V předchozích dílech jsme podrobně probírali stav mysli a atributy těch, kdo jsou zbaveni náboženských hodnot a typické lidské charaktery, jaké tyto atributy produkují. V tomto díle uvidíme jak mohou být letité sociální problémy vyřešeny ve společnosti, kde se lne k náboženským principům.
Nejvýraznějším znakem společností, nejsou-li vázány principy náboženství, je převaha degenerace a její hluboké proniknutí do všech úrovní společnosti, což se stává chroničtějším s každým uplynulým dnem. Jelikož lidé nenásledují koranické instrukce a jsou zbaveni hodnot jako je obava z Boha nebo nezbytnost dosáhnout Boží pochvaly, neexistuje nic, co by této degeneraci zabránilo. Existují, samozřejmě, určité tradice, zvyky a sociální zákony vyvinuté jednotlivci anebo vůdci, které tvarují obecné chování společnosti. Ale protože tyto byly vyvinuty člověkem a nejsou zakotveny ve strachu z Boha, jejich dopad na společnost je slabý. Nakonec neudrží na uzdě chování, jež je kruté, nespravedlivé a nelidské.
Abychom uvedli příklad, neexistuje příčina, proč by se někdo, kdo se chová amorálně, nemohl chovat ještě amorálněji. Pomysleme na zaměstnavatele. Nemá-li víru v Boha a nepociťuje žádnou obavu z Něho, již se rozhodl konat hanebně a stává se tak osobou ochotnou chopit se první příležitosti uvést toto rozhodnutí do praxe. Důvodem pro to je, že neposlouchání příkazů Stvořitele anebo neoceňování výhod Jím udělených je již nejvážnějším příkladem hanebného jednání. Proto, z jeho vlastního hlediska, neexistuje důvod proč by tento zaměstnavatel neměl špatně zacházet se zaměstnanci na pracovišti, urážet je nebo je přinut pracovat na maximum za minimální mzdu. Uvnitř jeho vlastního chápání svědomí jsou toto rozumné postoje k zaujmutí. K rodičům zaujímá stejně nevhodný postoj; podvádí je nebo se uchyluje k nezákonným cestám, aby rychle nahromadil majetek a nic mu v tom nezabrání.
Jak stanoveno dříve, nejsou-li božská pravidla zdrojem sociálních kritérií, chápání morálky se velmi brzy bude osobu od osoby značně lišit. Postoj jedním odmítaný jako amorální, může být dokonale normální pro někoho jiného. Proto, kdekoli nemají náboženské hodnoty vliv, lidé, společnosti, věkové kategorie, oblasti, města a země nastolují své vlastní morální hodnoty, které se vzájemně odlišují. Při nedostatku jednotné perspektivy ohledně morálních hodnot ve společnosti nastávají rozmanité hádky a spory o tom, co je a není správné. Každá následující generace je více zvrhlá než ta předchozí.
Morální degenerace narušuje společnost stále rychleji každým rokem. Společnosti se rychle stávají narušenými tam, kde není úplná víra v Boha. Tímto způsobem je forma chování považovaná jeden rok za extrémní stejnými členy společnosti přijímána v roce následujícím. Tento pokračující pokles přivádí ztroskotání společnosti a amorálnost se následkem nevíry šíří s každým uplynulým dnem. Co je zajímavé, že amorálnost je prezentována jako "modernita" a stává se největším tématem indoktrinace ve společnostech. Způsob myšlení shrnutý heslem: "Člověk 21.století by měl být svobodný a nespoutaný" je instalován do nic netušících myslí nevěřícími ideology.
 |
| Bugün dünyanın dört bir yanında büyük bir azgınlık ve saldırganlık sergileyerek ortaya çıkan eşcinseller, dinsiz toplumun ürünlerinden biridir. Kuran'da bu ahlaktan şöyle söz edilir: |
| "Gerçekten siz kadınları bırakıp şehvetle erkeklere yaklaşıyorsunuz. Doğrusu siz, ölçüyü aşan azgın bir kavimsiniz." |
Celé generace jsou představeny amorálnosti již v raném věku. Vskutku existuje v Americe a v Evropě značný nárůst v počtu dětí, které spáchaly vraždu. Z Dálného východu přicházejí strašlivé zprávy o dětech vystavených všem druhům sexuálního zneužití pro peníze. Během 80.let byla sexuální perverze tématem, o němž se lidé styděli hovořit. Dnes však lidé pohlížejí na takové vztahy jako na součást moderního způsobu života a dokonce cítí sympatie k těm, kdo udržují perverzní vztahy. Ti, kdož jim odporují jsou na druhou stranu obviňováni z toho, že nejsou moderní. Tento kritický postoj lidí žijících ve společnostech nevěřících je odsouzen v Koránu:
Těm, kdož si přejí, aby se rozšířila (byla publikována) nestoudnost mezi věřícími, těm dostane se trestu bolestného na tomto i na onom světě; a Bůh dobře zná, zatímco vy neznáte. (Súra an-Nur: 19)
Oproti tomu je nepravděpodobné, aby morální degenerace existovala ve společnosti, kde převládá náboženská morálka. Nakonec, všichni s hlubokou obavou z Boha, jedinci se vyhýbají amorálnosti. K tomu postačuje dodržovat příkazy Koránu. Například v následujícím verši je morální kritérium položené Bohem jasné:
Bůh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným a zakazuje necudnost, zavrženíhodné skutky a vzdornost a varuje vás - snad toho pamětliví budete. (Súra an-Nahl: 90)
Věřící, který uznává tyto příkazy Koránu věnuje pečlivou pozornost zachovávání omezení položených Bohem. Tak je v komunitě pravých věřících velmi málo amorálního chování.
Pokud vyvstanou výjimečné případy a někteří jednotlivci se zachovají špatně, pak ani to nebude problém ve společnosti, jelikož praví věřící nedovolují tuto amorálnost. Navíc v kontrastu se stavem věcí v nevědomých společnostech, je nepravděpodobné, že bude tato nemorálnost povzbuzována nebo se rozšíří do celé společnosti. To proto, neboť mezi hlavní povinnosti věřícího patří "přikazovat co je správné a zakazovat co je špatné," jak uvedeno v následujícím verši:
Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý. (Súra at-Tawba: 71)
Tedy, společnost, kde jsou dodržovány koranické hodnoty je komunitou morální elity, protože zde se "… soutěží v konání dobrých skutků." (Surah Al 'Imrán: 114) O jiné ctnosti věřícího hovoří verše:
Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje: „Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím."? (Súra Fussilat: 33)
Těm, kdož horlivě naslouchají slovům Mým a následují nejkrásnější z nich! To jsou ti, které Bůh na správnou cestu uvedl, a to jsou ti, kdož rozmyslem jsou nadáni. (Súra az-Zumar: 18)
Bůh vysvětluje atributy komunity, jejíž členové žijí podle principů náboženství:
Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha…( Súra Al 'Imrán: 110)
V jednom svém rčení náš Prorok (saas) také uvedl že "věřící je zrcadlem jinému věřícímu," (Abu Dawud) a pozval věřící, aby si byli vzájemně příklady osvědčení dobrého charakteru, pravíce, "Ti věřící, jejichž víra je nejdokonalejší, to jsou ti z nejlepším charakterem." (Abu Dawud)
Je zřejmé, že taková společnost je morálně nadřazená společnosti nevěřících.
Silná a úspěšná sociální struktura je založena na rodinnách s pevnými vazbami. Degenerace společnosti se stává nevyhnutelnou, jakmile se jednou rodinné vazby rozpadnou. Ideologie jako komunismus nebo socialismus, které spočívají na protináboženských základech, se primárně zaměřují na rodinu. Zde je záměrem eliminovat instituce jako je manželství; a rozrušit takové hodnoty jako je přirozená povaha mateřství, věrnost, soukromí a čest. Proto filosofové a obhájci takových teorií představují tyto hodnoty jako bezcenné a zbytečné. Například žít pospolu bez manželství bylo dříve společností naprosto odmítáno, zatímco nyní se to považuje za běžné. Navíc průměrný věk lidí žijících pohromadě bez závazku manželství stabilně klesá.
Společenské pohlížení na manželství je obecně chybné. Dívky manželství často považují za druh životní pojistky. S tímto na mysli je jejich základním kritériem materiální bohatství. Také postavení, dobrý vzhled a prostředí se stávají významnými faktory v rozhodnutí vzít si muže. Jenže nejčastějším kritériem zůstávají peníze a majetek. Nikoli překvapivě, prudce šplhající škála rozvodovosti odhaluje prázdnotu manželství spočívajícího na prchavých faktorech jako jsou peníze, postavení nebo dobrý vzhled.
Další běžnou hrozbou pro manželství jsou očekávání muže od jeho choti. Obecně je atraktivita tím, co muž považuje v manželství za nezbytné. Vysoká úroveň dosaženého vzdělání, zvládnutí různých schopností také přispívají k mužovu rozhodnutí. Bezpochyby není nic špatného na vlastnění takových "aktiv", které u sebe navzájem dvojice hledají. Avšak pokud je manželství, které by mělo stát na konkrétním základu, založeno jedině na těchto faktorech, kolaps rodiny je nevyhnutelný, kdykoli je jeden z faktorů postrádán.
Manželství vyžaduje lásku, věrnost a úctu, druh konceptů, které se stávají závaznými a pevnými hodnotami čistě skrze náboženství. Následně je to pouze náboženství, co zajistí, že manželství vydrží.
Vybudováno na takovém iracionálním chápání, manželství obecně postrádá řádný předpoklad. Následkem toho dvojice brzy ztrácejí lásku a úctu stejně jako intimnost, kterou k sobě navzájem pociťovali. Okamžitě, jakmile spolu začnou žít, počnou registrovat negativní stránky toho druhého. Toto vede k hádkám, přenicím a vážnému obviňování. O něco později přijmou věci takové jaké jsou a začnou poznávat tentýž klasický bludný kruh jako jiní lidé. Narozeni do takových rodin, mladí lidé se stávají psychologicky nestabilními. V souladu s tím, co se naučili od rodičů rostou do jedinců zbavených lásky a úcty.
Ve společnostech, kde se nelne k náboženským hodnotám jako k vodítku, se rodinné vazby často hroutí. Peníze konkrétně hrají významnou roli ve vztazích mezi nejbližšími členy rodiny. Štědrý manžel je manželkou vždy milován a děti mu prokazují úctu, díky jeho penězům. Dozajista je však snadné pochopit pravou povahu a upřímnost takové lásky. Ale pokud jednoho dne přestane rodinu náležitě podporovat kvůli upadajícími obchodu, tato láska a úcta jsou znenadání nahrazeny hněvem. Peníze se stanou konstatním důvodem pro tlaky a konflikty v rodině. Neexistuje záruka, že ho manželka jednoho dne neopustí, když bude čelit bankrotu nebo nevydělá tolik peněz jako dříve. V takových případech manželství obvykle končí. Toto je jistě následek nežití podle principů Koránu.
Jak věřící pohlíží na manželství je naprosto odlišné od pohledu nevěřícího. Jsouce si vědom, že po smrti očekává člověka věčný život, věřící má v úmyslu být sezdaný navěky. Co taková osoba hledá u případného chotě je pouze přiblížení k Bohu. Jinými slovy, osoba, s níž bude žít navěky, musí žít podle Koránu. To proto, že je známo, že všechny rysy, které člověk má v tomto světě, jsou prozatímní. Kde se oba partneři obracejí ke Koránu jako k jedinému vodítku, láska a respekt převládají během jejich manželského života a dvojice žije v dokonalé harmonii. V případě, že jeden z nich se dopustí omylu, druhý jemu nebo jí připomene hodnoty Koránu a tak je problém vyřešen, neboť je nepravděpodobné, že věřící nezareaguje na tuto výzvu. Pro všechny tyto příčiny výše uvedené, lidé mající víru a strach z Boha budují své manželství na pevném základě.
Ale nebylo by správné omezovat koncept rodiny pouze na vztahy mezi manželem a manželkou. Postoj dětí k rodičům a starším členům rodiny je také důležitý a v prostředí, kde náboženské hodnoty převažují, vládne těmto vztahům láska a respekt. Neuctivé a hrubé způsoby mluvení, křik a rozbroje, které jsou dnes běžné skoro v každé domácnosti, zcela chybí. Namísto toho vládne pokoj a radost. Žádné rodinné katastrofy se neodehrávají. Každý opatruje svoji rodinu, která vytváří neporovnatelný model rodinného života. Děti považují rodiče za veliké požehnání a cítí s nimi silné spojení. Podobně rodiče cítí, že děti jim byly Bohem svěřeny do ochrany. "Rodina" znamená teplo, lásku, důvěru a solidaritu. Jenže bychom měli znovu zdůraznit, že takové zdravé rodinné prostředí vyžaduje naprostou a upřímnou oddanost náboženským hodnotám a taktéž značnou obavu z a lásku k Bohu.
Při diskusi o nemateriálních vlivech nevíry na člověka jsem uvedli, že nevěřící neumí rozpoznat pravou lásku a úctu. Společnost tvořená takovými lidmi je jistě takovou, kde její členové, ať mladí nebo staří, vesničané nebo obyvatelé měst, nedovedou přijímat jeden druhého vřele. Za těchto okolností se jedinec cítí vždycky osamělý a pochybuje, že ho někdo miluje. Každý myslí sám na sebe. Láska a úcta, kterou jak si myslí k sobě pociťují, není ve skutečnosti stejná, jako ta, která je myšlena Koránem. Hlavní příčinou proto je, že nezakládají všechny své hodnoty na zájmu zbavené účasti.
Nikdo druhého nerespektuje jen proto, že to tak cítí. Zaměstanec ví, že musí prokazovat úctu šéfovi, jinak bude propuštěn. Student musí respektovat učitele, nebo v jeho třídě může propadnout. Podobně cítí žena nutkání chovat se k manželovi dobře, ze strachu, že ji přestane živit. Leč je dosti evidentní, že úcta projevovaná v takových případech je motivovaná vlastním zájmem.
V životním stylu dominovaném koranickou morálkou však nikdy nebudete svědkem takových situací. Přirozeně každý ctí věřícího, který usiluje o získání Boží chvály a jenž žije v obavě z Něj. Aby byl chován ve veliké úctě nepotřebuje být celebritou ani dobře vydělávat. Pouze mít víru, bát se Boha a usilovat o Jeho pochvalu, to stačí lidem, aby ho respektovali a milovali.
V předchozích kapitolách jsme uvedli typ morálky a ducha, jaký lidé mají ve společnostech nevěřících. Nyní pomysleme na společnost tvořenou takovými lidmi. Může toto být společnost, kde převládá láska a respekt? Ovšemže ne. Osoba nemající žádnou lásku pro Boha, Toho, Kdo ji stvořil a udělil jí veškeré přednosti, přirozeně nemůže milovat ani Jeho služebníky. Jediným řešením pro to je společnost, kde lidé žijí podle principů náboženství.
Jednou z věcí, která každého zarazí nejvíce je chmurný obraz společnosti, kde nejsou náboženské hodnoty zachovávány, pro skutečnost, že pití a hazard se stávají pro většinu způsobem života. Nežijíce podle principů islámu, její členové neví, co je míněno trpělivostí, nebo nadějí nebo důvěrou v Boha. Proto primárně hledají úlevu v hazardu nebo pití, kdykoli čelí utrpení.
Když věci nejdou, tak jak by měly, když se hněvají, cítí nudu nebo lítost nebo dokonce když oslavují, okamžitě se uchylují k alkoholu a, svým způsobem, "najdou úlevu." Avšak tímto nedělají nic jiného než ubližují sobě i ostatním. Čím víc pijí, ztrácejí svědomí, záminka, která je zbavuje provinění. Urážejí ostatní a ve společnosti jednají nevhodně bez jakékoli hanby. Lidé se nediví, když se někdo, kdo se chová ve svém podnikání vážně, se ukřičí ke spánku, když je jindy opilý.
Ztráta svědomí kvůli pití, se všemi špatnými účinky, které z toho plynou, je jasným důkazem neklidu, jaký to vnáší do společnosti. Není kupříkladu neobvyklé, když člověk ztratí vše, co má za jednu noc hazardu nebo pití, aby spáchal vraždu, sebevraždu atd. Na tyto zla odkazuje následující verš:
Vy, kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho - a možná, že budete blaženi. Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína a hry majsiru nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím tedy? (Súra al-Ma'ida: 90-91)
Poněvadž náboženství pravdy zakazuje hazard, věřící se k němu nepřibližují. Strach z Boha v jejich srdcích zaručuje takové vyhýbání. Za jakýchkoli okolností, jakkoli závažné nebo svůdné mohou vypadat, nikdy se tomu nevzdají. Z hlediska náboženství neexistuje záminka nebo legitimní omluva, kterou by šlo předložit. Nikdo nespáchá amorálnost bez nalezení záminky, neboť nedovolený skutek v náboženství nedovoluje pružnost nebo nedbalost.
Kde lidé nechovají principy náboženství, jejich hodnoty a úsudek se stávají přirozeně nespolehlivými, jelikož se mění s časem, okolnostmi a společníky. Rozmanité výklady se objevují založeny na těchto faktorech. Hraní a podobné špatné činy mohou být na některých místech nepřijatelné, zatímco se stávají dost obvyklými dokonce i pro ty, kdo to považují za zlo, jakmile se to týká určitých míst jako jsou hotely. Dokonce i ten, kdo z principu nehazarduje se cítí svobodný v zapojení do hraní, když nalezne "patřičné" místo.
 |
| Uyuşturucu, kumar, alkolizm, şiddet gibi toplumsal hastalıklar, insanların Allah'ı unutmalarının kaçınılmaz sonuçlarıdır. Allah'ın kendi üzerindeki nimetini bilen ve O'na karşı olan sorumluluğunun farkında olan bir insan, elbette bu hastalıkların hiçbirinden etkilenmez. |
Pokud je něco přijímáno jako zlé a amorální, pak by se tomu mělo přísně vyhýbat za všech okolností. Jednat odlišně podle společnosti nebo podmínek, to jeden shledá evidentním projevem slabého charakteru. Je nepravděpodobné, aby někdo, kdo si není vědom náboženské morálky, by mohl někdy vykazovat silnou osobnost anebo vůli.
Jak zaznamenáno novinovou agenturou, zpráva připravená Spojenými národy v roce 1997 ukazuje, že 200 milionů lidí na světě užívá drogy. Každý den nás noviny a televize do hloubky zásobují zprávami o zneužívání drog a závislosti, což jakýmsi způsobem ochromuje naši mysl, vyvolávajíce, že toto téma nepovažujeme za nic nezvyklého. Ale uvažování o těchto zlech nás vybaví pochopením slabosti takového přijetí: je přijatelné, aby člověk, nejvíce vědomý ze všech živých bytostí, mohl viset na nevratné závislosti na několika miligramech jakési látky nebo hmoty, a, je-li toho zbaven, ztrácet vědomí a dokonce utrpět naprosté zhroucení?
Ti, kdo jsou závislí na drogách často berou počáteční dávku se slovy, "Nic se nestane, když to zkusím jenom jednou." Vědomě či neúmyslně, tito lidé si často vyvíjejí vzdornou povahu. Obecně vynalézají "rozumné" omluvy pro svou závislost, jež jsou nevyhnutelně od počátku slabé. Ignorujíce svou osobní slabou vůli nebo slabosti, obviňují lidi ve svém okolí. Rodinné problémy, selhání ve škole nebo v pracovním životě, neshody ve společenském životě, finanční potíže, věci, které nejdou tak jak mají nebo být v depresi pro takový nebo onaký důvod, to se často považuje za adekvátní důvody, které je stáhly na scestí. Jakmile jsou napadeni takovým duchem, vyvinou si negativní pohled a potopí se do ještě větších chmur a negativity.
Čelíce životním potížím, cítí se sami slabí. Věru, jelikož nepovažují svého Stvořitele za svého přítele, pak nemají komu věřit. Hledají řešení v zapomenutí všeho a ztrácejí opravdové svědomí. S tímto na mysli každý den zvyšují dávku drog, které berou a připravují své zničení vlastníma rukama. Mimoto nemajíce víru ve věčný život po smrti a předpokládajíce, že smrt ukončí samotnou jejich existenci, jejich cílem je dostat od života co nejvíc, ale cítí se vyděšení, protože život, od kterého chtěli nejvíc, se pro ně mění v noční můru. Nakonec čelí mrtvému bodu, jak je problémy těžce tíží v každodenním životě přivádějíce jejich fyzický a duševní stav ke zhroucení.
 |
 |
| Din ahlakı yaşandığında bu görüntüler ortadan kalkar. İnsanlar mutluluğu uyuşturucuda değil, güzel ahlakta, Allah'ın rızasına uygun işler yapmakta ararlar. |
Tato hrozná nálada rozhořčení a vzteku, kterou zakoušejí, je ve skutečnosti jejich odškodněním v tomto světě za pronásledování svých vlastních přání a tužeb – to jest neuvědomělého chování namísto hledání zalíbení Bohu.
Bůh věnoval člověku moudrost, vůli a vědomí a slíbil mu blažený život v tomto světě i v tom příštím, pokud bude jeho cílem Jej potěšit. Jinak ho čeká utrpení v obou světech, tomto i na věčnosti. Pravdou je, jen ti, kdo hledají způsoby, jak se přiblížit Bohu, se mohou cítit bezpečni ve své naději na získání věčného života v Ráji a vedení pokojného a pohodlného života v tomto světě.
 |
| Uyuşturucu sorununu yalnızca adli tedbirlerle çözmek dünyanın hiçbir yerinde mümkün olmamıştır. Bu belanın çözümü, insanların Allah korkusunu ve haramdan kaçınmayı bilmeleridir. |
Blízkost Bohu, věčnému Vlastníkovi nebes, země a všeho mezi tím, je dozajista tou největší podporou, jaké se může jednomu dostat. Proto jsou věřící nejsilnější a nejodolnější lidé na světě. Mají pevnou vůli a intenzivní vědomí. Vedle neprojevování slabosti, neshledávají vhodným hýčkání jakékoli slabosti ve svých duších. To, co je dělá tak silnými a rozhodnými je jejich silná víra v Boha a upřímná oddanost náboženství Jím seslaného.
A nepřibližujte se ke smilstvu, neboť to ohavnost je i špatná cesta. (Súra al-Isra': 32)
Smilstvo, jeden ze skutků zakázaných v Koránu, je veliký zločin, který poníží oba v tomto světě i na věčnosti, vyjma jedině pokud se jedinec kaje.
Smilstvo nebo prostituce vnáší množství chorob do společnosti i jedinci, který se toho dopouští. Pro věřící je to, že je to zakázáno Bohem, dostatečným důvodem, aby se tomu vyhýbali a nenáviděli to. Jednotlivec má na paměti, že Bůh povzbuzuje k manželství, které je legitimní ve smyslu náboženství.
Navíc být svědkem významné škody, kterou prostituce působí společnosti je dalším faktorem upevňujícím víru věřících. Věřící dbají na to, co postihuje ty, kteří bez zachovávání jakýchkoli omezení, se účastní prostituce, která je přísně odmítnuta a odsouzena Bohem v Koránu.
 |
Dnes kvůli prostituci mnozí lidé přišli o svou čest, sebevědomí, úctu a uvízli v ponižujícím životním stylu. Prostituce zničila mnoho rodin a přinesla neštěstí a potíže do jejich životů. To také dodalo jejich psychologickým problémům. Avšak dodržování Božích přikázání, pokud upřednostňují všechno, co je dovolené, dosáhnou pokojného psychického stavu, znovu nabydou sebevědomí a uchovají si vzájemnou lásku a úctu. Toto také pojistí zakládání zdravých rodin a podle toho zdravých společností.
V procesu degenerace společností má prostituce neoddiskutovatelnou roli, jelikož se zaměřuje na jádro společnosti, na rodinu. Členové společnosti zborcené prostitucí ztrácejí jak sebeúctu tak úctu k lidem, kteří je obklopují. Bylo by mylné se domnívat, že lidé se zapojují do prostituce výhradně pro peníze. Často je zapojen jakýsi druh osobního zájmu, ale ať je to na dlouhé nebo krátké období, je to stále prostituce. V takových případech lidé obecně hledají duševní úlevu v ujišťování, že "neočekávají žádný materiální zisk" ve svých vztazích. Jenže toto je vskutku veliký podvod, jelikož jakmile jednou jedinec selže v dodržování Božích omezení, už není nadále reálné hovořit o dovoleném aktu. V Koránu nás Bůh informuje, že jakýkoli druh mimomanželského vztahu je nedovolený. Proto nelze omezit prostituci do jedné konkrétní formy.
Ponechávajíce tento fakt stranou, jsouce si vědomi, že prostituce je nedovolená, většina těch, kdo se dopouštějí tohoto hříchu cítí hluboko ve svých srdcích hrozné bolesti svědomí a velký neklid. Dokonce když to popírají, fakt, že přicházejí o sebevědomí, je toho jasným náznakem.
Jinou újmou, kterou prostituce přináší společnosti, je zakládání míst čistě za tímto účelem. Jak se prostituce šíří, počet těchto míst roste, rychle vedouce společnost ke zničení. Mladí lidé jsou do těchto míst přitahováni, rodinné vazby se rozpojují a tato nevěra se stává běžnou. Avšak Bůh volá člověka k prostředí, kterému dominují bezpečí, věrnost a důvěra a uvádí to mezi požehnáními.
Během světové historie mnoho lidí upřednostňovalo vydělávat si na živobytí prostitucí a tak si vybrali sami sebe ponížit. Také dnes je prostituce prezentována jako snadný způsob, jak vydělat peníze. S touhou po luxusním životním stylu a vydělávání více peněz, mnozí lidé jsou ochotní vést ostudný život. V Koránu Bůh varuje lidi před tímto nebezpečím:
Satan vám vyhrožuje chudobou a přikazuje vám hanebnosti, avšak Bůh vám slibuje odpuštění Své a laskavost – a Bůh je velkorysý, vševědoucí. (Súra al-Baqara: 268)
Avšak pokud si někdo přeje vzít si Boha za ochránce a má v úmyslu získat čest bytí věřícím, pak mu Bůh poskytne výživu z nejlepšího, nabídne mu mnoho příležitostí a udělá ho bohatým ze Své milosti. Věru, z Boží vůle, počestnému a upřímnému věřícímu bude požehnáno mnoha výhodami v tomto světě i v tom příštím. V podobě zkoušky však může Bůh člověku poskytnout omezené zdroje. V takovém případě je odměněn větší přízní v očích Boha, uvažuje-li o prozatímní povaze tohoto světa.
 |
| Dünya üzerinde milyonlarca kadını aşağılayan ve onlara zulmeden fuhuş sistemi, ancak insanların din ahlakını yaşamalarıyla ortadan kalkabilir. |
Nezapomeňte, že osoba se může dopustit jakékoli chyby v tomto světě. Je dost možné, že spáchá hříchy považované Koránem za zavrženíhodné, nebo stráví většinu svého života prostitucí nebo jiným druhem nedovoleného sexuálního vztahu. Leč když je svolána na pravou cestu, pokud se jedinec obrací k Bohu s upřímnou lítostí, z jedné vůle, Boží vůle, jej nalezne Přijímatelem pokání. Avšak člověk by měl také uvážit skutečnost, že druh pokání, o němž doufá, že ho Bůh přijme, není neupřímný druh, když se blíží smrt. Bůh učinil v Koránu takovýto manifest:
A jedině Bohu patří rozhodnutí o pokání těch, kdož dopustili se špatného z nevědomosti a potom se kajícně obrátili v krátké době. Těm Bůh věru odpustí a Bůh je vševědoucí, moudrý.
Však odpuštění nebude dáno těm, kdož dopouštějí se špatností, a teprv ve chvíli, když smrt se pro některého z nich dostaví, zvolají: „Já nyní se kaji!“ A nebude také pro ty, kdož zemřou jako nevěřící – pro ty jsme připravili trest bolestný. (Súra an-Nisa': 17-18)
V předchozích částech jsem dlouho debatovali o tom, jak lidé dalece vzdálení hodnotám náboženství nemají opravdový smysl pro věčný život a tak připisují příliš mnoho důležitosti tomuto světu a nedodržují žádné limity ve splňování svých tužeb. Tito lidé mohou udělat cokoli, aby si splnili své rozmary, včetně ztráty své cti. Podle jejich zdeformovaného odůvodnění nakonec zemřou a budou redukováni na prach, proto musejí co nejvíce využít života, který je spíše krátký. Svým hlavním cílem činí dělání peněz, poněvadž je považují za klíč ke všem úspěchům v tomto světě. Podle jejich myšlení, mají-li peníze, mohou získat, cokoli si přejí. Toto je ve skutečnosti bod, kde projevují svou morální slabost. Zapletou se do čehokoli, co přináší peníze, hlavně když nemusejí tvrdě pracovat.
 |
| Dinsiz toplumlarda son derece yaygın bir haksız kazanç yöntemi olan rüşvet de Allah'ın Kuran'da yasakladığı bir ahlaksızlıktır. Bir ayette şöyle buyrulur: |
| "Birbirinizin mallarını haksızlıkla yemeyin ve bile bile günahla insanların mallarından bir bölümünü yemeniz için onları hakimlere aktarmayın". |
Takoví lidé mají sklon k jakékoli představitelné špatnosti jako podvod, zrada, švindlování, krádež, zpronevěra a podání falešného svědectví. Záplava takových zpráv v denním tisku stačí, aby nám připomínala tento fakt. Dobře známe historky o vraždách spáchaných kvůli zdědění majetku, nebo lidí nutících svoje manželky, dcery a bližní k prostituci za peníze nebo jiných formách podvodu.
Věřící jsou si však vědomi, že Bůh, Poskytovatel (ar-Razzaq), poskytne výživu potřebným. Bez pochyby, se souhlasem Boha, také práce je živobytím; avšak netouží po světských statcích a ani nepomyslí na vydělávání za hranicemi zákona. Vědí, že získat Boží lásku je možné pouze skrze čestnost, jak Prorok (saas) pravil, "Bůh miluje ty věřící, kdo tvrdě pracují, aby si vydělali na živobytí dovolenými způsoby." (At-Tabarani) Na oplátku za to, nebýt připoutáni k tomuto životu, jsou odměněni hojností přízně. Jsouce si vědomi, že skutečné útočiště člověka je na věčnosti, vědí, že, je-li zaručeno, že jsou praví věřící, budou odměněni Rájem a mnohým požehnáním.
Existence náboženských hodnot s sebou nese lásku pociťovanou k Bohu. Tato láska je nesmírně pozitivní a má povzbudivý vliv na všechny lidi. Aby získali souhlas Boha, věřící se těší pohodlí v nejslušnější cestě, a vzájemné lásce a úctě. Obecně milosrdenství, tolerance a soucit prostupují společnost. V souladu s Božími příkazy, lidé navzájem závodí v pospíchání ke konání dobrých skutků.
Naopak, žijíce v obavě z Boha, lidé se striktně vyhýbají zapojení se do amorálních nebo zlých skutků. Takovým způsobem každá forma zla, které dříve nešlo zabránit, dojde rychlého konce. Vřelost náboženství a jeho duch pronikají každým životním krokem. Dozajista, co je zde myšleno náboženstvím je původní víra zjevená v Koránu a žití podle ní upřímným způsobem.
Rodina má klíčovou funkci ve struktuře a přežití kterékoli společnosti. Kde lidé žijí podle principů náboženství v pravém smyslu, vztahy mezi členy rodiny se značně zdokonalují a dosahuje se pravé lásky a úcty. Při absenci rodiny koncept státu také ztrácí svůj význam. Toto jsou vskutku neoddělitelné koncepty. Zničení rodiny přivozuje konec společnosti a státu. Ve společnostech, kterými náboženství neproniká se lidé stávají vzdornými a anarchistickými a staví se do postavení proti státu. V situaci, kdy je potřeba potvrzovat a chránit morální hodnoty, lidé, kteří se nebojí Boha, pro to nic nedělají. V době, kdy jsou společenské cíle v konfliktu s osobním zájmem, je nevyhnutelné, aby ti, kdo jsou zbaveni náboženských hodnot, neváhali upřednostnit své vlastní individualistické a protikladné touhy, ať jsou to vládcové anebo poddaní. Člověk by měl také zvážit, že tato preference pravděpodobně člověka přivede k vyhnutí se službě lidem, když na něj přijde řada. Není vůbec překvapivé, když se takoví lidé zapojí do teroristické činnosti. Avšak pro toho, kdo žije podle náboženských hodnot, jsou rozkazy státu nejdůležitější. Je-li to požadováno, dá život v sázku pro tyto hodnoty. Pro takovu osobu jsou zájmy jeho státu vždy přednější než jeho osobní zájmy.
 |
| ... Ey insanlar, sizin taşkınlığınız, ancak kendi aleyhinizedir. Bu dünya hayatının geçici metaıdır. Sonra dönüşünüz Bizedir, Biz de yaptıklarınızı size haber vereceğiz. |
Ve společnosti, kde převažuje náboženské porozumění, studenti taky cítí lásku a úctu ke státu. Namísto znevažování jeho posvátné instituce mu poskytují podporu. Nenapadají vojáky a policisty, jak by se jinak mohlo stát. Naopak je považují za ty, kdo zajišťují bezpečnost státu, ctí je a podporují. Členové společnosti obecně důvěřují státu, vojsku a policii a stojí při nich. Studentská povstání, spory mezi bratry, srážky mezi pravicí a levicí skončí. To proto, že nezbývá další věc, o které se dohadovat. Každý počne mít víru v Knihu Boha a přijme principy Jeho Knihou učené; následně nezůstane nic, kvůli čemu se dostat do sporu. V přinášení řešení na problémy se každý vcítí do kůže toho druhého, projevuje druhým milosrdenství a přistupuje ke všem tématům s tolerancí. Tak je každý problém neprodleně vyřešen a to nejlepším možným způsobem.
Za takových příznivých podmínek se vládnutí státu stává odůvodněně snadným. Země se stává bezpečným a prosperujícím místem. Administrativa země jedná s občany spravedlivě a soucitně a tak nespravedlivé praktiky vymizí. Na oplátku jsou občany respektováni. Takové státy stojí na neotřesitelném základu.
 |
| Size ne oluyor ki, Allah yolunda ve: "Rabbimiz, bizi halkı zalim olan bu ülkeden çıkar, bize Katı’ndan bir veli gönder, bize Katı’ndan bir yardım eden yolla" diyen erkekler, kadınlar ve çocuklardan zayıf bırakılmışlar adına savaşmıyorsunuz? |
 |
| Dünya üzerindeki açlık, sefalet, katliam ve zulümlerin temelinde, bütün bunları "normal" ve hatta "gerekli" gören bir zihniyet yatmaktadır. Bu zihniyet, bazı insanlar olağanüstü bir lüks ve sefahat içinde yaşarken diğerlerinin açlıktan ölmesini, zavallı kadın ve çocukların sırf farklı bir milletten oldukları için öldürülmesini, dünyada daimi bir çatışma ve savaş yaşanmasını gerekli görmekte, bunu "hayatın kuralı" saymaktadır. Oysa bu zulümler, hayatın kuralı değil, dinsizliğin kuralıdır. Allah'ın insanlara öğrettiği güzel ahlak yaşandığında ve dünyaya vahşet yerine merhamet, zulüm yerine adalet dolduğunda, tüm bu acı tablolar da ortadan kalkacaktır. |
V nepřítomnosti islámské morálky se otec stává nepřítelem syna a vice versa, bratři se hádají, zaměstnavatelé utlačují zaměstnance. Sociální anarchie proniká všemi oblastmi společnosti, továrny a firmy přestávají pracovat kvůli anarchii a vykořisťování práce chudých bohatými. V obchodním životě se lidé snaží podvést jeden druhého. Nepořádek, spory a anarchie se stávají pro členy společnosti způsobem života. Příčinou pro to je, že nikdo z lidí se neobává Boha. Lidé, kteří nemají strach z Boha se cítí volní v páchání nepravosti a neváhají se uchýlit k extrémům násilí a krutosti – dokonce vraždy. Navíc bez pociťování bolesti svědomí se odvažují veřejně projevovat svůj nedostatek lítosti. Naopak ten, kdo je přesvědčen, že by mohl čelit věčnému trestu v pekle, by se nikdy nedopustil takových skutků. Morálka Koránu činí všechny takové neobvyklé skutky nemožnými. Všechno se zvládá v klidu, tiše a nejlepším způsobem. Nedochází k žádným justičním omylům a policejní stanice a soudy stěží najdou případy, kterými se zabývat.
Pokojný a pohodlný stav mysli lidí na každém životním kroku přináší prospěch společnosti jako celku. Vědecký výzkum kvete, neprojde den bez nového objevu nebo technologického průlomu a výsledky jsou využity pro dobro všech. Kultura prospívá a vůdci propagují veřejný blahobyt. Tato prosperita vděčí za svou existenci tomu, že lidská mysl je osvobozena od tlaku. Jakmile je jednou mysl jednotlivce v klidu, rozvíjí si lepší schopnost myšlení a tento stav mysli rozšiřuje svůj záběr pro uvažování. Vědomí je jasné a použití intelektu je neomezené. Žít podle dobrých morálních standardů přináší lidem prosperitu; mají úspěch v podnikatelském a obchodním životě. Zemědělství a průmysl kvete. Ve všech polích se dostavuje skutečný pokrok.
V umění se také postupuje mílovými kroky. Lidé, jejichž sny jsou redukovány na nulu a jejichž horizonty jsou zúženy denními zkouškami a trápením, se od těchto trablů osvobodí, když žijí podle principů náboženství. Následně lidé excelují v umění a uspokojují svůj potenciál na nejvyšší stupeň. Člověk, jež si je vědom, že Bůh do něj vdechl Svého ducha a přislíbil mu věčný Ráj, plný slávy, umění a nekonečné přízně, bude mít dozajista ducha, aby dosáhl dokonalosti v estetice a umění. Hluboko ve své duši si bude všímat potěšení od toho odvozeného a bude usilovat o dosažení většího porozumění. Navíc láska a úcta, které cítí k lidem ze svého okolí zvýší jeho zasvěcennost přítomnosti na maximum. V prostředí, kde lidé doopravdy lnou k náboženským principům a příkazům Koránu prospívají všechna odvětví.
Nicméně lidé, kteří nežijí podle morálky náboženství, se nezajímají o obohacení svých duší. Nikdy necítí potřebu přijmout dobré postoje vůči lidem ve svém okolí, neboť je považují za bytosti, které se vyvinuly z opic a které jsou předurčeny jednoho dne zmizet. Jejich hlavním cílem v životě je uspokojovat touhy svého zatvrzelého sobectví a zvířecích instinktů. Vlastní zážitosti však nezlepšují lidskou duši, naopak ji otupují. Takoví lidé nemohou opravdově přispět k umění. Navíc je nepravděpodobné, že najdou skutečné potěšení v estetice a umění nebo je budou umět ocenit. V zemi, kde se veřejnost netěší a neoceňuje umění toto nevyhnutelně ztrácí pravou uměleckou motivaci. Peníze a sebepropagace se tak stávají základními povzbuzujícími faktory. Selžou v produkování skutečného umění.
Závěrem, pokud lidé upřímně lnou k hodnotám náboženství popsaných v Koránu, přítomný život se mění ve druh Ráje. Sociální harmonie po níž lidé toužili a snažili se o ni v průběhu věků a kterou považovali za utopii, neuskutečnitelný sen, se stává vkrátku realitou.
 |
