1. Když k tobě přicházejí pokrytci, říkají: "Dosvědčujeme, že jsi vskutku posel Boží!" A Bůh dobře ví, žes vskutku Jeho posel, a Bůh dosvědčuje, že pokrytci jsou vskutku lháři.
2. A zaštíťují se přísahami svými a přitom svádějí jiné od cesty Boží. Jak hnusné je to, co dělají!
3. A to je proto, že zprvu uvěřili a potom se stali nevěřícími a srdce jejich byla zapečetěna, takže nic nechápou.
4. A když je vidíš, líbí se ti osoby jejích, a když hovoří, nasloucháš řeči jejich, jako by to byly trámy podepřené. A domnívají se, že křik každý je proti nim. Oni jsou nepřáteli, střež se jich! Nechť Bůh proti nim bojuje! Do čeho se to jen dostali?
5. A když se jim řekne: "Pojďte, posel Boží poprosí za vás o slitování," odvracejí hlavy své a vidíš je, jak odmítají, jsouce pyšní.
6. Je pro ně zcela jedno, zda za ně prosíš o odpuštění, či nikoliv, Bůh jim beztak neodpustí. Bůh přece nepovede cestou správnou lid hanebníků.
7. To jsou ti, kdož říkají: "Nepřispívejte nic na ty, kdož jsou s poslem Božím, ale ať utečou!" A Bohu patří pokladnice nebes i země, ale pokrytci to nechápou.
8. A říkají dále: "Věru, kdybychom se vrátili do Medíny, vskutku by z ní nejmocnější vyhnal nejubožejšího." Avšak moc náleží Bohu a poslu Jeho a věřícím, leč pokrytci to nevědí.
9. Vy, kteří věříte! Nechť vás majetky vaše a děti vaše neodlákají od vzpomínání Boha. A ti, kdož tak učiní, ti věru ztrátu utrpí.
10. Rozdávejte z toho, co jsme vám uštědřili, dříve než každého z vás zastihne smrt a než vykřikne: "Pane můj, kdybys mi mohl dát odklad do lhůty blízké, abych mohl dávat almužny a stát se jedním z bezúhonných!"
11. Ale Bůh nedá odklad duši žádné, když dostaví se lhůta její, a Bůh dobře je zpraven o všem, co děláte.
