Hamíd byl chytrý a veselý chlapec. Velice se zajímal o ptáky, a chtěl o nich všechno vědět. Někdy se staral o ptáky u sebe doma, ale později je nechal jít. Těšil ho jejich volný život. Jednoho rána na jaře Hamíd spatřil hejno dlouhonohých ptáků, jak letí pohromadě, a ihned vyšel ven na terasu, aby je lépe pozoroval. Když vyšel ven, uviděl, že dva z těchto ptáků přistáli na komíně a byl velice šťastný, jakmile je spatřil. Zamával a zavolal na ně:
"Ahoj, já jsem Hamíd. Kdo jste vy?"
"Ahoj, Hamíde. Doufám, že svým přistáním tady nepůsobíme žádné potíže. Rádi bychom si s tebou popovídali a poznali tě," řekl jeden z páru.
"Rozhodně," pravil Hamíd: "Já miluji všechny ptáky, velice, velice moc. Můžete mi, prosím, povědět něco o sobě?"
"Jistěže," odvětil první pták. "My jsme čápi. Jsme stěhovaví ptáci s velkými sněhobílými křídly mezi 3.5-5 stopami (jeden až jeden a půl metru) dlouhými s černými konci. Je to červená barva našich zobáků a naše dlouhé nohy, co nám poskytuje atraktivní vzhled."
Hamíd souhlasil. "Opravdu vypadáte rozkošně!"
"Čeho si na nás lidé nejčastěji všimnou, to je náš způsob letu," pokračoval čáp. "Letíme se zobákem nataženým kupředu a s nohami nataženými dozadu. Toto nám umožňuje letět mnohem rychleji využitím vzduchu."
Hamíd byl zvědavý, "A kam cestujete teď?"
"Rok co rok se stěhujeme ve velkých hejnech, Hamíde, poněvadž neumíme žít na studených místech. Tímto způsobem také přinášíme lidem dobré zprávy, že teplé letní dny nejsou daleko. Během léta žijeme v rozsáhlé oblasti, která sahá od Evropy po Severní Afriku a od Turecka po Japonsko. Když se ochladí, stěhujeme se na Jižní polokouli do tropické Afriky a do Indie."
Hamíd byl zmaten, "Ale jak víte, kdy se začne počasí ochlazovat?"
Čáp se usmál: "To je věru velice dobrá otázka. Ovšemže, odpovědí je, že nás to naučil Alláh. Všichni ve stejný čas pocítíme potřebu přesídlit do teplejších zemí. Alláh nás přiměje to pocítit. Je to Alláh, Kdo nám ukazuje cestu letu a když opět nastane podzim, zajistí, abychom se vrátili tisíce mil zpět a nalezli znovu své domovy. Je to Alláh se svou inspirací, Kdo nás všechno toto učí."
"To je opravdu velice zajímavé, že dovedete urazit tak velkou vzdálenost a vrátit se a najít svá stará hnízda a neudělat přitom chybu, jako kdybyste s sebou měli kompas," řekl Hamíd, na něhož to zapůsobilo.
Čáp pokračoval, "Jistěže jsou tento druh silné paměti a skvělé schopnosti nalézt směr výsledkem nadřazeného stvoření Alláha, Kterýžto nám je dal."
Hamíd měl pro svého nového kamaráda jinou otázku, "Žiješ poblíž lidských bytostí, viď?"
"Ano," odpověděl mu přítel. "Stavíme si hnízda na střechách domů. Také si hnízda budujeme na vrcholcích stromů a komínů..."
Druhý čáp se postavil a řekl, "Odpusť, Hamíde, ale už zase musíme vyrazit na cestu."
Hamíd sledoval své nové přátele, jak vzlétají a mizí na obzoru jsouce menší a menší.
Není zvířete pozemského ani ptáka na křídlech létajícího, aby netvořili společenství podobné vašim. a nezanedbali jsme v Písmu ničeho; a nakonec u Pána svého budete shromážděni. (Súra al-An'am, 38)
