1. Při hvězdě padající!
2. Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden,
3. ani nehovoří z vlastního popudu svého.
4. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto,
5. jemuž naučil jej silný mocí,
6. silou vládnoucí; a vzpřímeně se tyčil,
7. zatímco na nejvyšším obzoru byl.
8. Potom se přiblížil a dolů se spustil,
9. až na vzdálenost dvou luků či ještě blíže byl,
10. a vnukl svému služebníkovi to, co mu vnukl.
11. A srdce jeho mu v tom, co viděl, nelhalo.
12. Chcete snad pochybnost vyslovit o tom, co zřel?
13. A věru jej viděl již u příležitosti sestoupení jiného
14. poblíže lotosového stromu u okraje nejzazšího,
15. u něhož je zahrada příbytku věčného.
16. A když přikrylo lotosový strom to, co jej krylo,
17. oko se neodvrátilo ani nebloudilo,
18. a věru spatřil on největší ze znamení Pána svého!
19. Uvažovali jste o al-Lát a al-´Uzzá
20. a Manát, té třetí, jiné?
21. Vy syny byste měli mít a On pouze dcery?
22. To vskutku rozdělení by bylo nerovné!
23. Ony nejsou nic než jména, kterými jste je vy a vaši otcové nazvali a o nichž neseslal Bůh žádné zplnomocnění. A oni pouze své dohady a to, k čemu srdce jejich tíhnou, následují, ačkoliv se jim již od Pána jejich dostalo správného vedení.
24. Což člověk má mít vše, po čem touží?
25. Však Bohu poslední i první život patří.
26. A vůbec nic nepomůže přímluva andělů, ať sebevíc jich je na nebi, leda tehdy, když k tomu Bůh svolí, a pro toho, koho chtít bude a jehož si oblíbí.
27. A vskutku ti, kdož nevěří v život budoucí, anděly ženskými jmény nazývají,
28. byť o tom žádné vědění nemají a jen dohady své následují. Však dohady nic proti skutečnosti nezmohou!
29. Odvrať se tedy od těch, kdo zády k Našemu připomenutí se obracejí a pouze k tomuto pozemskému životu tíhnou.
30. Takový je rozsah jejich vědění! A Pán tvůj ví dobře o tom, kdo z cesty Jeho zbloudil, a zná nejlépe i toho, kdo po ní kráčí.
31. Bohu náleží vše na nebesích a na zemi, aby mohl odměnit ty, kdož špatné páchali, a aby odměnil ty, kdož dobré konali, odměnou nejkrásnější,
32. ty, kdož těžkých hříchů a nepravostí se varovali a jen drobných prohřešků se dopouštěli. A Pán tvůj věru rozsáhlým odpuštěním vládne a znal vás dobře už tehdy, když vytvořil vás ze země a když jste byli zárodky v lůnech matek svých. Nepovažujte tedy sebe za očištěné! A On nejlépe zná ty, kdo jsou bohabojní.
33. Co soudíš o tom, jenž zády se obrací
34. a málo jen rozdává a lakotí?
35. Má snad vědomost o nepoznatelném, takže je vidí?
36. Či nebylo mu sděleno, co obsahují svitky Mojžíše
37. a Abrahama, jenž byl věrný?
38. Že totiž žádná duše obtížená břímě jiné duše neponese,
39. že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane,
40. že výsledek jeho úsilí bude viděn
41. a potom plnou odměnou bude odměněn,
42. že u Pána tvého je konečný cíl jen,
43. že On rozesmává i rozplakává,
44. že On smrt i život dává,
45. že On stvořil pohlaví mužské a ženské
46. z kapky semene vystříknuté,
47. že Jemu přísluší stvoření druhé,
48. že On obohacuje a uspokojuje,
49. že On je ten, kdo Siria pánem je,
50. že On dávným ´Ádovcům zahynout dal
51. i Thamúdovcům, a žádného nenechal,
52. a před nimi lidu Noemovu, neb to lid velmi nespravedlivý a vzpurný byl,
53. a také Vyvrácené město zahubil,
54. a pokrylo je to, co je pokrylo.
55. A které z dobrodiní Pána svého chceš popírat?
56. A toto je varování podobné varováním dřívějších.
57. Přiblížila se blížící
58. a není kromě Boha nikoho, kdo by ji vyjevil.
59. Tento příběh vás snad údivem naplnil,
60. že místo abyste plakali, se smějete
61. a jen v zábavách dlíte?
62. Před Bohem na zem padejte a Jeho uctívejte!
