38. Sád - Kurán

• 1. Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!

• 2. Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.

• 3. Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí.

• 4. Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a říkají: "Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.

• 5. Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!"

• 6. A vzdálili se velmoži z nich a řekli: "Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.

• 7. O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to nic než výmysl jeho.

• 8. Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?" Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!

• 9. Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?

• 10. Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!

• 11. Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.

• 12. A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i Faraón, jenž pánem byl kůlů,

• 13. též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,

• 14. a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.

• 15. A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad žádný.

• 16. A přesto říkají: "Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se den zúčtování!"

• 17. Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,

• 18. a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání,

• 19. a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí.

• 20. A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.

• 21. Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?

• 22. Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: "Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku rovnou!

• 23. Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni."

• 24. Odvětil David: "On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je." A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.

• 25. A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

• 26. Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.

• 27. A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným!

• 28. Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?

• 29. Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.

• 30. A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem,

• 31. když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,

• 32. a pravil: "Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci závojem.

• 33. Přiveďte je ke mně!" A jal se jim protínat nohy i šíje.

• 34. A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu podobné umístili; teprve potom se kál

• 35. a volal: "Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!"

• 36. A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál,

• 37. a také satany všechny, stavitele i potápěče,

• 38. jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.

• 39. "Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a nemusíš dávat zúčtování!"

• 40. A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

• 41. Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: "Satan se mne dotkl strádáním a mukami."

• 42. "Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.

• 43. A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.

• 44. A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!" A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.

• 45. A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí dobrotivých a prozíravých,

• 46. jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného připomínkou!

• 47. A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.

• 48. A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z nejlepších!

• 49. Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou míti,

• 50. zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,

• 51. v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití

• 52. a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.

• 53. Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!

• 54. A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.

• 55. Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání

• 56. pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!

• 57. Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,

• 58. a jiného podoby stejné i druhů různých!

• 59. Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a hořet budou v plameni

• 60. a řeknou: "Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!"

• 61. A zvolají: "Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož trest dvojnásobně v ohni!"

• 62. Pak zeptají se: "Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné pokládali,

• 63. kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?"

• 64. Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.

• 65. Rci: "Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího,

• 66. Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!"

• 67. Rci: "Toto je zvěst nesmírná přece,

• 68. vy však od ní odvracíte se,

• 69. a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve sporu byli v něm.

• 70. A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,

• 71. když Pán tvůj pravil andělům: "Já smrtelníka z hlíny vytvořím,

• 72. a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!"

• 73. A padli před ním na zem andělé všichni sborem

• 74. kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh: "Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?

• 75. Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?"

• 76. Odpověděl: "Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco jeho jen z hlíny."

• 77. I zvolal Bůh: "Odejdi odsud, jsi zlořečený!

• 78. A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!"

• 79. Pravil Iblís: "Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!"

• 80. Odpověděl: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo

• 81. až do dne času stanoveného!"

• 82. Pravil Iblís: "Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění

• 83. kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!

• 84. I pravil Bůh: "Při pravdě, a já pravdu dím:

• 85. já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!"

• 86. Rci: "Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.

• 87. A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré

• 88. a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké."