36. Já sín - Kurán

• 1. Já sín.

• 2. Při Koránu moudrém,

• 3. tys vskutku z vyslanců jedním,

• 4. po stezce přímé jdoucím,

• 5. mocným a slitovným seslaném,

• 6. abys varoval lid, jehož otcové varováni nebyli, takže jsou lhostejní.

• 7. A uskutečnilo se již slovo Naše nad většinou z nich - však nevěří oni.

• 8. A vložili jsme na šíje jejich řetězy až k bradám sahající, takže hlavy zvednuty mají,

• 9. a před ně i za ně jsme přehradu umístili a přikryli jsme je, takže nevidí.

• 10. A je pro ně jedno, zda varuješ je či nikoliv - beztak neuvěří.

• 11. Varovat můžeš jenom ty, kdož připomenutí následují a Milosrdného se kvůli nepoznatelnému bojí; těm oznam zvěst radostnou o odpuštění a odměně hojné!

• 12. A jsme to My, kdo mrtvé oživujeme a to, co dříve učinili, i to, co po nich zbude, zapisujeme. A každou věc jsme spočítali v hlavní Knize zjevné.

• 13. A uveď jim podobenství o obyvatelích města, k nimž přišli vyslanci Boží:

• 14. Hle, vyslali jsme k nim dva posly, však za lháře je prohlásili, a tehdy jsme je třetím posílili a oni pravili: "Jsme k vám vysláni."

• 15. I řekli: "Vy jen smrtelníci jste nám podobní a Milosrdný nic neseslal. Vy nejste leč lháři pouzí."

• 16. Odpověděli: "Pán náš ví, že jsme k vám vysláni,

• 17. a uloženo nám je toliko zřetelné oznámení."

• 18. Řekli: "Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest bolestný."

• 19. Zvolali: "Vaše věštba nechť na vás padne! Kéž byste se vzpamatovali! Však nikoliv, vždyť vy lid jste prostopášný."

• 20. I přiběhl z druhého konce města muž nějaký a zvolal: "Lide můj, následujte vyslance Boží,

• 21. následujte ty, kdož od vás odměnu žádnou nežádají a správné cesty se přidržují!

• 22. Proč neměl bych uctívat toho, jenž stvořil mne a k němuž i vy budete navráceni?

• 23. Vezmu si snad kromě Něho nějaká božstva jiná? Jestliže Milosrdný mi bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic platná a oni mne nezachrání.

• 24. A byl bych tedy věru v zjevném bloudění.

• 25. Poslové, já uvěřil jsem v Pána vašeho! A slyšte mne, vy pohani!"

• 26. A bylo mu řečeno: "Vejdi do ráje!" I zvolal: "Kéž by lid můj věděl

• 27. o tom, že Pán můj mi odpustil a jedním z poctěných mě učinil."

• 28. A po jeho smrti jsme na jeho lid vojsko žádné z nebe neposlali ani žádnou jinou pohromu jsme neseslali

• 29. a stačilo vykřiknutí jediné, a hle, životy jejich zhasly!

• 30. Ó, jak jsou služebníci Moji k politování! Vždyť nepřišel k nim posel žádný, aby se mu neposmívali.

• 31. Což nevidí, kolika pokolením před nimi jsme zahynout dali a že k nim nebudou navráceni,

• 32. ale že všichni vespolek u Nás budou shromážděni?

• 33. A je pro ně znamením země mrtvá, již oživujeme a z níž dáváme vyrašit obilí, jež je jim potravou.

• 34. A umístili jsme na ní háje palmové i vinice a dali jsme pramenům prýštit na ní,

• 35. aby pojídali z plodů Pána svého i z toho, co jejich ruce vytvořili - což vděční nebudou?

• 36. Sláva tomu, jenž stvořil v párech všechny druhy, jež ze země vyrůstají, a stvořil i je samé i to, co ještě neznají.

• 37. A je pro ně znamením i noc; z ní den odlupujeme, a hle, v temnotě se nacházejí.

• 38. A slunce ubíhá k místu odpočinku svého, a takové je ustanovení vševědoucího, mocného.

• 39. A pro měsíc jsme příbytky stanovili, pokud se nevrátí podoben staré větvi palmové.

• 40. A nepřísluší slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila den a všechno pluje ve sféře nebeské.

• 41. A je pro ně znamením, že nesli jsme potomstvo jejich v arše plně naložené

• 42. a že stvořili jsme pro ně lodě, na nichž plují, jí podobné.

• 43. A kdybychom chtěli, utopili bychom je a nedostalo by se jim pomoci žádné a zachráněni by nebyli,

• 44. leda z milosrdenství Našeho a pro dočasné světa tohoto užívání.

• 45. A když je jim řečeno: "Bojte se toho, co je před vámi, a toho, co je za vámi - snad se vám dostane slitování," (jsou lhostejní).

• 46. A nepřijde k nim jediné znamení ze znamení Pána jejich, aby se od něho neodvrátili.

• 47. A když je jim řečeno: "Přispívejte z toho, co Bůh vám uštědřil," odpovídají nevěřící těm, kdož uvěřili: "Máme snad krmit toho, koho by živil Bůh, kdyby chtěl? A vy jste přece jen ve zjevném bloudění."

• 48. Tak ptají se: "A kdy vlastně se ta hrozba splní, jste-li pravdomluvní?"

• 49. A nečeká je nic než vykřiknutí jediné, které je uchvátí, zatímco se budou přít,

• 50. a nebudou schopni ani závěť učinit, ani k rodině své se navrátit.

• 51. A pak bude zatroubeno na pozoun, a hle, ze svých hrobů budou k Pánu svému mířit.

• 52. A řeknou: "Běda nám! Kdo nás to probudil z místa odpočinku našeho? A toto je to, čím hrozil nám Milosrdný, a pravdu poslové Jeho hovořili!"

• 53. A bude to věru jen vykřiknutí jediné, a hle, všichni budou před Nás předvedeni!

• 54. V ten den nebude ukřivděno v ničem duši žádné a odměněni budete jen za to, co skutečně jste činili.

• 55. V ten den budou obyvatelé ráje radovánkami zaměstnáni

• 56. a oni i manželky jejich ve stínu na poduškách spočinou

• 57. a tam ovoce a vše, oč požádají, míti budou.

• 58. "Mír s vámi" - tak slovy Pána slitovného pozdraveni budou.

• 59. "A vy hříšníci, vy dnes držte se stranou!"

• 60. Což jsem vám v úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte satana, jenž vám je nepřítelem zjevným,

• 61. nýbrž uctívejte jenom Mne? Toto je stezka přímá!

• 62. A dal satan již zbloudit množství početnému z vás. Což rozum žádný jste neměli?

• 63. Toto je peklo, jež bylo vám přislíbeno

• 64. hořte v něm dnes za to, že jste neuvěřili!

• 65. Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.

• 66. A kdybychom chtěli, vymazali bychom oči jejich a o závod hnali by se ke stezce; ale jak mohli by ji spatřit?

• 67. Kdybychom chtěli, na místě bychom je proměnili, takže by nebyli schopni ani kupředu jít, ani zpět se navrátit.

• 68. Komu dlouhý věk dáme, toho ohneme v jeho postavě, - což nepochopí to oni?

• 69. A nenaučili jsme jej básnění a nehodí se to proň, vždyť toto je pouze připomenutí a Korán zjevný,

• 70. aby varován byl jím ten, kdo živý je, a aby se uskutečnilo slovo nad nevěřícími.

• 71. Což neviděli, že jsme pro ně stvořili - mezi tím, co ruce Naše udělali - též dobytek, nad nímž vládci jsou?

• 72. A podmanili jsme jej pro ně a na jedněch jezdí a jiné jsou jim potravou

• 73. a mají z něho užitek různý a také nápoje - což vděční Nám nebudou?

• 74. A vzali si pro sebe místo Boha božstva jiná doufajíce, že snad jim pomohou,

• 75. však ta jim pomoci nemohou, i když myslí si, že vojskem připraveným pro ně jsou.

• 76. Nechť tě nermoutí řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni skrývají a co najevo dávají.

• 77. Což člověk neviděl, že jsme jej z kapky semene stvořili? A hle, on Nám je odpůrcem zjevným nyní,

• 78. a dokonce Nám podobenství uvádí zapomínaje na své stvoření a hovoří: "Kdo kosti oživí, když již zpráchniví?"

• 79. Odpověz: "Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém stvoření ví,

• 80. jenž pro vás ze stromu zeleného oheň učinil, takže si z něho zapalujete."

• 81. Což není ten, jenž stvořil nebesa a zemi, schopen stvořit jim podobné? Však ano, vždyť On stvořitel je, vševědoucí.

• 82. A když něčeho si přeje, je rozkaz Jeho pouze: "Staniž se!" a stane se.

• 83. Sláva tomu, v jehož rukou je panství nade věcmi všemi a k němuž budete navráceni!