Džalal a Racek

Když cestoval na trajektu v horkém počasí, Džalal nejraději ze všeho seděl na palubě. Takto viděl moře zblízka a mohl se snadno rozhlížet kolem dokola. Jednoho dne se Džalal s matkou nalodili na trajekt. Hned vyšel a posadil se nahoře na palubě. Skupina racků sledovala trajekt, jako kdyby spolu závodili. Rackové předváděli skvělé představení, vířili a kroužili ve vzduchu a bojovali vzájemně o kousky chleba, které jim házeli cestující.

Jeden z racků pomalu klouzal dolů a přistál na sedadle vedle Džalala.

"Jak se ti líbilo naše letecké představení?" zeptal se. "Všiml jsem si, že nás pozorně sleduješ. Jaké je tvé jméno?"

"Moje jméno je Džalal. Ano, opravdu se mi líbilo pozorovat váš let. Vidím, že můžete zůstat ve vzduchu, aniž byste mávali křídly. Jak to dovedete?"

Racek pokýval hlavou. "My rackové se stavíme po směru větru. Dokonce i když je nepatrný vítr, stoupající vzduch nás zvedá. Využíváme tohoto pohybu a dovedeme urazit dlouhou vzdálenost a přitom vůbec nemávat křídly."

"Pohybujeme se vzad a vpřed uvnitř mas vzduchu stoupajícího od moře," pokračoval. "Tyto proudy znamenají, že máme pod křídly vždy vzduch a to nám dovoluje zůstat ve vzduchu, aniž bychom spotřebovali příliš mnoho energie."

Džalal si pořád nebyl jist, že tomu rozumí: "Viděl jsem tě ve vzduchu, aniž bys mával křídly, jako kdyby jsi tam byl zavěšený. a toto všechno dokážeš tím, že se přizpůsobuješ směru větru? To chápu, ale jak vypočítáš sílu větru a ze kterého směru přijde?"

"Pro nás je nemožné to dokázat na základě našich vlastních znalostí," začal racek. "Když nás stvořil, Alláh nás naučil, jak létat a jak viset ve vzduchu bez maření energie. Toto jsou příklady nám dané, abychom si mohli uvědomit Alláhovu existenci a porozumět Jeho moci."

Džalal myslel na další otázku: "Ano, ty zůstaneš zavěšený ve vzduchu jako kdyby na struně... Abys byl toho schopen, musíš umět matematiku velice dobře a musíš umět dělat podrobné výpočty, ale to děláš bez problému od chvíle, kdy jsi poprvé vzlétl, viď?"

"Rozhodně," souhlasil racek. "Náš Pán dal každému tvorovi vnuknutí, které potřebuje. My všichni děláme to, co je nám řečeno, abychom dělali. Nikdy nezapomeň, že Alláh objímá všechno a drží všechno pod svou kontrolou. On je Pánem všech věcí. O tom najdeš v Koránu nespočet veršů. Trajekt se už blíží k pevnině, a já letím, abych se přidal ke kamarádům. Uvidíme se..." Džalal sledoval, jak jeho nový kamarád odlétá do dálky a je stále menší a menší.

Když dorazil domů, Džalal, vyhledal v Koránu verše o tom, jak je všechno pod Alláhovou kontrolou. Nalezl to v súře Húd a ihned se verš naučil zpaměti: