] jasně klasifikován jako pták." 47

Další fakt, který byl odhalen strukturou peří Archæopteryxe je jeho teplokrevný metabolismus. Jak uvedeno výše, plazi a dinosauři jsou studenokrevní živočichové, jejichž tělesné teplo se mění s teplotou jejich prostředí, než aby bylo homeostaticky regulováno. Velice důležitou funkcí ptačího peří je udržování stálé tělesné teploty. Fakt, že Archæopteryx měl peří ukázal, že to byl opravdový teplokrevný pták, který potřeboval udržovat tělesné teplo, na rozdíl od dinosaurů.

Ptačí Peří: Design, Který Neumí Evoluce Vysvětlit

Teorie evoluce, jež tvrdí, že ptáci se vyvinuli z plazů, nedovede vysvětlit obrovské rozdíly mezi těmito třídami. Ve věcech takových rysů jako jsou jejich kosterní stavba a teplokrevný metabolismus jsou ptáci velice odlišní od plazů. Dalším rysem, který představuje nepřekonatelnou propast mezi ptáky a plazy je ptačí peří, které má podobu pro ně vyhrazenou. Těla plazů jsou pokryta šupinami, zatímco těla ptáků jsou kryta peřím. Jelikož evolucionisté považují plazy za předky ptáků, musí tvrdit, že pera ptáků se vyvinula z plazích šupin. Jenže mezi šupinami a pery neexistuje žádná podobnost. Profesor fyziologie a neurobiologie na univerzitě Connecticutu, A.H. Brush, akceptuje tuto realitu, ačkoli je evolucionista: "Každý znak od genové struktury a organizace, po vývin, morfogenezi a organizaci tkání je odlišný (v peří a šupinách)."1 Navíc profesor Brush zkoumá bílkovinnou strukturu ptačích per a argumentuje, že je "jedinečná mezi obratlovci".2 Neexistuje fosilní doklad pro dokázání, že ptačí pera se vyvinula z plazích šupin. Naopak, "peří se ve fosilním záznamu objevuje najednou, jako 'nesporně unikátní' charakteristika odlišující ptáky" jak prohlašuje profesor Brush.3 Mimoto u plazů nebyla rozpoznána žádná epidermální struktura, která poskytuje původ pro ptačí pera.4 V roce 1996 dělali paleontologové rozruch kolem fosilie takzvaného opeřeného dinosaura, nazvaného Sinosauropteryx. Avšak v roce 1997, bylo dohaleno, že tyto zkameněliny nemají co dělat s ptáky a že se nejednalo o pera dnešních ptáků.5 Na druhou stranu když zblízka prozkoumáme ptačí peří, narazíme na velice komplexní design, který nejde vysvětlit evolučním procesem. Slavný ornitolog Alan Feduccia stanovuje, že "každá jejich vlastnost má aerodynamickou funkci. Jsou extrémně lehká, mají schopnost se pozdvihovat, která se zvyšuje při nízkých rychlostech, a snadno se dovedou vrátit do původní pozice". Pak pokračuje, "Nedovedu skutečně pochopit, jak by orgán perfektně navržený k letu, mohl na počátku vzniknout kvůli jiné potřebě".6 Návrh per přiměl také Charlesa Darwina, aby nad nimi uvažoval. Navíc dokonalá estetika peří páva mu způsobovala "nevolnost" (jeho vlastní slova). V dopise, co napsal pro Asu Graye 3.dubna 1860, uvedl "Dobře si pamatuji čas, kdy mi pomyšlení na oko vyvolávalo chlad po celém těle, ale dostal jsem se přes toto stádium nevolnosti..."A pak pokračuje: "...a nyní bezvýznamné části struktury často způsobují, že se cítím velice nepříjemně. Pohled na pero z pavího ocasu, kdykoli na ně popatřím, dělá se mi nanic!" 7 Jsou-li ptačí pera detailně prozkoumána, je vidět, že jsou vytvořena z tisíců malinkých úponků připojených k sobě háčky. Tento unikátní design ústí v nadřazený aerodynamický výkon.

1- A. H. Brush, "O původu per". Journal of Evolutionary Biology, sv. 9, 1996, str.132 2- A. H. Brush, O původu per, str. 131 3- Tamtéž. 4- Tamtéž. 5- "Oškubání opeřeného dinosaura", Science, sv. 278, 14.listopadu 1997, str. 1229 6- Douglas Palmer, "Učení se letu" (Revize Původu a evoluce ptáků od Alana Feduccia, Yale University Press, 1996), New Scientist, sv. 153, 1.března 1997, str. 44 7- Norman Macbeth, Darwin přezkoušen: Apel na rozum, Boston, Gambit, 1971, str. 101

Spekulace Evolucionistů: Zuby A Spáry Archæopteryxe

Dva důležité body, na které evoluční biologové spoléhají při tvrzení, že Archæopteryx byl přechodnou formou, jsou spáry na jeho křídlech a jeho zuby.

Je pravda, že Archæopteryx měl spáry na křídlech a zuby v ústech, leč tyto znaky neznamenají, že tento tvor byl jaksi příbuzný s plazy. Mimoto, dva druhy ptáků dnes žijících, Tauraco a Hoacin, mají spáry, které jim umožňují držet se větví. Tito tvorové jsou úplní ptáci, bez plazích charakteristik. Proto je zcela bezpředmětné tvrdit, že Archæopteryx je přechodná forma, kvůli svým drápům na křídlech.

Ani zuby v zobáku Archæopteryxe neznamenají, že je přechodnou formou. Evolucionisté provádějí účelný trik tvrzením, že tyto zuby jsou plazí charakteristiky, jelikož zuby nejsou typickým znakem plazů. Dnes mají někteří plazi zuby a jiní nikoli. Navíc Archæopteryx není jediný druh ptáka mající zuby. Je pravda, že dnes ptáci se zuby neexistují, leč podíváme-li se na fosilní záznam, shledáme, že jak v době Archæopteryxe tak později, a dokonce ještě donedávna, existoval oddělený ptačí rod, který by šlo kategorizovat jako "ptáci se zuby".

Archæopteryx Vykazuje Znaky Plně Vyvinutého Ptáka:

1. Jeho pera ukazují, že se jednalo o teplokrevného tvora schopného letu. 2. Jeho kosti jsou duté jako u dnes žijících ptáků. 3. Jeho zuby nepředstavují důkaz, že se vyvinul z plazů. V minulosti žilo mnoho ptačích druhů se zuby. 4. Existují ptačí druhy dnes žijící, které mají podobné pařáty na svých křídlech. 5. Prsní kost byla pozorovatelná u nedávno nalezených sedmi fosilií Archæopteryxe. Přítomnost této kosti ukazuje, že tak jako současní ptáci, měl mocné letové svaly.

Všechna tato zjištění značí, že Archæopteryx nebyl přechodný článek ale pouze pták spadající do kategorie, kterou bychom mohli nazvat "ozubení ptáci".

Archæopteryx a Další Ptačí Zkameněliny

Zatímco evolucionisté po desetiletí prohlašovali Archæopteryxe největším důkazem scénáře ohledně evoluce ptáků, některé nedávno nalezené zkameněliny v tomto ohledu scénář vyvracejí.

Pták jménem Confuciusornis je téhož stáří jako Archæopteryx

Tato fakta znovu ukazují, že určitě ani Archæopteryx ani jiní raní ptáci jemu podobní nebyli přechodnými formami. Zkameněliny neznačí, že různé druhy ptáků se vyvinuly jeden z druhého. Naopak, fosilní záznam ukazuje, že dnešní ptáci a někteří starodávní ptáci jako Archæopteryx vlastně žili vedle sebe ve stejném čase. Některé z těchto ptačích druhů jako Archæopteryx a Confuciusornis, vyhynuli, a pouze některé z druhů, které kdysi existovaly, byly schopny přežít až do současnosti.

Zkrátka několikero znaků Archæopteryxe ukazuje, že tento tvor nebyl přechodnou formou. Celková anatomie Archæopteryxe dává najevo stabilitu, nikoli evoluci. Paleontolog Robert Carroll to musí uznat:

Na druhou stranu "časový paradox" je jedním z faktů zasahujícím smrtící úder evolučním tvrzení o Archæopteryxovi. Ve své knize Ikony evoluce, Jonathan Wells poznamenává, že Archæopteryx byl proměněn v "ikonu" teorie evoluce, zatímco důkaz jasně ukazuje, že toto stvoření není primitivním předkem ptáků. Podle Wellse jednou ze známek je, že teropodní dinosauři—údajní předkové Archæopteryxe—jsou vlastně mladší než Archæopteryx:

Imaginární Spojení Pták-Dinosaurus

Profesor Alan Feduccia

Tvrzení evolucionistů snažících se prezentovat Archæopteryxe jako přechodnou formu, je že ptáci se vyvinuli z dinosaurů. Jenže jeden z nejslavnějších ornitologů na světě, Alan Feduccia z univerzity v Severní Karolíně, oponuje teorii, že ptáci jsou příbuzní s dinosaury, navzdory skutečnosti, že sám je evolucionistou. Feduccia říká o tezi plazo-ptačí evoluce:

Tedy, já jsem studoval ptačí lebky po 25 let a nevidím vůbec žádné podobnosti. Prostě je nevidím... Teropodní původ ptáků, dle mého názoru, bude největší ostudou paleontologie 20.století.57

Larry Martin, odborník na rané ptáky z univerzity v Kansasu, také odporuje teorii, že ptáci jsou potomky dinosaurů. Debatující o rozporech, do nichž evoluce v této věci upadá, prohlašuje:

Abych vám řekl pravdu, kdybych měl podporovat dinosauří původ ptáků s těmito znaky, styděl bych se pokaždé, kdybych měl vstát a hovořit o tom.58

V souhrnu, scénář "evoluce ptáků" vztyčený jedině na bázi Archæopteryxe, je pouze produktem předpojatosti a myšlení evolucionistů, kde je přání otcem myšlenky.

Jaký je Původ Much?

Tvrzení, že dinosauři se proměnili v ptáky evolucionisté podporují předpokladem, že někteří dinosauři, kteří mávali předními končetinami, aby ulovili mouchy "vzlétli a letěli" jak vidno z obrázku. Bez jakéhokoli vědeckého opodstatnění to není ničím více, než výplodem fantazie, ale tato teorie s sebou nese velice prostý logický rozpor: příklad poskytnutý evolucionisty, aby vysvětlili původ létání, to jest moucha, má již dokonalou schopnost letu. Zatímco člověk nedokáže rozevřít a zavřít oči ani 10 krát za sekundu, průměrná moucha mávne křídly 500 krát za sekundu. Navíc pohybuje oběma křidélky současně. Nejmenší nesoulad ve vibraci křídel by způsobil mouše ztrátu rovnováhy, ale to se nikdy nestane. Evolucionisté by měli nejprve přijít s vysvětlením, jak získala moucha perfektní schopnost letu. Namísto toho vymýšlejí imaginární scénáře o tom, jak mnohem nešikovnější tvorové jako plazi přišli k létání. Dokonce i dokonalé stvoření mouchy domácí vyvrací evoluční tvrzení. Anglický biolog Robin Wootton napsal v článku s titulkem "Mechanický návrh muších křídel": Čím lépe rozumíme fungování křídel hmyzu, tím důvtipnější a krásnější jejich návrh vypadá. Struktury jsou tradičně navrženy, aby se co nejméně deformovaly; mechanismy jsou navrženy, aby pohybovaly částmi komponentů předvídatelnými způsoby. Křídla hmyzu kombinují oba způsoby, užívají komponenty se širokým rozsahem elastických vlastností, elegantně shromážděné, aby dovolovaly příslušnou deformaci v reakci na příslušné síly a využívaly vzduchu co nejlépe. Mají málo pokud vůbec nějaké technologické paralely - zatím.1 Na druhou stranu neexistuje jediná zkamenělina, která by mohla být dokladem imaginární evoluce much. To je to, co význačný francouzský zoolog Pierre Grassé myslel, když řekl "Jsme v temnotách ohledně původu hmyzu." 2 Příklad z evolučních scénářů: Dinosaur náhle vzlétl, když se snažil chytat mouchy!

1- Robin J. Wootton, "Mechanický design hmyzích křídel", Scientific American, sv. 263, listopad 1990, str.120 2- Pierre-P Grassé, Evoluce živých organismů, New York, Academic Press, 1977, str.30

Původ Savců

Jak jsme dříve uvedli, teorie evoluce navrhuje, že nějaká smyšlená stvoření vystoupila z moře a změnila se v plazy, a že ptáci se vyvinuli z plazů. Podle téhož scénáře jsou plazi předky nejenom ptáků ale i savců. Jenže mezi těmito dvěma třídami je mnoho rozdílů. Savci jsou teplokrevní živočichové (to znamená, že si umí vytvářet vlastní teplo a udržují ho na stálé úrovni), rodí živé potomstvo a živí je mlékem a jejich těla jsou obvykle cele pokrytá srstí. Plazi, na druhou stranu, jsou studenokrevní (tj.nedovedou si vytvářet vlastní teplo a jejich tělesná teplota se mění v souladu s vnější teplotou), kladou vejce, nekrmí mláďata mlékem a jejich těla jsou pokryta šupinami.

Netopýři

Evolucionisté navrhují, že všechny savčí druhy se vyvinuly ze společného předka. Avšak existují velké odlišnosti mezi rozmanitými druhy savců jako jsou medvědi, velryby, myši a netopýři. Každá z těchto živých bytostí má specifické systémy. Kupříkladu netopýři jsou stvořeni s velmi citlivým sonarovým systémem, který jim pomáhá najít cestu v temnotě. Tyto složité systémy, které může moderní technologie pouze napodobovat, se v žádném případě nemohly objevit jako výsledek náhody. Fosilní záznam také demonstruje, že netopýři vznikli ve svém současném dokonalém stavu zničehonic a že neprodělali žádný "evoluční proces". Zkamenělina netopýra stará 50 milionů let: nelíšící se od svého moderního protějšku. (Science, sv. 154

George Gaylord Simpson, jedna z nejpopulárnějších evolučních autorit a zakladatel teorie neodarwinismu, činí následující poznámku ohledně této matoucí obtíže pro evolucionisty:

Navíc když se savci najednou objevili, byli od sebe navzájem již velice odlišní. Tak nepodobní živočichové jako netopýři, koně, myši a velryby jsou savci, a ti všichni se vynořili ve stejném geologickém období. Ustanovit mezi nimi evoluční vztah je nemožné dokonce i při nejširším rozpjetí představivosti. Evoluční zoolog R. Eric Lombard se chopil tohoto bodu v článku, jenž se objevil v hlavním žurnálu Evoluce:

Toto vše demonstruje, že všichni živí tvorové se ocitli na zemi najednou a plně zformovaní, bez evolučního procesu. Toto je konkrétní důkaz faktu, že byli stvořeni. Evolucionisté se však snaží vykládat fakt, že živé druhy vznikly v určitém pořadí jako známku evoluce. Jenže sekvence, v níž živé věci vznikly je "řád stvoření", jelikož mluvit o evolučním procesu není možné. Se svrchovaným a bezvadným stvořením byly oceány a souše naplněny živými věcmi a nakonec by stvořen člověk.

Navzdory příběhu "opičího muže" který je davům vnucován intenzivní mediální propagandou, člověk se také ocitl na zemi náhle v úplné formě.

Mýtus Evoluce Koně

Až donedávna byla propagována imaginární sekvence údajně ukazující evoluci koně jako hlavní fosilní důkaz pro teorii evoluce. Dnes však mnozí evolucionisté sami upřímně doznávají, že scénář evoluce koně je bankrot. V roce 1980 bylo pořádáno dvoudenní symposium ve Fieldově muzeu přírodní historie v Chicagu, se 150 účastnícími se evolucionisty debatující o problému s pozvolnou evoluční teorií. Oslovující publikum, evolucionista Boyce Rensberger poznamenal, že scénář evoluce koně nemá žádnou oporu ve fosilním záznamu a že nebyl pozorován žádný evoluční proces, který by vysvětlil postupný vývoj koní: There are breeds of horse of different sizes on Earth. The "evolution of the horse" sequence is nothing more than fossils belonging to these different breeds and certain other mammals being set out one behind the other. Populárně vypravovaný příklad evoluce koně, naznačující postupnou sekvenci změn od čtyřprstých tvorů velikosti lišky žijících před 50 miliony let po dnešní mnohem větší jednoprsté koně, je dlouho znám jako chybný. Namísto postupných změn se zkameněliny každého přechodného druhu objevují zcela odlišné, přetrvávají nezměněné a pak vyhynou. Přechodné formy jsou neznámé.1 Dr. Niles Eldredge uvedl následující o diagramech "evoluce koně": Existuje hrozná spousta příběhů, jeden imaginárnější než druhý, o tom, jaká je opravdu povaha historie života. Nejslavnější příklad, dodnes vystavovaný v dolním poschodí, je výstava evoluce koně připravovaná snad před padesáti lety. Byla předkládána jako doslovná pravda v jedné učebnici za druhou. Nyní si myslím, že je to politováníhodné, obzvláště když lidé, kteří předkládají tyto druhy historek si mohou být sami vědomi spekulativní povahy některých takových věcí.2 Tak jaký je základ pro scénář evoluce koně? Tento scénář byl formulován prostředky klamných grafů vytvořených aranžováním do řady zkamenělin odlišných druhů, které žily ve velice odlišných obdobích v Indii, Jižní Africe, Severní Americe a Evropě čistě v souladu s bohatou silou představivosti evolucionistů. Přes 20 grafů evoluce koně, které se mimochodem všechny od sebe liší, bylo předloženo různými badateli. Tak je evidentní, že evolucionisté nedošli k dohodě o těchto rodokmenech. Jediným společným znakem těchto aranžmá je víra, že tvor velikost psa zvaný "Eohippus", který žil v eocénu před 55 miliony let, byl předkem koně (Equus). Ale údajné evoluční vztahy od Eohippa k Equus jsou naprosto nesouvislé. Tato koňská série v muzejní expozici je složena z rozmanitých zvířat, která žila v odlišných dobách a v odlišných geografických polohách. Zde byla svévolně seřazena podle předpojaté perspektivy. Tento scénář koňské "evoluce" nemá podporu ve fosilním záznamu Evoluční vědecký spisovatel Gordon R. Taylor vysvětluje tuto málo známou pravdu ve své knize Velká evoluční záhada: Ale možná, že nejvážnější slabostí darwinismu je neúspěch paleontologů v nalezení přesvědčivých fylogenezí nebo sekvencí organismů demonstrujících hlavní evoluční změny... Kůň je často citován jako jediný plně propracovaný příklad. Leč faktem je, že linie od Eohippus k Equus je velice nepravidelná. Má údajně ukazovat postupný nárůst velikosti, ale pravdou je, že některé variace byly menší než Eohippus, nikoli větší. Exempláře z různých zdrojů mohou být přivedeny dohromady v přesvědčivě vypadající sekvenci, jenže neexistuje důkaz, že v této řadě byly opravdu seřazeny v čase.3 V šechna tato fakta jsou silným důkazem, že grafy evoluce koně, které jsou prezentovány jako jeden z nejpevnějších základů darwinismu, nejsou ničím jiným než fantastickými a nepravděpodobnými báchorkami..

1- Boyce Rensberger, Houston Chronicle, 5.listopadu 1980, str.15 2- Niles Eldredge, citován v Darwinova hádanka od Luthera D. Sunderlanda, Santee, CA, Master Books, 1988, str. 78 3- Gordon Rattray Taylor, Velká evoluční záhada, Abacus, Sphere Books, London, 1984, str. 230