Jednoho dne vzal Farúqa strýc tam, kam se chtěl podívat už velice dlouho. a to do zoo, kde mohl vidět na vlastní očí zvířata, o nichž četl v knihách a časopisech a která viděl v televizi. Cesta byla dlouhá, ale zábavná. Strýc cestou vysvětloval Farúqovi znamení Alláha v přírodě a poskytoval mu příklady z Koránu. Nakonec dorazili do zoo. Farúqovi se oči rozšiřovaly údivem. Nikdy neviděl tolik rozmanitých zvířat pohromadě na jednom místě. Když dorazili do ptačího pavilonu, Farúq poodešel od strýce a přišel k výběhu pro kachny. "Jaký krásný pták," řekl o jednom z nich. "Děkuji ti," odpověděl hlas. Farúq se rozhlédl, ale nikoho jiného neviděl. Pak si uvědomil, že to promluvila kachna, na kterou se díval.
"Nazdar," řekla kachna. "Děkuji za milou poznámku. Vedle hezkého vzhledu mám i jiné zajímavé vlastnosti, víš jaké?"
Farúq vzrušeně odvětil, "Ne, ale rád bych, abys mi o nich pověděla, prosím."
Kachna se usadila na pohodlné větvi a spustila: "Věděl jsi, že umíme velice rychle létat? Za letu kachny urazí přes 30 mil (50 km) za hodinu. a navíc neustále měníme směr, abychom se vyvarovali střetu s nepřáteli. a když se potřebujeme potopit pod vodu, uděláme to tak rychle, že jsme i pro střelce těžký terč."
Farúq vykulil oči: "Na ptáka je to tedy opravdu rychlý let. Máš na mysli, že tvoji nepřátelé tě nutí létat tak rychle?"
"Ano Farúqu," odpověděla kachna: "Vysvětlím ti to, když dovolíš. Naši přátelé lední kachny jsou pravidelným terčem zajímavé lovecké metody používané racky. Racci je neustále napadají a nutí je potopit se pod vodu. Dělají to tak dlouho, dokud se kachna nemusí vynořit, bez dechu a bezmocná. Pak je mohou ulovit jejich potápěním a klováním do hlavy. Ale racci bitvu ne vždy vyhrají. Lední kachny mají zvláštní způsob své obrany. Když spatří na obloze racka, ihned se shromáždí do velké skupiny. To znamená, že racek nemůže pronásledovat žádného jedince z tolika množství potápějících se kachen, a později se unaví a vzdá to."
"Jak chytré ty kachny jsou!" podivoval se Farúq. "Jak to dovedou?"
"Odpověď je nasnadě, Farúqu," zaklapala kachna zobákem. "Je to Alláh, Kdo stvořil kachny a všechno živé a je to On, Kdo je učí, jak se mají chránit."
"Mockrát ti děkuji, drahá kachničko," pravil Farúq. "Dnes jsi mi poskytla velice užitečné informace a přípomenula mi znamení našeho Pána. Uvidíme se," řekl a vrátil se ke strýčkovi.
