Omar a Rybka

Jednoho dne Omar s otcem vstali za svítání a vydali se na ryby. Omar rád pozoroval východ slunce, když byl s otcem na rybách. Ráno vypadala obloha fantasticky a východ slunce plnil jeho srdce stejným vzrušením, ať ho pozoroval kolikrát chtěl...

Mezitímco jeho otec měnil návnadu na háčcích, Omar se posadil na bok jejich malého člunu a pozoroval moře. Najednou za sebou uslyšel hlas:

"Dobré ráno, malý kamaráde!" zabublalo za ním.

"Hej, tobě také dobré ráno rybičko," řekl Omar. Vypadá to, že jsi také vstala brzy a šla si zaplavat. Vždycky mě zajímalo—zrovna jsem se naučil plavat, ale vy ryby plavete od narození. Jak je to možné?"

"Abych řekla pravdu," pravila rybka, "my ryby se nepotřebujeme příliš pohybovat, abychom plavaly; jen mrskat ocasem ze strany na stranu bohatě stačí. Žijeme si ve vodě pohodlně, kvůli své pružné páteři a rozmanitým soustavám v našich tělech."

"To musí být super, pořád jenom plavat ve vodě," dumal Omar.

"Svatá pravda," neodporovala jeho nová kamarádka. "Ale nezapomeň, že naše těla byla speciálně utvořena, aby nám to umožnila. Jen si pomysli, je pro tebe snažší chodit vodou nebo po suché zemi? My ryby jsme byly stvořeny se zvláštními svaly a páteří, abychom byly schopny žít a plavat ve vodě. Naše páteř nás drží přímé a také spojuje naše ploutve se svaly. Bez ní by bylo nemožné, abychom žily ve vodě. Víš, můj malý kamaráde, tak jako každou živou bytost, Alláh stvořil nás ryby dokonale, a dal nám nejlepší možné rysy pro prostředí, v jakém žijeme."

"Jenže ty neplaveš jen doprava a doleva, někdy se ponoříš hlouběji do vody. Jak to děláš?" zeptal se Omar.

"To děláme s pomocí různých tělesných soustav, které Alláh nám rybám dal," odpověděla mu přítelkyně. "Ryby mají v těle plynové vaky. Vyprázdněním těchto vaků se můžeme ponořit do hloubky, nebo zamířit vzhůru jejich naplněním. Jistěže my bychom nikdy neměly moc vyvinout si tyto vlastnosti samy, pokud by si Alláh nepřál, aby to tak bylo."

Mezitímco se jeho otec zaměstnával na zádi, Omar se dál bavil s rybou:

"Přemýšlím o přeplněných místech. Všichni se pohybují současně vpravo a vlevo, a pokud by byla tma, bylo by nemožné, aby jeden nevrážel do ostatních lidí. Jak se vám daří zvládat tento problém?"

Rybička se pustila do vysvětlování: "Aby ses vyhnul vrážení do druhých kolem sebe, potřebuješ vidět, kde co je, kdežto my ryby takový vizuální systém nepotřebujeme. Máme dokonalý smyslový orgán zvaný "postranní čára." Cítíme nejmenší změny tlaku, které se mohou odehrát nebo vlnění ve vodě nebo sebemenší neklid v jejím toku a to ihned, díky zvláštním senzorům na postranní čáře. Vnímáním vibrací víme, kde je přítomen nepřítel nebo překážka, aniž bychom to opravdu viděly očima. Tyto detektory jsou zejména citlivé na blízké vibrace o nízké frekvenci. Například postřehneme kroky na břehu nebo něco hozené do vody a zachováme se podle toho."

Omar nadšeně kýval: "Nyní rozumím. Mohu zpívat nebo pouštět rádio mimo vodu a to vám nevadí, ale sebemenší vibrace ve vodě, třeba když zatřesu vlnolamem nebo hodím do vody kámen, tak všechny zmizíte!"

Jeho nová kamarádka pokračovala: "Omare, tento náš systém, kterému vědci říkají rybí postranní čára, je ve skutečnosti velice složitou stavbou. Není možné, aby se takový komplikovaný systém vyvinul náhodou nebo druhotně anebo krok za krokem v průběhu doby. Všechny prvky této soustavy musely vzniknout najednou, bez toho by systém nefungoval."

Omar si prohlížel rybku zblízka a když si povšiml, že nemá oční víčka, překvapeně se zeptal:

"Nemáš oční víčka. Jak chráníš svoje oči?"

"Máš pravdu," odvětila jeho kamarádka. "My ryby nemáme oční víčka jako vy lidé. Vidíme svět skrze jemnou membránu, která kryje naše oči. Mohl bys tuto membránu přirovnat k brýlím potápěče. Poněvadž my potřebujeme většinou vidět věci, které jsou u nás blízko, naše oči byly vytvořeny za tímto účelem. Když potřebujeme vidět do dálky, celá soustava čoček se posune dozadu zvláštním svalovým mechanismem uvnitř oka. Dokonce i malé oči nás ryb mají velice složitou stavbu. Není pochyb o tom, že je to další z mnoha důkazů Alláhova svrchovaného stvoření."

Omar si pamatoval televizní dokument, který sledoval o den dříve. Viděl hejno rybek různých barev a tvarů. Myslel si, že úžasné barvy ryb a jejich neobyčejné vlastnosti jsou velice rafinovaným důkazem nadřazeného tvoření Alláhova. Jeho chytrá malá kamarádka ryba mu dál poskytovala informace o sobě:

"Víš ty můj malý příteli, že těla nás ryb jsou pokryta velmi silnou kůží?"

Omar minutku nebo dvě přemítal: "Ano, máte šupinatou kůži. To jsem viděl. Ale nevypadá moc tlustá."

"Tato kůže je tvořena svrchní a spodní vrstvou," vykládala ryba. "Uvnitř svrchní vrstvy jsou žlázy, které produkují materiál zvaný sliz, který pomáhá omezovat tření na nejnižší úroveň, když se pohybujeme ve vodě. To nám dovoluje se pohybovat rychleji. Naše kluzkost taktéž ztěžuje nepřátelům nás chytit. Jinou vlastností slizu je, že nás chrání před chorobami."

Omar souhlasil: "Ano, jednou jsem zkoušel chytat ryby v otcově kbelíku do ruky, ale ihned mi z ruky vyklouzly!"

Ryba se usmála: "Tím zvláštní věci o naší kůži nekončí. V naší svrchní kůži je vrstva tvořená keratinem. Keratin je tvrdý, tuhý materiál, jenž se tvoří smrtí starých buněk ve spodní vrstvě, které ztratily spojení se svým zdrojem výživy a kyslíku."

"Tato vrstva tvořená keratinem zabraňuje vodě, aby se dostala do těla a je užitečná při vyrovnávání vnitřního a vnějšího tlaku. Kdyby tato vrstva neexistovala, voda by se nám dostala do těla, vyváženost tlaku by byla zničena a ihned bychom zahynuly."

Omar byl znovu ohromen, "Jakou důležitou vlastnost – na kterou by nikdo ani nepomyslel- kůže ryb má!"

"To je pravda," souhlasila rybka. "Omare, jak můžeš vidět, je to Alláh, Kdo všechno stvořil, Kdo dal rybám všechny jejich vlastnosti. Alláh si je vědom potřeb živých bytostí."

Omar zaslechl otcův hlas z přídě člunu:

"Pojď Omare, je čas jít domů!"

Omar se chvilku zdržel, aby řekl sbohem své malé kamarádce: "Děkuji za informace, které jsi mi dala. Kdykoli spatřím rybu, připomenu si opět Alláhovo svrchované stvoření a poděkuji našemu Pánu za všechna požehnání, která nám dal."

Barevní Tvorové Pod Mořem

Jak Ryby Dýchají Pod Vodou? Dýchací soustava ryb se liší od ostatních živočichů. Lidé mají nosy, aby jimi dýchali a ryby mají žábra. S nimi využívají kyslíku ve vodě. Voda jimi neustále prochází ústy přes žábra a ven. Jemné cévy v žábrech zachycují kyslík z vody a nahrazují ho oxidem uhličitým z těla. Většina ryb má nozdry, ale ty se nikdy nepoužívají k dýchání. Nozdry v sobě skrývají drobné váčky, kterými ryby čichají okolní vodu. Kupříkladu žraloci používají čich, aby našli svou kořist.