Koncem týdne vyrazil Ahmad s otcem rybařit na jezero. Zatímco otec chystal pruty, Ahmad ho poprosil o dovolení chvíli se potulovat kolem. Otec mu to dovolil za podmínky, že nepůjde nijak daleko.
Ahmad se prodíral houštinami na kraji vody. Z ničeho nic z prostoru mezi dvěma keři vyskočila žába a přistála na kameni před ním.
"Skoro jsi na mne šlápl!" stěžovala si žába.
"Omlouvám se," řekl Ahmad. "Máš stejnou barvu jako listy, takže jsem si tě nevšiml, žabičko. Já jsem Ahmad a procházím se."
Žába se usmála: "Těší mě, že tě poznávám, Ahmade. Není nic neobvyklého na tom, že jsi si mne nevšiml. Žiju mezi těmito keři a moje barva se hodí k listům. Tímto způsobem mne moji nepřátelé nemohou spatřit o nic snadněji než ty. Snadno se jim schovám."
Ahmad chvilku uvažoval: "Ano, ale co kdyby tě uviděli. Co uděláš?"
"Podíváš-li se pečlivě," pravila žabka, zvedajíc nohu, "všimneš si, že mám mezi prsty plovací blány. Při skoku roztáhnu prsty a takto mohu plachtit vzduchem. Někdy letím až 40 stop (12 metrů) vzduchem v jediném skoku."
"A co když chceš přistát?" zajímal se Ahmad.
"Používám nohy, když letím. Používám blány na svých nohách jako padák, abych se zpomalila, když přistávám," vysvětlovala žába.
"To je strašně zajímavé," dumal Ahmad. "Nikdy mne nenapadlo, že žáby mohou létat."
Žába řekla s úsměvem: "Některé druhy žab dovedou doletět tak daleko jako mohou doplavat. To je požehnání, které nám dal náš Pán. Alláh stvořil naše barvy, aby nás maskovaly v prostředí, v němž žijeme. To nám dovoluje přežít. Kdyby nás Alláh takto nestvořil, brzy bychom byly zabity jinými zvířaty."
 |
Nohy Žab Opatřené BlánouJedním z pozoruhodných stvoření, které Alláh stvořil, je druh žab žijící v nedotčených lesech. Nejzajímavějším rysem této drobné stromové žáby, mající tenké končetiny a blány mezi prsty, je, že dovede používat svoje nohy k letu plachtěním. Když letí ze stromu používá nohy jako padák, když chce zjemnit přistání. Roztažením blán mezi prsty zdvojnásobí povrch svého těla. Létající žáby dovedou plachtit vzduchem až 40 stop (12 metrů) než přistanou na stromě. Pohybováním nohami a měněním tvaru nohou opatřených blánou mohou dokonce ovládat směr letu. |
Ahmad tomu rozuměl: "Ty blány mezi tvými prsty jsou pro tebe nezbytné, abys dovedla skákat na velké vzdálenosti. Já blány nemám, protože je nepotřebuji. Potřeby každého živého tvora jsou odlišné, že je to tak?"
"Ano, máš pravdu, velmi dobře jsi to vyjádřil."
Ahmad odpověděl: "Alláh nás stvořil nejvhodnějším způsobem, aby nám usnadnil život. Měli bychom Mu za to být velice vděční."
"Znovu správně, Ahmade," souhlasil kamarád. "Náš Pán stvořil všechny živé organismy podle prostředí, v němž žijí. Dal nám všecko, co potřebujeme, když jsme se narodili."
"Ano," pravil Ahmad. "Nyní žabičko musím jít, jinak bude mít otec starost, co se se mnou stalo. Bylo super si s tebou promluvit. Jestli sem ještě někdy přijdu, znovu tě navštívím."
"Budu se těšit. Ráda jsem tě potkala. Sbohem, Ahmade..." kvákla žabka a skočila zpět mezi keře a zmizela z dohledu.
