Té neděle si vyšel Irfan s otcem na procházku do lesa. Zatímco se procházel, přemýšlel, jak krásné jsou stromy a celá příroda. Jeho otec potom narazil na přítele a jak si dva dospěláci povídali Irfan zaslechl zvuk:
Klep, klep, klep, klep, klep, klep...
Zvuk přicházel od stromu. Irfan přišel k ptákovi, který ho působil a zeptal se:
"Proč tak tlučeš zobákem do toho stromu?"
Pták přestal s tím, co dělal a obrátil se, aby se podíval na Irfana. "Já jsem datel, " odpověděl. "My děláme díry do stromů a v nich si budujeme svá hnízda. Někdy si v těchto stromových dírách skladujeme potravu. Toto je první díra, kterou v životě dělám. Takových však udělám stovky." Irfan se podíval na otvor zblízka. "Dobře, ale jak skladuješ jídlo na takovém malém místě?" divil se.
"Datlové většinou jedí žaludy a žaludy jsou celkem malé," vysvětlil datel. "Do každé díry, kterou vytvořím, dám jeden žalud. Tímto způsobem budu schopen si schovat dost jídla."
Irfan byl zmatený: "Ale namísto roztroušení spousty malých děr," řekl, "bys mohl udělat jednu velkou a uskladnit tam všecko své jídlo."
Datel se pousmál: "Kdybych to tak udělal, přišli by jiní ptáci, našli můj sklad a ukradli by mi moje žaludy. Jenže otvory, které dělám, mají různé velikosti. Když ukládám do děr žaludy, které jsem našel, skladuji je podle velikosti. Velikost žaludu přesně odpovídá díře, do níž ho dávám. Tímto způsobem žalud pevně zapadne do otvoru. Jelikož Alláh vytvořil můj zobák tak, že žaludy z díry snadno vytáhnu, vezmu je ze stromu bez problému. Avšak druzí ptáci to nedovedou a tak je moje potrava v bezpečí. Ovšemže já nemám takový mozek, abych toto všechno vymyslel. Jsem jenom datel. Alláh mne přiměje dělat tyto věci. Je to Alláh, Kdo mne naučil jak schovávat své jídlo a Kdo stvořil můj zobák tak, abych to dokázal. Doopravdy nejde jen o mě—všechna živá stvoření umí věci, které umí, protože to je to, co je Alláh naučil."
Irfan souhlasil: "Máš pravdu. Děkuji, že jsi mi to pověděl... Připomněl jsi mi velikou moc Alláha."
Irfan řekl sbohem svému malému příteli a vrátil se k otci. Byl velice šťastný, poněvadž kamkoli se podíval, mohl spatřit jiné Alláhovy zázraky.
