Zaki ležel v zahradě a četl knihu. Oči mu zabloudili od knihy, kterou četl a jak se rozhlédl, všiml si pavučiny na větvi stromu. Vstal a vydal se k pavučině, kterou počal se zájmem zkoumat. Pavouk, nacházející se poblíž pavučiny, k němu promluvil.
"Ahoj kamaráde!" řekl tenkým hláskem.
"Ahoj," odpověděl Zaki, jako vždycky velice zdvořilý. "Tato pavučina, kterou sis udělal, mne velice zaujala. Jak si takovou vytvořil?"
Pavouk se zhluboka nadechl a dal se do vysvětlování: "Nejprve jsem pro ni vyhledal vhodné místo. Musí být v rohu, nebo mezi dvěma blízkými objekty. Dovol mi vysvětlit, jak dělám pavučinu mezi dvěma větvemi stromu. Nejprve vlákno pevně upevním na jeden konec větve. Pak pokračuji na druhý konec a za sebou táhnu vlákno. Když dosáhnu správné vzdálenosti, přestanu vlákno spřádat. Pak začnu vlákno přitahovat zpět k sobě dokud není napjaté a upevním ho, kde jsem. Pak začnu tkát pavučinu uvnitř oblouku, který jsem právě vytvořil."
Zaki chvilku uvažoval: "Nikdy bych nedovedl udělat takovou věc jako upevnit strunu pevně mezi dvěma zdmi. Není těžké udržet vlákno napjaté?"
Pavouk se na něho usmál, "Vysvětlím ti, jak ten problém řeším. Někdy tkám pavučinu mezi dvěma větvemi, které jsou od sebe daleko. Jelikož takové pavučiny jsou opravdu velké a proto jsou doopravdy dobré na chytání much. Jenže kvůli tomu, že pavučina je velká, postupně ztrácí svou napjatost. To také snižuje můj úspěch v chytání much. Přejdu do středu pavučiny a spustím vlákno až k zemi. Na zemi k vláknu připojím drobný kamínek. Pak se vrátím na síť a snažím se táhnout vlákno vzhůru od kamene. Zatímco je kámen ve vzduchu, znovu pevně ukotvím vlákno ve středu pavučiny. Následkem toho, jelikož kamínek pod středem táhne pavučinu dolů, se pavučina opět napíná. a to je celé!"
"Jaká skvělá metoda!" řekl Zaki doopravdy ohromen. "Jak jsi se naučil takovou techniku a jakto, že ji tak dobře ovládáš? Pavouci to musejí dělat po miliony let..."
"To máš pravdu, můj příteli," souhlasil pavouk. "Bylo by hloupé si myslet, že máme dostatek inteligence, abychom to sami dokázali. Je to Alláh, Kdo všechno zná a tvoří, Kdo mi dal schopnost používat takovou techniku."
"Nezapomeň, Zaki," pokračoval pavouk v připomínání, "že pro Alláha je všechno snadné. Alláh má moc vytvořit nekonečnou rozmanitost živých věcí a míst."
"Děkuji ti za to, co jsi mi pověděl," pravil Zaki, který byl velice slušný chlapec. "Nyní budu lépe chápat, jak mocný Alláh je a jaké nadřazené vědění má, kdykoli spatřím živé věci, které stvořil, a jejich bezvadné vlastnosti."
