Jednoho dne četl Amar jeden ze svých oblíbených příběhů, "O zajíci a želvě." Smál se tomu, co se přihodilo zajíci a poučil se ze želvy, jak je důležité používat hlavu a že chytrost je více, než soutěž v tělesné nadřazenosti. Zatímco o těchto věcech uvažoval, náhle si uvědomil, že želva v knížce obživla na stránce a počala k němu mluvit:
Želva začala slovy: "Nazdar Amare! To je skvělé, že jsi tak mladý a přitom tak chytrý, aby sis vzal z příběhu o zajíci a mně poučení."
Amar se zeptal "Jak jsi stará?"
Želva odpověděla: "Nejsem tak mladá, jak vypadám; ve skutečnosti je mi 45 let. Želvy žijí kolem 60 let; a existuje jeden druh suchozemské želvy, které se říká 'Testudo' jež může žít dokonce až 189 let."
"Jaké roční období máš nejradši?" zeptal se Amar.
"What's your favorite season?" asked Amar.
Želva odpověděla: "Teplé počasí je velice důležité pro naše přežití. Naše tělesná teplota se mění s teplotou okolního vzduchu a je obvykle o 32.2 až 32.4 stupňů Fahrenheita neboli o 0.1 a 0.2 stupně Celcia nižší než teplota vzduchu. Naše trávení se zrychluje, jak se otepluje. Když nás Alláh stvořil, věnoval nám tyto znaky, aby nám usnadnil přežití, když je velice horko. My potřebujeme, všechny dary, které nám Alláh věnoval, avšak On je štědřejší než potřebujeme."
Amar se pak zajímal: "Jaké je tvoje oblíbené jídlo?"
"Milujeme žlutou dýni. Náš zrak je velice ostrý a nejlépe vidí žlutou. To znamená, že naši oblíbenou potravu najdeme velice rychle," odvětila želva.
 |
| Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a On je soběstačný, chvályhodný. (Súra al-Hadž: 64) |
Amar měl pro želvu další otázku: "Upadáte do zimního spánku?"
Želva vysvětlovala: "Ano. Když se počasí ochladí, od října dále, a jídlo je těžko k nalezení, naše těla zpomalí a chráníme se tak, že na několik měsíců usneme. Tlukot našeho srdce a dýchání se zvolní. Zimní spánek u nás trvá od října do března. Jelikož nás Alláh stvořil tímto způsobem, nemusíme zůstat vzhůru v zimě, kdy není co jíst, což by nám bylo osudné. Alláh nás ochránil po generace tím, že nás pošle spát právě v tu správnou chvíli."
Amar se pořád měl na co ptát: "Vím, že žijete na souši, ale myslím, že některé z vás žijí i ve vodě. Můžeš mi o nich povědět?"
Želva se usmála: "To máš pravdu, Amare. Existují suchozemské želvy, vodní želvy a mořské želvy. Já kupříkladu žiji na souši. Mám radši pole, měkkou půdu a vinice. Vodní želvy, ten druh, který chováš v akváriu, mají rády jezera a říční břehy. Mořské želvy žijí v teplých mořích a přicházejí na souš, aby nakladly vajíčka. Dovol mi, abych ti pověděla něco zajímavého o mořské želvě zvané kareta:
Kareta obecná vychází na teplé pláže naklást vajíčka. Alláh vnukne mladým želvičkám, které se vyklubou z vajíček, aby zamířily směrem ke světlu odráženému mořem, jinými slovy, šly přímo k místu, kde budou žít. Jak tyto želví miminka vědí, že moře je pro jejich život nejlepší místo? Musí tomu tak být proto, že jim náš Pán vnukl toto vědění."
Amar řekl: "Máš pravdu. Kdokoli uvažuje, musí vědět, že svět je plný Alláhových zázraků. Nikdy nesmíme zapomínat, že ty a já, všechna zvířata a stromy i všecko ostatní jsou Jeho znamením. Hezky se mi s tebou povídalo. Děkuji, že jsi mi toho tolik sdělila. Ahoj."
"Buď zdráv šikovný chlapče," řekla želva.
 |
Čápi jsou velcí stěhovaví ptáci vysocí 3-5 stop (to je 1-1.5 metru) s velkými bílými křídly. Vypadají roztomile kvůli svým červeným zobákům a nohám. Každý rok se ve velkém počtu stěhují, poněvadž nemohou žít ve studených oblastech. Čápi nám tak oznamují, že přicházejí horké letní dny a je to zázrak, že vědí, kdy se má počasí oteplit. Následujícího roku, když se vrací jaro, se čápi vracejí na své mnoho mil dlouhé cestě a nacházejí svoje stará hnízda. Je to ovšemže Alláh, Kdo jim vnukl tak dobrou paměť a smysl pro správný směr.
 |
