Sád - KORÁN - Harun Yahya

1. Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!
2. Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.
3. Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí.
4. Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a říkají: "Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.
5. Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!"
6. A vzdálili se velmoži z nich a řekli: "Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.
7. O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to nic než výmysl jeho.
8. Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?" Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!
9. Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?
10. Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!
11. Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.
12. A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i Faraón, jenž pánem byl kůlů,
13. též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,
14. a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.
15. A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad žádný.
16. A přesto říkají: "Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se den zúčtování!"
17. Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,
18. a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání,
19. a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí.
20. A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.
21. Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?
22. Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: "Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku rovnou!
23. Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni."
24. Odvětil David: "On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je." A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.
25. A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.
26. Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.
27. A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným!
28. Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?
29. Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.
30. A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem,
31. když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,
32. a pravil: "Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci závojem.
33. Přiveďte je ke mně!" A jal se jim protínat nohy i šíje.
34. A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu podobné umístili; teprve potom se kál
35. a volal: "Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!"
36. A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál,
37. a také satany všechny, stavitele i potápěče,
38. jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.
39. "Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a nemusíš dávat zúčtování!"
40. A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.
41. Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: "Satan se mne dotkl strádáním a mukami."
42. "Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.
43. A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.
44. A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!" A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.
45. A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí dobrotivých a prozíravých,
46. jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného připomínkou!
47. A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.
48. A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z nejlepších!
49. Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou míti,
50. zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,
51. v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití
52. a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.
53. Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!
54. A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.
55. Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání
56. pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!
57. Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,
58. a jiného podoby stejné i druhů různých!
59. Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a hořet budou v plameni
60. a řeknou: "Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!"
61. A zvolají: "Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož trest dvojnásobně v ohni!"
62. Pak zeptají se: "Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné pokládali,
63. kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?"
64. Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.
65. Rci: "Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího,
66. Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!"
67. Rci: "Toto je zvěst nesmírná přece,
68. vy však od ní odvracíte se,
69. a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve sporu byli v něm.
70. A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,
71. když Pán tvůj pravil andělům: "Já smrtelníka z hlíny vytvořím,
72. a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!"
73. A padli před ním na zem andělé všichni sborem
74. kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh: "Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?
75. Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?"
76. Odpověděl: "Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco jeho jen z hlíny."
77. I zvolal Bůh: "Odejdi odsud, jsi zlořečený!
78. A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!"
79. Pravil Iblís: "Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!"
80. Odpověděl: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo
81. až do dne času stanoveného!"
82. Pravil Iblís: "Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění
83. kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!
84. I pravil Bůh: "Při pravdě, a já pravdu dím:
85. já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!"
86. Rci: "Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.
87. A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré
88. a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké."