Bilál a Dawud byli dva kamarádi, kterým bylo společně dobře. Právě dočetli knihu o životě zvířat a hrozně se jim líbila. Jak by to bylo vzrušující moci poznat tato zvířata lépe! Toho večera hovořili se svými rodinami a přesvědčili je, aby se o víkendu vydali na výlet na venkov. Cestou si vzájemně kladli otázky o zvířatech, která tam uvidí. Jakmile se dostali ven z auta, začali pobíhat mezi stromy. Jejich rodiny se usadily na lavicích a začaly si povídat. Bilál a Dawud poprosili o dovolení toulat se kolem, jelikož byli nedočkaví, aby uviděli nějaká zvířata.
Potom co ušli krátkou vzdálenost, všimli si pohybu v listí.
"Dawude, podívej se tam!" zvolal Bilál. "Myslím, že je to veverka!"
"Pojďme!" řekl Dawud, "Podívejme se blíž."
Byla to vskutku veverka, která řekla: "Vypadáte na dva zvědavé chlapce. Mohu vám povědět, co si přejete znát."
"Ano, prosím! Pověz nám," pravil Dawud.
"Zajímalo by mě, proč máš tak dlouhý ocas," řekl Bilál.
"Především," začala veverka, "se mohu vydat mnoha směry nahoře na stromech. Například se svými ostrými drápky mohu snadno lézt na stromy. Mohu pobíhat ve větvích, houpat se nahoru a dolů a dokonce i chodit tak. Mým příbuzným a mně se říká 'šedé veverky' a dovedeme lehce skákat z vrcholu jednoho stromu na druhý 15 stop (4 metry) daleko. Vyskočíme do vzduchu, jako kdybychom letěly; pak roztáhneme paže a nohy a plachtíme vzduchem. Ocasy zlepšujeme rovnováhu a používáme ho jako směrové kormidlo."
 |
Dawud řekl: "Četl jsem v knížce, že některé veverky umí létat. Potřebují létající veverky pouze dlouhé ocasy, aby mohly létat?"
"Ano," odvětila veverka. "V Austrálii existují druhy veverek, které mohou létat. Mají na délku asi 20 až 35 palců (45 až 90 cm). Pohybují se ze stromu na strom dlouhými skoky. Místo křídel mají plachtící blánu a pohybují se mezi stromy jako kluzáky. Kupříkladu blána veverovce krátkohlavého se natahuje od předních rovnou k zadním končetinám. Letící veverka může skočit z kmene jednoho stromu s napjatou kůží a vypadající jako kluzák urazí 100 stop (30 metrů) jediným skokem. Častokrát byly pozorovány, že urazily vzdálenost 1740 stop (530 metrů) v šesti skocích, jeden za druhým."
"Jak vypočítají vzdálenost, když skáčou mezi tak vzdálenými stromy?" podivoval se Bilál. "Aby přistály na správném místě musí dělat výpočty. Jen drobná chyba a spadnou na zem."
Veverka souhlasila: "Velice správně. Když skáčeme, směřujeme na tenké větve a musíme skákat opatrně, abychom přistály na správném místě. K tomu používáme své zadní běhy, svůj ostrý zrak, který nám umožňuje dobře odhadovat vzdálenost, silné drápy a ocasy, které nám pomáhají udržet rovnováhu. A ten Jediný, Který nám dal tyto schopnosti a naučil nás je používat, to je náš Všemohoucí Pán. Jinak by pro nás určitě nebylo možné běhat s pravítkem a měřit výšku stromů a vzdálenost mezi větvemi."
 |
Dawud se ptal, "Jsou vaše ocasy ještě k něčemu jinému?"
Bilál dodal: "Jednou jsem viděl dokument. Malá zvířátka ztrácejí tělesné teplo, když se nepohybují. Ve studeném počasí jim hrozí zmrznutí, zejména ve spánku. Ale tak jako u všech zvířat Alláh vytvořil veverkám cestu, jak se chránit v obtížných vnějších podmínkách. Veverky mají husté huňaté ocasy, kterými se obalí a spí stočené do klubíčka. Tento huňatý ocas je jako zimní kabát, který je chrání před umrznutím, kdykoli spí ve studeném počasí."
"Ano, to je pravda," souhlasila veverka. "Ve studeném počasí nás ocasy zahřívají. Avšak existuje ještě další použití našich ocasů. Tak jako je tomu u jiných zvířat i my veverky máme způsoby, jak navzájem komunikovat. Vezmi například rezavé veverky. Jakmile spatří nepřítele, třesou svými ocasy a vydávají rozrušené zvuky."
Dawud ukázal: "Podívej, kolik oříšků jsi nasbírala. To musíš mít pořádný hlad."
Veverka pokračovala: "Pro nás je obtížné v zimě najít potravu, takže se na zimu připravujeme tím, že si potravu nasbíráme v létě. Když ji uskladňujeme, musíme být opatrné. Nemůžeme skladovat ovoce, jelikož se brzy zkazí. Abychom neměly v zimě hlad, musíme sbírat jen oříšky, šišky a podobnou potravu, která vydrží. Vidíš? Tyto oříšky si schovám, abych je snědla v zimě."
Dawud dodal: "Je to Alláh, Kdo naučil všechny tvory jak najít a uskladnit svou potravu; je to On, Kdo poskytuje každodenní jídlo všem tvorům, které stvořil. Jednou z charakteristik Alláha je 'Poskytovatel' poněvadž On poskytuje potravu všem živočichům, které stvořil. Korán nám oznamuje, jak milosrdný a soucitný je Alláh: 'Kolik je zvířat, jež neopatřují si obživu svou, ale Bůh jim ji uštědřuje stejně jako vám - a On slyšící je i vševědoucí.' (Súra al-‘Ankabut: 60)"
 |
Veverka pak řekla: "Alláh dal každému tvorovi, kterého stvořil, schopnosti, jež mu pomáhají přizpůsobit se prostředí, v němž žije. Nestačí nám vyhledat potravu a uschovat ji; když nadejde zima, musíme také najít místo, kam jsme ji uschovaly. To dovedeme díky znamenitému čichu, který nám náš Pán dal. Ucítíme oříšky pokryté až 12 palci (30 cm) sněhu.
Jídlo, které shromáždíme, skladujeme na více než jednom místě. Ale později zapomínáme, kam jsme ho daly. Jenže Alláh nám dovoluje zapomínat z určitého důvodu. Za čas semena, která jsme zapoměly pod zemí, vzejdou a vyrostou z nich nové stromy."
Bilál přemýšlel: "Ořechy a kaštany mají tvrdé skořápky. My používáme louskáčky, abychom je otevřeli. Jak je vy veverky otevíráte bez louskáčku?"
"Máme zuby, které jsou ostřejší a silnější než zuby kteréhokoli člověka," vysvětlovala veverka. "Naše přední zuby, kterým se říká řezáky, nám umožňují rozdrtit tvrdé materiály; v prostoru za nimi jsou stoličky. Díky těmto našim ostrým zubům dovedeme rozlousknout skořápku každého ořechu, bez ohledu na to, jak je tvrdý."
"Nepoškozuje to vaše zuby?" zajímal se Dawud.
Veverka objasnila: "Zde také můžete vidět bezchybnou harmonii, která existuje mezi vším ve svrchovaném tvořivém umění našeho Pána. Kdyby se nám zuby zlomily, nebo obrousily, vyrostou nové. Alláh dal tuto schopnost všem podobným stvořením jako jsme my, která hryzají svou potravu."
Bilál dodal: "Korán nám vypravuje o kráse a dokonalosti živých tvorů, které Alláh vytvořil: 'A také ve stvoření vašem i ve zvířatech, jež po zemi rozmnožil, jsou znamení pro lid pevně přesvědčený.' (Súra al-Džáthijja: 4)"
Dawud souhlasil: "Musíme si pamatovat, že Alláh kontroluje všechno v každičkém okamžiku. Měli bychom mu děkovat za každé požehnání, které nám věnoval, modlit se, abychom byli jeho drahými služebníky a prosit Jej za odpuštění."
"Ano, máš pravdu," řekl Bilál. "Už je pozdě Dawude. Pojďme už zpátky. Děkujeme za to, co jsi nám pověděla, veveruško."
"Pá, pá, moji malí přátelé," řekla veverka.
