12. Josef - Kurán

• 1. Alif lám rá! Toto jsou Písma zjevného znamení,

• 2. seslali jsme je jako Korán arabský - snad budete rozumní!

• 3. Tím, že ti zjevujeme tento Korán, vyprávíme ti příběh nejkrásnější, zatímco dříve byls věru jedním z těch, kdož o tom neměli tušení.

• 4. Hle, pravil Josef otci svému: "Otče můj, spatřil jsem ve snu jedenáct hvězd, slunce i měsíc a zřel jsem, jak přede mnou se klaní."

• 5. I odpověděl otec jeho: "Synáčku můj, nevyprávěj bratřím svým sen svůj, jinak proti tobě úklady nastrojí, vždyť satan je člověka nepřítel zjevný.

• 6. A takto si tě Pán tvůj vyvolí a záhady tě vykládat naučí a tak přízeň svou vůči tobě i rodu Jakubovu završí, stejně jako již dříve ji dovršil vůči tvým dvěma předkům, Abrahamovi a Izákovi. Pán tvůj věru vševědoucí je i moudrý."

• 7. A stali se Josef a bratři jeho znameními pro ty, kdož se táží.

• 8. Hle, řekli bratři jeho: "Josef a bratr jeho jsou věru otci našemu milejší než my, ačkoliv jedno příbuzenstvo jsme - a otec náš je věru v bludu zjevném.

• 9. Zabme tedy Josefa nebo jej vzdalme ze země a tvář otcova se rozzáří jen pro nás a my potom se lidmi bezúhonnými staneme."

• 10. Pravil jeden z nich: "Nezabíjejme Josefa, nýbrž vhoďme jej do hlubin studny a nějací cestující jej pak vysvobodí, učiníme-li tak."

• 11. A řekli: "Otče náš, proč nám nedůvěřuješ ohledně Josefa, vždyť my věru jsme jeho rádci upřímnými.

• 12. Pošli jej zítra s námi, ať povyrazí se a pohraje si a my budeme na něj dobrý pozor dávat!"

• 13. Odpověděl: "Rmoutí mě, že jej odvádíte, a mám strach, že by jej vlk mohl sežrat, zatímco vy se nebudete o něj starat."

• 14. Řekli: "Kdyby jej měl sežrat vlk, když je nás takový houf, bylo by to s námi velmi špatné!"

• 15. A když s ním odešli a domlouvali se, že vhodí jej do hlubin studně, vnukli jsme mu: "Ty zpravíš je o tomto činu jejich ve chvíli, kdy nebudou tušit, oč jde."

• 16. A vrátili se navečer s pláčem k otci svému

• 17. a řekli: "Otče náš, odešli jsme, abychom závodili v běhu a nechali jsme Josefa u věcí našich a sežral jej vlk. Ale ty nám neuvěříš, i kdybychom hovořili pravdu."

• 18. A předložili jeho košili, na níž byla krev falešná; i zvolal otec jejich: "Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té, leč trpělivost je překrásná a u Boha je třeba hledat útěchu před tím, co mi namlouváte."

• 19. A přišli cestující a poslali muže svého, aby načerpal vody; když pak vhodil měch svůj do studny, vykřikl: "Dobrá zpráva! Tady je nějaký hoch!" A vzali jej do zajetí jako zboží a Bůh dobře věděl, co dělají.

• 20. Prodali jej pak za nízkou cenu několika dirhamů odpočítaných a byli v tom zdrženliví.

• 21. A pravil ten Egypťan, který jej koupil, manželce své: "Ucti jej slušným ubytováním, možná že nám bude užitečný anebo jej za vlastního syna přijmeme." Takto jsme usadili Josefa v zemi té, abychom jej naučili záhady vykládat. Tak Bůh vítězně dovršuje dílo Své, ale většina lidí to neví.

• 22. A když pak dosáhl dospělosti, darovali jsme mu moudrost a vědění, neboť takto My odměňujeme ty, kdož dobro konají.

• 23. A snažila se jej ta, v jejímž domě byl, svést a zavřela dveře všechny a řekla mu: "Pojď sem!" I zvolal Josef: "Bůh mě chraniž!, On je mým Pánem a uštědřil mi překrásný pobyt. Vždyť hříšníci věru nebudou blaženi!"

• 24. A byla by podlehla vášni své a i on byl by podlehl, kdyby byl neviděl důkaz od Pána svého. A takto jsme od něho odvrátili špatnost a smilstvo, neboť on patřil k Našim služebníkům upřímným.

• 25. A oba běželi jako o závod ke dveřím a roztrhla košili jeho na zádech; u dveří pak potkali jejího manžela, i vykřikla: "Jak odměněn má být ten, jenž chtěl se dopustit špatného na rodině tvé, ne-li vězením či trestem bolestným?"

• 26. I zvolal Josef: "To ona mne sváděla." A dosvědčil pak svědek z rodiny její: "Je-li košile roztržena vpředu, tedy ona pravdu dí a on ze lhářů je jedním.

• 27. Však je-li košile vzadu roztržena, tedy lže ona a on je pravdomluvný."

• 28. A když manžel uviděl, že košile vzadu je roztržena, zvolal: "Tohle je věru jeden z vašich ženských úkladů, vždyť lest vaše zajisté je nesmírná!

• 29. Josefe, odvrať mysl svou od toho a ty, ženo, pros za odpuštění viny své, neboť jsi vskutku žena hříšná!"

• 30. A říkaly ženy v městě tom: "Velmožova žena sváděla mladého sluhu svého, jenž vzbudil lásku vášnivou v ní. A věru ji vidíme ve zjevném poblouznění."

• 31. Když uslyšela jejich pomluvy lstivé, poslala k nim a připravila pro ně pomeranče a každé z nich pak dala nůž. Pak zvolala: "Vejdi k nim, Josefe!" A když jej spatřily, nadchly se jím tak, že až ruce své si pořezaly a vykřikly: "Chraň nás Bůh; to smrtelník věru nemůže být ani, to anděl jest vznešený!"

• 32. Pravila: "Toto je ten, kvůli němuž jste mne hanily. Vskutku jsem jej sváděla, avšak on svodům odolal. Jestliže však nyní nesplní to, co poručím, bude věru uvězněn a stane se opovrženým."

• 33. I zvolal Josef: "Pane můj, vězení je mi milejší než to, k čemu mne vyzývají. Jestliže ode mne neodvrátíš úklady jejich, zatoužím po nich a z nerozumných budu jedním."

• 34. I vyslyšel jej Pán jeho a odvrátil od něho úklady jejich - a On zajisté je slyšící i vševědoucí.

• 35. Později, když viděli znamení, se jim uzdálo, aby jej na čas uvěznili.

• 36. A spolu s ním přišli do vězení dva mladící a jeden z nich prohlásil: "Viděl jsem se ve snu, jak víno vytlačuji." A druhý pravil: "Viděl jsem se ve snu, jak nesu na hlavě chleby, z nichž klovou ptáci. Sděl nám, Josefe, výklad toho, neb vidíme, že patříš mezi lidi dobro konající."

• 37. I odpověděl: "Předtím než dostanete stravu, jež vám je dávána, sdělím vám výklad toho, dříve než ony sny se uskuteční. A toto je to, čemu mne naučil Pán můj, a opustil jsem náboženství lidí, kteří v Boha nevěří a život posmrtný popírají.

• 38. Pak následoval jsem náboženství předků svých, Abrahama, Izáka a Jakuba. A nehodí se pro nás, abychom cokoliv k Bohu přidružovali a v tom milost Boží je k nám i lidem, však mnozí lidé jsou nevděční.

• 39. Přátelé moji vězeňští, jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh jediný, vše podmaňující?

• 40. Ti, které uctíváte vedle Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim vy i otcové vaši, a Bůh ohledně nich neseslal žádné zplnomocnění. Rozhodnutí náleží jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě Něho. A to je náboženství neměnné, však většina lidí to neví.

• 41. Přátelé moji vězeňští, jeden z vás bude napájet pána svého vínem, a pokud o druhého jde, ten bude ukřižován a ptáci mu budou klovat do hlavy. A rozhodnuta je již věc, o níž jste žádali dobrozdání."

• 42. A řekl tomu, o němž se domníval, že bude zachráněn: "Zmiň se o mně pánu svému!" Však satan způsobil, že zapomněl vzpomenout Pána svého, a Josef zůstal několik let ve vězení.

• 43. Pravil král: "Viděl jsem ve snu sedm tučných krav, jež požíralo sedm krav hubených; a viděl jsem sedm zelených klasů a sedm klasů uschlých. Velmožové, vyložte mi sen můj, jste-li výkladu snů schopni."

• 44. I řekli: "Popletené sny to jsou a my ve výkladu snů se nevyznáme."

• 45. Tu pravil ten, jenž zachránil se z těch dvou vězňů, vzpomenul si po čase: "Já sdělím vám výklad toho snu, pošlete-li mne."

• 46. "Josefe spravedlivý, vylož nám sen o sedmi kravách tučných, jež budou sežrány sedmi kravami hubenými, a sen o sedmi klasech zelených a sedmi klasech uschlých! Možná, že k lidem se vrátím a možná že vědět budou."

• 47. Odpověděl Josef: "Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co sklidíte, ponecháte v klasech kromě té malé části, již sníte.

• 48. A poté později přijde sedm let suchých, jež pozrou vše, co předtím jste shromáždili, kromě malé části, již stranou uschováte.

• 49. A po tomto přijde jeden rok, v němž lidem dostane se deště a v němž opět tlačit víno budou!"

• 50. A poručil král: "Přiveďte ho!" Když přišel posel k Josefovi, řekl mu tento: "Vrať se k pánu svému a zeptej se ho, jaké byly záměry těch žen, jež ruce si pořezaly. Pán můj o úkladech jejich dobře ví."

• 51. Král pak otázal se těch žen: "Jaké byly vaše úmysly, když Josefa jste sváděly?" Odpověděly: "Chraň nás Bůh, my nic špatného o něm nevíme." A žena velmožova řekla: "Nyní pravda jasně vystoupila, byla jsem to já, která jej sváděla, a on věru mezi pravdomluvné patří."

• 52. "A tak je to, aby věděl, že jsem jej neoklamal ohledně skrytého a že Bůh nepřivede úklad proradných ke zdaru.

• 53. Netvrdím, že duše má je nevinná, vždyť věru duše neustále nabádá ke špatnostem, pokud se Pán můj neslituje - a Pán můj věru je odpouštějící, slitovný."

• 54. I pravil král: "Přiveďte mi jej, já hodlám si jej pro sebe podržet!" A když s ním promluvil, prohlásil: "Ode dneška budeš mít u nás postavení vysoké i důvěru."

• 55. I odpověděl Josef: "Pověř mne správou nad sýpkami země, neb já strážce jsem pečlivý a moudrý."

• 56. A takto jsme upevnili Josefovo postavení v zemi té a mohl se usadit, kdekoli se mu zachtělo. A my zahrnujeme milosrdenstvím Svým, koho chceme, a nedovolíme, aby se ztratila odměna těm, kdož dobro konají.

• 57. Však odměna života onoho lepší je pro ty, kdož uvěřili a byli bohabojní.

• 58. A přišli Josefovi bratři a vešli k němu; i poznal je, však oni jeho nepoznali.

• 59. A když je zaopatřil zásobami jejich, pravil: "Přiveďte mi jednoho bratra svého od otce vašeho. Což nevidíte, že dávám míry spravedlivé a že nejlepší poskytuji pohoštění?

• 60. Jestliže však jej ke mně nepřivedete, nedostane se vám ode mne míry obilí a nebudete ke mně připuštěni!"

• 61. Odpověděli: "Požádáme o něj otce jeho a určitě tak uděláme."

• 62. A řekl Josef sluhům svým: "Dejte jim zboží jejich do zavazadel, snad poznají je po příchodu k rodině své a možná že se navrátí."

• 63. A když vrátili se k otci svému, řekli mu: "Otče náš, byla nám odmítnuta míra obilí. Pošli s námi bratra našeho, abychom dostali míru, my na něj dobrý pozor dáme."

• 64. Odpověděl: "Což vaše ochrana bude jiná než předchozí ochrana jeho bratra? Však Bůh nejlepší je z ochránců a nejslitovnější ze slitovníků!"

• 65. Když otevřeli svá zavazadla a shledali, že zboží jejich jim bylo navráceno, zvolali: "Otče náš, co více si přát? Toto naše zboží bylo nám vráceno a my zásobíme rodinu svou; ochráníme bratra svého a dostaneme o náklad jednoho velblouda navíc a to bude náklad snadný."

• 66. Pravil otec jejich: "Nepošlu jej s vámi, pokud se mi nezavážete úmluvou před Bohem, že mi jej nazpět přivedete, leda budete-li něčím obklopeni." A když se mu zavázali úmluvou, pravil: "Bůh je toho, co jsme řekli, ručitelem."

• 67. A dodal: "Synové moji, nevcházejte do města jedinou branou, nýbrž vejděte branami různými; já nemohu vám v ničem pomoci proti Bohu, neboť rozhodnutí je věru jen u Boha. Na Něj se spoléhám a nechť na Něj se spoléhají všichni, kdož se spoléhají."

• 68. A když vešli do města tak, jak jim to poručil otec jejich, nepomohlo jim to nikterak proti Bohu. A bylo to jen přání v duši Jakubově, jež vyplnil. A byl on věru pln vědění, neboť jsme jej tomu naučili; avšak většina lidí nemá žádné vědění.

• 69. Když vstoupili k Josefovi, přitáhl blízko k sobě bratra svého a řekl mu: "Já jsem bratr tvůj a nermuť se kvůli tomu, co oni na mně kdysi spáchali!"

• 70. A když je opatřil zásobami, umístil pohár do sedla bratra svého a potom dal rozhlásit hlasatelem: "Lidé karavany, vy jste věru zloději!"

• 71. I řekli, zatímco se k nim blížili: "Co vlastně hledáte?"

• 72. Odpověděli: "Hledáme pohár králův; a ten, kdo jej přinese, dostane za odměnu velbloudí náklad. A já za to ručím."

• 73. "Při Bohu," řekli bratři, "vždyť dobře víte, že nepřišli jsme páchat v zemi nepravosti - my věru nejsme zloději žádní."

• 74. Odpověděli: "Jaká má být odplata toho, jenž jej ukradl, ukáže-li se, že jste lháři?"

• 75. Odpověděli: "Odplatou toho, v jehož sedle se nalezne ten pohár, budiž, aby vám byl vydán jako otrok. Takto my odměňujeme nespravedlivé."

• 76. A začal prohledávat vaky jejich dříve, než vak bratra svého, až nakonec vytáhl pohár z vaku bratra svého. A takto jsme vnukli Josefovi lest, neboť nemohl podržet bratra svého podle zákona královského, leda by tak Bůh chtěl. My obdařujeme různými stupni, koho chceme, a nad každým, kdo vědění ovládá, je vševědoucí.

• 77. A řekli Josefovi bratři: "Jestliže kradl, tedy již jeden z jeho bratří kradl před ním." Josef pak skryl myšlenky své v duši a nedal jim nic najevo, nýbrž řekl: "Jste ve velmi zlém postavení a Bůh zná nejlépe, co vypovídáte."

• 78. Odpověděli: "Ó mocný, on má starého a letitého otce, vezmi jednoho z nás místo něho, neboť vidíme, žes jedním z těch, kdož dobro konají."

• 79. Řekl: "Bůh mě chraniž vzít někoho jiného než toho, u něhož jsme nalezli svůj majetek, vždyť bychom byli nespravedliví!"

• 80. A když se v něm zklamali, radili se tajně a nejstarší z nich řekl: "Což nevíte, že otec náš zavázal nás úmluvou před Bohem a že jsme se již předtím dopustili nespravedlnosti vůči Josefovi? Neopustím tuto zemi, dokud mi to otec můj nedovolí nebo dokud nerozhodne Bůh v můj prospěch - a On nejlepší je rozhodčí.

• 81. Vraťte se k otci našemu a řekněte mu:, Otče náš, syn tvůj kradl a my dosvědčujeme jen to, co známe, a žádné tajemství nechováme.

• 82. Zeptej se obyvatel města, kde jsme byli, a lidí karavany, se kterou jsme šli, že vskutku pravdu hovoříme.? "

• 83. I pravil Jakub: "Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té - leč trpělivost je překrásná a snad Bůh mi je navrátí všechny, vždyť On vševědoucí je i moudrý."

• 84. A odvrátil se od nich a zvolal: "Ó jak smutno je mi po Josefovi!" A zbělely oči jeho od zármutku a byl sklíčen.

• 85. I řekli: "Při Bohu, což nepřestaneš vzpomínat na Josefa, dokud nezeslábneš zármutkem anebo se nezahubíš?"

• 86. Řekl: "Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte.

• 87. Synové moji, jděte a pátrejte po Josefovi a bratru jeho! A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!"

• 88. Když pak přišli k Josefovi, pravili: "Ó mocný, přišlo na nás a rodinu naši neštěstí. Přinesli jsme zboží bezvýznamné hodnoty, dej nám plnou míru obilí a ukaž se vůči nám štědrý, vždyť Bůh věru odměňuje ty, kdož jsou štědří."

• 89. I řekl: "Zdaž jste si vědomi toho, co jste udělali Josefovi a bratru jeho ve své pošetilosti?"

• 90. Pravili: "Jsi vskutku Josef?" Odpověděl: "Ano, já jsem Josef a toto je můj bratr. Bůh nás zahrnul milostí svou a věru ten, kdo je trpělivý a bohabojný... a Bůh věru nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobro konají."

• 91. Pravili: "Při Bohu, Bůh ti dal vskutku přednost před námi, zatímco my byli jsme věru hříšníci!"

• 92. Odpověděl: "Nechť na vás dnes nepadne žádná výčitka! Bůh vám odpustí, vždyť On nejslitovnější je ze slitovníků!

• 93. Odejděte s touto mou košilí a vložte ji na tvář otce mého a on znovu nabude zraku! A potom ke mně přijďte s celou rodinou svou všichni!"

• 94. A když se karavana vracela, pravil otec jejich: "Já doopravdy cítím vůni Josefovu! Kéž byste mne nepokládali za blouznivce."

• 95. Odpověděli: "Při Bohu, tys opět ve starém svém bludu!"

• 96. A když přišel posel se zvěstí radostnou a vložil mu košili na tvář, stal se Jakub opět vidoucím a řekl: "Což neřekl jsem vám, že vím od Boha to, co vy nevíte?"

• 97. Pravili: "Otče náš, pros za nás Boha o odpuštění hříchů našich, vždyť my věru jsme byli hříšníky."

• 98. Řekl: "Budu prosit Pána svého o odpuštění pro vás a On věru je odpouštějící, slitovný."

• 99. A když všichni přišli k Josefovi, přitáhl blízko k sobě rodiče své a řekl: "Vstupte do Egypta v bezpečí, chce-li tomu Bůh!"

• 100. A uvedl rodiče své na trůn, zatímco ostatní se mu klaněli padajíce na tváře. Pak pravil: "Otče můj, toto zde je výklad mého snu dávného a Pán můj jej uskutečnil. A byl vůči mně dobrotivý, když mne vyvedl z vězení a přivedl vás z pouště poté, co satan způsobil roztržku mezi mnou a bratry mými. Pán můj je věru obratný v tom, co chce, a On vševědoucí je i moudrý.

• 101. Pane můj, Tys mne obdařil částí moci královské a naučils mne výkladu záhad; tvůrce nebes a země, Tys mým ochráncem na tomto i onom světě, povolej mne k Sobě oddaného do vůle Tvé a připoj mne k bezúhonným!"

• 102. A toto je jedna ze zvěstí o nepoznatelném, jež ti zjevujeme, neboť tys nebyl u nich, když shodli se vespolek na svém činu a úklady strojili.

• 103. Však většina lidí, i kdybys po tom sebevíce toužil, nebude věřit!

• 104. Nežádáš od nich za to odměnu žádnou a není to leč připomenutí lidstvu veškerému.

• 105. Kolik je na nebesích i na zemi znamení, kolem nichž chodí a od nichž se odvracejí!

• 106. Mnozí z nich v Boha nevěří, aniž by k Němu zároveň jiné nepřidružovali.

• 107. Což jsou si tak jisti, že nepostihne je úder trestu Božího anebo že je nezastihne Hodina znenadání, aniž o tom budou mít tušení?

• 108. Rci: "Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!"

• 109. A také před tebou jsme vyslali pouze lidi z obyvatel měst, jimž dostalo se vnuknutí. Což nechodili po zemi, aby viděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli? Však příbytek v životě budoucím je lepší pro ty, kdož bohabojní byli. Což k rozumu nepřijdete?

• 110. A když si pak poslové zoufali a již se domnívali, že za lháře jsou pokládáni, přišla k nim Naše pomoc vítězná. A byl zachráněn ten, koho jsme chtěli, však nelze odvrátit přísnost Naši od lidu hříšného.

• 111. A v příbězích jejich je věru mnoho příkladů pro ty, kdož rozumem jsou obdařeni. A není to příběh vymyšlený, nýbrž potvrzení toho, co již předcházelo, a podrobné vysvětlení všeho, správné vedení i milosrdenství pro lid věřící.