Proč Je Náboženství Zjevováno?

Od chvíle stvoření je každý člověk obdařen schopností pojmout existenci Boha skrze užití svého vědomí a moudrosti.

Je zjevným faktem, že vše ve vesmíru až po nejmenší detail, je stvořením Boha. Vše, co nás obklopuje je pevným důkazem existence Boha. Bůh stvořil ptáky létající v oblacích; ryby v hlubinách oceánu; velbloudy v poušti i tučňáky na jižním pólu; bakterie ve vašem těle, neviditelné pouhým okem, ovoce, rostliny, oblaka, planety a velkolepé galaxie v nejdokonalejším stavu, a vybavené delikátními systémy a nadřazenými vlastnostmi.

Podobně i všechny systémy podporující život na Zemi jsou založeny na velmi delikátní vyváženosti. Velmi nepatrné variace nebo odchýlení na úrovni milimetrů v této rovnováze by učinily život na Zemi nemožným. Letmé prozkoumání této vyváženosti odhalí neobyčejné výpočty a návrh v nich obsažený. Například pokud by se Země otáčela kolem Slunce o něco pomaleji, vyústilo by to v ohromné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Vyšší rychlost by naopak způsobovala hurikány a záplavy vážně ohrožující existenci na Zemi.

Podobně existuje mnoho dalších choulostivých vyvážeností, které dělají se Země planetu vhodnou pro život, a je nepravděpodobné, že by vznikly náhodou. Podle toho není možné, aby moudrý člověk připisoval takovou znamenitou rovnováhu a výpočty slepé náhodě. Auto nebo fotoaparát připomínají člověku existenci vědomého návrháře. Obdobně lze předpokládat, že vesmír s velkolepou vzájemně propojenou sítí systémů není samovládnoucí entitou, která vznikla sama od sebe. Bůh nás často upozorňuje na důkaz stvoření:

On je ten, jenž z nebe vodu seslal, z níž pro vás jsou nápoje a z níž žijí rostliny, na nichž stáda svá pasete. A z ní vyrůstá vám obilí, olivovníky, palmy datlové a vinná réva i všechny druhy ovoce. A v tom je věru znamení pro lid přemýšlivý. A podmanil vám noc i den, slunce i měsíc a také hvězdy podléhají rozkazu Jeho. A v tom jsou věru znamení pro lid rozumný. I v tom, co rozsel pro vás na zemi v druzích rozmanitých, je také znamení pro lid myslící. (Súra an-Nahl: 10-13)

Což je ten, jenž tvoří, roven tomu, kdo netvoři? Což se nevzpamatujete? (Súra an-Nahl: 17)

Je to Buh, Pán všech svetu, Kdo vytvoril celý vesmír, prírodu a cloveka. Buh je Ten, kdo nejlépe ví, co potrebují všechny živé organimsy vcetne cloveka. Proto je životním stylem nejlépe se hodícím pro cloveka náboženství, které Buh seslal. Pouze pochopením náboženství islámu mohou lidé vést štastný a klidný život.

Přemítání o otázkách zmíněných ve výše uvedených verších je jistě dostatečné, aby přimělo jedince, třebaže zbaveného náboženského vědění, pojmout existenci Boha a ocenit Jeho sílu a moc. Prostá úvaha o vlastním těle složeném z propojených složitých soustav přiměje jedince k poznání nadřazeného stvoření Boha.

Následkem toho i ten, kdo neví o písmu zjeveném Bohem, může dosáhnout Boha pozorováním a uvažováním o svém okolí. Pro chápavé lidi je svět přeplněn důkazy:

Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: „Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic – sláva Tobě! Ušetři nás trestu ohně pekelného!" (Súra Al 'Imrán: 190-191)

V tomto bodě se potřeba náboženství stává zřejmější. Je tomu tak jednoduše proto, že ten kdo zpozoruje existenci svého Stvořitele si bude dozajista přát přiblížit se Mu, poznat Jej lépe a najít lepší způsoby, jak získat Jeho lásku a milost; a jediným způsobem, jak to lze učinit je dobře rozumět hodnotám Koránu, nezměněného slova Božího a božské knihy islámu, náboženství pravdy.

Korán Poskytuje Znalost Nejpodstatnějších Témat, Která Jedinec Potřebuje Znát

V každé době Bůh sesílal lidem posly a knihy, aby se tak představil člověku, a poučil jej o postojích, chování, morálních hodnotách a životním stylu, jaký pro nás navrhl. Zpravili člověka o pravých významech konceptů dobra a zla, správného a špatného, dali nám vědět o životě po smrti, odměnách těch, kdož poslouchají Boha a trestu dopadajícím na vzpurné.

Tímto způsobem Bůh vyložil každé téma, které člověk potřebuje ve svém životě znát prostředkem zjevených náboženství. Všechny informace příslušející k plnění a odměnění života jak v tomto světě tak na věčnosti jsou člověku poskytnuty. Tento základní smysl pravých náboženství předaných člověku skrze posly a knihy je v Koránu podán v mnoha verších:

… A seslali jsme ti Písmo, jež objasněním je všeho, vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou pro ty, kdož do vůle Boží se odevzdali.. (Súra an-Nahl: 89)

A seslali jsme jej s pravdou a s pravdou také sestoupil. A vyslali jsme tě pouze, abys hlasatelem byl zvěsti radostné a varovatelem. (Súra al-Isra': 105)

A potom jsme dali Mojžíšovi Písmo jako dovršení dobrodiní pro toho, jenž koná dobré, a jako srozumitelné vysvětlení věcí všech i jako vedení a milosrdenství doufajíce, že snad lidé uvěří v setkání s Pánem svým. (Súra al-An'am: 154)

Korán Vysvětluje Pravý Smysl Života

V průběhu světové historie se zrodily miliardy lidí, žily a zemřely. Pouze menšina z nich se snažila uchopit pravý smysl života. Zbytek prostě proplouval denním proudem událostí a strávil celý život v marném honění. V zásadě se uspokojování vlastních potřeb stalo hlavním smyslem jejich života. Neuvědomělý a nezodpovědný postoj se stal základem převládajícího způsobu chování téměř ve všech společnostech všech dob. Každá generace, s několika výjimkami, opakovala chyby svých předchůdců a prostě přijímala cíle a hodnoty svých předků. Tento bludný kruh se opakuje dodnes.

Většina lidí je zotročena "neměnnými" filosofiemi a principy, jež jsou většinou založeny na následující linii zdůvodnění: Člověk se narodí, dospěje, zestárne a zemře. Každý se rodí jen jednou a smrt ukončí vše. Proto lidé musí "co nejvíce užít života" a snažit se uspokojit své rozmary a touhy během svých životů.

Tak lidé utrácejí své životy, o nichž věří, že jsou jejich jedinou šancí, kloněním se k životnímu stylu a chování, jež zdědili po předchozích generacích. V duchu dnes zcela zbaveného vědomí smrti, činí z usilování o potěšení a plánování budoucnosti konečné cíle svých životů. Bez ohledu na kulturní nebo sociální rozdíly, tato skutečnost je platná pro všechny lidi. Prestižní vzdělání, obdivuhodná pozice v zaměstnání, vysoký životní standard, šťastná rodina a nespočetné podobné mety se stávají neměnnými životními cíly.

Tyto cíle mohou být dále rozšířeny a zaplnily by mnoho stránek, kdyby byly vypočítávány. Jenže faktem je, že lidé se dělají slepými před jedním a jediným důvodem své existence. Mezitím marně utrácejí celý život, který je jedinou příležitostí, nabízenou jim k dosažení konečného cíle. Tento konečný smysl je být služebníkem Boha. Toto je vysvětleno v Koránu takto:

A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali. (Súra az-Zarijat: 56)

Způsob, jak být dobrým služebníkem Boha je také sdělen v Koránu. Být služebníkem Boha znamená přijímat jednotu a existenci Boha; znát Jeho atributy a uznávat Jeho majestát; nesloužit jinému božstvu vedle Něho a věnovat svůj život dosažení Jeho schválení. V Koránu jsou podrobně popsány morální hodnoty a životní styl, který je upřednostňován Bohem a lidé jsou přivoláváni k takovému způsobu života.

Osobě žijící uvnitř hranic položených těmito hodnotami jsou poskytnuty dobré zprávy o dokonalém životě jak v tomto světě, tak i na věčnosti. Jinak člověka očekává hořký konec.

Životní styl, k němuž jedinec lne v tomto světě, tvaruje jeho věčný život. Po smrti neexistuje žádná příležitost k napravení svých trestuhodných skutků. Proto chování, jako by člověk vděčil za svou existenci v tomto světě náhodě a nebyl omezován žádnými limity a jako kdyby přišel na tento svět, aby se honil za marnými tužbami, nakonec povede k jeho vlastnímu zničení. Ti, kdož se vůči Stvořiteli chovají nezodpovědně, ignorujíce skutečný smysl své existence, a zůstávají nevědomí o následcích v budoucím životě budou na věčnosti vyplísněni takto:

Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?“ (Súra al-Mu'minun: 115)

Ve skutečnosti tito lidé nejsou tak nevědomí o smyslu svého života: Bůh to vyhlásil skrze Své posly a knihy a poskytl vedení k pravé cestě. Navíc je člověku poskytnut celý život, aby vzal výstrahu na vědomí. Lítost projevená těmi, kteří dělali hluché před těmito příležitostmi, odchýlili se od pravého smyslu života a honili se za svými vlastními tužbami, je nezachrání před mukami:

A budou tam křičet: „Pane náš, vyveď nás odtud a my budeme dobré skutky konat, nikoliv to, co dříve jsme dělali!“ „Což nedarovali jsme vám věk dlouhý, aby ten, kdo uvažuje, si to mohl uvážit? A nepřišel k vám varovatel?Okuste tedy trestu! A nespravedliví nebudou mít pomocníka žádného!" (Súra Fatir: 35-36)

Korán Vysvětluje, Jak Být Služebníkem Boha

Jelikož byl člověk stvořen, aby sloužil Bohu, lidské bytosti jsou povinovány se učit, jak Jej uctívat. Toto je také sdělováno v Koránu:

A každé obci jsme stanovili obřady, jimiž se řídí. Nechť se tedy s tebou nehádají ohledně věci této. Vyzývej k Pánu svému, neboť tys věru na cestě přímé! (Súra al-Hadž: 67)

Korán poskytuje detailní výčet typů uctívání, které Bůh vyžaduje od Svých služebníků. Člověk nalezne v Koránu všechny odpovědi na otázky, jaké často vyvstávají o modlení, pravidelném uctívání, povinných almužnách a tak dále. Mimoto, atributy věřícího, které jsou chváleny Bohem, druh chování, jakého by se věřící měl vyvarovat, morální hodnoty, jaké by měl věřící projevovat, to vše je v Koránu podrobně vysvětleno. Skromnost, ochota k obětem, čestnost, spravedlnost, milost, tolerance, rozhodnost a podobné morální charakteristiky jsou ukázány coby zásadní znaky dobrého služebníka Boha. Hříšné skutky, nesprávné postoje a nevhodné způsoby oslovování lidí jsou označeny Koránem a věřící jsou před nimi varováni.

Bůh vytvořil celý vesmír a člověka z ničeho. Mezi všemi živými tvory byly člověku dány zvláštní laskavosti, z nichž "duch" je nejdůležitějším a nejosobitějším znakem. To je to, co dělá z člověka vědomou bytost. Hojnost laskavostí věnovaných člověku je tak veliká, že – tak jako nám Bůh sděluje – kdyby se je člověk pokusil vypočítat, nedokázal by je nikdy sečíst (Súra an-Nahl: 18). Tedy, člověk musí přemítat o všech těchto laskavostech jemu daných a o tom, co se od něj žádá na oplátku.

ve vode, již Buh z nebe sesílá a kterou znovu oživuje zem po smrti její – a na ní všechna zvírata se rozptylují – a v pohybu vetru a v oblacích podrobených mezi nebem a zemí – v tom všem jsou veru znamení pro lid rozumný. (Súra al-Baqara: 164)

Člověk je vybaven schopností chápat, že všechny laskavosti, kterých požívá, mu byly dány Bohem. Následkem toho snadno pochopí, že by za to měl pociťovat vděčnost. Jenže nemusí znát způsob, jak tuto vděčnost projevit. V tomto bodě jej znovu vede Korán.

V Koránu Bůh v prvé řadě požaduje, aby Jeho služebníci cítili nezbytnost získat Jeho schválení v průběhu celých svých životů. Proto v každé životní chvíli musí jedinec upřednostňovat svolení Boha před splněním vlastní vůle nebo potřeb. Jinak se stane otrokem vlastních tužeb:

Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou, jsi dozorcem?… (Súra al-Furqán: 43)

Podle toho věřící během celého života zkoumá všechny možné alternativy příhody, myšlenky nebo postoje a vybírá si takové, co nejvíce potěší Boha.

Následně věřící, který strávil celý život dosahováním souhlasu svého Stvořitele může doufat v odměnu věčné blaženosti. Proto být služebníkem Boha je pro jeho vlastní dobro. Bůh určitě nepotřebuje modlitby, uctívání ani dobré skutky. Jak to vyjadřuje Korán: "Bůh je soběstačný vůči lidstvu veškerému. " (Súra al-Ankabút: 6)

Korán Radí Člověku Jak Rozeznávat Dobro A Zlo

V prostředí, kde jsou koranické principy přehlíženy jsou zaměstnána různá nespolehlivá kritéria, jak rozpoznat dobro a zlo. Spoléhání na taková rozmanitá kritéria ústí ve špatné chování a škodlivé následky. Například osoba, která se pokusila o zločin pouze jednou je považována za nevinnější ve srovnání s ostatními, kteří se dopustili několika zločinů. Lupič se má za neškodného ve srovnání s vrahem, zatímco vrah si myslí, že není tak špatný, jelikož spáchal vraždu pouze jedinkrát v životě. Podle něho jsou zlí ti, kdo si vražděním vydělávají na živobytí. Profesionální zabiják oproti tomu dělá rozdíl mezi sebou a šílencem a považuje se za poměrně nevinného. Totéž platí pro ty, kdo, ač nejsou zločinci, chovají se neeticky. Ten, kdo pomlouvá považuje tento přečin za menší, jelikož tak činí bez zlého úmyslu. Ten, kdo ke druhým chová zášť si v hloubi srdce myslí, že je dobrý, protože je zlomyslný pouze tehdy, kdy má pravdu. Seznam takových argumentů je nekonečný. Zkrátka všichni tito lidé si myslí, že jsou nevinní a nikdy nepřijmou svou hříšnost a přestupky. Avšak všechny jejich výmluvy jsou neplatné a všichni jsou na vážném omylu. To kvůli tomu, že to, co dělá jedince nevinným, je jeho úplná oddanost knize Boha. A naopak, kdykoli jedná proti morálce Koránu je provinilý, ať tvrdí, co chce.

Jak víme, lidská duše má dvě strany: svědomí a nižší duši (ego). Svědomí člověka vždycky inspiruje, aby udělal dobrou a správnou věc, kdežto nižší duše (nafs) svádí člověka ke špatnému chování, které Bůh neschvaluje. Úplné využití svědomí je na druhou stranu možné pouze se silnou vírou a strachem z Boha.

Náboženství umožňuje člověku získat vědomí rozlišování mezi dobrem a zlem. Pouze mít víru v to, co Bůh zjevil a být s tím zcela v souladu, může vybavit člověka pravou schopností mechanismu myšlení a rozhodování. Kupříkladu věřícímu, který se obává Boha, jak určeno Koránem, je věnováno kritérium, podle něhož rozeznává mezi správným a špatným:

Vy, kteří věříte! Budete-li bohabojní, On dá vám spásné rozlišení a promine vám vaše špatné činy a odpustí vám; vždyť Bůh je pln laskavosti nesmírné. (Súra al-Anfal: 29)

Jedinečný zdroj rozlišující mezi správným a chybným, pravdou a lží, je Korán:

Požehnán budiž ten, jenž seslal furqán (spásné rozlišení mezi dobrem a zlem) služebníku Svému, aby lidstvu varovatelem byl. (Súra al-Furqán: 1)

Korán poskytuje detailní popis správného a špatného a jak využívat naše svědomí a vědomí. Například v konkrétním verši je podán souhrnný popis konceptu spravedlivosti:

Spravedlivost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž spravedlivý je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého – bez ohledu na lásku k němu – příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě Boží jdoucímu, žebrákům a na otroků vykoupení, a ten, kdo motlitbu dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdo úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví – to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní. (Súra al-Baqara: 177)

Každé přesvědčení, které jedinec dědí po rodině nebo předcích, nebo nasává ze svého sociálního prostředí, je neodmyslitelně nespolehlivé, není-li v souladu s koranickými principy. Jedním příkladem je určitá fráze ubvykle používaná ve společnosti k popisu dobrého člověka. "Ani mouše by neublížil" říká se. Avšak pokud se člověk vyvaruje ublížení mouše, ale nebude splňovat příkazy Koránu, stěží je vhodné ho označit za dobrého člověka. To, na čem opravdu záleží, je vyvarovat se hříšných skutků stanovených jako takové v Koránu a dělat to, co je v něm chváleno jako dobré. Pro někoho cítit s chudými a pomáhat jim a dětem stačí k označení člověka za "bohabojného". Jenže Korán nám sděluje, že tyto aktivity neopravňují osobu k tomu, aby byla zvána pravým věřícím. Pravý věřící je osoba, jež pečlivě splňuje nařízení Koránu a věnuje celý život dosahování Božího svolení.

Korán Zpravuje Člověka O Pravé Povaze Tohoto Světa

V Koránu, posledním přežívajícím autenticky zjeveném návodu k pravé cestě pro lidstvo, nás Bůh informuje, že smyslem života je uctívat Jeho jediného. Mezitím Korán také upozorňuje na skutečnost, že tento svět je místem, kde jsou věřící zkoušeni a testováni svým Stvořitelem. Podle toho, coby požadavku této zkoušky, Bůh varuje člověka před faktory speciálně vytvořenými, aby sváděly člověka od pravé cesty, vysvětlujíce povahu jako naprosto "klamnou." (Súra Al 'Imrán: 185) V Koránu existuje mnoho veršů popisujících pravou povahu života v tomto světě. Následující jsou příklady:

Majetky vaše a děti vaše jsou pro vás jen pokušením, zatímco Bůh má u sebe věru odměnu nesmírnou. (Súra at-Taghabun: 15)

Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější. (Súra Al 'Imrán: 14)

Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a trvalejší bude. Což nebudete rozumní? (Súra al-Qasas: 60)

V Koránu nás Buh informuje, e tento svet je pouze prozatímním místem pro cloveka, aekadé poehnání mu venované je prostredkem jeho zkouení.

Společenské postavení, prosperita, děti, dobrá životní úroveň stejně jako chudoba a ubohé životní podmínky, to všechno jsou prostředky, kterými je člověk v tomto světě zkoušen. Jeden z veršů praví:

On je ten, jenž učinil vás nástupci dřívějších na zemi a jenž povýšil jedny z vás nad druhé v hodnostech, aby vás zkoušel tím, čím vás obdařil; Pán tvůj je věru rychlý v trestání, ale také odpouštějící, slitovný! (Súra al-An'am: 165)

To, že stvoření života a smrti je pouze ke zkoušení člověka je vyprávěno v tomto verši:

…stvořil smrt i život, aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší - a On mocný je i odpouštějící. (Súra al-Mulk: 2)

Všechno dobré tak jako nepříjemné podmínky obklopující člověka je navrženo, aby ho v tomto světě vyzkoušelo (Súra al-Anbiya': 35).

Všechny laskavosti člověku dané nebo mu odebrané jsou součástí této zkoušky:

Když naopak jej zkouší tím, že příděl obživy mu odměřuje, pak on hovoří: „Pán můj mě ponižuje.“ (Súra al-Fadžr: 15-16)

V tomto verši je výslovně popsán úhel pohledu nevědomého člověka, který nedokáže pochopit povahu tohoto testu.

Věřící jsou varováni před takovým nevědomým postojem a opakovaně je jim připomínán skutečný smysl života:

A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání - to nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší. (Súra Ta-Ha: 131)

Ti, kdo si nejsou vedomi, e Buh komunikuje s clovekem skrze Korán, se odchýlili poté, co obdr eli mno ství prízne a stali se skleslými a sklícenými, kdy jich byli zbaveni.

Nicméně takoví lidé jsou daleci pochopit tato fakt, jsou pokoušeni klamnými svody těchto přízní. Připojení k tomuto životu a touha po postavení způsobuje, že se zarazí u dosahování svých světských cílů. Mezitím pociťují hlubokou frustraci a beznaděje, kdykoli je potkají problémy a obtíže. V Koránu je odkaz i na takový stav mysli:

Když dáváme člověku okusit milosrdenství od Nás přicházejícího a potom mu je odebereme, tu věru zoufalý je a nevděčný. A když mu dáme okusit přízně poté, co dotklo se jej neštěstí, volá: „Zlé ode mne odešlo!“ a pln radosti je a vychloubání. (Súra Húd: 9-10)

Věřící, kteří interpretují všechny události v termínech vedení Koránu se obrací k Bohu za všech okolností, majíce na paměti Boha a věčný život a vynakládají vytrvalé úsilí dosáhnout skutečného příbytku člověka. V souladu s připomínkou Proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním), "Přebývejte ve světě, jako byste byli cizinci, či někdo, kdo tudy cestuje,"(Al-Bukhari) vědí, že v tomto světě zůstanou pouze chvíli a že jejich skutečný příbytek je na věčnosti. Proto se praví věřící nikdy neodchýlí, když se jim dostane hojnost přízně, ani se nestanou skleslými a sklíčenými, jsou-li jich zbaveni. Jsou si vědomi, že jsou zkoušeni ve svých reakcích na laskavosti stejně jako na nouzi, vždycky se snaží projevovat postoje Bohem nejvíce favorizované. Reagují na události majíce na paměti tento verš:

Každá duše smrti okusí; a zkoušíme vás zlým i dobrým co pokušením, a k Nám budete navráceni. (Súra al-Anbijá': 35)

V tomto bodě jedinec počne chápat, že Korán je výslovnou manifestací nesmírného Božího milosrdenství, neboť věřící se učí nejpřesnější fakta prostředky Koránu.

Bůh Nás Informuje, Že Na Věčnosti Je Pravý Příbytek Člověka

O otázkách přesahujících smysly je člověk neschopen se cokoli naučit. "Budoucnost" patří mezi takové otázky. Nikdo si nemůže být jist, co se stane v několika málo příštích sekundách. Kvůli této omezené kapacitě vnímání byli lidé v každé době zvědaví na věci spojené s budoucností, zejména na povahu posmrtného života.

Dozajista jsou nejpřesnější odpovědi na tyto otázky poskytnuty Bohem, Stvořitelem vesmíru, všech lidských bytostí, smrti, Soudného dne, Pekla a Ráje, budoucnosti, minulosti a věčnosti. Bůh vytvořil vesmír a všechny živé bytosti z ničeho a dál je tvoří moment po momentu. Bůh vytvořil také čas, jeden z rozměrů vesmíru, kterým jsou spoutány všechny živé bytosti. Bůh však není časem omezen; On jistě přesahuje všechny koncepty času a prostoru. Bůh vytvořil všechno v dimenzi nadčasovosti. Bůh zná a tvoří vše, co považujeme za minulost a přítomnost v jediném momentu. (Pro podrobnosti se prosím obraťte na knihy Nadčasovost a realita osudu a Věčnost již začala od téhož autora).

Každá živá vec zemre v predem urceném case a bude stát osamocena pred Bohem, aby vydala pocet ze svých skutku na tomto svete. Buh zjevuje tuto skutecnost v Koránu.

Zahrnujíce i budoucnost, vše, co je nepostřehnutelné pro naše smysly, je nazýváno "Nepoznatelným". I věčnost je součástí nepoznatelného pro lidi, dokud žijí. Korán zpravuje člověka o existenci věčnosti a detailně ji popisuje. V každé době filosofové předložili četné předpoklady ohledně posmrtného života spolu s rozličnými kulturami oplývajícími nadpřirozenými vírami o příštím životě. Avšak nejpřesnější informace ohledně života po životě poskytuje náboženství pravdy.

Pouze náboženství pravdy zpravuje člověka o prozatímní povaze tohoto světa a věčného života, věčnosti očekávající člověka. Přijde den, kdy bude každý odměněn nebo potrestán Bohem podle svých dobrých anebo zlých skutků, to také je zjeveno v Koránu. Korán je jedinečný zdroj, z něhož sbíráme informace o chvíli smrti, Soudném dnu, Ráji a Pekle. Korán, poslední Boží zjevení, nám v mnoha verších připomíná, že skutečným příbytkem člověka je věčnost. Jeden verš zní:

Život pozemský není leč hra a zábava, však příbytek v životě budoucím je lepší pro ty, kdož jsou bohabojní. Což nikdy to nepochopíte? (Súra al-An'am: 32)

Pri Pánu nebes i zeme, toto je skutecnost stejná jako to, e hovoríte! (Súra az-Zárijat: 23)